Ve svém blogu se pravidelně otírám o romskou otázku - takže je jasné, že mám nálepku rasisty, nicméně ve zdravotnictví jsme s Romy v pravidelném kontaktu - rozdhodně více než skinheadi hajlující v hospodě 5. cenové skupiny.
Jednou z velmi zajímavých součástí těchto kontaktů jsou kolegyně v práci - romské národnosti, kterých máme ve špitále poměrně hodně - na pozicích ošetřovatelek a zdravotních sester. To jsou osoby - velmi úžasné - z více důvodů. Jednak téměř VŽDY jsou lepší než jim odpovídající bílý personál - což patrně souvisí s tím, že jejich práce je jejich dobrovolná volba, často proti vůli okolí. Pak mají nezanedbatelný temperament "maďarského typu", což dovedu ocenit ( ne náhodou byla exmanželka maďarka narozená v Česku žijící na Slovensku ). No a nakonec mají tyhle holky zajímavé životní zkušenosi, často dosti špatné, které jsou na člověku vidět ( většinou v pozitivním smyslu ).
Je překvapivé a poučné jak se jejich osudy shodují - velmi často si v mládí usmyslely "vyšvihnout se", pak nastala škola kdy "dělaly radost rodině i celému ghettu", pak nastal nástup do práce, pak nastal rozkol s příbuznými krom nejbližší rodiny, pak nastal ustálený střední věk, kdy si často našly bílého partnera.
Vypadá tahle historka jako rasistův sen ? Bílý muž zachraňuje "černou" ženu ? Nikoliv - takhle jednoduché to není. Romové totiž nají výrazné kmenové zřízení a skutečně obrovské rodiny, takže rozkol s komunitou většinou vypadá takto : Po prvních několika výplatách se informace o tom, že máš stálý příjem roznese jako blesk a začnou se k tobě hlásit různí "potřební" přibuzní. Příbuzní jsou v kmenovém zřízení opravdu široký pojem - sestřenice druhé manželky bývalého manžela tvé starší sestry - je "nejužší rodina" jakou si dovedete představit.
Takže půjčíš / dáš někomu peníze, po příští výplatě se jich hlásí 10 a po další 100. Nakonec řekneš - "nedám, protože už nemám". Tak zasedne neformální "kmenový soud" a konstatuje - "nechce dát" a vyloučí tě z kmene - krom matky a otce kteří s tebou (tajně) mluví se staneš neviditelným. Proto taky - ti bílí manželé - jiní muži nebyli k mání.
Zajímavé že ?
Matematika ve mně zaujalo to, že stovkami let života v tvrdých podmínkách se vyvinula strategie, která účinně brání komukoliv tvrdé podmínky překonat ? Asi je to tím že původní - smysluplný - kmenový systém se moderní dobou nějak "porouchal". Především kdysi byla velikost rodiny / kmene omezená a "kmenový soud" daleko více hlídal jestli všichni přispívají "do společného". Dneska v době mobilů a Facebooku se velikost kmene zvětšila z 30 na 300 nebo 3000 (??) osob. Takže společenský dozor nevidí do každého zákoutí. Proto paradoxně - pokud zachovávám strategii - ( nedělám nic / ) nemám nic / nepřispívám ničím - není to v rozporu s "kmenovými pravidly". Naopak naše sestry a ošetřovatelky se dostaly do kategorie dělám ale (jim se zdá, že) nepřispívám - navíc v pozici výjimky, na kterou je strašně vidět - a pro takové lidi jsou kmenová pravidla striktně jasná .....
Kdybych byl politikem - zaujalo by mě - kam až lze dospět s levicově pojatou rovností - ve stylu odborářského - "všichni máme stejné žaludky", nebo Churchillovské "levice vyrábí jenom bídu, ale za to se o ni umí spravedlivě rozdělit" .
To vše jsou nepodstatné plky - podstatné je - jestli si tento mechanismus uvědomují "příslušní odborníci" na pozvednutí situace Romů, protože tento mechanismus, který má kořeny sahající až do pravěké existence našeho druhu, asi nebude tak snadné překonat.