Jelikož je už stejně po vánocích, doufám, že mě moji čtenářové neproklejou, že barevnou hudbu pro dětičky jsem stále nedokončil - nebyl totiž dostatečný tlak, neboť bratrovi dětičky onemocněly a zůstávají doma.
Proto mám dnes na mysli jistou změnu stylu práce, které jsem v poslední době svědkem. Je totiž velice zajímavé, jak drobné změny " v realitě " mají dopady na jiné části stejné reality. Takže abych nenudil - můj "cyklus výroby elektroniky" má pro jednoduché obvody fungující "na první ťuk" tuto posloupnost :
- Schémátko namalované na papír
- Dopočtení hodnot součástek
- Odsimulování v simulátoru
- Upřesnění hodnot součástek
- Postavení na kontaktním poli
- Naroutování DPS
- Osazení
- Oživení
Vtip je v tom, že v poslední době se tento zavedený postup několikrát zasekl - nejčastějí na tom, že se pohybuju v oblasti obvodů s vyšším obsahem "černé magie" kde prostě jenom tak postavit obvod na kontaktním poli a předpokládat, že bude fungovat nelze. Proto jsem se dlouho ošíval a bránil se myšlence stavět elektrické obvody stylem "dead bug".
Mezitím jsem se pohádal s otcem a odesl si od neho prostředky k výrobě DPS. To že máte připravené fotocitlivé desky pod stolem "u nohy" je prostě příliš svůdné. Takže místo dead bug jsem začal vyrábět "prototypové desky" s jednoduchými obvody. Při té příležitosti bych se měl zmínit o "rychloroutování" DPS, ale to je téma na samostatný blog. Vtip je v tom, že nyní nechápu, proč jsem se tomuto postupu léta bránil, protože :
- Tím že obvod naroutujete - investujete do něj více "mentální energie" a často vychytáte chyby, které byste na kontaktním poli pracně hledali
- Obvod vám zůstane pro další měření.
- V počítači vám zůstane přesné schéma (jako pozůstatek generování netlistu pro routování)
- Plošný spoj díky nepatrným kapacitám mezi cestičkami - vám z pohledu kontaktního pole - "odpustí skoro všechno".
Samozřejmě nepíšu o tom, že na kontaktním poli má obvod tendenci "ukýt se pod vrstvou bordelu" tvořeného pozohýbanými vývody pasivních součástek a pomocnými dráty. Nemluvě o náhodných zkratech mezi nimi. Obrazně řečeno - obvod na kontaktním poli se maximální silou "snaží nefungovat" zatímco obvod na DPS se "třese, aby se mohl předvést" v pozitivním světle.
Jinými slovy - delší cesta vede rychleji k cíli - psal jsem to mnohokrát, akorát jsem opakovaně šokován, kde všude to funguje. Tedy abych se pochlubil - na obrázku máte touto technologií vyrobený "logaritmický zesilovač".
A jako dokumentaci "snahy obvodů fungovat" - je zde excelovská tabulka s grafem - skutečně naměřené logaritmické odezvy (hodnoty vstup a výstup jsou v milivoltech). Pracovní frekvence byla 100 KHz. Pak jsem přepl vstup na mikrofón a pískal do zesilovače flétnou - podle osciloskopu by bylo skutečně zajímavé si výstup poslechnout - třeba i k tomu se dostanu.
Zbývá už jenom tradiční rada pro blondýny : Nezapomeňte, že výprodej po vánocích je na spadnutí - je na čase dát kontu vašeho miláčka poslední ránu z milosti.
Saša | 31. prosince 2013 v 10:34
Nikdy jsem nemel rad kontaktni pole.. mam je dva tipy - jeden jak na vasem obrazku uplne nahore a druhej jsem delal si sam - kopil asi 50 kusu precizni dvouradovou listu na desku, slepil je a naroutoval vespod dratem. Bylo to stejne na nic :)