Je známo, že v Číně před povstáním boxerů byla zvláštní politická situace. Madaríni z provincií viděli příznaky hroutící se říše, a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí psali slavností starou abecedou předlouhé veleuctivé zprávy, žádosti a dokonce návody jak situaci zlepšit - na císařský dvůr. V zakázaném městě jiní mandaríni zprávy rozpečeťovali - a topili jimi v kamnech a místo reforem pořádali závody ve zpěvu cvrčků, neb s ničím se nedalo hnout a nic jiného se nedalo dělat. Pak vypuklo povstání boxerů a 5000 let stará říše se zhroutila a svým způsobem se v chaosu zmítá dodnes.
Nechme Čínu Čínou - představte si idylický rok 2005 kdy jedu do Klatov udělat v místním špitále biochemickou přednášku. A protože to je z prochlastaného východu lán cesty - rovnou jsem tam zůstal na takový "šumavský víkend". Když jsem se ubytovával v krásném historickém penzionu, chválil jsem majiteli stádečko koz. Jeho reakce byla překvapivě negativní - "Dojej mrchy !". Tak jsem se s ním pustil do besedy a zjistil jsem pozoruhodnou skutečnost. Koza nadojí denně 3 litry mlíka, ze kterého se dá vyrobit 600 gramů sýra. Tedy dalo by se, ale legálně to nelze - neboť "potravinářská inspekce" chce aby výrobna byla celá "ve skle a v chromu" - ale "památková péče" nesouhlasí se "stavebními úpravami historické nemovitosti" - výsledek je že v baráku, kde se vyráběl kozí sýr 160 let legálně se posledních 20 let děje totéž - ilegálně.
Pak čtete podobnou historku o ženských které si hyper-optimisticky říkají "punkové pekařky" - tedy mladé kočky které neskutečně dobře pečou a - ilegálně - rozvážejí svoje cukroví po celé Praze. Proč ilegálně - protože jsou to vesměs holky z "lepších rodin", které "pečou po babičce" - nikoliv proto, že se na učňáku učily dělat sladkou "hňahňaninu podle normy" a tím horko-těžko získaly "výuční list", kterým se tudíž nemohou vykázat. Ergo nemohu získat "živnostenský list" neb nemají "vzdělání v oboru" - tak pečou ilegálně, a jsou součástí "šedé ekonomiky", proti ktereré hrdinně bojuje Andrej Bureš / Babiš.
Pak čtete historky o ilegálních domovech důchodců a dokonce o rušení mateřských školek - z důvodu že ručníčky visí příliš blízko sebe a mohla by se "šířit nákaza", nebo pronikáte do detailů fungování zdravotnictví - a pak začnete mít dojem, že tohle přece nemůže být samo sebou. Je možné aby se prostor pro existenci obyčejného člověka postupně zmenšoval - tak že jeho kariéra nakonec může vést jen dvěma směry - na státní úřad, nebo na pracák, protože nic jiného se díky státní hyper-regulaci nedá dělat ?
Povrchním pohledem by se mohlo zdát že tato postupná "byrokratizace společnosti" je něco relativně neškodného - něco jako "rostoucí entropie", na což upozorňoval už prof. Cyril Northcotte Parkinson. Jsou zde však jiní, jako třeba PhDr. Hampl, kteří nejsou tak optimističní jako Prof. Parkinson a celý tento proces vidí jako "nový třídní boj". A na téma tohoto třídního boje sepsal velmi výstižný esej.
Shrnutí jedním odstavcem - vládnoucí třída dneska nejsou aristokrati, ani kapitalisti, ale byrokrati a jedinci napojení na tok státních peněz do "veřejné správy" a do "neziskového sektoru". Tito lidé se musí bránit proti "kmánům", jejichž děti se tlačí na místa "vládnoucí třídy". "Kmání" alias "proletariát 2.0" jsou lidi kteří daně nespotřebovávají, nýbrž je prací vytváří. Metody "třídního" boje nemohou být jako v minulosti - prohlásit se za krále "z boží milosti", nebo "střílet do dělníků" - neb formálně jsme si v demokracii všichni rovni. Proto je třeba "konkurenci z řad dělnictva" likvidovat jinak - nejlépe zbraněmi, které mají v ruce - to jest byrokracií, "regulací", "standardizací", "bojem za kvalitu", po kterém "prostý lid" přejde chuť cokoliv dělat - a také štědrými sociálními dávkami, které jim seberou motivací ožebračující a ohlupující systém svrhnout. Pohnutkou úředníků totiž není "pomoci lidem", ale "pomoci sobě" k dalším úřednickým místům, grantům, pobočkám "agentur pro sociální začleňování" a jiným zdrojům státních peněz, bez ohledu na to jestli stát takové náklady vydrží, nebo ne. Smutným avšak logickým závěrem Hamplovy teorie - je praktická nemožnost poklidné reformy a - pravděpodobnost revoluce až bude napětí maximální.
Tolik tedy pravičák - svými oponenty označovaný za fašistu. Levice v poslední době straší "příjmovou nerovností" - čím dále tím méně lidí vlastní čím dále tím více majetku. Na zěměkouli je patrně jen 147 "skutečných kapitalistů" kteří vlastní téměř všechny firmy - marxisticky řečeno "výrobní prostředky". Rozdíly mez nejbojatšími a nejchudšími dostávají se do oblastí kde naposledy byly někdy před Velkou francouzskou revolucí.
Zmínky o nemožnosti reforem zkostnatělého systému i o Velké francouzské revoluci se v mé mysli "tak nějak spojují" do následujícího obrazu - končí 18 století Marie Antoinetta hospodaří na svém uměle vytvořeném "statku" na zahradě zámku ve Versaille - a na bídu za branami paláce reaguje legendární větou "když nemají chleba - ať jedí koláče", čímž nechtěně dokazuje že vládcům na lidu ani pramálo nezáleží - díky systému špiclů a tajné policie nelze na poklidnou reformu společnosti ani pomyslet a příjmová nerovnost je stejně extrémní jako dnes....
Pak hladový lid dobývá Bastillu .... Girondisté popravují Ludvíka XVI. i Marii Antoinettu .... Jakobíni popravují Girondisty ..... Thermidoriání popravují Jakobíny ..... po 10 krvavých letech se moci ujímá diktátor Napoleon Bonaparte .... Nerad to říkám a velmi se toho bojím, ale kdykoliv čtu že "něco nejde kvůli Evropské unii" - vždy tiše slyším praskot obratlů přetínaných gilotinou. ( Nebo šavlí nějakého mohamedána ?? )
Poznámka při druhém čtení - jestli chcete vidět příklad "vládnoucí třídy" - mohu sloužit informací ze zdravotnictví - ať byla, či je u moci jakákoliv vláda, nebo ministr - zdravotnictví ve skutečnosti dodnes řídí kolektiv "soudruhů kteří spolu sděli ve fakultní organizaci KSČ" na Karlově Univerzitě.
petr-kubac | 29. září 2015 v 13:58
Tak tá "výstižná esej" o Metternichovi a Merkelovej mi pekne pokazila chuť do jedla pri mojich "pracovných raňajkách ...
.... troch horká káva ....