Nepatrná poznámka na úvod : "Festival piva Radegast" - reklamní akce japonského pivovaru Asahi - byl po 16 letech vyhozen ze sídelní obce pivovaru - vísky Nošovice - kvůli "různým bezpečnostním omezením". Kam byl přesunut ? Do Frýdku-Místku, kde pan primátor Pobucký srdnatě bojuje proti lhářům označujícím město za prochlastanou díru plnou narkomanů a bezdomovců.
Nyní již k meritu věci - což byla velice příjemná dovolená na Slunečném pobřeží. Taxikář, který nás vezl na letiště se rozplýval : "Když jsem byl v Bulharsku s ROH - místní pálenky byly tak laciné, že jsme byli pořád vožralí!". Obávám se, že jsem byl v Bulharsku poněkud častěji a převážně střízlivý. Za posledních 10 let už potřetí z toho jednou na cyklistické výpravě ve vnitrozemí se spaním po škarpách a pastvinách, kdy každou zemi poznáte daleko detailněji.
Obecně - Bulharsko za posledních 500 let je násobně krvavější verze Česka. Součást "monarchie" vedené tureckým - tedy islámským - panstvem. Pravoslavné kostely, které nesmí být vyšší než Turek na koni. Tajné kláštery vytesané ve skalních masivech. Krvavé potlačování národnostního a náboženského sebeurčení. Válečné osvobození z turecké nadvlády. Spolupráce s českými obrozenci - Ivan Mrkvička, bratři Škorpilové, Konstantín Jireček, Rakousko-Uhersko-Česko-Bulharské pivovary a stavební firmy. Re-emigrace Bulharů do Česka mezi světovými válkami až do 60. let. Ostrá verze bulharského komunismu a bulharská non-sametová revoluce. Faktický ekonomincký krach nově vzniklého kapitalistického státu, a ekonomický exodus Bulharů...
Poslední dvě věci snad zasluhují podrobnější vysvětlení. Po pádu bolševika dostali všichni Bulhaři na výběr - buď si zachováte nárok na sociální dávky a inflací ohlodanou penzi, ze které se nedá vyžít, nebo dostanete jednorázovou dávku 500 Euro na start nějakého podnikání - a tím vaše nároky vůči státu skončí. Dnes už je Bulharsko zase poněkud milosrdnější, ale rozhodnocě to není "sociální" stát českého "flákacího" typu. S ekonomickou krizí 90. let souvisí i exodus Bulharů do světa. Na konci bolševika mělo Bulharsko téměř 10 milionů obyvatel. Dnes je to kolem 7 milionů - a ten rozdíl jsou Bulhaři v ekonomické emigraci. Úbytek obyvatel je nápadně viditelný hlavně v hornatějších částech vnitrozemí, kde jsou tisíce vesnic, kde dožívá pár seniorů a v prázdných domech fičí vítr.
Na optimističtější notu : Bulharsko je, díky drsné turecké zkušenosti, jednou z mála "turistických destinací", které nemají bezpečnostní problém s muslimy, migranty a tak. Moje poslední - letošní - návštěva naznačuje, že jak turisté tak hostitelé jsou si toho dobře vědomi. Nezažil jsem v Bulharsku takovou národnostní pestrost. Britské turisty, německé a skandinávské důchodce, Rumuny na prázdninách u sousedů. Turistická letoviska začínají být výstavní a ceny začínají být vysoké.
A pak ještě něco málo srovnávání plivání do vlastních řad:
České silnice : Pět kilometrů zbytečné uzavírky. Uprostřed uzavírky - 20 stavebních strojů - po 5 miliónech za kus - tiše chytají rez. Mezi nimi se pohybují celkem tři lidi. Jeden s lopatou a dva s mobilem - dělají lopaťákovi "management". Bulharské ( Švýcarské, Německé, Polské, Srbské a další ) stavby probíhají přesně naopak. Jeden stavební stroj usilovně pracuje a desítky Buhlarů kolem - "dřou jako Bulhaři". A mimochodem - můj cyklistický spolujezdec - anarchista - komunista - pesimista - prohlašoval : "ještě budeš plakat po balkánských silnicích". Ano - jeďte z Ostravy do Chomutova a zpět a pak se jeďtě vyplakat na bulharské, srbské nebo třeba nedaleké polské dálnice.
Varna, kde jsem letos chodil jako doma - je stejně velká jako Ostrava. V ostravských parcích posedává opilá mládež, zablešení bezdomovci a narkomani ve svém světě. Ve Varenském hlavním parku ( založeném 1895 Antonínem Janem Novákem ) sedí na lavičkách babiny - důchodkyně, které prodávají týdny a týdny pracně háčkované a paličkované záclony a ubrusy, aby finančně pomohly sobě i rodině...