Do roka a do dne bude globální ekonomická krize. V Česku ještě dříve - možná vypukne už v září. Důvod je jednoduchý a jmenuje se Donald Trump, který už v 80. letech žertem prohlašoval že "na Manhattanu jezdí příliš luxusních Mercedesů, proto až se stane prezidentem bude zvyšovat cla tak dlouho, až z New Yorku zmizí". Donald Trump není typický politik - "flexibilní guma", takže dodržuje, co řekl a vede pomocí cel obchodní válku s Číňany, což způsobí globální ekonomickou krizi "do roka a do dne".... No a v rámci dobrého rozmaru bude na nějaký drzý výrok Merkelové reagovat uvalením cel na německá auta, což povede k okamžité ekonomické krizi laciné něměcké montovny - tedy nás.
Mohl bych několik odstavců věnovat svému oblíbenému tématu : jestli když Amerika uvalí 35% cla Německá auta jestli to způsobí v Německu ekonomickou krizi ? Primárně nikoliv. Ekonomickou krizi způsobí až panika vysokých manažerů, kteří ač v kategorii "100 násobek půměrného platu" - s obavami sledují změny svého příjmu o každý fenik. Proto úsporná opatření a propouštění "robotů" z Mladé Boleslavi, což sníží o pár korun platy zase jiných manažerů, proto panika a krize v celém Česku. Proto je Trump ( zase a neustále ) ten nejhorší a dokoce se objevují články typu "Číňani stavějí kvantové počítače a Trump je chce porazit ( zastaralým ) hliníkem, ocelí a uhlím"
Poslední věta by taky byla na samostatný rozbor - jestli stále platí "nikdo ti nemůže dát, kolik já ti mohu slíbit" a v jakém poměru tedy jsou imaginární čínské "kvantové počítače" k opravdu existujícímu hliníku, oceli a uhlí. O tom ale dnešní pohádka není - dnešní pohádka je tom co má vidlák obyč. z cyklů hospodářské konjunktury a krize. Tedy nejprve proč si myslím, že Trump má právo uvalit cla na cokoliv co se dováží do USA, pokud si myslí, že tím zlepší život svých voličů. Zdá se mi totiž, že každý politik má především hledět na prospěch vlastních občanů. A bohužel je pravdou, že USA svým obchodním deficitem, který přináší nezaměstanost a ( relativní ) chudobu Američanů financují půlku ZeměKoule. Cly se chudoba a nezaměstnanost přelije z USA do zbytku světa, ale dobře nám tak ! Každý stát má mít takové hospodářství, aby jeho vlastní obyvatelé domácí spotřebou utáhli domácí ekonomiku jako USA a ne být kriticky závislý na každém procentu celní sazby, který ovlivní export zboží XYZ na druhý konec světa.
Tím se dostáváme k paradoxu - USA mají relativně špatné ekonomické ukazatele a deficit obchodní bilance, přesto ekonomiku stále táhne domácí spotřeba. Čína má dnes lepší ekonomické ukazatele než USA, ale Číňani zůstávají nesrovnatelně chudší než Američani a ekonomiku žene vývoz, který až se zadrne - bude průser jako mraky. Možná ten průser bude takový, že komunistická vláda v Pekingu prohlásí : "čínský šmejd Američanům prodáme i kdybychom se tam měli prostřílet" a bude z toho III. světová válka. Pokud si přečtete nějaké ty noviny - nelze se ubránit pocitu, že dvě fronty budoucího konfliktu se už rýsují - Strana 1 : Sluníčkáři + globální korporace + Čínská komunistická vláda. Strana 2 : Frustrovaní hlupáci + malé firmičky + USA v čele s Trumpem. A pak ještě k té technologické rozvinutosti - Čína se chlubí kvantovou elektronikou, ale továrny na opravdickou elektroniku jsou obehnané pletivem aby bezprávní a zoufalí dělníci nepáchali tolik sebevražd z vyčerpání. Neboli otázka na čtenářstvo - žili byste raději v USA ( navzdory horším ekonomickým ukazatelům) nebo v Číně....?
Tím se dostáváme k historickému aspektu celé věci. Evropa i Amerika měla své cykly prosperity a úpadku, které probereme jen tak přehledově : 1865-1914 prosperita, 1914-1918 úpadek, 1918-1929 - prosperita 1929-1945 úpadek. A tak dále a tak podobně. Charakteristickou vlastností těchto cyklů bylo, že v dobách prosperity prosperovali opravdu všichni tedy i chudí ( relativně ) bohatli. Poslední období kdy bohatli i chudí bylo 1946 - 1973, což byl vrchol naší technologické civilizace - lety Apolla na Měsíc. Od 70. legt v období krize chudnou především chudí a v období prosperity bohatnou především velké korporace. Do této doby spadá i celá reforma Čínského hospodářství a také celé období po pádu komunistických států sovětského impéría.
Neboli stručně shrnuto - v letech 1860 - 1970 byla společnost nastavena tak, že za konjunktury vydělal každý. Ještě za poválečné prosperity v letech 1945-1970 vznikla základna Američanů, kteří ač "obyčejní lidé" byli tak bohatí , že jejich životní styl táhne ekonomiku USA dodnes. V letech 1980-2008 vznikal "Čínský ekonomický zázrak" a taky "postkomunistický ekonomický zázrak" na kterém zbohatli především vysocí korporátní manažeři, američtí technologičtí miliardáři, a ( nejen čínští ) komunističtí papaláši. I tito lidé trpí panikou z poklesu milionových příjmů o cent, proto tlak na státy aby zavedly "pro-korporátní" legislativu ( proto nadvláda EU a u nás EET/ANO/Babiš ), proto "too big to fail" a z toho vyplývající "privatizace zisku a socializace ztrát", proto obavy vysokých manažérů jestli samotná Čína vlastní ekonomický zázrak tak trochu nefalšuje. Proto žádný vznik střední třídy tak bohaté, aby utáhla ekonomiku když se někde zvednou cla.
Týká se tato pohádka vůbec nějak české reality ? Především tedy jestli se týká Evropské reality ? Povšimněte si, že krize roku 2008 a dalších byla univerzální a celosvětová a že po krizi nastalo období konjunktury, kterou experti popisovali jako "bezkrevnou". Neustále jsme četli články, že ekonomické ukazatele stoupají avšak nezaměstantost v Evropě je pořád stejně vysoká, neustále jsme četli, že "veliký úspěch" je růst HDP o 1% zatímco Čínský ( patrně částečně zfalšovaný ) růst o 7% už jejich vláda ( a mezinárodní byznysová komunita ) považovala za stagnaci. ATD. Tedy shrnuji znovu dnes je celosvětová ekonomika nastavena tak, že za ekonomických cyklů se bohaté vrstvy pohybují v rozsahu -5% když je krize a +50% když je konjunktura, zatímco vidláci z venkova si za konjunktury koupí na předraženou hypotéku předražený barák, který je za krize finančně zničí na tři životy dopředu. Možná někde tady je stále omílaný paradox, že v současné době ve většině ekonomických parametrů překonává Česko státy "tvrdého jádra" Evropské Unie, ale na životním stylu to nepoznáte, kdybyste se rozkrájeli ?!
Díky tomuto nastavení světového hospodářství začali přibývat asijští miliardáři, ale bohatí "obyčejní Američané" postupně ubývvají. Trumpovo realitní, hotelové a sázkařské impérium není tak úplně mezinárodní - rozlezlé po 5 kontinentech, proto se jej nestabilita chudnoucích USA bytostně týká. Proto začal do soukolí globálních megakorporací, které vidí jako nekalou konkurenci amerického byznysu házet vidle. Idylický výhed do budoucnosti by byl takový, že cla způsobí ekonomickou krizi v Číně, která se přes "paniku bohatých manažerů" přenese do celého světa a povede k tomu, že státy budou hledat zdroje prosperity uvnitř vlastních ekonomik v omezování korporátního byznysu a v podpoře spotřeby vlastního obyvatelstva, živícího se drobným podnikánám na úkor cly bržděného mega-korporátního byznysu. Pesimistická vize je, že globální obchodní válka povede ke globální zabíjecí válce a na konci bude celý svět vypadat jako prašný a rozbombardovaný blízký východ. Skutečná realita bude někde mezi tím. V každém případě ale stojí za to si uvědomit, že pokud televizní redaktor pronese slovo "prosperita", nebo "krize" - i my pravičáci si dnes musíme položit komunistickou "doplňující" otázku : "pro koho vlastně?"