Představte si, že byste dostali práci v zemi jménem Zlodějovo a první den by vám řekli, že budete dostávat 10 000 jednotek místní měny. Chtěli byste vědět, jestli je to hodně, nebo málo, ale nenašli byste jedinou banku, nebo směnárnu, která by měla směnný kurs, a dokonce žádné zboží v obchodech by nemělo cenovky. Druhý den by vám šéf řekl, že to je schválně, aby nikdo nic nevěděl a peníze nekazily lidem charakter.
Že je tato příhoda absurdní - přesně takto fungují v Česku zdravotnické rozpočty. Suma, která se vybere je přibližně jasná. Suma, která se vydá je taky přibližně jasná - to je to, co se vybralo + každoroční deficit. Kolik se udělá zdravotnických výkonů je taky jasné protože každé zdravotnické zařízení předává vopruz-úřadu jménem UZIS detailní statistiky. Ceny zdravotnických výkonů jsou taky jasné na to máme "Sazebník zdravotních výkonů". Co je a co není hrazeno z pojištění je taky rámcově jasné - na to máme zákon 48/1997. Takže všechno je popsané jak z učebnice pro prvňáčky - tak kde je problém ?
Drobný problém je, že když vynásobíte zákonem hrazené zdravotní výkony jejich počtem a cenou - dostanete mnohem větší sumu, než se každý rok vybere. Z takové nerovnováhy jsou v principu čtyři cesty.
- Někoho neléčíme (ale jeho léčbu nepravdivě vykážeme)
- Léčíme všechny ale jenom za tolik, na kolik máme.
- Kombinace bodu 1 a 2
- 1+2+3+ bordel tj. někteří jsou si rovni, jiní jsou si rovnější. Někteří jsou léčeni s banalitami jako na Mayo Clinic, jiní s vážnou chorobou vůbec, a někteří jsou léčeni, přestože jejich léčbu nikdo nezaplatí, a jiní by zase měli na to, aby platili sami, ale systém jim léčbu nedovolí, neb prachy prošustroval jinde a jejich vlastní prachy (legálně jako poplatek) přijmout nechce, proto je raději přijme jako úplatek, ze kterého systém nic nemá atd....
Kontrolní otázečka soudruzi - která varianta platí v Česku ?
Sviňárna zdravotnicví ve Zlodějovu je v tom, že stát, místo aby tento fakt lidem na plnou hubu řekl, lže, mlží, předstírá, že problémy nejsou, nebo jsou jinde atd. Východiskem z tohoto problému je jediná věc - je třeba aby někdo řekl - nemůžeme za České peníze - po odečtení korupce - za Rumunské peníze mít Německé zdravotnictví - tak se pojdme dohodnout - kde ubereme - co se léčit bude a proč a jak a co se léčit nebude - proč a jak .....
Příklad: (hrubě zjednodušený) - Lymfomy (což jsou nádory z bílých krvinek) budeme léčit prednizonem a cyklosfamidem - jako všude ve světe - což je léčba za 5 000 týdně, nikoliv speciálními protilátkami jako v USA a Německu, protože to je bratru za 500 000 týdně a rozdíl v délce přežití jsou (jen) 4 měsíce. Co s ušetřenými prachy ? Koupit panu primáři nového Jaguára ? Nebo je investovat do léčení chorob, kde se dá za mnoho miliónů získat více, než pár měsíců života vyčerpaného chudáka ? Je to férové nebo není ?
Jistě pochopíte proč profesoři z Prahy přiživující se z peněz farmaceutických firem vidí tento problém zcela jinak. Také není těžké pochopit, že budou argumentovat že, ve studiích z Ameriky není rozdíl 100 násobný, ale jenom 2 násobný. Neřeknou, že je to proto, že tam tvoří náklady nemocnice a plat personálu 95% ceny každé léčby - ať jsou léky drahé nebo laciné....
Pepa Dymák z Horní Dolní by řekl - o tomhle mají přece rozhodovat doktoři - chyba - stát určuje jak vysoké je zdravotní pojištění / daň. Takže když je stát v pozici Joudy, co místo Mercedesu koupil Trabanta a libuje si jak ušetřil. Doktoři jsou v pozici automechaniků na které stát kříčí, že ta plečka nejde 200/hod. jak si původně myslel.
Nevěříte ? V době kdy jsem ještě dělal Internistu VZP příbuzným pacientů rozesílala dopisy ať nepodlehnou "žebrání" a nenosí do špitálu plenkové kalhoty pro stařečky co neudrží stolici a moč, protože to "je plně hrazeno z pojištění" - neřekli však, je že jejich definice - "plně hrazeno" znamená "jedna plena na celý den" - takže dědula leží většinu dne ve vlastní moči a hovnech. Chybka v "komunikaci" nebo cynická lež ?
Druhý příklad - v laboratoři vyšetřujeme spoustu parametrů které se při těžkých chorobách mění prakticky okamžitě a varují doktora, že se pacient zhoršuje. Všechny tyto parametry mají "ve vyhlášce" napsáno, že je lze vyšetřovat "bez omezení" - což VZP chápe jako "jednou denně". Takže pokud jste mamina předčasně rodící, nebo její nedonošené mimino, nebo kardiak s čerstvým infarktem, nebo rozmlácený šofér po havárce, nebo máte prudkou infekci a potřebujete vyšetřit častěji než "bez omezení" - máte smolíka - doktor dostane výsledky jednou denně a zbytek dne věští z koule....
Takových příkladů můžu uvést stovky - všechny lze shrnout výrokem, který řekl revizní lékař VZP osobně - "udělat to musíte, ale účtovat to nesmíte"- což je přístup, který pojišťovny milují úplně nejvíce.
Takže, co by se mi tak líbilo - aby ministr zdravotnictví (i ostatní politici) konečně přestal být jenom loutkami v rukou mafiánů a jasně řekl - pojďme debatovat, na jaké zdravotnictví vlastně máme peníze. Že by to znamenalo nejprve zavést pořádek a to by byla komplikace kradení ? Myslíte, si, že ve Zlodějovu to nikdy nebude ? Budete se divit, ale pro humanitární pomoc rozvojovému světu to funguje. Humanitární organizace, aby přesvědčily šetrné Američany, aby pustili cent - musely důkladně vyčíslit náklady na každého vyléčeného. Tím se přišlo na šokující čísla :
Příklad : Choroba jejíž léčení je absolutě nejlevnější na celém světě - je prevence malárie pomocí sítí proti komárům. Dokonce je spočteno, že za prachy které stojí prodloužení života pacienta s AIDS o 1 rok se dá pořídit tolik sítí, že to jiným lidem ušetří 60 000 let marodění na malárii a dalších komplikací z toho vyplývajících.
Co kdyby se během dělání pořádku v naší zdravotnické ekonomice objevil taky nějaký takový šokující nepoměr ? Nebo naopak - je vůbec morální léčit toho člověka s AIDS - když to znamená 60 000x více komplikací s malárií ? Nebo z našich poměrů - je vůbec přípustné operovat břišní operace chirurgickým robotem za 100 mega, když to znamená, že náklady na každou operaci jsou 5x vyšší za cenu sotva prokazatelného snížení komplikací ?
Podstatným vedlejším problémem č. 1. jsou doktoři v sytému. Abych předešel neplodné diskusi - vím, že někteří doktoři kradou a to nemálo, berou úplatky a to nemálo. Viděl jsem vozový park ve špitále. Vím, že některým kolegům píše sestřička křížek do rohu chorobopisu - což znamená "pacient už zaplatil". V opakovaně se hádám s babičkami, které už "jsou naučené" a když odmítnu prachy, tak mi plačtivě oznamují "jestli si tu pětistovku nevezmete, tak se mi uřčitě přihorší".
Nicméně, to, že by se zdravotnictví a prachy v něm stalo předmětem veřejné diskuse - to by manévrovací prostor pro nekalé praktiky výrazně zúžilo.
Na druhé straně pokud by politici (nebo veřejnost) řekli - nejprve ať doktoři nekradou - a pak budeme řešit ostatní věci - to je klasická "logika zpráv TV Nova" typu - trezor zavřeme - teprve až všechny, kdo z něho brali, podaří zavřít taky ....
Podstatným vedlejším problémem č. 2 je, že současní pacienti jsou důchodci pracující za bolševika, kteří stále mají v hlavě "nárokovou mentalitu". Sice platili zdravotní daň z pouhých 2000,- měsíčně, protože vyráběli "na sklad" v komunistické zastaralé, neefektivní, dotované fabrice. Za 500 měsíčně nakradli, protože "kdo nekrade okrádá rodinu". za utržené prachy si dali - bůček, cigaretky a chlast. Nicméně dnes mají pocit, že byli "motory ekonomiky" a nyní na "na zaslouženém odpočinku" mají dostat, na co jen pomyslí - nesmrtelnost v to počítaje.
Takže zdá se, že vystoupit s upřímným - nemáme na Dr. House pro každého - je politická sebevražda. Proto se politici snaží pravdu ulhat a ukřičet, ale já jenom roky sleduju jak se naplňuje heslo bývalého ministra zdravotnictví Dr. Miroslava Macka - neuděláme-li reformu my, udělají ji peníze za nás - jenom dodávám - že výsledek se nebude líbit nikomu, snad krom kulichů z Prahy - Motola.
Ten předposlední odstavec je dost výstižný!