Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Je smutným faktem, že každý jev v naší společnosti má dvě formy

Stejně tak je to i s připosraností. V minulé lekci jsme probírali "preventivní připosranost" - která je ekvivalentní připosranosti prosté. V dnešní lekci budeme probírat "proaktivní připosranost" která patří do skupiny "finančně výnosných"

Proaktivní připosranost má dva charakteritické rysy. Jednak je téměř vždy spojená s veřejnou (státní) správou a zejména s veřejnými financemi. ( Jak jinak že? ). Druhá vlastnost je že často operuje s logickou konstrukcí "co kdyby" k něčemu došlo, kde pravděpodobnost toho kdyby je směšně nízká - v česku, kde žije 10⁷ lidí je pravděpodobnost "co kdyby" typicky 10^-7 a méně.

Oba fenomény mají významné příčinné souvislosti - spojení s veřejnými penězi je jasné - přestože není pravda, že u soukromníků se vůbec nekrade (zejména od jisté velikosti firmy nahoru) - přesto proaktivně připosraní agenti s teplou vodou nemají v soukromé sféře tak snadnou obživu.

Fenomén zanedbatelné pravděpodobnosti "co kdyby" vyžaduje podrobnější rozbor. Představte si modelový příklad "poradce" pro "bezpečnost". Jeho cílem je přijít, šířit kolem sebe odbornickou image, inkasovat značný obolus a ve zdraví odejít. Myslíte si že borec, který tráví ve firmě tři dny a nic o ní neví - bude svou "poradenskou" činnost zaměřovat na závažné průsery, ke kterým dochází každý den ?

Rád uvádím následující příklad "co kdyby" (který jsme skutečně s jistou kulatým razítkem opatřenou osobou řešili). Tedy představte si "co kdyby" zdravotní sestra odebrala pacientovi krev v jinou hodinu než má lékařem nařízeno v chorobopisu. Co kdyby přišla do laboratoře se vzorkem třeba o hodinu později. Co kdyby chtěla toto své selhání utajít. Co kdyby se chtěla domluvit s laborantkami. Co kdyby laborantky napsaly na žádanku ke vzorku falešný čas. Co kdyby tento vzorek měl výrazně jiné hodnoty než vzorek odebraný ve správnou dobu. Co kdyby tyto hodnoty zmátly doktora. Co kdyby doktor pak prudce změnil způsob léčby. Co kdyby byl pacient změnou poškozen ??!!

Teď si rozebereme příklad statisticky - řekněme, že každé co kdyby má (vysokou) pravděpodobnost že nastane - odhadem 10% - tedy pravděpodobnost celého "řetězce nepříznivých následků" je (10%)⁹ Celková pravděpodbnost je tedy 10^-9 (jeden případ z miliardy), což zcela odpovídá realitě, protože tento jev za 60 let našeho pracoviště (kolem 100 000 000 tedy 10⁸ vyšetření ) - zatím ještě nenastal.

A Závěr - z hlediska "agenta s teplou vodou" je toto "neakceptovatelně vysoké riziko" - proto je třeba "ihned přijmout opatření" - které má podobu zahození průpisky, kterou se píše čas příjmu vzorku do laboratoře a co nejrychlejší instalace "automatického pera" které na žádanku "stříká čas" jako inkoustová tiskárna.

Stále vám to nedává smysl ? V okamžiku, kdy personál laboratoře pošlape vlastní zdravý rozum a "aby byl konečně pokoj" uzná, že "toto je zdroj rizika" - příslušný "agent" rychle vytáhne z kapsičky vizitku jemu "spřátelené" firmy, která dané automatické "tiskárno-pero" prodává a - světe div se - "právě mají slevu !!!"

Každé přijaté opatření si vyžaduje kontrolu účinnosti - takže mohu potvrdit 100% účinnost tohoto opatření - za další rok, zmíněný řetězec "co kdyby", opět nenastal - akorát obě "automatická pera" (9000 za kus) leží pokažená v šuplíku a laborantky stále píšou průpiskou - tentokrát však s výčitkami svědomí ze "zanedbání nařízeného postupu".

Doufám, že z uvedeného malinkého příkladu jste vyvodili jak vypadá proaktivní připosranost ve větším měřitku. Zákazem žárovek počínaje přes vyvezení mnoha miliónů balení prošlých léků na "prasečí chřipku" do spalovny až po "činnost policie" která si troufá leda tak na dušné důchodkyně, a na všechno ostatní potřebuje URNU.

Naši věřicí předkové říkali - "když pán bůh dopustí - aj motyka vystrelí" - takže někdy se stane že nějaká nehoda, nebo havárie opravdu přijde. Téměř nikdy to však není "co kdyby" varianta. A navíc boj proti opravdovým nehodám je daleko složitější protože "bezpečnostní opatření" pro nehody, které se opravdu stávají musí mít 2 nutné vlastnosti.

Takže teorii připosranosti jsme probrali - pokud se živíte její výnosnou "proaktivní" variantou - doporučím vám královské, univerzálně použitelné "Co kdyby" a to "Co kdyby zaútočili UFOni ?" - to je "riziko" jehož pravděpodobnost je zcela srovnatelná s jinými obvykle "řešenými" riziky (>10^-7) a přitom tak závažné, ze opravňuje použít naprosto všechna i ta nejdražší (nejvýnosnější) "preventivní opatření" .....

Můj tajný čtenář, který má doma reaktor na bioplyn - řeší otázku jak je možné, že i přes použití těch nějpoctivějších nádob a toho nejpoctivějšího těsnění, reaktor i přesto nepatrně smrdí - tak jsem mu sepsal seznam plastnů vhodných a nevhodných pro daný účel a on koukal jako puk jak je možné, že jen tak prohlásím, že polyethylén je pro smrad propustnější než PET a dokonce je to podle tabulek pravda. Takže pokračujeme v odhalování chemického know-how, které je pro chemiky elementární a "obecné veřejnosti" naprosto neznámé.

Už jsem o strojích na obrázku jednou psal - že to byl nejlepší výrobek firmy Beckman. Technologie Apolla 11 převedená na zem a "marketingová sebevražda" - tedy stroj tak dobrý, že po něm už neprodáte žádný další, protože nikdy "nepřeskočíte sami sebe". Je to mašinka, která měří cukr tak že jej "spaluje" kyslíkem rozpuštěným v roztoku, pomocí bakteriálního enzymu jménem glukóza-oxidáza a pokles potřebovaného kyslíku měří kyslíkovou elektrodou. Kyslíková elektroda funguje tak, že kyslík proniká teflonovou membránou dovnitř elektrody, kde je kyselé prostředí.

"Za membránou" je tam proniklý kyslík a pak vodíkové "protony" H+ z kyselin. Ke vzniku vody nám chybí jenom elektrony - a ty dodáváme jako elektrický proud. Studentům to obvykle popisuju jako "elektrolýza vody naopak" takže pokud udržujeme na elektrodě konstantní napětí 0,68V proud elektrodou je přímo úměrný koncentraci kyslíku v roztoku.

Hezké, ale jak tohle všechno souvisí s propustností materiálů nádob - jednoduše - jelikož přístroj je typu "marketingová sebevražda" tak největším úkolem marktetingového oddělení firmy Bekckman po léta bylo - sprovodit tento stroj ze světa. A první cesta jak tak učinit zejména v USA, Německu Francii a dalších státech, kde buď mají "ordnung" nebo obě ruce levé - je přestat dodávat náhradní díly. Takže jsem jednoho dne byl postaven před úlohu - "teflonové membrány už nebudou". Proto jsem musel "vymyslet náhradu", proto jsem musel "nastudovat propustnost materiálů pro kyslík" - což se nakonec svezlo na "prostudovat propustnost materiálů obecně". Jasné ?

Takže lidi mají pocit, že chlast ve flašce zůstane uvnitř - a z makroskopického hlediska je to pravda. Problém je že pokud ve flašce (reaktoru na bioplyn) skladujete methyl-merkaptan - který je známý jako "smrad z plynu" nebo "smrad z nemyté huby" a je cítit už od koncentrace 0,0000002% (skutečně si nevymýšlím) - najednou zjistíte, že žijeme v kvantovém světě, a že všechno proniká vším.

ERGO - o prostupnosti obalů nádob pro jejich obsah rozhodují v zásadě tří faktory.

Takže když víte, že methyl-merkaptan je relativně málo polární - bude vám jasné, že snadno pronikne jinými málo polárními plasty - jako je polyethylén, a polylpropylén, ale už s PET flaškou by měl problémy a sklem by pronikl nejspíše kolem zátky, ale hmotou skla jen velmi nepatrně. Takže "rada experta" bude znít - udělej aparaturu skleněnou. A odpověď ubohého experimentátora "kde mám sehnat 1000 litrovou flašku" a protože nerad udílím "knížecí rady" nepoužitelné v praxi - je tady rada č. 2 - udělej nádobu ze skelného laminátu - bude díky vlastnostem skla, epoxidů a polyesterů "smrdět" mnohem méně než polypropylénový barel.

Takže celá "věda" je jenom o tom dávat určité látky do obalů, které jsou "opačných vlastností" než je obsah, proto se čpící kyselina chlorovodíková prodává v polyethylénovém obalu, ale 96% kyselina sírova se v něm už nemůže prodávat, protože by oxidovala a tím narušovala polyethylénové řetězce. Proto se voňavky - které jsou založeny na nepolárních "aromatických" molekulách - prodávají ve skleněných flaškách, a přesto to v parfumerii smrdí jak ve vykřičeném domě.

Protože chemici neradi příliš přemýšlejí - co nalít do čeho. Navíc jak jsme probrali u kyseliny sírové - je ten problém komplexnější než jenom průnik stopových množství ven - existují datábáze "chemické kompatibility" materiálů - moje nejoblíbenější je od firmy COLE PALMER - známého Amerického dodavatele laboratorního nádobí.

Zbývá už jenom rada robotům ke zničení lidstva - methyl-merkaptan sice smrdí strašně, ale lidi s ním žijí po tisíciletí a snado si zvyknou - takže dnes nic....

Poznámka při druhém čtení : víte jak to dopadlo s Teflonovými membránami Beckman ? Začaly je hromadně vyrábět firmičky v rozvojovém světě takže my dnes tyto stroje udržujeme pomocí součástek vyrobených v Mexiku, Guatemale, v Japonské garážové firmiče a jinde po světě - a pak že "globalizace" škodí ;-)))

Pokud vezmeme robota z hlediska spotřeby proudu - tak největší žrout proudu jsou motory, které tam prostě musí být - jinak to není robot. Takže když se s celkovou spotřebou robota dostanete pod 200 mA - už je podezřelé - jak to s těmi motory máte a jestli se váš robot vůbec bude moci pohnout. Drobný příklad - Ferdík - když stál měl spotřebu 40mA, když jel měl spotřebu 600mA a když tlačil soupeře měl spotřebu 2.2A a to prosím všechno z destičkové devítivoltové baterky, která mimochodem do zkratu dá až 7A.

Proto u robotů nějaký miliampér neřešíte, ale když děláte cokoliv jiného než roboty - je "šetření proudem" otázkou slušného vychování. Veškerá moderní elektronika je plná marketingových fráziček typu "optimised for battery operation" a tak. V praxi to většinou znamená, že třeba foťák má obrovské proudové špičky a mezitím neodebírá z baterky skoro nic, takýže v průměru je "exceptionally energy efficient" (mimořádně energeticky úsporný).

Druhá věc, která je dneska už "otázkou slušnosti" je monitorování stavu baterií - už i LED baterka z Kauflandu má často nějaký komparátor, který jí vypne dříve než vám zničí drahé "Eneloopy" - nabíjecí baterky. Takže 1 + 2 = 3 ERGO můj dosavadní způsob, jak jsem dělal měření napětí baterky procesorem se ukázalo jako nedostatečné.

Atmel totiž u mých oblíbených AVR požaduje vnitřní odpor zdroje signálu maximálně 10 kOHM a pro rychlé děje lépe jenom 1K. Takže u robotů, kde 2A je "celkem malý odběr" jsem prostě udělal dělič nejčastěji jako 15K na baterku a 1K na zem - tím jsem měl dělící poměr 1: 16 - tudíž jsem mohl měřit i napětí 24V a navíc jsem měl impedanci těsně pod 1K. Tento dělič bere z 24V baterky 1,5 mA - u robotů zanedbatelné. Pokud byste takto chteli měřit napětí něčeho co je trvale napájené - tak 2000 mAh "Eneloopy" se jenom tímto děličem vybijí za 1333 hodin - což je 55 dní - nevím jak bych třeba neteřím vysvětloval, že vypnutá hračka za měsíc nefunguje, protože se vybila, protože má měření napětí baterky.....

ERGO je třeba na to jít jinak. Pokud se budeme podrobněji zabývat tím proč AD převodníky v procesorech potřebují zdroj s tak nízkým výstupním odporem - je to proto, protože v procesoru se nabíjí "Paměťový" Sample and Hold kondenzátor, který u mých oblíbených AVR má kapacitu 14 pF a musí se nabít velice rychle. Nešel by tedy "kondenzátor nabíjet kondenzátorem" ? A samozřejmě, že ano - viz schémátko nahoře. Tam je na obrázku typické schéma měření baterie - tedy kombinace D1 C1 je "Kubáčova protiresetovací dioda" s náležitým protiresetovacím kondenzátorem. Nás zajímá dělič R1, R2, C2 - tedy dělič je z extrémně vysokých odporů (šel by i z větších) a kondenzátor slouží jako svého druhu "paměťový prvek" když se kanál ADC1 připojí při AD převodu na kondenzátor uvnitř procesoru - nízkou dynamickou impedanci a ryché nabití zajistí náboj na C2.

Jednoduchým výpočtem spočteme že dělič je o dva řády větší a tudíž vybije hypotetickou baterku za 5555 dní - 15 let je už snesitelné. Na druhé straně AD převod bude zatížen chybou o velikosti 14pF / 100 nF = 0.014% - hluboko pod chybou odporu R1 a R2. Pochopitelně že C2 musí být keramika s malým svodovým proudem.

A pak ještě další věc - impedance samotného děliče je kolem 100K to spolu s kapacitou C2 vytváří časovou konstantu 0.01 sec - tedy napětí se na děliči ustálí až za 5-10 časových konstant což je 0.1 sec - měřit častěji než 10-20x za sekundu prostě nemá smysl - ale u baterek by častější měření spíše naznačovalo, že konstruktér by měl konzultovat psychiatra.

Úplně na závěr ještě poznámka - jak takové zapojení "naroutovat" na plošný spoj - dobé mravy by velely vést napětí baterky "na nízké impedanci" až těsně k procesoru a celý dělič i s kondenzátorem udělat v jeho blízkostí - nikoliv jak by schémátko naznačovalo udělat dělič někde u svorek baterky a drát mezi C2 a MCU táhnout přes céééélou desku, aby se na signál nachytalo maximum rušení.

Tolik pro dnešek - další drobná (a možná notoricky známá) fintička. Zbývá už jenom rada paní Kubáčové novovmanželkám - pokud chcete chodit nastrojená jako novinářka Carrie ze "Sexu ve měste" - choďte tak raději jenom ve větších městech - v ďourách typu Frýdek nebo nedej bože Studénka dojde ke 2 věcem : ženské vás pomluví, že jste coura a chlapi budu za vámi slintat a ještě vás nějaký slintající šofér přejede jak bude za vámi koukat za jízdy.

Představte si následující situaci : Kdesi v Ostravě Přívoze je kluziště, které má chlazenou ledovou plochu. V trubkách každého tak velkého chladícího okruhu koluje amoniak alias čpavek - NH3. Za bolševika, kdy byly tyto věci chronicky špatně financované a špatně udržované, se stalo, že trubky s chladivem praskly a do vzduchu uniklo několik desítek kilo čpavku.

Vytvořil se jedovatý mrak, lidi z dálky cítili čpavkový smrad a dokonce jeden nešťastník se čpavku nadýchal a musel být ambulantně ošetřen v nemocnici. Protože před 30 lety, za bolševika, se nějaký chudák nadýchal čpavku a kašlal půl dne v současné době město Ostrava nechává kolem kluziště za velmi dlouhé peníze instalovat poplašná čidla. V několik set metrů vzdálené škole se zpracovávají "krizové plány", a dokonce jsou ve škole vyhrazeny "nouzové úkryty" pro případ úniku čpavku...

Myslíte si, že si dělám srandu ? Vůbec - právě jsem téměř doslova citoval několik dní starou zprávu Ostravské redakce České televize. Ale budu fantazírovat dále - žijeme v době všeobecného zlepšování "bezpečnosti", takže třeba za pár let dostanou plynové masky všichni v domech kolem kluziště, a za dalších pár let třeba i bruslaři budou povinně bruslit v plynové masce "pro případ nehody" že ?

Patrně u nás ročně umírají stovky tisíc lidí na otravu čpavkem z kluziště - rozhodně to bude více než zabije kouření, chlast a autonehody - protože jinak by se přece takové věci nevěnovala taková pozornost že ?

Nebo se jedná o tunel a firma bude "za dlouhé peníze" věšet na sloupy kolem kluziště nějaké předražené krabičky s anténou - napojené na WIFI, EDGE, GPRS, HCHKRDTN, BFLMPSVZ, ŽŠČŘCJ a tak dále ??

Není vyloučeno, že A, B a i další písmena jsou správně všechna najednou, ale v hloubce za těmito akcemi vidím chorobu moderní doby "preventivní připosranost", která prorůstá realitu kolem nás jako rakovina.

Příkladů najdete spoustu - V shopping parku mezi Orsay a Tally Weill - visí na stěně automatický defibrilátor. Co kdyby nějaká puboška - kterým jsou tyto obchody určeny především - dostala "srdeční záchvat" z "krásy nového outfitu"...

Dětská hřiště - nejsou jako za nás - pískoviště a rezavá houpačka - jsou to celé propracované "systémy" gumou obalených konstrukcí na pružné gumové podlaze.

Automobily obsahují všechny třípísmenné zkratky od AAA po ŽŽŽ - což jsou všechno "smart technologie" které mají udržet agresivního a někdy ožralého a zfetovaného bourajícího magora naživu.

A tak dále a tak podobně - v míste kde právě stojíte - otočte se na podpatku o 360 stupňů a sami uvidíte desítky případů "preventivní připosranosti' ve všech možných rozměrech a formách. U fenoménu tak běžného je samozřejmě naprosto relevantní ptát se jak vznikl ? Upřímně řečeno sám nevím, ale mám podezření, že "preventivní připosranost" souvisí se dvěma dalšími fenomény moderní doby - z úpadeu řemesel a přírodních věd vůbec a vlády blbců nad lidmi.

Základním mechanismem "preventivní připosranosti" je totiž "preventivní opatrnost" - která už v definici má "nevíme o věci nic - proto podnikáme bezpečnostní opatrení". Jak funguje čpavkové chlazení ? Jsou tam nejaké nebezpečně vypadající roury a hučí tam kompresor ! A viděl někdo "z měststké rady" vůbec čpavek ? Když si čpavek zadáte do BINGU co na vás vypadne jako první ?"Bezpečnostní list nebezpečné látky" přece !

Takže nějaký mocný (nebo aktivistický) imbecil, který je nejčastěji asolvent školy typu "Univerzita Sládkovičovo" má po 3 minutách na Internetu jasno a je svolný podepsat milionové faktury za monitorování "nebezpečné látky".

Když dělám roboty - vždycky provokuju paní Kubáčovou - Aceton ? To je přece látka tělu vlastní ! Peroxid ?? To samé ! Kyselina chlorovodíková ? Totéž ! Čpavek ? Totéž - stačí očichat bezdomovci kalhoty ! Problém je v tom, že krom převentivní připosranosti je druhým fenoménem - na nic není čas - takže "mlčící většina" musí bez jakýchkoliv informací a vzdělání zaujmout stanovisko ke všemu v rámci "prvního dojmu" - to jest do tří vteřin od obdržení informace - a výsledky vidíme všude kolem sebe.

Jako budoucí - důchodce dement - vzpomínám na časy mládí - dusičnan draselný, a chlorečnan sodný - oba silně třaskavé - byly naše nejoblíbenější soli. U Vroblů na zahradě udělali jsme výbuchem metrový kráter. Oblíbená zábava - střílet po sobě prakem (ti chudší) nebo ze vzduchovky (ti bohatší). Cokoliv se dalo jsme přilepili na kolejnici a nechali "rozlisovat" vlakem. Ptactvo v celém okolí jsme střelbou z praku štěrkem - zcela vyhubili. Buldozeru na stavbě jsme utrhali pásy (dali jsme mu do nich kamení - jestli je rozdrtí jako vlak) atd atd..... A to prosím tehdy byl bolševik, kdy babizny udavačky-estébačky byly za každou záclonou. Obávám se, že pokud by dnešní mládež opustila Facebook a vrhla se na stejná dobrodružství v "reálném světě" - patrně by neměla problém proniknout na obrazovky TV Nova do rubriky "dalši teroristický útok".

Dosti však pláče nad zašlými časy - příště probereme jak připosranci na jedné a gauneři na druhé straně vytvářejí "třaskavou směs" naší současnosti.