Můj malý, čočkový hvězdářský teleskop je opatřen tzv. Schmidtovým střechovým hranolem, který způsobuje, že jeho obraz není hlavou dolu a tudíž se dá použít i pro pozemská pozorování. Osobně střechové hranoly nenávidím a "moderní" triedr s nimi bych si nikdy nekoupil - příčina je totiž v tom, že "zlom" střechy hranolu prochází středem optického svazku světla a způsobuje ohyb světla, který vypadá tak, že každý zdroj světla ( hvězda ) má dva "ocasy" jeden vlevo, jeden vpravo což spolehlivě ničí drobné detaily třeba na planetách nebo na Měsíci. Běžně se Schmidtův hranol nahrazuje zenitovým zrcátkem, které produkuje výškové správný ( hlavou nahoru ) ale zrcadlově obrácený obraz - to mi vadilo - tak jsem vymyslel variantu jak slepit dvě zenitová zrcátka dohromady a získat tím zrcadlový ekvivalent Porrovy hranolové soustavy, která je naopak moje nejoblíbenější, protože poskytuje správně orientovaný obraz jak výškově tak stranově, ale nestaví toku světla do cesty žádné překážky na kterých dochází k obybu světla a degradaci obrazu.
Při té příležitosti jsem samozřejmě bádal na Internetu a mimochodem jsem objevil, že mé řešení je už známé, což mě nijak nezarmoutilo, ale při té příležitosti jsem narazil na stránky s popisem druhoválečných dělostřeleckých zaměřovačů a koincidenčních dálkoměrů a bože - to je ale optika a technologie. Představte si tohle - takový dálkoměr má železný ochranný tubus, uvnitř kterého je "referenční základna" - kovová tyč z materiálu s malou tepelnou roztažností, protože tepelná roztažnost samotného železného tubusu zkreslovala přesnost měření. Navíc ta tyč, na které je připevněna veškerá optika musí být v tubusu uložena na kolejničkách aby se optická soustava rozdílem tepelných roztažností nepokroutila. Milion součástek, každá dokonale zkonstruovaná a tužkou a papírem, "logárem" vypočtená a pak "tuží na pauzák" dokonale narýsovaná a nakonec v jemno-mechanické dílně stejně dokonale vyrobená.
Tím se dostaváme k mému obvyklému tématu - koncem 60. let vyšel v "Amáru" návod na "osciloskop se 7 tranzistory" kde každý tranzistor byl jádrem složitého obvodu, který vykonával nejméně 2-3 funkce paralelně. Vzpomínám si jak mě fascinovalo, že tentýž tranzistor na nízké frekvenci dělal "generátor pily" pro horizontální osu a zároveň na vysoké frekvenci dělal zesilovač pro vertikální osu. Tradiční sugestivní tázka - je "na myšlení" složitější postavit ( fungující ) osciloskop ze 7 tranzistorů nebo ze 7 FPGA a procesorů ?
Před 60 lety skupina inženýrů "logárem" počítala dělostřelecký dálkoměr a na konci vývoje věděli o věcech kolem něj všechno. Dneska stroje a přístroje vznikají tak, že výrobce základních komponent má mlhavou představu jak konstruktéři jeho komponenty použijí, konstruktéři mají mlhavou představu jak "komponenty" třeba integrované obvody uvnitř vypadají a nakonec vznikne výrobek o jehož funkci nemá detailní představu nikdo.
Jsme tedy v situaci Achilea honícího želvu - čím je technologie v našich výrobcích složitejší, tím je počet lidí, který jí rozumí menší. Moji fantazii nepříjemně dráždí představa křivky prudce rostoucí složitosti technologie, a křivky pomalu přibývajících kvalitních inženýrů. Protnou se někdy, nebo jsme v situaci kdy se nám neustále bude zdát, že máme na dosah "velkou technologickou revoluci", která však nikdy nepřijde, protože blábolit o "smart" světě je mnohem jednodušší než takový opravdu postavit ? Jsem sám, kdo vidí veliké problémy, kdekoliv potřebujeme více než předem známé "učebnicové řešení" ?
Možná by si inženýři měli občas cvičně navrhnout a postavit "osciloskop ze 7 tranzistorů", ne proto, že by takový byl lepší než "osciloskop ze 7 FPGA", ale proto, že myšlení v souvislostech a omezeních je u jednoduchých strojů výrazně složitejší. Ale co - dneska nežijeme ve věku, kterému dominují inženýři. Dnešní inženýři dostávají od managerů zadání ve stylu "namaluj zeleným inkoustem 7 vzájemně kolmých červených čar a jedna z nich ať má tvar koťátka" - pak je samozřejmě složité nerezignovat a místo práce jenom "hýbat končetinami dle ISO". Zlatý věk civilizace vyvrcholil letem Apolla na Měsíc v roce 1969 a od té doby jdeme dolů. Svět je zaplaven polo-vzdělanci, polo-technologiemi a magory, kteří klidně tvrdí, že matematika je rasismus, protože žádný slavný matematik nebyl černoch. Nakonec se ale není proč rozčilovat, žijeme si přece dobře : lodě přivezou nejaký ten čínský šmejd, chemický průmysl vyrobí nějaká tak krmiva a státy vytisknou nějaké ty bankovky, na sociální dávky, abychom si to mohli koupit. Vypněte vyšší mozkové funkce a očistěte svoji auru....
Poznámka k obrázku : Graf vývoje podílu technologií na růstu produktivity práce v USA. Povšimněte si že zlom nastal v roce 1972 v době kdy Američani lety na Měsíc zastavili. Poté technologické úsilí polevilo, nad inženýry převládli manažeři, nad inovacemi převládlo "malování koťátek", "katování kostů" a reklamní oblbování. Na křivce je ještě vidět začátek masového rozšíření Internetu v letech 1995 - 2000, ale také je vidět, že omámeni "techno-onanií" jedeme dnes stejně pomalu jako celá 70-80. léta.
Poznámka č. 2 - a pak že nemám ( pořád ) pravdu - cenzura boj proti "fake news" už došel i na BLOG.CZ. nevím jestli blogová platforma TYPEPAD šlápla nějakému českému aktivistovi na bebíčko. Tedy chtěl jsem dát odkaz na zdroj grafu a kuk na hlášku, která vyskočila !!! Dávám proto jiný odkaz na stejný graf - proklikejte si odkazy z něj a na původní článek narazíte, pokud k vám dřív nedojede URNA ;-) Stejně bych rád věděl jestli graf zpomalování technologického pokroku je fašismus, rasismus, nebo xenofobie.