Obvykle se chlubím, že ( v roce 2006 ) jsem byl absolutně poslední biochemik v této republice, který dovršil své vzdělání "druhou atestací" dle "Zákona o zdraví lidu z roku 1966". Pak nastala ta příhoda, že ředitelství našeho špitálu nařídilo : "Každý, kdo má druhou atestaci, nebo moderní Euro-atestaci, požádá Ministerstvo Zdravotnictví o licenci pro svůj obor". A vskutku - jsem jeden z 236 lidí v tomto státě, který má "licenci na laboratoř" - jakože na moji licenci se dají vykazovat laboratorní vyšetření marodů a zdravotní pojišťovny za to platí.
Kouzelným aspektem "žádosti o licenci" bylo to, že mně - absolvetnovi "Atestace dle Zdraví Lidu" prostě přišla z Ministerstva Zdravotnictví licence, na tvrdém papíře, barevně vytištěná, v tlusté obálce. Kolegové, kteří měli moderní Euro-atestaci dostali místo toho v tenké obálce papírek s rozkazem : "Soudruhu, dolož potvrzení o absolvované praxi !!" Tak jsem seděl s naštvanými internisty u oběda a chlácholil jsem je slovy: "Klucí, nic si z toho nedělejte. Starý Řím taky padl, protože žold legiím platil v mědi, ale daně od nich žádal ve zlatě." Jinými slovy náš laskavý, moderní, osvobozený, ( sociálně ) demokratický stát ukázal, že své vlastní legislativě a svému vlastnímu vzdělávání věří méně než systému zavedenému za bolševické totality v roce 1966. Divné že ?
Takže jsme se od roku 2006 zase posunuli a zlepšili, proto letos začíná platit dalši verze reformovaného vzdělávacího systému, který pro zdravotní sestry zrušil takzvané "kredity za celoživotní vzdělávání". To byl systém, kdy za každý seminář se těm, kteří jej navštivili udělovaly "body" a příslušný zdravotník musel jednou za pár let prokázat kolik "bodů za vzdělávání" nasbíral. OK tento systém jsme zrušili a zdravotničtí bafuňáři v Praze mají těžkou hlavu "jak je budeme kontrolovat ?" Jakoby měli nějakou pravomoc z pražského fakultního špitálu kontrolovat, jak se vzdělávají sestry v Horní-Dolní ( nemají a nikdy neměli ).
Takže jako počínající senior, který už leccos pamatuje jsem byl mladými kolegy tázán : "a jak se tedy hlídalo vzdělávání za bolševika" - v době platnosti "Zákona o Zdraví Lidu"? Tak jsem hrdě ( a nesprávně ) odpověděl : "tehdy byli primáři čestní a nikdo by na svém pracovišti nevzdělaný personál nesnesl". Jenomže pak jsem si uvědomil, že to vůbec není pravda. Za bolševika byl systém "odborníků". Třeba takový "primář Sova z Nemocnice na kraji města" byl "okresní odborník pro ortopedii". Jeho formálním nadřízeným byl "krajský odborník pro ortopedii" a pak byl "Český a Slovenský odborník pro ortopedii" kteří seděli někde na Ministerstvu zdravotnictví.
Jak systém fungoval ? Primář Sova si operoval své endoprotézy, ale byl v kontaktu s kolegy v okrese a pokud zjistil, že to někdo dělá špatně měl pravomoc takovému člověku ( nebo celému oddělení ) domluvit a poradit, pokud to nepomohlo měl povinnost "hlásit to vejš" - pak přišla "komise z kraje", a pokud ani to nepomohlo - pak přišla "komise z ministerstva" a ministr volal na "okresní výbor KSČ", a to už pak pomohlo vždycky.....
Celý systém byl jako "totalitní buzerace" v roce 1990 s velikou slávou zrušen. Je však otázka co je "totalitní buzerace" ? Když všem známý věhlasný kolega z největšího špitálu v okrese nenápadně sleduje "jestli to děláte dobře" a zasáhne když se něco zlého chystá, nebo když vám můry z ministerstva píšou "doložte klinickou praxi" ( a tisíce jiných papírů ), protože o vás nic nevědí, ani vám nevěří, protože jediná kontrola špitálu v Horní-Dolní - jsou zdravotní pojišťovny, které mají jedné kritérium : "léčit zadarmo !!" Bez neformální, ale účinné kontroly se snadno stane, že se nám někde mimo ohnisko pozornosti usadí "podivné móresy". Pokud je "porucha svobody", když vás státem pověřený zkušený kolega nenápadně hlídá - je nutno "dokládat praxe" a dělat další formální opatření, která jak jsou neúčinná, tak jsou otravná že ?
Tedy se dostáváme k otázce "mikro-managementu" neboli "řízení na nízké úrovni". Andrej Babiš, kterého jinak nemohu ani cítit nedávno prohlásil v rádiu: "Byl jsem v Chánově. Dopoledne jsem tam viděl desítky dětí, které nebyly ve škole. Nikdo se jich nezeptal : Jak se jmenuješ, chlapečku, jak se jmenuje maminka a proč tě neposlala do školy ?" Přesně tohle je mikro-management. "Neustálým poprcáváním k dokonalosti !"
Dnešní státní správa má v hlavě projekty "od miliardy výše" a plány "galaktického významu", ale velký plán sestává z menších a zase menších a na konci je primář Sova, který se primáře ze sousedního špitálu ptá : "Proč neposíláte vaše doktory na školení ?" Je "drobné řízení" buzerace ? Pravděpodobně ANO. Je tato buzerace v rozporu s demokratickými principy ? Současná státní správa si asi myslí že ANO a výsledkem je "bordel". Je demokracie bordel ? V Belgii, Francii, Švédsku a Německu ano, ale asi to není správně ??
Ať přemýšlím jak přemýšlím nemohu se zbavit dojmu, že ve snaze zbavit se mikro-managementu ( jakože finančák kontroluje podezřelé ztrátové hospody ) se vymýšlejí systémy ( Elektronická evidence tržeb, kreditový systém vzdělávání, ISO 15189 ), které jsou daleko buzeračnější než ty mechanismy, které jsme zrušili, neb se nám zdály buzerační.
A pak je tady druhý problém. Státní úředníci mají v hlavách miliardy a proto mají pocit, že každý problém lze převést na tok peněz. Poslechneš - bude dotace, neposlechneš bude pokuta. Pak dochází k absurditám jako jsou nařízené vysoké pokuty pro lidi s deseti exekucemi a dávkami v "hmotné nouzi". Pokud nemáme jiný systém dozoru než ony pokuty - je zkrachovalec a "hmotný nuzák" beztrestný, protože větší sílu než státní "peněžní tresty" má státní "boj proti chudobě". Celkově to pak vypadá přesně jak to znáte - makáš jak fretka : stát tě trestá - jsi neřádným životem zkrachovalý lump : stát tě uctivě obchází, aby se tebou nemusel zabývat !!
Co s tím ? Představte si, že do Chánova ( nebo kamkoliv jinam ) vyrazí Policie, OSPOD, Správa sociálního zabezpečení, budou hlídkovat po ulicích celé dny a ptát se : "Chlapečku jak se jmenuje maminka, která ti dovolí nechodit do školy ?" Zcela jistě to je v jejich kompetenci už dnes, ale jako vždy to má ( minimálně ) dva problémy :
- Chce se jim do tak pracné činnosti ?
- Co by na to řekli paraziti na bordelu bojovníci za lidská práva ?
Takže jsme se opět dostali k oblíbenému fenoménu "věcí, které nikdy nebudou", takže si můžeme malovat pesimistickou vizi společnosti, kde vše, co nejde vyřešit miliardami ze státní pokladny, protože to není penězi řešitelná věc - je zanedbané a rozpadá se. Je to obraz dnešního Česka ?
Možná by pro začátek velice pomohlo, aby kavárenští intelektuálové vyřešili otázku zdali a jaký je rozdíl mezi pořákem a útlakem a zdali a jaký je rozdíl mezi nepořádkem a svobodou, protože výsledek takové diskuse by dal jasný obrys kam až mohou ( a musí ) "orgány" státní správy kontrolovat a řídit, a kam už pazoury strkat nesmí, neb jim do toho nic není. Takže jsme se dostali ke druhé věci "která nikdy nebude", ačkoliv mně by výsledek takové diskuse velice zajímal.
Poznámka při druhém čtení : Američani sepsali Ústavu a pak zjistili, že je to málo takže přidali celkem 27. Dodatků, které postupně vymezují hranice mezi makro-řízením, mikro-řízením, svobodou a buzerací. Vřele doporučuji nastudovat, protože to jsou pozoruhodné dokumenty, třeba poslední 27. dodatek, který říká, že Kongres může hlasováním měnit platy až poslancům následujícího volebního období, čekal na definitivní schválení od roku 1789 do roku 1992. A pak že naši poslanci jsou chamtiví. Studujte však rychle. Americká Ústava i dodatky operují s pojmem "Svobodní Občané", proto budou brzy zakázány kvůli rasismu, fašismu a xenofobii.