Cokoliv stálo v Sovětském svazu za něco - bylo součástí zbrojního průmyslu a tedy určeno k zabíjení lidí za železnou oponou. Nejinak je tomu s Novosibirským výrobcem tankových zaměřovačů jehož civilní divize je známa pod současným názvem TAL.
Můj otec - vyslán v 80 letech - s relativním dostatkem rublů na služební cestu - nevěděl do dovézt do Česka a tak udělal v pravdě geniální krok a jelikož v té době jsem byl rádoby - astronom amatér - koupil hvězdářský dalekohled, který je dodnes v prodeji pod stejným názvem ALKOR 65.
Čistě - z dnešního pohledu je to dalekohled dosti ubohý - zrcadlový Newton s průměrem zrcadla 65 mm (kdejaký triedr má větší objektiv) na azimutální montáži. Na druhé straně některé aspekty konstrukce tohoto přísroje jsou naprosto geniální - je zcela nezničitelný - trubky by klidně mohly sloužit jako hlaveň bazuky. Navíc je to Newton - tedy "divný dalekohled" který budí pozornost tím, že abyste viděli nahoru koukáte do okuláru "do strany" a "dole máte zrcadlo".
Co je však na dalekohledu nejgeniálnější, je, že je dodáván v dřevěné bedně velikosti kufru, ve kterém si vidláci do Prahy vozí hodobóžový oblek.
V principu tedy není divu, že 90% astronomickýh pozorování, která jsem v životě udělal jsem udělal tímto dalekohledem. Problémeček však nastal v době, kdy jsem se rozváděl s bývalou manželkou, protože v té době jsem byl i s dalekohledem n a náštěvě u mojí máti "na chatě" a - já nekonečný blbec - jsem se nechal přesvědčit abych tam dalekohled nechal "neb tam jsou dobré pozorovací podmínky". Ubohý ALKOR tím skončil jako všechny ostatní věci, které moje drahá mamá dostala do svých spárů. Tedy od té doby jsem jej neviděl a vzhledem k okolnostem pochybuju o jeho existenci.
Takže se mi za pár let zastesklo po hvězdičkách a hlavně jsem konečně chtěl "na vlastní oči" vidět Krabí mlhovinu. Takže jsem vytáhl ze šrajtofle 10 000 a koupil naprosto ničím nezajímavý hromadně vyráběný Newton o průměru 150 mm - což je 6x větší plocha zrcadla nez ALKOR -takže jsem nakonec krabí mlhovinu opravdu viděl.
Nicméně o tom dnešní pohádka není. Když jsem Newton postavil do pokoje - tak jsem vysvětloval tehdy asi tak 5 leté dceři jak se "budeme koukat na hvězdičky". V tom přišel na návštěvu můj otec - zamnul si ruce a prohlásil - "to sis koupil, aby ses díval, jak se mladé holky svlíkají žejo !". Tato věta zapnula v mozku dcery nejaký přepínač a ta se slzičkami v očích začala požadovat, že chce vidět "jak se mladé holky svlíkají"- Takže abych měl pokoj - jsem namíříl dalekohled asi na kilometr vzdálený panelák, kde jak na potvoru jediná osoba, pozorovatelná oknem, byla jakási babina nalívající do varné konvice vodu. Tím jsem dceru uspokojil a slžičky zahnal. Když jsem dceru vracel exmanželce - hrdě hlásila: "celý den jsme se dalekohledem dívali, jak se mladé holky svlíkají...." takže výchovný účinek byl rozhodně větší než 100%.
Nicméně tato historka mě inspirovala k tomu, že by bylo vhodné vyrobit "kus elektroniky", kterým by se dala užít nějaká ta sranda. Princip je v tom, že když jsem na podzim chodil venčit "bývalého psa" - bral jsem si malinkatý triedr - a tím jsem sledoval nikoliv "jak se mladé holky svlíkají" ale světelné reklamy a nápisy, které jsou v noci vidět z obdivuhodné dálky. Například z "Bezručovy vyhlídky" nad Frýdkem je vidět 22 kilometrů vzdálená těžní věž "dolu ČSA" v Karviné.
Takže se konečně dostáváme k meritu věci - představte si triedr, ke kterému jsou připevněny ještě dvě další optická zařízení.
- Laserové ukazovátko - aby bylo zcela jasné "kam se koukám"
- Infračervená LED s optikou a mikokontrolérem, která svítí do stejného bodu jako ukazovátko.
K čemu to ? Představte si tu legraci - "přes půlku města" namíříte na okno za kterým blikotá televize. Krátce bliknete laserem - jestli míříte správně. Pak druhým tlačítkem začne IR ledka vyblikávat ve všech lidstvu známých kódech dálkového ovládání k televizoru povel "VYPNI".
K čemu dojde - odrazem od bílého stropu obýváku se místnost vaší ubohé oběti naplní IR světlem až nakonec jeho televizor dekóduje správný povel a zhasne. Což vy na druhé straně teleskopu uvidíte jako pohasnutí typického blikotání a budete z toho mít dětinskou škodolibou radost. Dokonce pokud to dovedete k dokonalosti, tak si na displeji připojeném k mikrokontroléru přečtete který povel byl poslední - a tudíž jakou televizi "vaše obět" vlastní.
Připadá vám to jako veliká ubhost ? Jednak jsem "infračerveného teroristu" ještě nepostavil - a potom pokud v noci za tmy venčíte psa - čím rozumným chcete tento čas zaplnit, zejména když moje druhá oblíbená "venčící" činnost - to jest poslech radioamatérských pásem na krátkých vlnách - je pro venčení na nočním sídlišti dosti hlučná ?
Takže jako obvykle - dávám tuto ideu do oběhu ve stylu "open source" a pokud náhodou postavíte "teroristu" dříve než já - nezapomeňte mi poslat schémátko.
RXD | 4. září 2014 v 9:41
Opět musím bohužel konstatovat, že jste nepředběhl dobu, protože tohle jsem testoval a popisoval již před mnoha lety. Aparatura se sestávala v prvním pokusu jen z dálkového televizního ovládání, a brýlové čočky půl dioptrie o průměru 60 mm. Už s tím dosvítíte asi 50m, a pokud to mírně rozostříte, zaberete několik oken, a pokud to zaostříte, spolehlivě to chodí na tuto vzdálenost i jen na jedno okno. Druhý pokus spočíval v IR panelu 5x5 leddiod 160 mW, který když nezaostříte tak jedete přes půl stěny paneláku. Pokud zaostříte, jedete klidně i na půl kilometru, o čemž se můžete přesvědčit dle shody blikání obrazu a svého ovladače. Pokud přikročíte k inverznímu principu, lze nejen různé kódy vysílat, ale také je i číst počítačem, a opakovat / vysílat zpět. Tím změníte třeba v neděli večer celý protější panelák v společnost lidí, zaujatou sami sebou, to je s celovečerní manipulací s ovládači v mnoha patrech, aniž byste musel stisknout knoflík sám, stačí to postavit na balkon a dívat se. Při manipulaci zřejmě rychle přijdete i na to, že při odrazu od oken uslyšíte překvapivě hlasité zvuky za těmi /zavřenými/ okny. Zde bych neprodleně skončil, a jenom ještě tiše poznamenal, že toto zažízení / ještě elektronkové/ se dostalo do bývalého českoslovend snad někdy koncem šedesátých let minulého století, používala ho například StB, a jeden z jeho názvů byl "cvétnaja tóčka"...