Když si koupíte jakýkoliv "lifestylový" časopis ať "pro pány" nebo "pro dámy" vždy z jeho stránek přímo teče hypnotizující manipulace - kup si kup si - babička by řekla - "hamty hamty hamty ať mám víc než tamti". Paradox této "hypnózy" je v tom, že na stránky časopisu se nedá napsat - kup si hromadně vyráběné zboží, prodávané 5x dráž jako "značka", protože šéf britsko-číského S.R.O.čka potřebuje novou jachtu. To by fakt nešlo, tak je potřeba ubohost moderního konsumerismu poněkud "navonět" a začít používat hesla "Express our individuality" nebo "Ukaž svůj jedinečný styl".
Já jakožto asociál na okraji společnosti, jsem ovšem s tímto přístupem měl od děcka jistý problém. Ten problém spočívá v charakteru současné společnosti a hlavně výroby. Buďte si jisti, že na cokoliv v obchodě sáhnete (a to i v těch drahých) má po světe desetitisíce až miliony "kopií" nebo vlastně "originálů" - tedy výrobků stejného typu, které sjely z pásu ve stejné fabrice, často i stejný den. Nápadné to bývalo u mobilů Nokia a nyní u výrobků Apple obecně - firma prohlašuje své zboží za "výrobky pro silné individuality" a přitom se akcionářům chlubí miliony - naprosto stejných kusů - které vyrobila a prodala.
Takže idea "individuality", která se dá koupit je jen iluze. Paradoxně, kdyby babina důchodkyně, nebo dokonce já - jsme prohrabali dno skříně a co tam najdeme navlíkli na sebe - patrně budeme více "individuální" než "stajloví guruové", kteří jsou de facto jen hlásné trouby konzumní společnosti. Myslíte si že je to blbost - že vy jste ten správný "nezávislák a individualista" který má jen několikery boty "Martensky" tenisky "Conversky", "značkové" gatě ze "Skejťáckého shoppu" a bundu "Ze závisti".Jen taková poznámka mimochodem - proklikejte si zejména Dr. Martense - neuvěříte kam může dospět výrobce komisňáků pro Wermacht.
Takže jako obvykle jsem dospěli k témuž - bohatí "individualisti" ("individualistky"), kteří v rámci své "individuality" nemají nic, co by něměly tisíce jiných, hledí přes prsty na chudé stařenky, které často vlastní opravdu unikátní a dnes už nedostupné věci a "individualitu" vůbec neřeší.
Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? Krom obvyklého konstatování, že vše je naopak a žijeme ve světě všeobjímajícího lhaní v celku i v detailech ? Prostě asi je třeba nebýt jen "prázdný obal" a naopak pokud jste prázdný obal - obléct tento obal do drahého obleku - funguje stejně jen chvíli a na třetí straně - pokud nejste prázdný obal - lidi vás berou i v kostkované košili od Vietnamce.
Trochu smutné je, že prázdné obaly dneska dominují, a na "stajling" seženete poradce, kteří opravdu umí, zatímco "vnitřkem" se většinou zabývají jenom psychiatři, manipulátoři a pomatenci.
Poznámka při druhém čtení : neplýtvejte, prosím, snahou dokázat mi v diskusi, že jste někdy "koupili něco jediněčného" i jachtu Romana Ambramoviče v ceně přes 100 000 000 dolarů jsme v Monaku a Saint Tropez viděli ve více než jenom exempláři. Takže co jste nezdědili po dávných předcích nebo sami nevyrobili v jediném kuse - určítě má někde na světě další kopie.
Brilantní! A to myslím vážně.
Jen by mě zajímalo (což by autor vzhledem ke svému rozhledu určitě mohl vědět), jak je to s tím shopaholismem - takoví lidé jsou také prázdné nádoby, nebo jsou to normální lidé, kteří jen prostě mají neodolatelné nutkání? Z čeho to nutkání vychází a jak vzniká (pokud to tak je), čeho je to projev? Má na tom nějaký podíl moderní doba (mám na mysli např. reklamní masáže v médiích), nebo je na nich ono nutkání víceméně nezávislé a média jsou jenom "zdroj informací" co se kde dá koupit?