Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Zatím jsme to explicitně nezmíníli, ale v rámci dokonalé stranové symetrie našeho "vnějšího těla" (v hrudníku a břichu to zas tak symetrické není) máme i dvě dokonale symetrické mozkové polokoule. V rámci křížení nervových drah ovládá levá polovina mozku pravou polovinu těla a naopak. Přesto je zjevné že jedna z mozkových polokoulí je tzv. "dominantní" to jest položíme-li před člověka předmět - sáhne na něj většinou vždy toutéž rukou - většinou pravou, neboť jsme většinou praváci, někteří však sáhnou levou, protože menšinu populace tvoří leváci.

Nerad bych zabředával do oblasti "blátivého myšlení" a ezoteriky, která často pracuje se "zablokovanou" nedominantní mozkovou hemisférou, kterou často "odblokovává" aby zvýšila náš "potencál kreativity" a jiné blbosti....

Realita je bohužel mnohem prozaičtější - Gepard vidí stereoskopicky jako my a když uvidí kořist vyrazí za ní - kdyby obě poloviny jeho mozku byly zcela ekvivalentní - patrně by vykročil levými i pravými končetinami zároveň a patrně by upadl a patrně by neulovil a patrně by zemřel hladem a z Darwinistického hlediska by nepředal geny dále ...

Takže jak jsme u motoriky probírali problém převodu paralelního plánování pohybu na jeho sériové provedení - vrcholem této "serializace" je otázka zda vykročit (uchopit) levou nebo vykročit (uchopit) pravou. Aby to zvíře (člověk) nemusel řešit pokaždé - má prostě mozek mírně asymetrický (v oblasti motoriky) tudíž dominantní hemisféra plánuje pohyby jako první, tudíž nároky na její datový procesing jsou (nepatrně) vyšší tudíž se nakonec stala sídlem analytické části našeho já ...

Že to s asymetrií mozku není nijak divoké je zřejmé i z toho, že největším svazkem nerových vláken v mozku ( půl miliardy axonů ! ) je Corpus Callosum - nervový svazek , který spojuje vzájemně si odpovídající části obou hemisfér. Díky tomu spolu hemisféry intenzivně "mluví" a díky tomu jsme navenek jedna osoba nikoliv dvě "levá" a "pravá".

Jako obvykle más o funkcí Corpus callosum nejlépe poučí jeho porucha - u těžkých epileptiků se občas musí rozříznout, nebo u některých mrtvic je poškozeno ischemií a výsledkem je "split brain syndrom" - syndrom rozděleného mozku - člověk navenek jedná úplně normálně dokud mu nepředložíme něco jako následující obrázek

A pak mu nedáme napsat koho vidí - takový člověk napíše levou rukou "žena" a pravou rukou "muž". Mimochodem si zkuste zakrýt vždy polovinu obrázku papírem, abyste mohli vychutnat dokonalost iluze a nepatrně čichli k tomu jaké to je mít "split brain".

Tedy shrnuji - motorická část CNS má vždy dominantní a nedominantí polovinu, senzorická část může bez potíží pracovat paraleleně, proto takto striktkní rozdělní nemá.

Příště budeme probírat sluch a řeč - tam je to krásně vidět.

Je to bez týdne půl roku, co jsem poslal Trávoměr do šuplíku. Od té doby uplynulo spoustu času a zmatků - registrace na Robotour byla posunuta o měsíc dopředu, pak o měsíc dozadu, pak jsem dělal zkoušky do práce - místo robotů jsem se doma učil. Pak jsem se Martinovi Dlouhému omlouval, že robota (zase ) nestihnu dokončit.

Nicméně - pokud je vám 40 - máte přesnou představu o tom jak rychle čas plyne a kolik jej chcete (můžete) na jakou akci investovat. Takže jsem v klidu bádám si dál a beru si příklad z novozélanďana Burta Munra, který od roku 1920 - 47 let piloval a pulíroval a ladil starou motorku než s ní v roce 1967 udělal dodnes platný rychlostní rekord.

Utěšuju se tím, že pokud by tomu nevěnoval 47 let, třeba by jeho rekord někdo později překonal.

Takže jenom pro ty kdo si nepamatují - Trávoměr je čidlo snímající barvu okolí robota na základě ozařování různobarevnými LEDkami a snímáním odrazu fotodiodou. Po různých variantách a různých zmatcích, které jsou popsány v předchozích 10 dílech seriálu jsem se dostal k blikání LEDkami na frekvenci 10.7 MHz a to mi dává možnost vestavět do Trávoměru "dodatečnou featuru" v podobě pokusu o měření vzdálenosti na základě zpoždění odraženého signálu.

Trávoměr je tak komplexní čido, že sám o sobě je složitější než běžný domáci robot. Zásadní problém je optika a s tím spojená otázka, kde sehnat vhodné čočky, tak aby byly dostupné nejenom teď ale i za pár let. To je obrovská bolest takových konstrukcí, kterou se zdá jsem vyřešil tak, že mám univerzální adaptér na který se dá nasadit jakákoliv čočka a jenom podle ohniskové vzdálenost se mění "zorný úhel" trávoměru a to v rozsahu 30 - 60 st. To je bohužel daň za moderní společnost a "bordel" v oblasti obchodu, kde každé zboží je "teď'' a co bude zítra obchodníka nezajímá.

Takže jsem začal téměř maniakálně hromadit lupy, čočky, objektivy z foťáků a výsledek se dostavi - mám jich celou krabici a část z nich je i použitelná. Viz následující obrázek, kde je ke každé čočce i popis - průměr - světelný tok na mé zkušební optické lavici (měřený jako proud mojí milovanou BPW34) a světelný tok na 1 milimetr čtvereční plochy čočky.

Jdeme zleva doprava.

A vítězem se stává .... Lupa z vojenských radiostanic a na druhém místě je "lupo-pinzeta" - obě protože mají velice blízké ohniskové vzdálenosti a i blízký světelný tok a obě by snad šly sehnat i v budoucnosti .

Právě pro nedostatek čoček jsem musel optiku postavit tak, že jediný kus, který se bude vždy vyrábět podle dostupné čočky je plexisklové čelo trávoměru, které čočku ponese - snad to bude dosti univerzální. Takže jedeme dále - blbnutí se světlem a fotodiodami pokračuje.

Dnešní rada pro blondýny zní - kupte si silikovnové podpatěnky a vlepte je do podpatkových bot 3 cm před střed paty - takhle bude pružnost podpatěnky odlehčovat prstům a vy budete moci se svým miláčkem cupitat daleko dále - pro opravové blondýny - zde je odkaz na systém Baťa Insolia, který to dělá taky tak.

Už renesanční básník a lupič Francois Villon psal - "Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad". Tehdejší nuzota ovšem byla nuzota bez "sociálního státu" a hlad byl opravdu hlad ve smyslu žaludku prázdného po mnoho dní. Jak vypadá situace dneska (a jak bude vypadat v budoucnosti) je třeba probrat v posledním dílu teorie nepracovitosti.

Takže na jedné straně máme Villonovy nuzáky co se z nich stávájí vlci - díky skutečnému hladu a navzdory úporné snaze najít si obživu a na druhé straně tu máme náš modelový příklad hyperobézních invalidních důchodců v teplákovce PUMA z minulých dílů.....

Myslím, že jste pochopili, že v dalších úvahách musíme velice bedlivě rozlišovat hlad jako poetický příměr od hladu jako podvýživy z nedostatku stravy. Stejně bedlivě musíme rozlišovat chudobu jako absolutní nedostatek hmotných statků od chudoby, kdy máme méně peněz než soudsed, nebo dokonce (nedej bože) než lokální gauner napojený na okresní korupční mafii.

Tento rozdíl je z hlediska společnosti významný, protože hladoví reagují úplně jinak než "hladoví" na situaci kdy se stav ještě zhorší. Skuteční podvýživení, pokud se jejich obživa ještě zhorší většinou už nemají energii na lumpárny. Naopak "hladoví" v moderním slova smyslu překypují energií nevybitou prací - 160 kilový borec v teplákovce má alespoň 80 kg nadváhu - to je energie na mimiálně 200 dní divokého řádění s minimálním příjmem potravy - teprve než dosáhne idální váhy a pak ještě 90 dní než zemře hladem ....

Kam tedy směřují mé úvahy do budoucnosti ?

Sociální stát převrátil hodnoty. Jste-li vzdělaný a pracovitý máte povinnosti, jste-li líný a blbý máte práva. Způsob jak se domoci svých práv je odhodit pracovitost, což je ekvivalent změny ovce na vlka z teorie her. Jenomže jak jsme si vysvětlovali kdysi systém je stabilní pouze pokud procento vlků nepřesáhne únosnou mez. Co se bude dít, pokud se k této mezi začneme blížit?

Procento pracujících bude klesat, tím poklesne odvod daní určených k výživě nepracující frakce. Společnost bude muset zvýšit tlak na pracovní výkon pracujícího zbytku, čímž se frekvence přeměn "ovcí" ve "vlky" ještě zvýší. Naopak nepracující začnou cítít ohrožení zdroje své obživy a stanou se velmi citliví až agresivní na jakoukoliv změnu svých "práv". Na rozdíl od Villonových hladových, však budou mít dostatek prostředků i energie na násilnou "obhajobu neudržitelného".

Patrně nastane to co ještě méne politicky korektní než jsem já popisují jako "stát se zhroutí a lůza vyjde do ulic". Drobnou předehru k budoucímu už jsme tu měli v podobě nepokojů v Anglii a Francii. A to ještě ani nebyly skutečné "hladové bouře" ale jenom něco, co "intelektuálové" popisovali jako "výbuch existenciální prázdnoty". Bohatá společnost místo trestání "vlky" živí aby byl klid (a bylo jich ještě více) ...

Kolikrát jsem na ambulanci slyšel "nemůžu najít práci" a moje protiotázka "čím jste vyučen" vedla k hlubokému tichu.... Takže až se zhroutí euro, vypukne (zpočátku obchodní) válka s Čínou a lidi bude třeba nahnat zpátky do práce - bude to mazec, který patrně nebude možno vyřešit nekrvavou cestou. Jako každá věc tohoto typu - vypuknou násilnosti, které radikálně ukončí armáda a policie, která zevede systém blízký mé vizi budoucnosti - stanné právo - bleskové soudy, přísné biologicky účinné tresty, umístěnky do práce, sběrné tábory pro nespolupracující, atd ... Nic co bychom měměli dokonale zvládnuté už ze 20 století.

Jestli takovou společnost chceme ? Ani jako příslušník "pracujících ovcí" si ji nepřeju. Nicméně jestli tato varianta nastane je závislé na schopnosti domluvit se s EU a "rozvolnit sociální stát" na jedné straně a domluvit se s "vlky v teplákovce PUMA" na druhé straně. Do jaké míry je to možné nechávám na laskavém čtenáři ....