Dnes má naše psisko přesně rok a o něco méně než 11 měsíců pobytu v naší domácnosti. Už jsem se zmiňoval téměř před rokem jak se "vlastnictví psa" změnilo za posledních 30 let, ale za poslední rok jsem poznal další aspekty soužítí psa a člověka. Obecně a jednou větou "všichni jsou na hlavu" pánečci i jejich psi. Nerad bych opakoval legendární větu z léčebny "vy všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo" - tak to budu muset podrobně rozvést.
Tedy "normální" neustrašení, neagresivní, nepsychopatiční majitelé psů tvoří tak 30% menšinu všech pejskařů. Zbytek - neurotičtí majitelé kundolízků, kterým se "neustále děje křivda", nerudní důchodci prolezlí chorobami ( lidi i psi ). Potetovaní majitelé "běsu na řetězu" a tak dále. Nic o čem bych nepsal už minule.
Minule jsem se zmniňoval - o psících, kteří mají "svobodu na samonavíjecím vodítku" - u těchto psíků jako první zaujme jejich neschopnost naučit se ( umět ) jakýkoliv povel, ale teprve opakovanými kontakty se stejnými majiteli stejných psů teprve zjistíte jací chudáci někteří jsou ( psi i lidi ).
Představte si modelovou situaci kdy náš pes běží 200 metrů přes park aby si očichal kolegu - "kolega" nikdy nebyl puštěn z vodítka, nikdy si nehrál s druhým psem - tudíž ač pes - nečte dobře "psí signály" - tudíž neví jaké úmysly má náš čokl, který z dálky a srozumitelně "vysílá" - "to jsem rád že vás potkávám vašnosto". Proto začne panicky vyvádět - jakoby se blížila jeho poslední vteřina - na to se náš pes zarazí - protože psí signály sice čte, ale u tohoto psiska jim nerozumí - a pak na volání "ke mně" přiběhne přes park 200 metrů zpátky. Pak většinou přijde jedna ze dvou možností - majitel(ka) "kolegy" hrozí a ječí na dálku, nebo si dá tu práci přeběhnout těch 200 metrů vynadat mi osobně za "volně pobíhajícího psa", který teď už je na vodítku - protože se nechal přivolat - aby se "kolegovi" nestala ještě větší psychická újma než, že mu náš čokl chce říci psím jazykem "dobrý den".
Pak další aspekt "pejskaření", který loni nebyl tak viditelný. To je oblíbená česká "neexistence střední cesty". Takže jsou psi, kteří neumí vůbec nic, neboť na samonavíjecím vodítku je nikdo nic neučí. Pak jsou chudáci, kteří neumí nic, neboť přes samé "odměny a tresty" - kde tresty spíše převládají - nemají ve výcvikovém stresu vůbec šanci pochopit co je po nich žádáno. Když vidíte psa který klopí uši a i na zpěv ptactva reaguje hrbením a stahováním ocasu - víte že to je takový chudák. Existuje i pozoruhodná třetí kategorie psů, kteří na samonavíjecím vodítku neumí vůbec nic. To jsou psi, kteří mají intelektuální a sečtělé pánečky, kteří se zhlédli v "humánních metodách" výcviku - tedy pes si dělá co chce a páneček "čeká až pes pochopí".
Už jsem měl několikrát setkání s paničkami psíků, kteří bez varování zle vyjeli na našeho čokla (oba byli na vodítku) - s tím jsem smířený a beru to jako součást psí existence. Konec konců k čemu jinému by psi měli své bleskové reflexy. Co je ale krajně divné je když se cizí pes vrhne na vašeho - a ve stejném okamžiku se panička vrhne na vás s větou že "neetickým průchodem" - mého čokla - těsně kolem jejího miláčka jsme v něm - podle "Rogersovské teorie" - vyprovokovali agresivitu ???
Takže co přát Maxíkovi k prvním narozeninám ? Aby vyhrál poslední výstavu kterou potřebuje k titulu "Junior šampión České republiky", aby se stal chovným a mohl si legálně užívat s fenami - a hlavně, aby jej psí puberta konečně přešla - jinak místo na výstavu půjde do papiňáku, kde podle kolegy "nakonec změkne každý pes" ;-)))
Dalio | 2. června 2015 v 9:34
Kdyz je pes perfektne poslusnej, musi to jeste zvladat panicek. Sel jsem se svym psem na prochazku, a potreboval jsem se na chvili stavit u kamarada ktery ma stareho nahluchleho a naprosto neposlusneho vlcaka. Odlozil jsem proto sveho psa asi 200 metru od kamaradovych vrat, abych jeho psa zbytecne neprovokoval - rad se porve. Kamaradovi se pes prosmykl vraty, a neomylne zamiril za mym odlozenym psem. Ten sedel na miste kde jsem ho nechal. Snazil se zustavat na miste a nijak se nebranil, ani kdyz se mu kamaraduv vlcak zakousnul do kozichu. Az asi po dvaceti vterinach kdy kamaraduv vlcak tahal po zemi meho psa me napadlo zarvat "Volno!" a ten muj trouba se teprv v tu chvili zacal branit.
Takze s vycvikem se to taky nesmi prehanet, opacnej extrem oproti neposlusnymu psu je taky spatne. Ale rozhodne s nim hrozi min maleru ...