Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Jelikož nákupy zdravotnické techniky jsou oblíteným zdrojem kradení, taktně pojmenovaného jako "odklánění" finančních prostředků a dokonce máme vysoké školy, které pro tuto oblast připravují specialisty, nikdy bych si nedovolil zabývat se touto oblastí zdravotnické techniky. Dnešní článek proto bude o poruchách a opravách přístrojů, které jsou natolik jednoduché, že vidlák jako já si může dovolit je spravit - nebo taky nespravit.

Prvního půl roku mé kariéry v biochemii jsem udělal zásadní chybu, jejíž následky nesu dodnes - tehdy totiž ještě platilo - staré paradigma "nekvalitního zdravotnictví" - "mysli u práce a nekraď" - proto pod vlivem tohoto - chybného - paradigmatu jsem v rámci začátečníkého nadšení opravil v laboratoři co jsem mohl a uměl - a jenom cena těchto oprav mnohonásobně převyšovaly můj plat. Chyba na celý život spočívá v tom, že jsem si za půl roku vytvořil pověst člověka co "spraví všecno", což v organizaci, kde každý ví co není v jeho kompetenci - je naprosto zhoubná vlastnost vedoucí k absurditám typu že dostanete vynadáno za výpadek softwaru, který jste dorovolně sám napsal, od informatika, který měl danou věc řešit, ale neřešil, neb neumí naprogramovat nic a v žádném jazyce ....

Představte si třeba takovou centrifugu Janetzki T32 - rok výroby 1971, která se po 30 letech věrných služeb rozhodla vypovědět. Přijdete k ní, pohladíte, pak 50 kilovou mrchu obrátíte jedním trhem břichem vzhůru. Odšroubujete 4 gumové nožičky, které drží akulitové ochranné dno. Pak vyluxujete všechnu špínu, které je v centrifuze vždy kolem kila. Vyměníme uhlíky, zkotrolujeme které dráty viditelně visí volně, ty připájíme (olovem - centrifuga vibruje) zpátky tam odkud viditelně odpadly, pak napružíme vibrační čidlo - což je prostý mikrospínač snímající vibrace rotoru proti kostře stroje. Pak přišroubujete akulitové dno zpátky - mohutným trhem centrifugu převrátíte zpátky na nožičky, zapnete - vše funguje, protože "relátka" z kráčejícího rypadla dimenzovaná na 100A se prostě nemají jak zkazit - a jdete - špinavý jako prase - oznámit šéfovi, že je splněno.

Pak ovšem se paradigma začalo měnit - místo "nekvality" nastoupilo "řízení kvality" a místo - "mysli při práci a nekraď" - se začalo prosazovat - "myšlení porušuje ISO 15189". Přesně v té době jsem se posmíval sousední "spřátelené laboratoři' ve stylu - my umíme poruchu opravit, zatímco vy umíte vést detailní evidenci, komu za poruchu vynadat. Nicméně čas oponou trhnul a změněn svět - sousední spřátelená laboratoř pokročila na vyšší level. Výsledkem je, že by bylo vhodné aby, v rámci ISO, koupili několik spacáků a karimatek, aby "autorizovaní firemní technici" mohli přespávat na oddělení, a čas mezi poruchami neztráceli zbytečnými odjezdy domů za manželkou a dětičkami.

I my jsme mezitím pokročili na vyšší level - a začali vyznávat nové paradigma - "dodržuj ISO - na myšlení tu jsou jiní". Díky tomu, stále méně a méně poruch umíme spravit, zatímco už vedeme dokumentaci, na základě které je možné leckoho za leccos popotahovat. Tím se vlastně ukázalo, že ne "spřátelená laboratoř", ale my jsme byli ti zaostalí, protože jsme "uměli všechno". A protože máme "continual improvement" - tak tuto zaostalost opravdu rychle napravujeme.

Výsledkem je že přijdu v pondělí ráno do práce a celkem 3 kolegyně v 15 minutových intervalech mi oznamují "v neděli na noční směně blbnul děvčatům přistroj XY". Jdete k přístroji XY a ten jede jak z partesu - jenom přede. Tak se jdete zeptat "Co ten přístroj dělal ?" - "Blbnul ?" - "Jak blbnul ?" - "My nevíme to ví noční směna, která je už doma !" - "Vyřiďte noční směně, že potřebuju přesně vědět jak se porucha projevovala."

Právě zde vstupuje na scénu mužům nepochopitelná součást ženské psychiky, kterou pro nedostatek jiného popisu jsem jsem nazval "mrchovitost". Věta : "Potřebuju vědět jak se porucha projevovala." Je totiž "jedněmi děvčaty" přeložena "jiným děvčatům" jako "Včera tady celý den lítal Kubáč a vzkazuje vám, co prý jste s tím strojem provedly !!!"

Výsledkem je že nědělní "noční směna" několik dní přemítá nad situací a po tomto přemítání vypadá popis poruchy asi tato : " My jsme to neudělaly, my jsme ten stroj vůbec nezapínaly, ani nevime kde se to zapíná, ani nevíme, že tento stroj máme, a navíc už pokažený byl - udělala to denní směna !!!" A je vymalováno.

Pak se občas vyskytne porucha typu "přístoj blbne" - přijdete k němu a na něm nálepla : "nevypínat". Tak pátráte a dovíte se, že nejčastěji "blbne" při zapínání - současné "blbnutí", ale zjevně pochází z toho že přístroj "blbne" protože je příliš dlouho zapnutý bez "startovní kalibrace". Když pak řešíte otázku jak ze situace ven - nejvíce průchodným se jeví pod nálepku "nevypínat" nalepit druhou: "ani nezapínat" nebo "vůbec nepoužívat"....

Králem poruch laboratorní techniky, je když mladá děva s Bc., která studuje angličtinu od 4 třídy - vám, který jste těžko studoval angličtinu pololegálně za bolševika - oznámí "Přístroj něco píše !" - "A co píše ?" - "Já nevím je to Anglicky !" Už i s tím ISO počítá, proto ovládání většiny přistrojů je v češtině - problém dělá jenom "čengliš" - protože Anglickým hláškám nerozumí mladé děvy po 10 letech studia angličtiny, zatímco českým hláškám přeloženým ve stylu "Alkohol je silný, ale maso je zkažené" nerozumí vůbec nikdo.

Králem poruch počítačů je přesně to samé : "Počítač mi něco píše !" - "A co píše ?" - "Nevím měla jstem strach tak jsem rychle klikla na CANCEL !" a mezi těmito poruchami je naprostým králem porucha mého vlastního zálohovacího skriptu. Byl jsem volán k "podezřelému oknu", ve kterém stálo (česky) "Achivace proběhla v pořádku ve 13.36". Zmíněné kolegyně, která skript pouští každý den ve 13.30 už 10 let jsem se ptal - "Tohle jste nikdy neviděla ?" - "Ne to tam za 10 let nikdy nebylo....."