Minule jsme probrali výrobu chlorečnanu draselného - základu mnoha hořících a bouchajících směsí, až do toho bodu, kde jsem prohlásil, že vyrobit správných chemický reaktor na elektrolytickou výrobu je složité a basta. Kouzlo je v tom, že to není tak složité jak by se mohlo zdát, ale problém je v tom, že nemůžeme předpokládat stavbu reaktoru ve "slušné společnosti", kde jsou materiály a suroviny dostupné i jednotlivci. Naopak musíme předpokládat, že vy jako vidlák z venkova máte holé ruce, klacky a kameny a naopak vláda, armáda, megakorporace a celý "polosvět" kolem nich, má k dispozici to, co vám je zakázano používat - jako je v dnešní době, mnou tolikrát zmiňovaný, peroxid vodíku, který Evropská unie zakázala a tím mě už dosti dávno vyprovokovala k přemýšlení jak vyrábět důležité molekuly po domácku z prostředků, které zakázat nejdou.
Elektrolytický reaktor na chlorečnan draselný vypadá asi takto - je ideální když je to vysoká a relativné úzká nádoba z varného skla - vysoká alespoň 50 cm úzká kolem 15 cm v průměru a z varného skla proto, aby se reakční směs případně dala zahřívat na minule zmiňovaných 70 stupňů a více ( nikoliv však do varu ) malým lihovým, plynovým, elektrickým vařičem, což velice urychlí reakce. Víko takového reaktoru musí být vzduchotěsně utěsněno. Víkem procházejí dvě elektrody - kladná anoda ( mnemotechnická pomůcka - česky ANO rusky DA - kladné vyjádření proto ANO-DA ) a záporná katoda. Mimo to víkem prochází odvětrávací otvor, na kterém je hadíce vedoucí někam z budovy ven, dosti daleko, aby plynné zplodiny - vodík, kyslík, chlorovodík a chlor ( kterých nevzniká moc ) nenadělaly škodu.
Je dobré sehnat skleněnou nádobu tvaru vysokého válce, aby bylo na dně dost místa na krystaly chlorečnanu draselného, pokud oželíme možnost zahřívání stejně dobře poslouží i nádoba z polypropylénu, nebo z HDPE - vysokomolekulárního polyethylénu, teoreticky by měla fungovat i nějaká masivnější PET flaška ( třeba od Coca-Coly ). Víko takové nádoby by bylo dobré udělat třeba jako odlitek z Epoxidu, když jím musí procházet všechny ty elektrody a hadice. Eventuelně kolečko z tlustého akrylátu ( plexiskla ) případnně polyethylénu a všechny vstupní otvory utěsnit silikonem. V každém případě celá reakce probíhá za atmosférického tlaku, takže se jedná jenom o to aby vás nedusily ( neexplodovaly ) ty plyny - víko nemusí vzdorovat zádnému tlaku.
Zdroj elektrického proudu - je potřebné napětí 3,5 - 5V a proud podle velikosti elektrod, několik ampéru až několik málo desítek ampérů. Počítejte s tím, že elektrolýza bude probíhat třeba týden v kuse, proto by zdroj měl být na tuto zátěz dimezován. Ideální je zdroj do starého PC, která ještě měla 5V jako hlavní napájecí napětí, případně můžete moderní zdroje na 3.3 V "poštelovat" aby dávaly trochu více. Myslím že určitě budou schopny místo 3.3 dávat 4V. V krajní nouzi seženete někde na skládce 6V "nabíječku do tráboše".
Zbývá poslední položka - elektrody. Je nutno poznamenat, že naprosto ideální elektrody jsou z platiny - ty vydrží věčně a stojí majlant. O něco méně odolné, ale stále dokonalé jsou elektrody z platinou pokrytého titanu, které se používají při průmyslové výrobě. Mají podobu síťky a dokud nebude úplný válečný stav - dají se koupit na Ebay, Amazonu atd.... Relativně "lacinou" specialitou moderní doby jsou elektrody typu MMO. Titanové elektrody pokryté vrstvou zvanou Mixed Metal Oxide. Opět se dají koupit na Ebay atd.... a ve svobodné zemi jako je USA vás po koupi dokonce ani nepřijde navštívít policie, protože se používají k elektrolytické chloraci bazénů.
HMM - takže jsme se probudili do Bruselsko - Berlínsko - České reality, a je vám jasné, že pokud si objednáte cokoliv z výše uvedených "speciálních materiálů" - začne v centrále BIS blikat červená kontrolka. Proto musíme zvolit vidlácký přístup. Prostředí v reaktoru je korozivní a my musíme zvolit co nejodolnější elektrody "vdiláckého typu" - kterépak to jsou ? Jestli jste sledovali mé články o "elektrodách prvního a druhého druhu" - je vám jasné, že nejodolnější vidlákovi dostupný materiál je uhlík. A vskutku - uhlíkové elektrody nás zachrání.
Můžeme použít uhlíky z baterky - jesti máte doma vybité "velké monočlánky" - rozhodně je nevyhazujte dokud z nich tento "strategický materiál" nevytěžíte. Problém elektrod z baterek je, že jsou příliš krátké. Pokud je "ideální reaktor" dle mých představ vysoký alespoň 50 cm je dobré když elektrody zasahují alespoň do poloviny - 2/3 jeho výšky. Pro tento účel jsou ideální uhlíkové "svařovací elektrody" které se používají pro "rozpalování" kovových součástek elektrickou svářečkou a měly by být dostupné v obchodech.
Je jasné, že až odbyt těchto elektrod vzroste, Euro-hajzli zajistí, že už nebudou k sehnání. Takže "až to praskne", budete muset improvizovat. Napadá mě koupit hafo tužek s měkkou tuhou a tu použít jako elektrody. Tužky nezakázal ani bolševik, aby se neřeklo že zanedbává "výchovu mládeže".
Tudíž je vhodné uhlíkovým materiálem elektrod šetřit - proto je dobré vědět, že maximum korozivního působení je na anodě, proto anoda MUSÍ být z uhlíku / platiny / MMO. Katoda může být ze stejného materiálu, ale až o něj bude nouze, klidně může být ocelová. Jestli máte nutkání použít nerezovou ocel - nedělejte to - rozdíl v rychlosti rozpadání nerezi / oceli neodpovídá rozdílu v ceně těchto slitin. Ergo nejjednodušší reaktor může být - uhlík z baterky jako anoda a hřebík jako katoda. Příklad jak takový reaktor i s uhlíkovou a železnou elektrodou může vypadat máte na obrázku.
Potom - naplníte reaktor nasyceným roztokem KCl a budete elektrolyzovat týden. Po opravdu dosti dlouhé době se postupně veškerý KCl přemění na chlornan draselný KClO - očekávejte lehký smrad podobný smradu SAVA. Další elektrolýzou začne se KClO oxidovat na vysněný chlorečnan draselný KClO3 - který jak tušíte je málo rozpustný a bude dělat krystaly na dně.
Abyste si to nepředstavovali moc idylicky - kromě krystalů bude na dně i "bordel" z rozpadaných elektrod. Navíc KClO3 je bílý, vy ale očekávejte, že všechno bude spíše žluto rezavé - od chloridů železitého a železnatého z rozpadající se katody. Mimochodem - jestli máte někde v práci nebo v drogérii dvojchroman draselný K2Cr2O7 - chraňte jej jako oko v hlavě, neboť pro naši reakci je to důležitý katalyzátor. Přídáním pár krystalků do reakční směsi se prudce zvýší výnos reakce, mnohonásobně prodlouží životnost elektrod, a jelikož tvoří na železné katodě ochrannou vrstvu - bude vzniklý produkt i čistější. Pokud zakážou i ten - lze pracovat bez něj.
Až se na dně reakční nádoby nahromadí dostatek krystalů - je jasné co dále - obsah přefiltrovat - krystaly na filtru vysušit a použít dle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. Já jako obvykle ABSOLUTNĚ ZAKAZUJU cokoliv z toho dělat. Naopak nařizuju každého kdo by měl jakékoliv choutky na chemii - ZA TEPLA HLÁSIT na místní "výbor pro dodržování práva šaríja", na policii, nebo lidskoprávní neziskovce, která už dnes ví, že konečné řešení "genderové otázky" je burka, ženská obřízka a ukamenování ( znásilněných ) nevěrnic....
Poznámka při druhém čtení - průser by byl kdyby zakázali jakýkoliv zdroj chloridu draselného - v tom případě lze, ve stejném reaktoru, elektrolýzou za teploty nad 70 stupňů vyrábět z chloridu sodného - kuchyňské soli - chlorečnan sodný. Problém je v tom, že výroba zdaleka není tak elegantní, protože chlorečnan sodný je snadno rozpustný ve vodě, takže už to nebudou "bílé tabulární krystaly" elegantně se hromadící na dně nádoby. A pokud zakážou i kuchyňskou sůl - Alláh Akbar !
Poznámka při třetím čtení - bafuňáři z Kauflandu asi čtou můj blog, protože místo čistého chloridu draselného, začali jako "sůl pro kardiaky" prodávat sračku, ve které je zamícháno všechno - chlorid sodný, draselný, škrob, nějaká ( zbytečná ) "éčka", aby se ten škrob nezkazil...... Nicméně i z této hňahňaniny by se dalo vycházet.
Na druhé straně Kaufland začal prodávat DOKONALOU reakční nádobu - je to dóza na špagety od českého výrobce firmy SIMAX z varného skla a s plastovým víkem - naprostý ideál - k rozklinutí ZDE.
AD zákaz H2O2
Peroxid vodíku se dá snad ještě koupit v lékárnách- 3 až 6% koncentraci. Pak by neměl být velký problém tento roztok zkoncentrovat destilací případně prostým svařením - H2O2 má bod varu 140 C