Kolem roku 1880 došlo k tomu, že tři geniální Němci - Carl Zeiss, Ernst Abbe a Otto Schott vymysleli jak vyrábět nízko roztažné borosilikátové sklo, jak z něj lacino a přitom kvalitně brousit hranoly a jak z těchto hranolů stavět "Porrovy převracející soustavy" - tak jak je dodnes známe z "Porro triedrů" tedy z binokulárních dalekohledů, které jsou "tak divně" ale typicky "zalomené".
Už po smrti Zeisse, se majitelem jeho podniků stal právě Ernst Abbe, a ten pečlivě patentoval a začal vyrábět triedry, které jako by z oka vypadly dnešním triedrům. Jeho původní "Fernglas" zvětšoval 6x a měl nepatrný průměr objektivu kolem 15 mm nicméně v době kdy na trhu byly keplerovy "námořní dalekohledy" dlouhé jako týden před výplatou a galileova "kukátka" s nepatrným zvětšením kolem 3x a stejně nepatrným zorným polem, to byl šok pro trh, takže až do vypršení Abbeho patentů ve 20. letech 20. století měla firma Zeiss prakticky monopol na trhu "slušných dalekohledů".
Mezitím jeho primitivní "Fernglas" dospěl do stadia standardního vojenského dalekohledu 8x30, který díky své vojenské podstatě, měl optiku na které se opravdu nešetřilo a proto důstojnící Wermachtu měli už za II. světové války velmi slušné triedry 8x30 se zdánlivým zorným polem - dodnes naprosto dostačujícícíh 68 stupňů.
Není divu, že tyto dalekohledy, stejně jako kola, hodinky a další spotřební zboží se staly oblíbenou kořistí sovětských vojsk, Tudíž není divu, že když "Sovětští osvoboditelé" osvobodili město Jena - na území pozdějšího (dnes bývalého) "Východního Německa" - optické závody Zeiss do posledního šroubku odšroubovali od podlany a odvezli nekonečným řetězem vlaků do Kazaně, včetně veškerého německého personálu, který neutekl a který "zatkli jako fašisty".
Německo bylo rozděleno na "Východní" a "Západní" a tím došlo k pozoruhodné situací - i přes opravdu poctivou práci Sovětských tajných služeb - v obou Němeccích přece jenom zůstalo dost optiků na to aby se daly obnovit Zeissovy závody v Jeně a navíc, aby vznikla "druhá firma Zeiss" která byla na "západě" spojená s optickými závody Leica ve Wetzlaru.
Tím došlo ke zcela pozoruhodné situaci - a to k tomu, že se na trhu objevily 3 naprosto stejné triedry:
- Západní "Carl Zeiss Deltrintem 8x30" - původní dalekohled konstrukcí ze 30 let.
- Východní "Carl Zeiss Jenoptem 8x30"
- Sovětský "BPC5 8x30 Baigiš"
Když tři dělají totéž, není to vždy totéž - Východní a západní Němci se skutečně snažili a nelítostný souboj Jenoptemu a Deltrintemu byl léta vyrovnaný - snad jen Jenoptem měl horší antireflexní vrstvy, neboď východní Němci přece jenom neměli tolik směnitelné měny na exotické soli, ze kterých se antireflexní vrstvy napařují.
U nás na východě se šířila propaganda, že sovětští soudruzí - jen tak neukradli celou výrobu, ale že "Baigiš" podstatně vylepšili. Svým způsopbem je to pravda, protože mohutné zásoby Němcům ukradeného optického skla - jednou došly a bylo nutno "nějak improvizovat". Jako největší problém se ukázaly nízko-disperzní fluoridová skla, která prostě Sovětský chemický průmysl nezvládal. Tak se vrátili k praotci Schottovi a začali vyrábět Thoriová skla.
Vtip je totiž v tom, že fluoridová skla obsahují samé fluoridy - sodný, draselný, vápenatý - žádný kyslík ve struktuře skla, což jim dává zcela zvláštní vlastnosti ve smyslu vysokého idexu lomu a nízké disperze - tedy nízké závislosti indexu lomu na vlnové délce světla. Pokud vezmete obyčejné křemičitanové sodno-draselno-vápenaté sklo a přidátě k němu až 30% oxidu thoričitého - bude mít výsledné sklo podobné vlastnosti jako fluoridová skla.
Teď bych mohl oslavovat "génia sovětského lidu", ale zase tak moc k oslavování není - už jsem zmínil, že Thorium je radioaktivní - a že se rozpadá alfa rozpadem. V konkrétním případě optického skla to prakticky vypadá tak, že thorium uvnitř skla se rozpadá a produkty rozpadu barví sklo stále více a více žlutě. Takže pokud najdete optiku z "civilizovaného světa" - asi tak do začátku 80. let, nebo Sovětsko-Ruskou z kterékoliv doby včetně dneška - lehce nažloutlou - je otázka vaší odvahy zda si radioaktivní zářič - v oblasti alfa - donesete domů, nebo ne.
Žluté čočky jsou většinou ukryty někde uvnitř a tudíž jsou stíněné - existují ale Japonské staré fotografické objektivy, kde thoriová čočka je paradoxně poslední před filmem - a co čert nechtěl - jsou zaznamenány případy zánětů rohovky u lidí, kteří staré radioaktivní objektivy používali jako vysoce kvalitní lupy.
Takže pokud - jako já - jste hrdými vlastníky Baigiše 8x30 - který je "žlutý jak chcanky" - nevěřte prosím naší vojenské propagandě, která tvrdila, že je to "žlutý filtr proti mlze" - je to tak, že i nové dalekohledy z této výroby jsou radioaktivní a díky nulové inovaci v Kazaňské továrně - jsou často i zcela nové "Baigiše", které se dodnes vyrábí - postavené z letitých skladových zásob a tudíž žluté jako hrom.
Pro příště - až uvidíte zažloutlou optiku - nestěžujte si, že jste nebyli varováni. Jenom poznámka na závěr - i přes jasnou radioaktivitu je můj Baigiš, co se ostrosti obrazu týče, zatím nejlepší triedr, který jsem kdy měl. Němci tedy vědí, jak navrhnout dalekohled. A to jsem dalekohledů něco vystřídal - včetně zuřivého vyhození jistého jiného - původem taky ruského - "teleskopu" z krabice - rovnou do popelnice....
RxD | 9. ledna 2015 v 10:05
Německo v době před II.sv. předběhlo svět technologicky snad o 20 let. A vítězné velmoci po roce 1945 z německého pokroku ještě dalších 20 let žili. Nejen dalekohledy, ale třeba i elektronky, vojenské vysílače/přijímačem, rakety. Zatímco tady se technologický pokrok od roku cca 1970 na min 20 let zastavil úplně.