Původně jsem nadcházející minisérii chtěl nazvat "Proudová ochrana", ale proudová ochrana je něco, na co je norma ISO a ČSN, a borci s kulatým razítkem, co neumí postavit ani blikátko to veledůležitě kontrolují, a vystavují na to certifikáty, které tiskou na notebooku z WORDU, za což berou hříšné prachy. Až by článek vyšel, tak by vyskakoval při hledání na Googlu a nakonec by mě zavřeli, protože píšu o tom co mi doma v robotech funguje a ne o tom co nařizuje ISO 0x4DEAD2BABE.
Už jsem zmiňoval, že regulaci napětí se věnuje mnohem více pozornosti než regulaci proudu. Důvod je asi v tom, že "Arduino na 220V nejede". Proto je pro každý elektrický obvod nutné "nějak" získat alespoň správné napětí. Jaké má použitý zdroj vlastnosti z hlediska proudu - je buď dáno ochranami integrovaného stabilizátoru (třeba 7805), nebo "je to ve hvězdách".
Taky jsem to podceňoval, ale pak i mně - letělo pouzdro rozžhaveného MOSFETu kolem oka , a pak jsem si vzpomněl jak roztavený šroubovák propálil postel a exmanželka se hned na to odstěhovala za milencem - a zjistil jsem, že ani vidlák se bez proudových regulací a proudových ochran neobejde.
Takže jsme probírali proudové zdroje, které ale jsou spíše pro signálové použití - 100 mA to už je elektrárna a zdroj konstantního proudu 1A to už je Temelín. Takže dnes pokračujeme s proudem, ale jiným směrem. Tedy směrem k regulaci proudu ve výkonových obvodech. Vtip je v tom, že pokud jste klasický bastlíř, který staví jenom pískátka a blikátka, tak 100 mA vám vystačí skoro až do penze. A navíc všechny vaše elektrické obvody jsou 99% času napájeny nějakým laboratorním zdrojem, který má vlastní proudové pojistky, takže úplně strašné plamenné efekty nehrozí, ani když se na proudové ochrany bastlíř vykašle.
V robotech je to jinak. Jednak takového robota potřebujete rozpohybovat a už malinkatý robot na sumo běžně při "přetlačování" se soupeřem bere kolem 2A. Navíc vaši roboti musí být mobilní - což znamná používat baterie (alias akumulátory) a snahou výrobců akumulátorů je co nejnižší vnitřní odpor, protože dnešní elektronika jako foťáky a mobily mají krátkodobé, ale mohutné proudové odběry - což by velký vnitřní odpor baterie komplikoval.
Takže dáte do robota "Olověnku" nebo "Li-POlku", robot jede krásně, pak se kolečko zasekne o překážku a už se kouří, hoří dráty, praskají MOSFETy, šlehají plameny atd... To už vůbec nemluvím o tom, že pouužíváte nějaké obskurní konektory a provizorní dráty, které se vám zkratují o kovovou kostru robota - to je teprve sranda - (takhle mi letěl ten MOSFET kolem hlavy)....
Pro dnešek už se nebudeme dále pouštět, jenom domácí úloha - přemýšlejte kde všude v robotech je ochrany proti nadměrnému proudu potřeba. Jenom sugestivní otázky pro inspiraci : Motory ? Velká čidla ? Jednotlivé větve napájení z akumulátoru ? Každý samostaný obvod ?
A pak jaká by měla ochrana být : Jednorázová ? Nevratná ? Vratná ? Lineární ? Spínaná ? Je vysoký proud obvodem příznak katastrofy ? Nebo je to normální stav (třeba u motoru při rozjezdu) ?
Přemýšlejte nad tím vším, já už mám na mysli jenom radu pro brunety : Víte, že nejenom drát, ale i váš miláček se může proudem pěkně rozžhavit ?
Karel | 15. května 2013 v 6:37 |
Včom se maj psát ty zprávy, když ne ve Wordu?