Je smutným faktem, že každý jev v naší společnosti má dvě formy
- formu prostou
- formu (pro někoho) výnosnou
Stejně tak je to i s připosraností. V minulé lekci jsme probírali "preventivní připosranost" - která je ekvivalentní připosranosti prosté. V dnešní lekci budeme probírat "proaktivní připosranost" která patří do skupiny "finančně výnosných"
Proaktivní připosranost má dva charakteritické rysy. Jednak je téměř vždy spojená s veřejnou (státní) správou a zejména s veřejnými financemi. ( Jak jinak že? ). Druhá vlastnost je že často operuje s logickou konstrukcí "co kdyby" k něčemu došlo, kde pravděpodobnost toho kdyby je směšně nízká - v česku, kde žije 107 lidí je pravděpodobnost "co kdyby" typicky 10-7 a méně.
Oba fenomény mají významné příčinné souvislosti - spojení s veřejnými penězi je jasné - přestože není pravda, že u soukromníků se vůbec nekrade (zejména od jisté velikosti firmy nahoru) - přesto proaktivně připosraní agenti s teplou vodou nemají v soukromé sféře tak snadnou obživu.
Fenomén zanedbatelné pravděpodobnosti "co kdyby" vyžaduje podrobnější rozbor. Představte si modelový příklad "poradce" pro "bezpečnost". Jeho cílem je přijít, šířit kolem sebe odbornickou image, inkasovat značný obolus a ve zdraví odejít. Myslíte si že borec, který tráví ve firmě tři dny a nic o ní neví - bude svou "poradenskou" činnost zaměřovat na závažné průsery, ke kterým dochází každý den ?
Rád uvádím následující příklad "co kdyby" (který jsme skutečně s jistou kulatým razítkem opatřenou osobou řešili). Tedy představte si "co kdyby" zdravotní sestra odebrala pacientovi krev v jinou hodinu než má lékařem nařízeno v chorobopisu. Co kdyby přišla do laboratoře se vzorkem třeba o hodinu později. Co kdyby chtěla toto své selhání utajít. Co kdyby se chtěla domluvit s laborantkami. Co kdyby laborantky napsaly na žádanku ke vzorku falešný čas. Co kdyby tento vzorek měl výrazně jiné hodnoty než vzorek odebraný ve správnou dobu. Co kdyby tyto hodnoty zmátly doktora. Co kdyby doktor pak prudce změnil způsob léčby. Co kdyby byl pacient změnou poškozen ??!!
Teď si rozebereme příklad statisticky - řekněme, že každé co kdyby má (vysokou) pravděpodobnost že nastane - odhadem 10% - tedy pravděpodobnost celého "řetězce nepříznivých následků" je (10%)9 Celková pravděpodbnost je tedy 10-9 (jeden případ z miliardy), což zcela odpovídá realitě, protože tento jev za 60 let našeho pracoviště (kolem 100 000 000 tedy 108 vyšetření ) - zatím ještě nenastal.
A Závěr - z hlediska "agenta s teplou vodou" je toto "neakceptovatelně vysoké riziko" - proto je třeba "ihned přijmout opatření" - které má podobu zahození průpisky, kterou se píše čas příjmu vzorku do laboratoře a co nejrychlejší instalace "automatického pera" které na žádanku "stříká čas" jako inkoustová tiskárna.
Stále vám to nedává smysl ? V okamžiku, kdy personál laboratoře pošlape vlastní zdravý rozum a "aby byl konečně pokoj" uzná, že "toto je zdroj rizika" - příslušný "agent" rychle vytáhne z kapsičky vizitku jemu "spřátelené" firmy, která dané automatické "tiskárno-pero" prodává a - světe div se - "právě mají slevu !!!"
Každé přijaté opatření si vyžaduje kontrolu účinnosti - takže mohu potvrdit 100% účinnost tohoto opatření - za další rok, zmíněný řetězec "co kdyby", opět nenastal - akorát obě "automatická pera" (9000 za kus) leží pokažená v šuplíku a laborantky stále píšou průpiskou - tentokrát však s výčitkami svědomí ze "zanedbání nařízeného postupu".
Doufám, že z uvedeného malinkého příkladu jste vyvodili jak vypadá proaktivní připosranost ve větším měřitku. Zákazem žárovek počínaje přes vyvezení mnoha miliónů balení prošlých léků na "prasečí chřipku" do spalovny až po "činnost policie" která si troufá leda tak na dušné důchodkyně, a na všechno ostatní potřebuje URNU.
Naši věřicí předkové říkali - "když pán bůh dopustí - aj motyka vystrelí" - takže někdy se stane že nějaká nehoda, nebo havárie opravdu přijde. Téměř nikdy to však není "co kdyby" varianta. A navíc boj proti opravdovým nehodám je daleko složitější protože "bezpečnostní opatření" pro nehody, které se opravdu stávají musí mít 2 nutné vlastnosti.
- Musí opravdu (!!!) fungovat.
- Nesmí práci komplikovat natolik, že je lepší se na danou činnost - "v rámci bezpečnosti" - raději vykašlat.
Takže teorii připosranosti jsme probrali - pokud se živíte její výnosnou "proaktivní" variantou - doporučím vám královské, univerzálně použitelné "Co kdyby" a to "Co kdyby zaútočili UFOni ?" - to je "riziko" jehož pravděpodobnost je zcela srovnatelná s jinými obvykle "řešenými" riziky (>10-7) a přitom tak závažné, ze opravňuje použít naprosto všechna i ta nejdražší (nejvýnosnější) "preventivní opatření" .....
Saša | 8. července 2014 v 21:22 |
V podstatě jste taky připosraní, protože když nefunguje automatické péro, měli by jste pacienta okamžitě přestat léčit! Tzn. odpojit od ventilátoru a šup s ním před vrátnici.
Mimochodem výše popsaný stav si zavinili čecháčci sami svými neustálými stížnostmi na cokoliv, vedení nemocnice se jen bojí, že jim soud napaří tučné odškodné a proto některé činnosti jsou úmyslně zbyrokratizovány.