Dneska máme 60. "chemiky", takže bychom měli probrat něco "slavnostního" - bohužel jsem se do výkladu o svalech poněkud zamotal a tak po opakovaných žádostech veřejnosti musíme probrat tuto nepříjemnou kapitolu, kterou si snad poněkud zpříjemníme historickou exkursí.
Tedy paní Kubáčovou č. 1. jsem poznal v roce 1994 a za manželku jsem ji pojal v letech 1997 - 2004.
Paní Kubáčovou č. 2 jsem poznal v roce 2009, chodit jsme začali v roce 2010 a za manželku jsem ji pojal 20. dubna 2013. To je jenom pro časovou orientaci.
Z hlediska křečí je však důležitá následující historka : Z minulých chemiků je vám jasné, že svalová kontrakce se spouští vápníkem, který se vylije z endoplazmatického retikula - což jsou váčky uvnitř svalové buňky. Nicméně v poslední době máme spoustu pacientů - terminologií medicíny, která si nic nenalhávalá, bychom jejich stav označili za "hysterický záchvat". Pricnipem "hysterického záchvatu" je, že člověk ve stresu začne mít pocit dušnosti, proto začne zhluboka dýchat, tím se po čase unaví dýchací svalstvo a dýchání jde více ztuha - což milého hysterika utvrdí v tom, že jeho stav je vážný, proto dýchá ještě usilovněji, tím vydýchá z krve většinu oxidu uhličitého, kterýžto funguje jako kyselina. Krev se stane více alkalickou, tím klesne ionizace - alkalického - vápenatého iontu a pacient dostane křeče. Tím je jeho představa neodvratné smrti dovedena ke 100% jistotě.
Léčba takového stavu spočívá v dýchání do pytlíku, ve kterém se vytvoří vyšší hladina CO2 než v okolním vzduchu a tím křeče poleví, což pacienta uklidní a bludný kruh nadměrného "funění" přetne. Jelikož jsme "doba prolhaná" - "hysterický záchvat" není politicky korektní, proto se tento stav nazývá "neurogenní tetanie" - a navíc soukromě čekám, kdy ombudsmanka zakáže navlíkat funícím pacientům na hlavu pytlík, neb to porušuje jejich "lidská práva".
Při studiu této choroby si málokdo uvědomí ten rozpor - svalovou kontrakci spouští vápník, ale nedostatek vápníku spouští křeče ? Neměl by nedostatek vápníku spíše způsobit svalovou ochablost ? Přesně tento rozpor, který je důkazem že ( ojedinělí ) medici přemýšlejí nad tím, co čtou, se mnou přišla řešit budoucí paní Kubáčová č. 1. v květnu 1994. Tak jsem jí vysvětlil kde je pes zakopaný. Hladina vápníku uvnitř buňky v endoplazmatickém retikulu a vně buňky - v krvi jsou totiž dvě rozdílné věci a nízká hladina vápníku kolem svalové buňky vede ke zvýšení membránového elektrického napětí a tím ke snazššímu podráždění svalu a tím ke křečím.
To je hezké z vědeckého hlediska, ale z hlediska mého života - budoucí - paní Kubáčová č. 1. mi krásně poděkovala za vysvětlení otočíla se ode mně pryč, chvíli hrabala v kabelce a pak mi dala "za odměnu" citrónový bonbón s vysokým obsahem vitaminu C. Když se ohýbala pro bonbón do kabelky ležící na zemi, "nápadně-nenápadně" mi ukázala co nosí pod koženou minisukní - a to byl podnět, kterému jsem neodolal - viz odstavec výše.
Takže křeče mají milion příčin, které se neurologové snaží shrnout pod všezahrnující pojem "křečová pohotovost". Inženýrským pohledem je řízení motoriky od mozku po sval velice složitý systém se spoustou neuronů, jejichž synapsemi prochází signály, každý neuron má nějaký "práh dráždivosti" kdy podráždění okolními neurony vede k tomu, že neuron vypálí "akční potenciál" na další neurony. Navíc i svalové buňky mají svůj práh dráždivosti. Navíc "prahy dráždivosti" se v celém nervo-svalovém systému neustále nastavují podle signálu, který každý neuron zpracovává - tedy citlivost hodně drážděného neuronu klesá, citlivost málo drážděného neuronu stoupá. Mimo to mají na dráždivost vliv i "celkové vlivy" jako jsou hladiny neuro-modulátorů ( které nepřenáší přímo signál ), hladiny hormonů a dokonce i takové faktory jako odpadní produkty metabolismu, nebo toxiny bakterií.
Je tedy zjevné, že savčí nervo-svalový systém je složitejší než většina našich počítačů a softwaru a i v těch občas "přeteče buffer". Tedy obrazně totéž v biologické formě jsou křeče. Tedy drobná nestabilita celého systému se stala velkou nestabilitou spojenou s kmitáním regulačních smyček.
Když to rozebereme z technického hlediska jsou dva typy křečí. Při prvních opravdu "proměnná přeteče" a sval (obrazně) dostává příkaz "zvedni milion tun" nebo dostává příkaz rozumný, který ale sám interpretuje jako rozkaz maximálně se zatnout. To jsou tonické křeče, které dobře znají kuřáci, alkoholici, cukrovkáři ve špatném stavu, a spousta dalších marodů u kterých je "zvýšená křečová pohotovost". Při tomto typu křečí pomůže zaťatý sval vnější silou protáhnout - pokud máte křeč lýtka, postavte se na křečující nohu a sval "násilím" protáhněte - to aktivuje "svalová vřeténka" která hlásí do míchy "sval se může přetrhnout" což většinou resetuje "přeteklou regulační smyčku".
I po tomto resetu zůstává "křečová pohotovost" vysoká, takže každým dalším pokusem o stažení svalu může vzniknout nová tonická křeč - což by "cévaři", "alkoholici" i mnozí další mohli dosvědčit.
Druhý typ křečí není "z přetečení proměnné", ale z "rozkmitání smyček zpětné vazby" tedy sval se nekontrolovatelně stahuje a povoluje - tzv. "klonické křeče" - tedy část těla, kterou sval pohybuje se třese. V případě svalů nebývá postižený jen jeden sval, ale celé svalové skupiny v případě celá končetina, nebo dokonce celé tělo - jednoduché finty typu protažení svalu zde nefungují. Příčina klonických křečí je opravdu kmitání nervo-svalového řídícího systému a nejčastější příčinou takového kmitání je epilepsie: Při elipepsii je v mozku část tkáně, která je "elektricky nestabilní" a má tendenci se aktivovat a šířit patologickou - datovému procesingu nesloužící aktivitu neuronů do okolního mozku. Lidsky řečeno - okrsek neuronů se zblázní a stříli akční potenciály do mozkové kůry kolem - pokud epileptické "výboje" zasáhnou i motorické oblasti mozku ( téměř vždy ) vzniknou křeče kdy člověk upadne a mlátí sebou po zemi.
Svépomoc v takovém případě neesituje - pomoc druhým zajišťuje - zábranu úrazu, zajištění dýchání, a injekční aplikaci nějakého "oblbováku" nejčastěji ze skupiny benzodiazepinů. Epileptik pak bere méně silně působící atiepileptika dlouhodobě, ale jejich tlumivý vliv není úplně nulový, takže třeba studium s takovou léčbou je utrpení kvůli ovlivnění paměti a myšlení. Ve zcela krajním případě se "epileptogenní substrát" alias patologickké ložisko opreračně vyřízne a hotovo.
Paradoxní je že i opačně můžete přijít k epilepsii - v našem regionu jsou tisíce epileptiků - alkoholiků, kteří tak dlouho "v rauši" padali a tloukli hlavou do země, až jedno z pohmoždění mozku vedlo ke vzniku ložiska epilepsie. Samozřejmě kombinace tlumivých anitiepileptik s chlastem je lahůdka - jak pro mozek epileptika, tak pro doktory, kteřý řeší komplikace, do kterých takový pacient může spadnout.
Pro hnidopichy uvádím, že existují i křeče kombinované "tonicko-klonické". i epilepsie probíhé většinou tak, že po tonickém zatnutí celého těla následuje klonická "třepací" epizoda.
Jenom pro zajímavost - srovnání lidské a robotí motoriky jsem už probíral ZDE.
A jako druhá zajímavost dnešní obrázek pochází ze stránek právní kanceláře, která se Michiganu USA výlučně specializuje na žaloby na porodníky za porodní poškození děcka. Doktoři patrně trápí děcka schválně a rozhodně je lepší když ženská bez doktora porodí v lese - srnky a listí totiž nemají trestní odpovědnost.
dotaz | 12. listopadu 2015 v 18:28
citát:
" srnky a listí totiž nemají trestní odpovědnost"
Dokedy ? ...