7. dubna 2016 v 5:57 | Petr
|
Zmínka o "
dobrém krátkovlnném rádiu" za 249 kč -
způsobila menší rozruch. Ještě než jsem to napsal v diskusi, psali mi čtenářové, kteří mají moji mailovou adresu : "
abychom ti nedělali ostudu - ptáme se raději mailem : kterýpak je to tranzistorák, který, za ty prachy, uspokojí věčně nespokojeného Kubáče ??"
Takže špatně mě čtete - vidlácký přístup k elektronice znamená, že jedny vidle svisle vztyčené slouží jako anténa a druhé vidle opřené o galenitový krystal slouží jako rádio - krystalka. Neboli "až to praskne" nebude důležité aby techno-frikulíní sedli z vaší rádiové výbavy na prdel - naopak, pokud se budete takovou výbavou chlubít - přijdou borci s AK47. Proto rádio, uvnitř sice kvalitní, ale s "upadlým čudlíkem přidělaným leukoplastí" je pro krizový příjem krátkovlnného rozhlasu to nejlepší.
První skutečné "
krátkovlnné rádio", které jsem používal byl "
radiomagnetofon" Videoton Star De Luxe RM 4624-A. Naši jej koupili kolem roku 1980 k poslechu Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Rádio mělo veliký analogový ladící čudlík a dva rozsahy KV1 a KV2. Rádio jsem v 90 letech "
zdědil" jakože jsem jej měl ve svém výlučném používání přestal jsem s tím až kolem roku 2000
Pokud máte rádio s analogovým čudlíkem toužíte po "
digitální stupnici" - takže jsem vyžebral PLL rádio na krátké vlny. Začátkem 90. let jste sehnali šunt - nějakou čínskou napodobeninu mně neznámého originálu jménem
"Anitech". Stálo astronomické peníze a mělo zásadní problém - ladění tlačítky, kdy při každém stisku hlasitě ( a neztišitelně ) písklo do repráku. Poukázka na migrénu, takže jsem měl "
rádio s displejem" ale raději jsem si ladil starý "
Star De Luxe".
Pak jsem prošel "
obdobím" různých analogových KV přijímačů z TESCA a od Vietnamce až jsem se rozvedl a po rozvodu jsem si "
zlepšoval náladu" zde opakovaně zmiňovaným scanerem - tedy "
komunikačním přijímačem"
Yaesu VR 500, který byl a je můj miláček, protože ladí veškeré modulace od 0,1 do 1300 MHz a hlavně - dá se provozovat tak, že jdete venčit psa, jednou rukou držíte vodítko a druhou rukou si ladíte na KV.
Tím se dostáváme k dnešku a k otázce "
jednočipového řešení". Západní inženýři žijí v omylu, protože se snaží vyrobit integrované obvody jako "
univerzální" použitelné pro více než jeden účel. Asiati jmenovitě Číňani takovým omylem netrpí. Poučením o čínské "
konstrukční škole" nám budiž, mezi "
radiovými důchodci" nesmírně populární, dvoupásmová radiostanice "
Baofeng UV-R5". Fabrika dostala úkol vyrobit univerzální vysílačky pro VKV FM provoz snad původně pro policii a státní správu s předpokladem, že jich bude vyrobeno asi tak 100 miliónů. A šli na to pro zdejší radioamatéry a inženýry neuvěřitelným způsobem.
Schéma "Baofengu" je totiž to nejjednodušší možné - z antény jde "drát" do "centrálního" integrovaného obvodu a odtud jde drát do mikrofonu a repráku. Jediný další čip je integrované FM rádio a pak je tam pár nepodstatných "blbostí" typu muliplexovaného buzení LCD displeje - nic více nic méně. Konstrukce je sice "typicky čínská" tedy soudruzi nekonzultovali žádného radioamatéra a tak vysílačka nemá pořádný S metr, nebo anténní konektor má proti západním zvyklostem naopak "samce a samici" - ale kdo by si stěžoval při ceně 1300 za celkem uspokojivou 2 pásmovou vysílačku pro 140 a 430 MHz + příjem VKV rozhlasu ?? ( Za domácí úkol sehnat a koupit pro obodobí "až to praskne" ! )
Jenom taková poslední poznámka k Baofengu - aby šla vyrobit vysílačka, která nemá dokonce ani mezifrekvenční filtr - je nutné aby "uvnitř čipu" byl vysoce moderní DSP procesor, který de facto moduluje/demoduluje signál softwarově, tím se taky dosáhne toho, že i kdyby výroba byla negramotnými vesničany na "bambusovém lisu" - na kvalitu / nekvalitu příjmu a vysílání to nebude mít vliv.
Těmito úvahami a informacemi vybaven jdu s paní Kubáčovou po Lídlu a vídím tam rádio "
Silver Crest" ( za 249 kč ), které okamžitě upoutalo moji pozornost, protože nemělo absolutně ani jedno "
točítko" neboli čudlík. Dokonce ani ovládání hlasitosti není potenciometrem, ale tlačítky "
UP & DOWN" - to mě okamžitě vedlo k úvaze, že to bude konstrukce "
baofengového typu" - tedy jeden čip obsahující nějaký relativně vyspělý signálový procesing, aby ostatní věci mohly být velice ubohé.
Samozřejmě, že ano celé rádio je jediný obvod
AKC6951 o kterém se mezi datasheety psanými "
rozypaným čajem" dovíte, že to je "
single chip DSP radio controller" - jediný druhý čip na desce ke EEPROM 24C02, pro uložení předvoleb. Pardon pak je tam ještě "
kapka epoxidu" která řídí LCD displej. Mimochodem ten
datasheet k AKC6951 povinně nastudovat, abyste získali představu jak bude vypadat veškerá technická dokumentace za 20 let prudkého rozvoje "
vzdělanostní společnosti" v Evropě.
A vlastnosti - rádio za 249 poráží celou škálu rádoby luxusních "
světových přijímačů" s analogovým i PLL laděním třídy "
SONY ICF 77" nebo "
Grundig WR 5408" vyrovná se nespecializovaném skeneru Yaesu VR 500, který ovšem stál 40x tolik a je poraženo, avšak nikoliv s ostudou, rádii specializovanými na krátké vlny typu
Tecsun PL660 zjevně protože tyto mají na cestě z antény "
do čipu" alespoň nějaký filtr. Jinými slovy ladit a poslouchat toto rádio na krátkých vlnách naprosto není ztráta času a jako "
nouzové rádio", které bude ležet v "
krizové krabici SAMLA" mezi čočkou a špagetami ? Naprostý luxus, který mohu jenom doporučit.
Mimochodem - Japonci vzali čínský čip AKC6955 a postavili kolem něj "
krátkovlnné rádio pro Arduíno"
M6955, jehož příjem je hodnocen jako "
prakticky shodný" s renomovaným rádiem
Tecsun Pl-380, které mimochodem používá taky DSP přijímač - dobrý dojem z "
Lídl-tranzistoráku" tedy nebude náhoda ani halucinace. V mém případě je "
Silver Crest" momentálně můj "
hlavní" krátkovlnný přijímač, protože na rozdíl od Yaesu, které je docela těžké a stoji svisle - je daleko lehčí a krabička stojí spíš vodorovně - tudíž padá z nočního stolku s daleko menším rachotem, když se k nám do postele uprostřed noci dere pes....
Jelikož i pro mně platí, že mé názory jsou tam kde mé peníze ( u mně dokonce i naopak ) při další "akci v Lídlu" jsem koupil druhé rádio - které je rozdílné designem krabičky, ale jinak je 100% identické. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že "černá varianta" z obrázku nahoře se mi zdá mechanicky méně odfláknutá a celkově robustněji udělaná. Jinými slovy - pokud chcete - smyslupně - poslouchat krátké vlny za extrémně málo peněz - počkejte na "Silver Crest" v Lídlu - určitě se ještě objeví. Mezitím studujte seriál, který po dnešní přetržce pokračuje příští týden.
Poznámka při druhém čtení - historie se stále opakuje - v 60. letech zachránila polovodičovou techniku firma Sony, když koupila od Fairchildu první sérii 50 000 tranzitorů, které v USA, plných "
elektronkových inženýrů", byly dokonale neprodejné ležáky. Vyrobila z nich sérii kapesních tranzistorových rádií, které prodala zpět do USA - čímž vyvolala na tamním trhu šok a "
tranzistor se chytnul". Japonsko mělo v těchto dobách pověst laciné výrobny šmejdu, stejně jako Čína dnes - viz
Návrat do budoucnosti II. kde Dr. Emmett Brown říká na adresu Martyho videokamery : "jak to může fungovat, když je to
Made in Japan". Dnes tedy výrobci asijského šmejdu zase tlačí vývoj dopředu, když dávají
DSP procesory do rádií za 249 kč, zatímco původní cíl této technologie byly High tech vysílačky za 249 000 ( dolarů ).
Anténí drát do procesoru to mi připadá zapíchlý drát do oka, už na dlouhých a nebo středních vlnách. Pokud se pak podívám na gumičky spojující elektroniku a sklíčko displeje, pochyboval bych, že to smontujete zpátky dohromady aby to chodilo. Jako největší proradnost čínských konstruktérů považuji tu plastovou krabičku s čudlíky na rychlořezné šroubky. Tato konstrukce spolehlivě zajistí, že za dva měsíce po několika zmáčknutích ovládacích prvků stupnice budete kupovat nový radio. Jak jste psal, že jste jich koupil víc, svědčí o tom, že jste správně prozíravý. Ještě by bylo aspoň užitečné, napsat, od kolika do kolika to chodí. Kdysi jsem koupil t za pět kilo čísský multimetr s čítačem, deklarovaným do 10 MHz. Pokud jsem si odmyslel první číslici, chodil spolehlivě do 130 MHz.