Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Jako klinický biochemik musím s nelibostí připustit, že poslední předseda Společnosti Klinické biochemie, kterého bylo možno považovat za slušného člověka, byl primář Kalla. Všichni ostatní, kteří nastoupili po něm, se budou smažit v pekle i s kolektivy svých spolupracovníků, protože ve jménu chamtivosti a kariérismu, nastartovali v laboratořích našich nemocnic procesy, které klasicky dle Orwella byly nazvány "zkvalitňování".

Zanedlouho to budou 2 roky od doby, kdy jsem napsal článek o ISO normě 15189 a jejím působení v našich laboratořích, tento článek je dodnes z nejčtenějších na mém blogu, proto považuju za svoji povinnost o dva roky zkušenější pokračovat v popisu toho, co autority našeho oboru považují za "zkvalitňování".

Principem normy ISO je "vyloučení nahodilostí" tedy procesy ve zdravotnictví mají se stát řízenými, čímž se vyloučí chyby, které v systému vznikají. Před nástupem ISO bylo univerzální paradigma, že chyby vznikají z nevědomosti, nesvědomitosti a nepracovitosti personálu. Proto staří šéfové tlačíli na vzdělání a likvidovali lenochy. Dnešní paradigma je poněkud jiné - "systém má být nastaven", tak, aby vznik chyb byl vyloučen s personálem jakýchkoliv kvalit.

A v tom je právě ten problém. Boj proti nahodilostem se zvrhl v boj proti změnám všeobecně. Kolega - dealer firmy s laboratorními přístroji to popsal takto : " V laboratořích, které jsou akreditované dle ISO na mně už u dveří křičí - nic nám neříkejte !! Nic nám nenabízejte !! Nic nechceme !! Nic nebudeme měnit !! Právě jsme dopsali 2000 stran směrnic pro imbecily - ty bychom museli všechny přepsat !!"

Máte - li na pracovišti chytrou laborantku - ve starém paradigmatu byste byli nadšení - dnes je to katastrofa, protože i změna k lepšímu je odchylka od zavedeného postupu a jako s takovou se s ní musí zacházet. Proto kdo byl dříve vítán jako chytrý a samostatný je dneska "šťoura" a kdyby si to šéfové laboratoří nebáli přiznat - radší by takového vyhodili.

A když už jsme u té samostatnosti ISO má pro všechny postupy poskytnout "vyčerpávající" návody a tím vyloučit jakýkoliv "zdroj nejistoty". Problém je, že "nejistota" dle ISO je pojem z oblasti měření - nikoliv z oblasti psychologie. Pokud je v prvním patře v mísnoti č. 215 přístroj - musí návod na jeho používání začínat větou "vyjdeme po schodech, vstoupíme do místnosti 215 a rozsvítíme světlo vypínačem vpravo od dvěří". Pokud návod takto nezačíná - vznikne nejístota - v návodu není popsáno, že se má rozsvítit. Laborantky se rozdělí na tři skupiny - staré, které si rozsvítí, protože "to dá rozum" pak o něco mladší, které si rozsvítí, ale bojí se, protože v návodu to přece nebylo. A pak mladé, které "nedělají nic, protože v místnosti je tma a v návodu není nic o tom jestli máme rozsvítit nebo ne".

Takže když kdysi laborantka něco neudělala - ptali jsme se "proč jste to neudělala" a dnes se ptáme stejně, ale dostáváme univerzální odpověď "protože to nebylo ve směrnici" a ve směrnici není spousta věcí - je psáno "doplníme destilovanou vodou do 100 ml" - což ti, kteří jsou "motivováni opačně" pojmou jako "sedíme na stole, komíháme nohama a neděláme nic", protože tam není napsáno, jakou destilovanou vodou, z které nádoby, zda ji mám držet v pravé, nebo levé ruce, zda mám lít přímo, nebo nálevkou, zda mám jít s kádinkou do patra, nebo si zásobník snést do přízemí atd. Pokud opáčíte - "to dá rozum" - dostanete odpověď "ale v návodu to není"....

Takže místo výběru lidí chytrých a pilných - tlačíme na výběr mechanicky konajících robotů a pak se divíme, když v elementárních situacích, které umí vyřešit 2 leté děcko - selhávají (nebo selhávají schválně kvůli opačné motivaci ??)

A co je nejhorší a nejbolestívější - byl jsem svědkem hádky ve stylu - "proč nejdete kolegyni pomoct, když nemáte co na práci" ? A odpověď - "ukažte mi, kde je ve směrnici, že jí mám pomáhat !"

Ukažte mi kde je v ISO 15189 napsáno, že lidi nemají být svině ? Není ? Nevypovídá to o autorech více než si sami myslí ?

Stejně jako před 2 lety - přeju všem bojovníkům za ISO ve zdravotnictví - klidné spaní, na hromadách peněz, které za tu dobu stihli "odklonit" - z pojistek nemocných seniorů - do vlastních kapes.