František Nepil - spisovatel a rozhlasový moderátor měl za dob hlubokého bolševika pořad zvaný "Dobré a ještě lepší jitro". Každé ráno uváděl v rádiu minifejeton o životě a charakteristickým konejšivý hlasem nakonec všem popřál "Dobré a ještě lepší jistro".
Netvrdím ani náhodou, že jsem slyšel všechny tyto fejetony ( na první z nich jsem něměl ani věk ), ale rozhodně jeden z nich nemůžu vyhnat z hlavy dodnes. Tedy cituju nepřesně ale obsahově správně:
Míli posluchači - máme různé lidi, kteří dělají různé věci a podle toho dostávají různé platy. Takže si představte třeba prvoligového fotbalistu. Kdo potřebuje prvoligového fotbalistu ? Nikdo nepotřebuje prvoligového fotbalistu, a proto má fotbalista nejvyšší plat. Představte si třeba kardiochirurga. Kdo potřebuje Kardiochirurga ? Kardiochirurga už nějkteří lidé potřebují, a proto má kardiochirurg mnohem nižší plat než fotbalista. A teď si představte popeláře. Kdo potřebuje popeláře ? Všichni potřebují popeláře, a proto má popelář úplně nejnižší plat. Takže vám přeji dobré a ještě lepší jitro....
Je udivující, že něco takového prošlo komunistickou cenzurou, nicméně prošlo a zasilo to do mé hlavy červíka, který tam vrtá dodnes. Ba dokonce čím jsem starší, tím častěji na adresu práce ve zdravotnictví slyším věty typu: "Jak proboha můžete za tak důležitou práci žádat ještě výplatu ?!?!". A k tomu často ještě douška "To přece není povování ale poslání !?!?!" - vše špatně a jedna z příčin zdravotnického marasmu je právě v tomto.
Nicméně ne všechna povolání jsou stejně důležitá. Stávku řidičů autobusů byste poznali i pokud "bávem" jezdíte i na hajzlík. Naopak pokud by stávkovali "akreditační auditoři firmy ČIA" asi by to poznal málokdo, a pokud ano, tak výraznou úlevou a úsporou 100 - 300 tisíc ročně na každou špitální laboratoř, což nesvědčí o přílišném významu těchto buzerujících úředníků.
Do nedávna jsem se nad tímto fenoménem pozastavoval, aniž bych měl čas hlouběji ze zamyslet nad jeho příčinami, což za mě udělali jiní. V diskusích pod několika mými články se objevil odkaz na článek pro "zdatné angličtináře" zvaný Bullshit Jobs. Sice mám takový "Zemanovsko-Peroutkovský" pocit, že jsem něco podobného četl z pera Michala Kašpárka z Finmagu, který se stavěl spíše proti, ale "nemohu to najít" ( huráá tak přece - ZDE je přesný překlad ) , přesto cítím jako svou povinnost jednak na článek upozornit, a jednak pro ( anglickým ) jazykem nevládnoucím stručně tlumočit vo-co-go.
Britský antropolog David Graeber tvrdí, že k udržení chodu společnosti dnes stačí pracovní doba 15 hodin týdně. Takto málo práce by však lidem nechalo spoustu častu a společnost by mohla skončit ve zmatcích podobhých komunisticko-maoistickému "květinovému hnutí", které otřásalo západními univerzitami v 60 letech. Proto je potřeba všechny "řádně zaměstnat" - tedy lidi, kteří mají užitečnou práci je nutné nechat dělat jejich práci, aby si však příliš nevyskakovali, je třeba společenské hodnocení důležitosti jejich práce, alespoň srazit malým platem.
Pak máme velikou skupinu lidí, pro které ( užitečná ) práce není. Ty méně inteligentní ( a tudíž méně nebezpečné ) je možné nechat hnít doma na sociálních dávkách. Ty inteligentnější a nebezpečnější je však nutné zaměstnat za každou cenu. Ba dokonce jelikož tito "pseudopracující" jsou inteligentní, nemohou v sobě utlouct pocit zbytečnosti vlastní práce, proto je třeba je podplatit vysokým platem, aby se vydrželi tvářit, že "zpráva z jednání dozorčí rady" nějaké přikrádající korporace žijící z dotací EU je střed celé galaxie.
Poslední odstavec Graeberova článku bych si dovolil přeložit téměř doslova:
Pokud by někdo chtěl vymyslet systém udržující moc světového finančního kapitálu - těžko si představit lepší systém. Opravdu produktivní pracující jsou neustále ponižování a zenužíváni. Zbytek lidí je rozdělen mezi nezaměstanou menšinu, a většinu, která je ve skutečnosti placena za to, že nedělá nic - na pozicích, ve kterých se identifikují s vládnoucí třídou ve společnosti - a jejími "finančními avatary" - ale zároveň se v nich pěstuje nenávist k lidem, jejichž práce má jasnou a nepopiratelnou společenskou hodnotu. Je zjevné, že tento systém nebyl vědomě vytvořen, ale vznikl sám během století "pokusů a omylů". Přesto je jediným vysvětlením, proč navzdory pokroku v technologii nepracujeme jenom 3-4 hodiny denně.
Osobně bych dodal "robotickou poznámku" : Lehce nabyl, lehce pozbyl - díky "Moravcovu paradoxu" jsou Bullshit jobs extrémně snadno automatizovatelné. Můžeme se tedy dočkat zvrhlého systému byrokracie, kdy jedny počítače zaplavují jiné počítače neúčelným výkaznictvím a "analýzami" ? Možná. Na druhé straně si myslím, že tím bychom překročili určitou hranici, kterou i ti nejzaslepepenější hovnopracovníci v sobě mají. Tudíž celá koncepce "bullshit jobs" bude mít paradoxní vedlejší a nežádoucí - efekt v podobě umělé - společenskou poptávkou vynucené - stagnace vývoje počítačového softwaru a umělé inteligence. Současná epidemie "facebooků", "minecraftů" a "angry birds" je možná něco jako předehra takové stagnace.
V každém případě - KAŽDÝ nechť si POVINNĚ přečte český překlad zmíněného článku, ale jinak PŠSST - nikomu ani slovo - co kdyby se "analytici", "poradci" nebo "auditoři" přece jenom naštvali a zkusili nás přesvědčit o smylu svého bytí stávkou. Jako se k tomu chystají řidiči autobusů.
blr | 24. listopadu 2015 v 9:26
Často nad důsledky popisovaného jevu přemýšlím a kupodivu nenacházím ani náznakem možné vyústění zapeklitého stavu.
Policie přijme 2000 nových posil neb je podfinancována. Musíme přijmou další vojáky neb je armáda podfinancována. Pro EET musíme přijmou 2000 nových daňových džihádistů aby se vybralo víc na policii, armádu neb jsou podfinancovány.
Přitom za posledních 10 roků státní sektor nabobtnal o 21000 nových duší.
Má to nějaký konec?