Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Náš prochlastaný východ je "experty na politiku" považován za hnízdo nevzdělaných, sociálně frustrovaných ubožáků, kteří nejsou náležitě poučeni jak hlasovat ve volbách, a proto volí populistické, fašistické a xenofobní strany. A vskutku, sice nejsem komentátor na ČT24, zato přesně vím jaké budou na Ostravsku volební výsledky:

Navzdory tomu u nás lísteček předvolební agitace neuvidíte - kromě zoufalých plakátů ČSSD, které několik týdnů visí všude a od deště už chytají plíseň.

Minulou středu jsem byl v služebně v Praze a pohyboval jsem se po trase Hlavní nádraží, VFN alias "nemocnice na Karláku", firma Binox v Karlíně ( firma na ho*** - letos už po druhé mi odmítli prodat zboží, které měli skladem. Prodavač letargicky seděl za PC a vysvětloval, že "ten sklad vlastně není ten sklad, ale jiný" !!! ) Pak pěkně procházkou podlél Vltavy k Rudolfinu a zpět na nádraží - vše z tréningových důvodů pěšky. Šok byl v tom, že jsem všude potkával tolik lidí s plackou : "Volím Tomia Okamuru" ( ať se jeho strana letos jmenuje jakkoliv ), kolik jsem na Ostravsku neviděl za celý poslední rok. Takže Pražáci pozor! My jsme hlupáci co volí "populisty". Vy jste státními dotacemi vykrmení Euro-intelektuálové a máte Kalouska, mladého Stropnického a toho s dredama. Tihle tři vám musí stačit ! Okamuru nechte vidlákům !!!

Mimochodem po této zkušenosti jsem ještě zvědavější, jak volby dopadnou. O tom však dnešní příspěvek není.

Když tak člověk jezdí služebně po republice, sedí hodiny ve vlaku a pak se baví s kolegy - nevyhnutelně musí nad situací přemýšlet. V minulém příspěvku jsem popisoval jak jsme ve zdravotnictví zrušili oficálně jmenované lékaře - "odborníky", kteří hlídali každou lékařskou odbornost - skutečný stav - nikoliv "papírovou" fikci - okres po okrese, špitál po špitále, bez velkého otravování, lacino a účinně. Místo nich jsme zavedli, registrace, akreditace, kredity, komise. Takže vás nehlídá uznávaný kolega "primář Sova", u kterého jste jako elév dělali praxi, a který se na vás nenápadně ptá jiných kolegů. Místo toho přijede jednou za rok osoba, o které jste nikdy neslyšeli, neb na vlastním pracovišti, na druhém konci republiky je páté kolo u vozu, proto si zvedá sebevědomí funkcí "Auditora ČIA". Přijde, tváří se komisně, kontroluje papírové "směrnice" na sub-atomární úrovni, nutí vás zavádět nesmysly a zase odejde. V nejlepším případě jej už nikdy neuvidíte....

Výsledkem je, že Ministerstvo Zdravotnictví má o realitě vně své budovy jen skromné informace "z formálního výkaznictví". Ale i kdyby bylo dokonale informováno, jeho prostředky jak věci změnit jsou ještě skromnější. Nic z toho však státu nebrání velkohubě deklarovat "garanci zdravotní péče" nejlépe všem všecho, zadarmo a v Ústavě. Takže jsem seděl ve vlaku a přemýšlel jak k tomu došlo ? A hlavně jak k tomu došlo v celé společnosti - nejenom ve zdravotnictví ?

Historickým pohledem - Od pradávných dob přemyslovského království až do roku 1989 docházelo občas ke změně politického režimu. Občas ty změny byly docela prudké, ale vždy byla zachována kontinuita právního režimu a taky kontinuita státní správy, které se vyvíjely daleko pomaleji. Jejich reformy měly daleko hlubší a racionálnější pozadí než "defenestrace" neoblíbeného politického režimu. Příklad za všechny - v roce 1918 jsme zrušili císařství a zavedli republiku, ale Rakouský občanský zákoník z roku 1811 platil nadále a to až do 50. let ( v Rakousku platí dodnes ). Takhle to šlo vždycky - po Bílé hoře byly České stavy svrženy ale "zemské desky" platily nadále. Bratři Němci nastolili u nás Protektorát Böhmen und Mähren, ale týž občanský zákoník z roku 1811 platil pořád.

To vše se přerušilo v roce 1989. "Sametová" revoluce totiž proběhla právě naopak. Mocenská kontinuita nebyla narušena. Komunistický parlament zvolil Václava Havla prezidentem. Místo komunistů - stalinisů byli zvoleni jejich bývalí kolegové - reformní komunisti vyhození z KSČ(m) po roce 1968, známí pod názvem disidenti - a jelo se dál. Jestli si myslíte opak - povšimněte si jak nový režim vytěsnil opravdové antikomunisty, jako byl třeba Karel Kryl nebo Petr Cibulka. Zato třeba autor komunistické federální ústavy z roku 1968 Zdeněk Jičínský je dodnes slovutný právník, poslanec, senátor - dokonce nikoliv za KSČ(m).

OK - to že "revoluce" byla až příliš sametová - to může být ze systémového hlediska jedno. Horší je, že že navzdory opačným proklamacím došlo k přerušení právní kontinuity a zejména k přerušení kontinuity systému státní správy. Po revoluci najednou vše bylo "nedemokratické" a "komunistické". Neo-komunisti v parlamentu po roce 1989 zcela rozvrátili systém státní správy po "Paleo-komunistech". Můžeme být rádi že ( s výhradami ) nechali alespoň základy - poštovní směrovací čísla, rodná čísla, poznávací značky, řidičáky, pasy.....

Vše ostatní ať to mělo základ za bolševika, První republiky, starého Rakouska, vše šlo pryč a uprostřed tohoto ničení státní správy intelektuály kolem Václava Havla ještě Václav Klaus prohásil dvě věty ( které dnes popírá ) - že peníze nesmrdí, a že "zhasneme", aby v nastalé tmě mohla proběhnout privatizace.

Takže privatizace, do rukou hochštaplerů, proběhla, pak nastalo rozkradení privatizovaných fabrik, pak překupování, přeprodávání do rukou dalších spekulatnů až fabriku "zachránil" zahraniční investor, takže dnes pláčeme, že platy jsou zde udržovány na 1/3 Německa, zisky a kapitál pro další rozvoj průmyslu odtékají pryč. Opět - smutné, ale není to to nejhorší. Po privatizaci totiž nastal okamžik, kdy bylo potřeba zase "rozsvítit" - jenomže tehdejší majitelé průmyslu, tehdejší politici a dokonce i tehdejší státní správa si náramně libovala ve tmě. Mezitím došlo ke generační obměně státních úředníků a dnes je stát v situaci, že pro správu věcí veřejných má POUZE NEÚČINNÉ NÁSTROJE.

Nástroje výkonu státní správy, které byly osvědčené a účinné by totiž narušovaly Klausem nařízenou a Havlovými poslanci schválenou "tmu". Dnes jsme tedy v situaci, kdy na všechno jsou řídící mechanismy typu "registr pracovníků" a "akreditace" které jsou pracné a neúčinné, založené na formálním vedení a formálních kontrolách papírové dokumentace, která nemá ( a pro řádnou funkci firmy ani nemůže ) mít s realitou příliš styčných bodů, protože je nutné, aby "směrnice" a "realita" si nestály v cestě. Tento principiální problém řeší státní správa "zpřísňováním" systému až na hranici jeho zhroucení. A naopak pokusy o opravdové reformy - jako třeba zoufalou situací vynucené zjednodušení vzdělávání zdravotních sester - je sledováno s obavami, že situace, která už se vymkla z ruky se "bez registrací a kreditních bodů" zhorší ještě více ???

Pokud byste diskutovali se státními úředníky otázku : "pojďme to dělat jinak" - zjistíte, že to nelze. Nikdo si totiž nepamatuje "starou a účinnou státní správu". Nikdo se totiž neumí vrátit k - demokratizované verzi - systému zděděného po komunistech, který přes První republiku a Rakousko-Uhersko měl nejhlubší kořeny až v královských výnosech vrcholného středověku.

Nemáme-li v autě volant, spojku ani brzdy - vždy lze ještě otevřít okénko, mávat kapesníkem do větru a namlouvat veřejnosti, že tohle je účinné řízení směru jízdy..... Tak vidím situaci Českého státu právě nyní. A to jsme ani neprobrali "boj za sociální spravedlnost", "multikulturní integraci", "Euro-Tmu" a další procesy, které z naší "státní tmy" profitují ještě více než privatizátoři 90. let.

Zbývá tedy poslední otázka : Vašku Havle a Vašku Klausi : "Už můžeme konečně rozsvítit ???".

Podle článků v novinách ještě ne - tedy rozhodně ne se souhlasem "státním rozpočtem vykrmených Euro-intelektuálů" z kavárny na rohu Karlínského náměstí ....

Poznámka při druhém čtení : Přes víkend se i Ostrava zahalila do volebních plakátů. Ve Frýdku však stále jenom provlhlé plakáty ČSSD a osobu s plackou "volím Okamuru" jsem nepotkal ani v Ostravě ani v okolí.