Bez spojení není velení, se spojením není akce !
4. prosince 2014 v 6:02 | Petr | InternetKomentáře
Bohužel musím souhlasit s tím, že se improvizace vytrácí. Tedy ono je to na železnici spíše tak, že se improvizace a nějaká ochota dělat třeba i více, než říká předpis, docela tvrdě trestá. No a když se výpravčí jednou nebo dvakrát spálí, tak ho příště iniciativa rychle přejde.
Dříve platilo heslo "Jezdit jak to jen jde a co nejvíce bezpečně" prostě, nejdůležitější bylo udržet provoz, byť třeba poněkud omezený. Dneska se razí heslo "při sebemenším problému zastav provoz" a "případně zavolej nahoru o radu a autobusy".
Výsledkem jsou doslova nasraní cestující, kteří musí trčet několik desítek minut, ale i několik hodin, ve vlaku, kvůli pitomosti typu přepálené pojistky u kolejového obvodu (běžná provozní závada nemající vliv na bezpečnost provozu).
Japonci bez šéfa nic neudělají.. No s pár jsem pracoval, přišli mi samostatní, možná protože to byli technici. Jinak je to prej vcelku pravda, na druhou stranu oni mají supervlaky jezdící na minuty přesně a v časovém rozestupu jak u nás tramvaje a my máme max pendolíno a ty staré rachotiny.
Voják se stará, voják má ...
Moji mladší spolupracovníci co už nebyli na vojně, jsou bohužel příkladem, který bez příkazu taky neudělá ani krok :(
Když jsem chtěl vyměnit 4 šrouby za nové, jeden aktivní mladý to konzultoval s mistrem a výsledkem je ... dokud to drží, tak do toho nedrbat .
Oficiální verze:
Sundání ochranného krytu a následná výměna by zapříčinila odstávku stroje a zastavení následné výroby.
[3]: zlatý starý rachotiny! Alespoň já vzpomínám na panťáky, kde když bylo v létě vedro, se otevřely okna a hotovo. V supermoderním elefantu s poruchou klimatizace (v létě topí, v zimě chladí a nejde to vypnout) jednoduše zavřou celej vagon a cestující jedou jak sardinky.
Komentáře jsou uzavřeny.
Keď som chcel predvčerom z Kobylís do Libně, musel som vzjať sáňky, a sjet to. V Hajdrychovej zatáčke v Holešovicijach to ktosi posypal pískom, od obručí na sáňkach šly polmetrove jiskry, a zastavil som sa až na Palmovke o Libeňský plynojem. Bez spojenia nějě velenie, to už psali v rádiostanoch československej lidovej armády pri diviznych kontrolach. A pod tým nápisom vždy polne lužko, a na nem do vzduchu trčajůce bilele nohy nějakej sůdružky, a hore kmitajůci zadok kontrolného komisara....