close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Matematika v elektronice 1. Automatic Gain Control

30. dubna 2015 v 5:49 | Petr |  Elektro
Tak nevím, jestli mám začít příměrem o Aristotelovské definici moudrosti, nebo příměrem o vaření guláše. Proto začnu oběma. Tedy už filosofové starého Řecka měli poznání rozděleno na 4 stupně, které bychom dnešní terminologií označili jako - data, informace, poznání a moudrost. Nebudu se zabývat podrobnou definicí jednotlivých stupňů, protože jistě tušíte, že když vás ambiciozní řiťolezec někde v korporaci zaplavuje excelovými tabulkami - bude v tom hodně dat, možná nějaká informace, ale minimum moudrosti.

Takže když experimentujete s elektronikou můžete na kontaktním poli i jinak, postavit stovky zkušebních obvodů, na nich vykonat tisíce měření - čímž získáte spoustu dat, ale stejně nemusíte dospět k obvodu, který funguje, protože někdy jste jako kuchař, který vaří guláš, a - ví "že to není ono", ale neví "co tam přidat" neb má zmatek v chutích jednotlivých koření.

Proto je nutné mít postup jak dospět "od dat k poznání" nebo dokonce k moudrosti !? A u mně jeden z těchto postupů je "udělat z obvodu vzoreček" a s tím si hrát. Tedy asi to zní divně, protože celé elektro se zdá jako vyčerpávající cesta - opačným směrem - jak dospět od "vzorečku v učebnici" ke konkrétní hodnotě přiletované součástky. Přesto je někdy "ta těžká chvíle v životě lidském", kdy je třeba udělat to naopak. Výsledkem takových snah, je celý adresář v mém notebooku kde mám "excelové obvody" - tedy celé elektrické obvody typu třeba DDS, o které tady už byla řeč, přepsané jako výpočty v excelu. Díky takovém postupu se osvobodíte od "teroru miliampérů" a impedancí a jasně se vám rozliší, které vlastnosti elektrického obvodu jsou nedostatky dané principem zapojení - a tedy neodstranitelné. A které jsou dané "ďáblem, co se skrývá v detailech" a tedy potenciálně odstranitelné.

Předvádět excelovou tabulku na blogu je poněkud nešikovné, tak si jako příklad vezmeme něco jiného : Měl jsem veliký zmatek v otázce jak funguje "automatické řízení zesílení" tedy AGC - protože to je prototyp obvodu s tak velkým množstvím "černé magie", že se v tom vidlák může ztratit. Principiálně je to smyčka zpětné vazby, ale každá smyčka zpětné vazby má nějakou "porovnávací hodnotu", ke které se snaží "regulovanou veličinu" přitáhnout - schválně najděte mi na Internetu schémátko rádia s AGC, ze kterého by vyplývalo kde taková "porovnávací hodnota vzniká" a jaká je jejjí hodnota ??

Mimochodem by teď měl být odstaveček "k čemu je to dobré" - Kouzlo je v tom, že signál na atnéně rádia kolísá, ale my chceme aby "to hrálo stále stejně" proto se signál po cestě od antény k reproduktoru prožene zesilovačem s měnitelným zesílením, které se mění tak, aby hlasitost v reproduktoru byla pokud možno konstantní - a nemuseli jsme ji nastavovat více než jenou - při zapnutí rádia...

Takže jsem se trápil s matematikou ve stylu zesilovač 10x je V*10 atd. a přitom jsem přišel na jediné - nejstabilnějších smyček řízení zesílení se dosáhne, když se reguluje veliké množství zesilujících stupňů zároveň. Tak jsem ze zoufalství položil na toto téma dotaz do mailové konference HW list, kde se mi od "pánů inženýru" dostalo, místo nápadů, jenom "bullshit" typu "najdi si to na googlu". (Páni inženýři se zjevně nepohybují na levelu "moudrost" a kdoví jestli se vůbec pohybují aspoň na levelu "poznání").

Nicméně jsem poslechl a ve většině článků bylo moře matematiky a neustále se tam opakoval "exponenciálně řízený zesilovač". Když máte v nějakém článku moře vzorečků a tabulek, - je to známka, že je tam mnoho dat a málo moudrosti, tak jsem potřeboval ty věci nějak zobecnit. Mně při "excelových simulacích" nejlépe fungovaly napětím řízené zesilovače se spoustou stupňů řízených jedním napětím a "oficiální autority" doporučují exponenciálně řízené zesilovače. Není to náhodou protože, pokud máte N stupňů zesilovače který každý je řízen stejným řídícím napětím tak celkové zesílení ne N-tá mocnina řídícího napětí !? A pokud máte N-tou mocninu řídícího napětí , kde N je 3-5 - tak se XN nepříliš liší od eX je to tak ?

Tím jsme dospětli do dat k infromacím a zbývá už jenom dospět od informací k poznání. Zásadní otázka tedy je proč je dobré, když se zesílení vysokofrekvenčního zesilovače exponenciálně mění s řídícím napětním ? Takže jsem experimentoval v excelu i v simulátoru elektrických obvodů a dospěl jsem k tomuto obecnému závěru - pokud se vstupní signál mění přes několik dekád - je nutné aby se "informace o vstupní amplitudě" měnila taky přes několik dekád. - tato informace může mít formu napětí - a existují AGC obvody typu "feed forward" které usměrní napětí na vstupu zesilovače a podle něho rovnou nastaví zesílení - bez nějakých smyček zpětné vazby. Problémeček je v tom, že nastavovat zesílení napětím, které kolísá od voltů po mikrovolty - není dvakrát snadné. Proto je lepší aby zesilovač byl exponenciální (nebo exponenciálnímu průběhu blízký), protože potom - díky zpětné vazbě je řídící napětí - ve zpětné vazbě - de-facto logaritmus amplitudy na vstupu - a s takovými hodnotami které se mění o 3 volty - ne o 103 voltů - se pracuje daleko snáze. Je pozoruhodné, že tuto větu jsem nikde v elektronické literatuře nevyčetl - buď je to "Kubáčova chybějící věta" nebo jsem prostě příliš blbý a měl jsem to pochopit ze vzorečků - kde je to "implicitně" obsaženo.


Zbývá poslední nepatrný problémeček - jak se s takovým "matematickým modelem elektrického obvodu" pracuje. Tedy mým oblíbeným je simulátor elektrických obvodů zvaný "Simetrix", ve kterém si můžete nadefinovat součástku zvanou "non lineatr transfer function" - což ve skutečnosti je - součástka - vzoreček. Takže si nadefinujete moře součástek-vzorečků a hrajete si s nimi jakoby to byly mixéry, filtry, zesilovače, operační zesilovače - a tak.

Takže sledujte obrázek -V1, je zdroj signálu V2 je zdroj změn amplitudy signálu - ty se vzájemně násobí - viz vzoreček nad ARB1 - tím nám vznikne "kolísající signál" pro samotný obvod. ARB2 - je exponenciální zesilovač kde N1 - je signál a N2 je napětí řídící zesílení - vidíte vzoreček ? ARB 3 je "precizní usměrňovač" který usměrňuje bez diod - funkcí "absolutní hodnota" ;-))). ARB 4 je "operační zesilovač" - který porovnává skutečnou a žádanou hodnotu amplitudy. Ta je nastavena zdrojem V3 na hodnotu 100mV. A pak už jsou dvě "skutečné součástky" které tvoří dolní propust pro filtraci řídícího napětí


Samozřejmě, že se v diskusi vyskytnou šťouralové, kteří budou říkat, "obkreslit blokové schéma zpětné vazby umí každý" - pozoruhodné je, že tohle "vzorečkové schémátko" skutečně funguje jako AGC - vizte výstup simulace, kde zeleně je vstupní (silně kolísající) napětí a červeně je "výstup na žádané hodnotě okolo 100mV - tedy v matematické verzi to funguje a hlavně se s tím dá hrát ve stylu "co se stane když změním toto". Takto se dá hrát i se skutečným elektrickým obvodem, ale u reálných součástek ( nebo jejich simulací ) nemáte - na rozdíl od "čistých vzorečků" nikdy tu jistotu, že vám elektrický obvod nekazí nějaké parazitní parametry součástek. Takže naopak - pokud obvod nefunguje ani jako vzoreček - "zanechte vší naděje" a vydejte se jiným směrem - jasné ?

Tím jsme pro dnešek probrali vše - zbývá už jenom tradiční rada pro brunety - kdysi byly brejle poznávacím znamním inteligentní brunety - viz například virutální "milenka všech geeků" Tina Fey - dneska, ale bohužel nosí brejle každá druhá duchaprázdná blondýna ze Stodolní - takže je čas najít si nějaký jiný Geek chic atribut.

Poznáma při druhém čtení - jenom jako uklidnění pro šťouraly - ano vím, že existuje ještě druhý důvod proč jsou teoretici zamilovaní do zesilovačů s exponenciální závislostí zesílení na řícícím napětí - protože pak je smyčce AGC jedno jestli signál kolísá z 10 na 1 uV nebo ze 100 na 10 uV -což je důležité hlavně z hlediska relativně konstatní rychlosti odezvy smyčky AGC, která paradoxně u rádia není tak důležitá, protože rozdí mezi 10 a 100 mS než se smyčka ustaví - stejně nepoznáte.

Poznámka při třetím čtení - exponenciální řízení zesílení stejně reálně neexistuje - ve skutečnosti je to vždy vysoká mocnina řícícího napětí, která aproximuje eX.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 30. dubna 2015 v 6:21

Díval jsem se na tu diskuzi na HW listu a nemám pocit, že by tě páni inženýři vyloženě úplně odpálkovali, navíc tuším, že jeden z nich je řidičem sanitky, nikoliv inženýrem. Sám jsem ti neodpovídal protože o tom nic nevím, mě zajímá jen malta, beton, cihla.
Zkus se někdy na elektrika.cz zeptat třeba na téma "mohu si vyrobit prodlužovačku" a poznáš co je to setkat se s moudrostí. Akorát místo na google tě odkážou na tzv. odborníka.

2 petr-kubac petr-kubac | 30. dubna 2015 v 7:31

[1]: Znám tuhle mentalitu - elektro-revizí u mého strýce by neprošla ani jeskyně člověka neandertálského.

3 Dalio Dalio | 30. dubna 2015 v 9:35

Nejedná se v tomto případě o charakteristický diamagnetizmus odborníků kde HW i Elektrika jsou v podstatě jedním ingotem vizmutu ze dvou stran ? S vizmutem se dá ale dělat skoro geniální levitace, a pokud problém přetransformujeme do psychiatrie, s HW.cz a Elektrikou.cz snad ještě lépe. Musí se to ale umět nastavit...Někdy je také dobré, manipulovat na HW s prodlužovačkou, a nebo na Elektrice s rubidiovým normálem, a diamagnetizmus se změní ve feromagnetizmus, protože všichni to mají na stolech, i když u té prodlužovačky je fáze napravo, a u toho rubidiového normálu signál ON na jedničce skoro okamžitě po zapnutí, /ale fialově to svítí !!!/.

4 m.marianek m.marianek | 30. dubna 2015 v 12:09

"exponenciální řízení zesílení stejně reálně neexistuje"

Mám pocit, že jste se díky svým vzorečkům (nic proti nim, bez nich to někdy nejde a také je musím používat) odtrhl od reálných součástek natolik, že považujete tranzistorové zesilovače za lineární prvky, jenže to je zásadní chyba. U jednoduchých smyček AGC, které se používají v rádiích se regulace děje posunutím pracovního bodu tranzistorů. Změna úrovně signálu se děje díky změně dynamického odporu PN přechodů a jelikož VA charakteristika diody je exponenciální (se základem e), tak její dynamický odpor (jakožto derivace VA charakteristiky) by měl být také exponenciální. Takže ve skutečnosti by to nemělo být x na n, ale e na x na n, což je pořád exponenciální průběh.

5 petr-kubac petr-kubac | 30. dubna 2015 v 12:23

[4]: mám dobrou zkušenost s dual gate MOSFETY, které na široký rozsah řídícího napětí reagují širokým rosahem zesílení -  a ještě lepší je mít více stupňů za sebou.

Naopak moje zkušnenosti s AGC na principu posumu pracovního bodu bipolárních tranzistorů jsou špatné - nevím kde dělám chybu ale bipopární VF sezilovače mi připadají jako "digitální obvody" - ve smyslu, že mají jen druhy výstupu - žádný signál - přebuzený signál.

6 m.marianek m.marianek | 30. dubna 2015 v 13:58

[5]: Ano, dual gate MOSFETY jsou na tohle dobré asi to bude tím, že jsou k tomu vyrobené, resp. k tomuhle a ke směšování, což je vlastně modulace, což je vlastně řízení zisku, takže jde vlastně pořád o jednu a tu samou věc. Charakteristika MOSFETŮ je zhruba kvadratická, takže ano tam dostáváme (podle binomické věty) součin vstupního signálu a napětí.

U bipoláru je třeba ovládací napětí převést na proud do báze, jinak je závislost velice strmá, rozdíl pár desítek mV a tranzistor je buď takřka zavřený, nebo v saturaci. Vstupní signál se naopak v bázi musí chovat jako zdroj napětí, aby se mohl na dynamickém odporu báze měnit bázový proud. Pokud bude mít zdroj signálu příliš velký vnitřní odpor = žádná změna proudu báze = žádná změna proudu kolektoru = žádná regulace. Další nevýhodou je velká změna pracovního bodu v kolektoru, takže při velkých signálech dochází k limitaci, to by se možná dalo odstranit řiditelným zdrojem konst. proudu v kolektoru, který by udržoval zvolený pracovní bod, ale zapojení se tím komplikuje. Na druhou stranu, v rádiích bývaly v kolektoru laděné obvody (případně vazební transformátorky, nebo tlumivky), takže otázka změny pracovního bodu tranzistoru odpadá, na kolektoru je vždy plné napájecí napětí a tranzistor se do saturace dostat nemůže. Může se jen úplně uzavřít což nevadí tolik jako saturace. Řízení zisku je tedy teoreticky omezeno jen z jedné strany úplným zavřením tranzistoru, z té druhé je omezeno prakticky - zničením tranzistoru velkým proudem.

7 kolemjdoucí kolemjdoucí | 30. dubna 2015 v 18:38

„milisiemens… jasně”

8 Dalio Dalio | 1. května 2015 v 8:33

Pamatuji jak jsem kdysi na vojně vylepšoval přijimač R4 o dokonalejší AVC, protože se u toho muselo celé dny sedět, a poslouchala se kromě jiného jednak rušená DW a RSE,a jednak bylo nepříjemné, když do sluchtek práskaly časté letní bouřky. Přípravek jsem si nosil v kapse, a skládal se z jedné žárovičky 6V/50 mA,která se připíchla paralelně ke sluchátkům, a skleněný televizní fotoodpor CdS, který se připíchl mezi anténu a zem. Celé to bylo v hliníkové krabičce od kinofilmu a zalité térem. Pokud chceme "elektroniku", stačí do přijimače přidělat na 1 a 2 MF odpojitelné antiparalelně zapojené diody, nejlépe germaniové. Pokud chceme zkoušet AVC, je na vyzkoušení opravdu nejlepší nějaká rušená stanice, a nebo ta letní bouřka. Za pokus také stojí vyklíčování rušivého impulzu se strmou hranou. "Vyklíčovač" jsou dva antiparalelně zapojené vhodné optokuplery připojené paralelně k nějakému NF bodu, kde je tak 200 mV NF.

9 m.marianek m.marianek | 2. května 2015 v 9:21

[7]: Nevím, jestli je to reakce na můj příspěvek o strmosti tranzistorů, ale milisiemens je doména spíš unipolárních tranzistorů, u bipolárů jsou to spíš jednotky siemensů (možná i nějaká desítka u tranzistorů s velkým h21e).

10 Petr G. Petr G. | 3. května 2015 v 9:20

Dobrý nápad s těmi vzorečky v Simetrixu, to jsem neznal.
Máte pane Kubáč vzoreček pro diodu 1N4007 a 1N4148

11 petr-kubac petr-kubac | 3. května 2015 v 12:33

[10]: Modely obou diod tam jsou.

12 Dalík Dalík | 5. května 2015 v 19:44

Je to moc zajímavý článek, zvláště to schéma se mi líbí. Ale, že by se x^N rovnalo e^x pro N 3-5 to mě fakt rozesmálo...
Kolik má bejt ono x, aby to vycházelo, že jsem tak smělý?

13 Dalík Dalík | 6. května 2015 v 8:56

ještě dotaz, jestli to chápu správně, tak pro funkci tohoto druhu AGC je třeba exponenciální zesilovač a ještě k tomu násobička. Ono to vypadá hezky, ale jak to pak udělat v realitě, myslím konkrétně ten exp. zesilovač.

14 petr-kubac petr-kubac | 6. května 2015 v 11:14

[13]:  Žádná násobička - to 100X u ARB4 je "jako operační zesilovač" kde 100x je "zesílení otevřené smyčky" - ve skutečnosti byste tam musel mít AM demodulátor a operační zesilovač s filtrem, který by z AM extrahoval stejnosměrnou složku - přesněji tedy mízké frekvence pod akustickým pásmem, kterými by řídil zesílení mezifrekvenčního VF zesilovače.

15 Dalík Dalík | 6. května 2015 v 13:37

tak, pochopitelně se mi jedná o ARB2, to je přeci násobička ne?

16 petr-kubac petr-kubac | 6. května 2015 v 16:18

[15]: ARB2 je samotný zesilovač s měnitelným zesílením - tedy "jádro" celého obvodu - všechno ostatní je jenom bužuterie generující řídící napětí
Pojem "exponenciální zesilovač" je míněn (tady i v literatuře) jako zesilovač, kde zesílení užitečného signálu závisí na exponenciální hodnotě řídícího napětí - takže ne zesilovač, kde dovniř jde U a ven leze e^U nebo 2^U

17 Dalík Dalík | 6. května 2015 v 21:52

Aha, takhle, tak to jsem nevěděl, děkuji.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama