close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vidlákovo elektro 77. Pájení SMD součástek

26. června 2014 v 5:10 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Můj oblíbenec - pisklavý Australan alias "that crazy Aussie bloke" David Jones vyrábí své elektrické obvody takto : Jako bývalý zaměstnanec firmy Altium, namaluje obvod v "Altium designeru" pak pošle návrh "into China", odkud mu dojdou udělané mnohovrstevné desky se vším co mají obsahovat to jest pozlacené kontakty, "soldering mask" - jak se to vlastně řeknce česky- Pájecí maska ? Pak v Sydney obejde pár kámošů, kteří mu vyrobí "soldering paste stencil" alias šablonu na nanášení pájecí pasty. Odtud jde do firmičky jiného kámoše, který vlastní "pick and place machine" alias robota, který mu na desky naskládá součástky a pak všechno projde přes "reflow owen" - pájecí pecí - a po vychladnutí je hotovo.

Problém je v tom, že pro něho 30 australských dolarů je "cheap" - zatímco pro paní Kubáčovou je stejná suma (za elektro) - "expensive" prototože se za to dá koupit nějaká hadra z Orsay, která se pět let nehne z věšáku a pak se vyhodí.....

Tedy jste pochopili, že moje technologie výroby elektrických obvodů je výrazně jiná. Nakreslím si desku v KiCadu - vytisknu na polyesterovou fólii "do Meotaru" na laserovce, exponuju Positivem20 nasprejovaný plošný spoj, leptám v HCL a Peroxidu. To je věc, kterou pro Davida Jonese dělá ten "Chinese PCB manufacturer" - tedy to v jeho blogu ani není, pak ovšem nastane viditelný rozdíl - já nemám kámoše, který vlastní "pick and place machine" a díky naší východí mentalitě si myslím, že i kdybych takového měl - snaha "vzít mě na hůl" by mi zabránila ve spolupráci. Takže nakonec mi nezbývá než si součástky napájet na desku sám.

Pájení klasických drátových součástek snad nemusíme probírat - prostrčíme dráty dírkami, z druhé strany nahřejeme trafopájkou a na okamžik přiložíme pájku ve formě drátu s kalafunou uvnitř a je to. Pak jenom kleštičkami ucvakneme přebývající drátový vývod.


To pájení SMD "blešek" to je jiná kapitola a lze říci - "kolik lidí tolik stylů". Vzhledem, k tomu, že jsem vidlák a v této věci možná až ultra vidlák - tak se snažím i většinu SMD součástek zapájet trafopájkou. Princip je tento - rozdělím součástky na dvě skupiny - ty které trafopájkou pájet lze a ty, které nelze.

Principiálně VŠECHNY součástky trafopájkou zapájet LZE ale u FET a CMOS - tedy polem řízených součástek je přece jenom jisté nebezpečí, které spočívá v tom, že kolem hrotu trafopájky je magnetické pole, které může ve výdodech součástky naindukovat takové napětí (zejména když trafopájku vypneme v blízkosti součástky), že to může součástku zničit.

Proto roztřídím součástky na FET/CMOS a "ty ostatní" kterými začínám. Před pájením je třeba plošný spoj nalakovat opravdu tlustou vrstvou kalafuny v toluenu a nechat důkladně zaschnout.
Pájení SMD trafopájkou probíhá takto - nanesu na hrot trafopájky trošku cínu, pak vezmu pinzetou součástku položím ji na zcela SUCHOU desku (nic předem necínuju) a pak se hrotem trafopájky dotknu součástky. Mám to už tak vychytané, že z hrotu trafopájky na suchý PAD přeskočí tolik cínu, že to sice žádná krása není, ale 100% to funguje.

I integrované obvody (bipolární) se dají pájet trafopájkou - držím je inzetou na svém míste a přejedu všechny nožičky zleva doprava - DO 1/3 jsou nožičky slité a někde ve 2/3 mi cín dojde - tak naberu na hrot trochu kalafuny a jedu ve stejném směru ještě jednou a třeba ještě jednou -až se vše rovnoměrně rozvrství. Pokud je cínu přece jenom moc a někde je cínový "můstek" vždy pomůže odsávací licna, kterou položím přes všechny nožičky a řádně prohřeju - aby si "nacucla".


Pak už zbývají jenom CMOS a FET a ostatní unipolární součástky - u těch povzdychnu - vytáhnu mikropájku a pájím je "pomalu a bolestivě" mikropájkou. Většinou klasickou metodou - pocínuju PADy, přiložím součástku a zahřátím připájím. Integrované obvody pájím podobně jako trafopájkou - umístím a pak cínem "jedu zleva doprava" - připadně odsaju licnou. Nicméně tohle už taková sranda není, proto někdy riskuju a u obvodů kde "na tom nezáleží" někdy i procesor (který je CMOS) pájím trafopájkou.

Připadá vám to jako ultra primitivismus a budete mě kritizovat za škaredě připájené součástky ? Povšimněte si že já mám odvahu vám je ukázat - schválně si prohledejte Amáro nebo Internet - kolik lidí má odvahu obrátit své výtvory "břichem vzhůru" a ukázat vám jak pájejí ?

Zbývá už jenom tradiční rada paní Kubáčové novomanželkám : Když už jste manželovi zakázala vrtačku v posteli, trafopájku na nočním stolku, malou CNC frézu v ložnici a dokonce i soustruh vedle televizoru - tak se nedivte, že on smysl nové police v ložnici taky nechápe.....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 26. června 2014 v 6:07

Za úsvitu zastřelit.

2 m.marianek m.marianek | 26. června 2014 v 6:41

Jediné co bych vytknul je vetší množství cínu v pájených spojích, ale jinak to vypadá funkčně, takže nemám co řešit. Jelikož razím heslo "elektrice je jedno po jak škaredým drátu leze, zajímá ji jen jak moc je vodivej", tak vlastně není co řešit a u mě je to za 1 :-).

3 Karel Karel | 26. června 2014 v 8:25

Jako trafopájku zahodit, taky mám dvě, ale to se hodí tak na dráty. Než tlustou vrstvu kalafuny, tak raději plošňák vyleštit, zbavit oxidů a nastříkat fluxem (nebo kalafuna+toluen či S6001), tenká vrstva. SMD odpory pájím tak, že jej vezmu pinzetou, položím na plošky, páječkou přihřeji plošku, pokud není ploška pocínovaná (samodomo PCB), dám na ní předem trošku cínu. pak připájím druhou plošku, cínem šetřím. Vícevývodové obvody podobně jako Petr, položím, připájím dvě krajní nožičky, aplikuji flux a hrotem táhnu kapku cínu po nožičkách, samodomo desky předcínuji, použiji knot. Používám negativní fotorezist, ale když člověk nespěchá tak je lepší koupit PCB u číňana. Až vyhrabu z krabice nějakou svou samodomo desku, tak Pošlu petrovi foto aby neříkal, že kecám a sám se stydím.

4 kolemjdoucí kolemjdoucí | 26. června 2014 v 20:42

Tady musím vyjímečně souhlasit s Karlem, technologie pájení SMD se ZÁSADNĚ a NEZAMĚNITELNĚ liší od technologie pájení THT. Ono ale těžko radit, nejlépe tak nechat se na rok zaměstnat v nějaké firmě jako elektronik co spravuje ve výrobě desky osázené SMDčky, co se mašině ne úplně povedly... ale jedna věc je jistá - bez gelového tavidla, pořádné mikropájky na SMD (Weller nejlépe) a pořádné optiky ani ránu!

5 SPECZ SPECZ | 27. června 2014 v 10:26

kolemjdoucí:
No, ještě v tom vašem seznamu chybí horký vzduch - ten taky není k zahození. S trochou cviku jde používat i klasická horkovzdušná pistole. Nejlépe natrénovat to na hromadě elektrošrotu - a alespoň ze začátku to zkoušet někde venku - ten smrad když se něco nepovede jde špatně vyvětrat ...

6 Derak Derak | 27. června 2014 v 10:44

Já se Petrově averzi k mikropájce moc nedivím. Výrobci, pro běžného amatéra dostupných, pájecích stanic totiž z nějakého důvodu neumí v základní sestavě dodat použitelný hrot. Takže buď tam je kůl vhodný tak pro opravu elektronkového radia z počátku minulého století, nebo jehla která se nehodí k ničemu protože více tepla odteče než přiteče přes ten hrot.

7 Saša Saša | 27. června 2014 v 18:52

ERS 50 rulez :D

Jinak já se za svoje pájení nestydím, v článcích se objevují.

8 Karel Karel | 27. června 2014 v 19:48

[5]: Horký vzduch pro pájení doma má jednu nevýhodu - pájecí pasta je drahá a rychle stárne, nutno uchovávat v ledničce.

9 Vladimir Vladimir | E-mail | 27. června 2014 v 23:57

Uz mnoho let pouzivam Weller WECP-20.. Pajim to s tim uplne vsechno :) A te jehly pouzivam na plasty - je to obcas rychlejsi nez nuz a lepidlo :) Mam take horkovzdusni pajku ale pouzivam to tak 3-4 krat do roku..

10 Honza Honza | 28. června 2014 v 15:27

Zdravím.
Mě se Vaše pájení nelíbí.
Osobně používám ERS 50. Trafopájku na krabičky z pocínovaného plechu a podobnou klempířinu. Osazovat jednu desku automatem je nesmysl. Program pro automat nejspíš vypadne rovnou z Altium designeru,ale už jen nabýt automat součástkama zabere dost času. Někdy se to dělá u velkých desek, protože při ručním pokládáním součástek by dřív pájecí pasta uschla, než by bylo hotovo. Jinak se to nanese šablonou a ručně položí, pak následuje přetavení v reflow. Fotky desek mám na webu běžně.

11 Franta Franta | E-mail | Web | 8. července 2014 v 10:01

Doporučuju českého 'číňana' http://www.tistaky.cz/
Stojí to pár kaček a tišťák je plně profesionální, za týden doma. Co jsem bratry Kohoutovy objevil, už desky doma nedělám, je to  moc práce. Pájím mikropájkou Weller PU-81, pokud jsem líný, tak trafačkou, ale s mikrohrotem, a prvé vydrží a za druhé pájí fakt hezky.

12 BorgMcz BorgMcz | Web | 8. července 2014 v 21:41

Ja se nebojím něco ukázat a dávám i k dobru stranu pájení :-)) www.dccmm.cz

Franto díky za odkaz.

13 Honza Honza | E-mail | Web | 14. února 2015 v 1:19

Když jsem prohlédl fotky vzpomněl jsem si na mé začátky se SMD součástkami :-) . Vypadalo to stejně možná i hůře. Mě se vaše práce líbí. Dneska už vlastním HOT-AIR, cínové pasty kvalitní tavidla od Amtechu a to je pak jiná prácička. Ani pouzdro QFN už není překážkou.

Narazil jsem na tyto stránky náhodou v práci když jsem něco hledal. Tolika informací na jednom místě. Pročítám je už od 8 hodiny večerní a nemůžu se stále urvat od monitoru. Hluboce se klaním před vaší práci a rád se sem budu stále vracet.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama
 
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat