Když jsem byl vojákem základní služby udělal jsem zajímavou zkušenost. S vojenskými pyrotechniky, které bylo nutné poslouchat na slovo, se dalo ve volných chvílích žertovat a vykládat sprosté vtipy napříč ( i hodně vysokými ) hodnostmi a nikdo to nepovažoval za poruchu principu subordinace. Zato pan poručík ze skladu, který nade mnou ani neměl pravomoc, měl v tornistře maršálskou hůl, proto mi chtěl dělat vojnu jako řemen. Naštěstí si zaťal sekeru do palce u nohy, který zhnisal a nelidsky bolel. Takže jsem provrtal nehet malinkou dírkou, aby měl hnis kudy unikat, bolest okamžitě ustala a tím jsem si vysloužíl klid do konce vojny.
Už předtím, i potom jsem opakovaně udělal stejnou zkušenost. Lidi, kteří jsou šikovní a hravě se uživí kdekoliv, zdaleka nejsou tak netýkaví jako úřední můra, která udělala kariéru pletichami na chodbě ve třetím patře v prostoru mezi kancelářemi 307 a 309 a to je její jediná kvalifikace. Pravděpodobně to bude mít něco společného s tím jak si člověk váží sám sebe, a patrně pokud má důvod si sebe vážit, může zaujmout postoj ve stylu mého oblíbeného přísloví : "orel mouchy nechytá".
Naopak v dávnověku mého života i tohoto blogu jsem spekuloval, že moderní technika odstaví lidi od řemesel, tím je odstaví od zdroje obživy a tím je odstaví i od zdroje sebeúcty. Ba dokonce jsem kdysi spekuloval, že "čím méně uvnitř - tím více venku" - jakože na ulicích převládnou hyper-vystajlovaní ( nepoužitelní ) chlapi a botoxové, zmalované ( zbytečné ) ženské. Mám pravdu ? Pokud se upřímně podíváte kolem sebe myslím že mám - počínaje outdoorovým vybavením ověšenými inženýry z korporace, přes obchodními cestující s ( firemní ) limuzínou, po zlatými řetězy ověšené a potetované borce z ghetta. Né každý má tolik sebevědomí jako babiny - omdesátnice, které si na nic nehrají a přijdou do ordinace v plátěných šatech zcela bez ozdob.
Má tento fenomén - úbytku vnitřní hodnoty člověka, která je ( neúplně ) nahrazována cingrlaty zvenčí nějaký význam ? Technika se chystá nahradit člověka ( zatím jen na hubě ) - prakticky ve všech povoláních. Navíc vládne umělá zaměstnanost ve vedeních korporací a státní správě, která ale nebude dlouhodobě udržitelná, protože státní úředník který bere X korun udělá 100 * X korun škody byrokracií, kterou vyrobí a to si nemohou dovolit už ani bohaté státy. Vizionáři budoucnosti proto začínají volat po nějakém řešení - jak uživit nepracující populaci a zároveň příliš nenarušit její koupěschopnost, aby nebyl ovlivněn zisk mega-korporací. Jednou z takových ideí je "nepodmíněný základní příjem".
Tedy pro ty, kteří nevědí - stát vám bude platit peníze ať pracujete, nebo ne a případná výplata v případném zaměstnání bude jen "prémie navíc". Opakovaně jsem zdůrazňoval, že tady máme prototyp oblastí, kde je vyplácen "nepodmíněný příjem" už dnes - a to jsou "sociálně vyloučené lokality" alias ghetta. Jak je to se sebeúctou v ghettu ? Teplákovky adidas, rezavé bavoráky, ( "Bazarovovráky" jak příše Vašek Šedý ), zlaté řetězy a mohutná tetování nesvědčí o přílišné vnitřní úctě, která by se navenek projevila pokornou skromností a tichou pracovitostí tamních lidí.
Tedy peníze - jsou stejně jenom umělý konstrukt vyráběný v bankovním systému. Nehrozí tedy, že pro lidi ať pracující, nebo nepracující nebudou peníze. Spíše hrozí že pěněz bude dostatek na základní přežívání, ale nebude jich dostatek na Paroubukovské : "řekněte kdo takové prachy má". "Základní příjem" tedy nebude zdrojem sebeúcty, ale naopak bolestivou připomínkou vlastní neschopnost uživit sebe i rodinu bez závislosti na státu, která bude rozežírat psychiku lidí. Nejen těch tlustých mamin z ghetta, o kterých si "lepší lidé" nemyslí nic dobrého, ale stejně tak budou "peníze zadarmo" rozežírat i psychiku "lepších lidí", kteří se budou utěšovat iluzí že navzdory příjmu výlučně od státu mají "nějaké poslání", které jim tyto peníze mají umožnit naplnit. Myslím že současná vlna "boje za cokoliv" ( migranti, biomatky, třetí pohlaví, me-too ) dává tušit jak bude vyšší třída zaplňovat existenciální prázdnotu.
Jeden z argumentů zastánců nové společnosti je, že "veřejnost si bude muset zvyknout", nebo že lidé se budou muset "převychovat". Nejsem v této věci přiliš optimistický. Lidská psychika je dosti tvrdě zakódovaná do struktur mozku. Třeba americké feministky se intenzivně snaží převychovat muže a zatím dosáhly toho, že misto na ( prakticky už zakázané ) rande chodí nadržení mladíci do školy - střílet děvčata puškou AR-15. I v případě "nepodmíněného příjmu" můžeme očekávat, že méně odolní - převychovávaní - jedinci se nějak pokřiví a začnou vyvádět něco nepřístojného. Nepořádek, kriminalita, sexuální promiskuita, alkohol a drogy v ghettech ( i mezi anarchistickou zlatou mládeží ) jakoby naznačovaly směr.
Takže co budeme dělat ? Má někdo v šuplíku schéma na stroj vyrábějící ( skutečnou ) sebeúctu ? Jestli ne - pak bude na ZeměKouli několik miliard ubožáků odkázaných na sociální dávky, které budu neziskovkáři uklidňovat frázemi o "nezměrné hodnotě každého jednoho lidského života". Nebo se řítíme do oblasti někde mezi Chánov a zapadlé vesnice v Bosně-Hercegovině ? V každém případě, kdo vynalezne stroj na sebeúctu - tomu megakorporace postaví robotickou výrobnu tohoto stroje a pozlatí čehokoliv se dotkne.
Abychom nekončili příliš pesimisticky - možná bych o něčem věděl. Stát řekne : budeš jedničkář, voják - střelec roty, ženatý, věrný manželce více nežli pes, dobrovolník co myje babinám v hospici řiť a bércové vředy. Tvé děti budou uctivě zdravit cizí lidi, každou neděli budeš u zpovědi, na tvém prahu nebude smítko, tvůj plot bude bílý jako kulky švýcarského honiče - pak dostaneš prachy.... Jinak si táhni kam chceš, mostů a skládek toxického odpadu je v Evropě dost! Jestli tohle všichni dlouhodobě vydrží, bude to dostatečný důvod k úctě k takovým lidem. Jenom tenhle plán není příliš kompatibilní s moderní ideou svobodné společnosti, kde "svoboda" = já mám práva, vy máte povinnosti.
Poznámka při druhém čtení : kolega učící na Ostravské Univerzitě popisoval zkoušku studenta slovy : "do místnosti vstoupilo jeho galaktické EGO". Tedy bych si dovolil podotknout, že sebeúcta založená na tom, že člověk umí něco užitečného pro ostatní je odlišná ( a zvenku odlišitelná ) od galaktického ega zakrývajícho, že neumím nic.