Není to ani 5 let co k nám do laboratoře přišla typická rómská rodina - mnoho křičících děcek, hulákající mamina a otec, který sebou hytericky praštil na lavičku na chodbě a ječel na celé kolo "dochtorééé.... zeberte mi alkohol, bo jinak mi socialka zebere děcka". Po jisté době vyslýchání se zjistilo, že jejich domácnost navštivila sociální pracovnice, vyslovila podezření, že jsou všichni v lihu a chtěla z toho vyvodit nějaké důsledky - možná v podobě "řízení o odebrání dítěte" ( nevím kterého z těch mnoha ). Otec tedy nechtěl abychom přijeli k ním domů a zabavili tam všechny flašky, ale chtěl abychom mu "odebrali krev na vyšetření alkoholu", aby se mohl tohoto podezření zbavit.
Jiná situace, která se opakuje po každém víkendu - rozzuřený rodič táhne za ruku teenagera: "Vyšetřete ho na drogy - hajzla !" Teenager je buď ustrašený, nebo to má na salámu, je mimo, zornice jak špendlíky, nebo naopak jak kola od vozu, případně se tváří vzpurně ve stylu : "budu volat barnevernet" - což je někdy příznačnější, než všechna vyšetření. Ve všech případech alkoholu i drog pak začíní složitý proces vyjednávání a vysvětlování- na jehož konci je většinou veliké zklamání a odchod "klientů" do "skutečné laboratoře" na Soudní lékařství.
Princip celého problému je totiž tento - pokud vyšetřujete - jakékoliv molekuly - jako informaci pro lékaře - můžete si dovolit daleko větší chyby a daleko méně spolehlivé metody než když děláte totéž pro případný soudní spor ? Je to divné ? Představte si následující situtaci přivezou opilce a doktor na "noční ambulanci" rozhoduje jestli jej pošle na záchytku, na oddělení, nebo dokonce na JIP či ARO. K tomu potřebuje vědět jestli opilec je jemom opilec, nebo jestli opilec k alkoholu taky "něco přisypal" a zajímají ho "běžné oblbováky" jako diazepam, ale zejména morfin / heroin, aby se nestalo, že borce pošlete na záchytku a on tam - kvůli útlumu dechu z heroinu - je ráno nalezen mrtvý - což už se v našem regionu stalo. Kupodivu přesnost, která doktorovi při "měření drog" úplně stačí je třístupňová : nic - trochu - hodně.
Pak ale je třeba vyšetřit "cokoliv pro soud" a najednou zjistíte - jenak, že ožrala a feťák je naprosto bezúhonný človék, otec rodiny, vedoucí kroužku metnálně retardovaných šachistů. místní podnikatel, sponzor místního "hnutí ANO", kterého jenom "pletichy politických oponentů" chtějí skandalizovat a vylíčit jako fetující a chlastající hovado. Pak se do věci vloží právníci, kteří nastudují celou Wikipedii a budou se vás ptát : "Zvážil jste interferenci methyl (1R,2R,3S,5S)-3-(benzoyloxy)-8-methyl-8-azabicyclo[3.2.1]oktan-2-karboxylátu ?".
OK takže abychom to řekli na plnou hubu - biochemické metody z normální špitální laboratoře mohou být méně přesné, protože "nejde o prachy, ale jenom o život". A potom druhý poznatek - ano drazí advokáti - "cokoliv je možné" - na hladině pravděpodobnosti 10-120 je možné, že UFOni z Andromedy tlačným paprskem drží ručičku přístroje v takové poloze že "váš klient" neprávem vypadá jako ožralé hovado - jasné ?
Nevěříte ? Když jsem studoval v Brně - na tamějším soudním dělali pokus kdy odebírali střízlivým lidem krev na alkohol pod hladinou lavóru plného čistého lihu. A co myslíte ? "Neměli ho tam !" I přesto se dneska každý filuta u soudu ptá "a nebyl odběr proveden s lihovou desinfekcí ?" Protože "teoreticky" je možné, že líh z vatičky s dezinfekcí pronikne až do zkumavky, a tím "poškodí klienta".
Dostáváme se ke "znění vyhlášek" - cituji zajímavosti aniž bych komentoval :
Povinnost podrobit se testu na alkohol je kategorická a bezvýhradná; zaměstnanci nepřísluší hodnotit, jaký cíl zaměstnavatel testováním sleduje. Zaměstnavatel může provést příslušnou zkoušku i bez podezření, že je zaměstnanec pod vlivem alkoholu, může zkoušky provádět i opakovaně nebo pravidelně.
Odběr biologického materiálu (krevní zkoušku) může provést pouze zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. Vyšetření biologického materiálu (krevní zkoušku) v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu, hradí vyšetřovaná osoba, tedy zaměstnanec. V případě, že se přítomnost alkoholu neprokáže, náklady na krevní zkoušku nese zaměstnavatel.
Množství alkoholu v krvi se nejčastěji vyjadřuje v jednotkách promile. Hodnota 1 promile alkoholu v krvi znamená, že jeden litr krve obsahuje jeden gram čistého alkoholu. Množství alkoholu v jiných částech organismu, např. ve svalech nebo v mozku, je stejné. V tukových tkáních je alkoholu méně.
Během jedné hodiny játra spálí přibližně 1 gram alkoholu na každých 10kg hmotnosti organismu. Vyjádřeno v promilích to znamená, že během hodiny klesne obsah alkoholu v krvi o 0,12 - 0,16 promile.
Kubáčova poznámka : kdysi se rychlost obourávání počítala jako 0,12 - 0,20 promile za hodinu - při výpočtech "kdy požil" se vždy použila ta hodnota, která dávala pro opilce příznivější výsledek - ve stylu - tvrdí, že nepil od 20.00 hodin, ale musel se napít později i když k výpočtu použijeme to nejpomalejší odbourávání.
Při snaze "vydrbat se stystémem" si dávejte pozor - součástí vyšetření na alkohol je vždy určení krevní skupiny ve vzorku - takže pokud "za vás dává krev kamarád" je značná šance odhalení podvodu, a dneska v dobách molekulární genetiky se mohou policajti naštvat a testováním DNA určit "opravdového dárce" s jistotou blížící se 100% - a ten se pak automaticky stává spolupachatelem.
Otázka rychlosti odbourávání alkoholu je zajímavá - alkohol se odbourává v játrech dvěma cestami - jedna je metoblismem a syntézou NADPH+H+ - o těchto reakcích už nepřímo byla řeč. Výsledkem je energie v podobě tuku ( panděro ). Pokud pijete hodně - tato cesta nestačí a v játrech se aktivuje MAOS - "mikrosomální alkohol oxidující systém" - což je "záchranná brzda", která spaluje alkohol na CO2 aniž by z toho organismus něco měl. Proto "chroniční pijani více vydrží" - ovšem všechno má svou mez. Opravdu vytrvalým pitím se začne jaterní metabolismus vyčerpávat nakonec z vás bude žlutá hubená troska - cirhotik, který se opije i čichnutím ke špuntu, ale ani to není žádná idyla, protože lidi tohototypu musí "udržovat hladinku" alkoholu ve velmi úzkém rozmezí - ERGO je jim neustále blbě protože buď "mají málo, nebo moc".
Při obou cestách odbourávání alkoholu se využívají dva enzymy
1. Alkohol-dehydrogenáza - oxiduje alkoho na acetaldehyd
2. Acetaldehyd-dehydrogenáza oxiduje acetaldehyd na kyselinu octovou.
Acetaldehyd je "příčina opice" - okyseluje metabolismus a způsobuje "trpajzlíky v hlavě". Smyslem vybřednutí z opice je "snížit hladinu acetaldehydu" a obě metody lidově používané fungují - tedy kyselá okurčička - alias kyselé prostředí mírně blokuje alkohol-dehydrogenázu, zatímco štamprlička zase stimuluje acetaldehyd-dehdyrogenázu. Pozoruhodné je že acet-aldehyd dehydrogenázy existuje asi 5 různě výkonných variat a lidi, kteží mají málo výkonnou variantu se snadno opijí ( asiati, indiáni ), mají menší pravděpodobnost vzniku alkoholismu, ale větší riziko cirhózy jater. I když tomu nízkému riziku alkoholismu u amerických indiánů, bych osobně moc něvěřit.
Mimochodem pokud pijete "lavórovicu" tedy alkohol pochybné kvality, který obsahuje vyšší alkoholy ( přiboudliny ) kolují vám při opici v krvi aldehydy vyšších alkoholů propanolu, butanolu atd. - a to je teprve opice. Nejnebezpečnější je ovšem formaldehyd - aldehyd z methanolu - příčina slepoty a otrav methanolem. V principu se není čemu divit, protože formaldehyd se pro svou rychlou vazbu na bílkoviny používá ke konzervaci přeparátů ( a mrtvol ) před pitvou.
Jak tedy my chemici vybředneme z právnického pekla a jsme scdhopni i přes soudem obhájit svá měření - u alkoholu je to tak, že se měří nejméně dvěma metodami na různém principu nejčastěji plynovou chromatografií a k tomu buď Widmarkovou reakci, nebo enzymaticky a pokud jsou oba výsledky stejné i soud většinou uzná, že za to nemůžou UFOni z Andromedy.
Na úplný závěr si ještě dáme standardní klasifikaci chlastů. Tedy alkoholy se dělí na dunihlavy, samosery, poblijony, stěnolezy a alkoholy dobré. V každém případě zvažte, jestli se dáte na alkoholismus, protože i s minerálkou bez bublin se dá užít mnoho legrace.
nejzajímavější je ta fotodokumentace!