Příroda « Rubrika | Nekorektní blog Petra Kubáče

Příroda

Návod na rajčata - pozdě, ale přece.

2. července 2019 v 5:21 | Petr

Kdysi jsme probírali, že lidský mozek je paralelní struktura - zraková obast pozná kolo, ale jízdu na něm má nacvičenou motorická oblast. Podobně mnohé domácí hospodyňky vaří z "motorické paměti" přisypu to, přisypu ono, ale když mají naspat recept písemně - složitě vzpomínají kolik a čeho tam vlastně dávají.

Je s podivem, že mnoho "význačných čtenářů" a to i z oblasti elektra po mně chtělo návod na balkónové pěstování rajčat, který jsem jim vágně přislíbil, ale nikdy nenapsal, protože není v mé "slovní paměti". Nicméně letos pěstuji rajčata opět a moc se mi nedaří, a dělám si poznámky abych to nakonec mohl nějak sepsat a vy - moji čtenářové - jste si to mohli dát do záložek alespoň na příští sezónu.

1. Hydroponické pěstování na plovucích raftech

Jsou rostliny, které snesou situaci, že jejich kořeny volně plavou v živném roztoku, bez jakéhokoliv substrátu připomínajícího půdu. Příkladem budiž běžný zahradní salát, která se na amerických hydroponických farmách pěstuje tak, že mají 100 metrů dlouhý skleník, v něm mělký bazén s živným roztokem a na jednu stranu neustále strkají polystrénové desky s dírkami, ve kterých jsou zapíchané sazeničky salátu, který takto v plovoucím médiu roste, Na druhé straně z bazénu vytahují "rafty" se zralým salátem a tím se jednotlivé "rafty" posouvají od konce, kde se sází, ke konci, kde se sklízí.

2. Hydroponické pěstování v inertním substrátu

Jistě jste pochopili, že rajče tento způsob pěstování bez mechanické opory kořenů rádo nemá. Takže jsem několik sezón experimentoval s pěstováním v nějakém inertním substrátu. Inertním substrátem může být téměř cokoliv, co nehnije a neplesniví pod vodou a má to dosti jemnou a nasákavou strukturu. Můžete použít antuku, jemný štěrk, pemzu, ba dokonce skelnou vatu, nebo kamennou vlnu ze stavebních izolací. Nakonec jsem ale skončil u klasické zahradnické hmoty jménem Keramzit. Kořenový systém v něm veleochotně roste a je vhodné zařídit to tak aby hladina "zálivky" v květináči plném keramzitu kolísala, aby část dne byly kořeny rajčat pod ( virtuální ) hladinou živného roztoku a část dne aby keramzit květnáče byl jen vlhký ale kolem jeho kuliček byl vzduch. V každém připadě je dobré aby na povrchu květináče byla vrsta keramzitu ( téměř ) trvale suchá aby tato vrstva "izolovala" hlubší vrstvy před růstem řas a plísní.

3. "Semi"-hydroponie v zahradním substrátu.

Zásadním problémem hydroponického pěstování je živný roztok. Ten musí být opravdu kvalitní včetně všech exotických prvků jako je molybden, zinek, síra, mangan a bór, v náležitém poměru. A pokud má "zěmědělská korporace" něco takového vidlákovi prodat - dá si to náležitě zaplatit. Praktický výsledek domácí hydroponie je pak tento : BUĎ zaplatíte za živné roztoky tolik, že rajčata z Kauflandu ( sice hnusná ) jsou nakonec levnější. ANEBO ušetříte a pak úroda tomu odpovídá. Ba dokonce v případě špatného hydroponického roztoku není vzácný ani "úhyn" pěstovaných rostlin.

Proto jsem vymyslel vidláckou metodu, kdy pěstuji rajčata v zahradnickém substrátu, který ale není hlavním zdrojem živin - jen mechanickou oporou pro kořeny a nouzovým zdrojem těch prvků na které se v mnou používaných hnojivech zapomnělo.

Jak tedy pěstovat rajčata v paneláku "vidláckým způsobem"

Kupte si "samozavlažovací" květináče. - půda v nich nedosahuje úplně na dno, ale 5-10 cm nade dnem je síto držící půdu, pod sítem je rezervoár na zálivku do kterého z půdy zasahují 2-4 "knoty" - často tvořené válcem půdy sahajícím až na dno. Vím, popis je nesrozumitelný, ale my už dlouho používáme tyto květináče z Lídlu, které mají ideální rozměr asi 50x50x30 cm. tudíž do nich lze vysadit 4 rostliny a 2 takové květináče (8 rostlin ) urodí dostatek plodů pro domácnost o dvou dospělých, dítěti a dvou psech.
Kupte zahradnický substrát - ten nejkvalitnější jaký Bau- prodejny nabízejí. NEKUPUJTE RAŠELINU je kyselá, a má obrovské množství koplexotvorných látek, které vám z živných roztoků vychytají všechny více-mocné kovy ( vápník, hořčík, železo )
Zasaďte sazenice. Původně jsem trval na mé oblíbené odrůdě Tornado F1/1, ale od jisté doby nám ( se stejným výsledkem ) kupuje sazenice tchýně - nejasného původu a druhu - ze zahradnictví ve Studénce. Původně jsem sázel 5 sazenic na květináč 4 do rohu a jednu doprostřed ve stylu "pětky" na hrací kostce, ale s prostřední rostlinou byly problémy k čemu ji přivázat. Takže vysaďtě 4 rostliny každou do jednoho rohu. Při výsadbě ( i na hliněný záhon ) se postupuje tak, že sazenice se zasadí - jak nejhlouběji to jde - aby ven čouhalo jen několik nejvyšších listů. Touto fintou donutíte rajče vyprodukovat mohutnější kořenový systém, než by mělo kdyby rostlo "samo od sebe".
Kupte hnojivo. Ano zrazoval jsem vás od koncentrovaného hydroponického roztoku - typu : "litr za litr". Takže půjdete do zahradnictví / Bau - prodejny a koupíte to tekuté hnojivo na kterém se píše o největším počtu "stopových prvku". Tedy každý výrobce dává do hnojiva N-P-K dusičnany, fosforečnany a draslík, ale vy potřebujete aby tam výrobce dal ještě Bór, Mangan, Hořčík, Železo, Síru, Molybden a další - "čím větší počet chemických prvků je na nálepce zmíněn - tím lépe". Nejprve budete číst zadní stranu flašky, a to proto aby vás neznervóznila přední strana, kde se dozvítě třeba "hnojivo na muškáty". Nebo jiný nápis, který má k rajčatům velice daleko. Je to divné, ale je to tak - hnojiva pro květináčové pokojové rostliny jsou daleko bohatší a kvalitnější než, co se prodává pro zeleninu. Vůbec to nebudete řešit - rajče pěstované v květináči na balkóně je taky "pokojová rostlina" - a basta !!
Hnojení hřebíkem - ano pokud pěstujete rajčata "semi-hydroponicky" vždy nakonec vyčerpají zásobu železa což se projeví "chlorózou" - růstem slabých žlutých listů. Koupíte ty nejobyčejnější hřebíky "padesátky" ( ne nerezové, ne zinkované, nitridované, nebo jakoliv jinak "zušlechtěné" ) a zapícháte je opatrně 1-2 do kořenového systému každé rostliny. Ony si tam budou pěkně rezavět a vaše rostliny vyživovat.
Zálivka co to dá - rajče snese a dovede odpařit obrovská kvanta vody. Samozavlažující květináče mají přepad, přetékání zálivky přepadem je známka, že už je zalito dost, ale přesto bych si dovolil upozornit na některé zásady.
- Do každé zálivky přidávejte hnojivo asi ve 2x vyšší dávce než najdete na flašce od výrobce. Takto pomocí přehnojení donutíte rajčata udělat mohutný systém stonků a listů. Rostlina "přiotrávená" nadbytkem hnojiva totiž snižuje jeho koncentraci dělením buněk ( = růstem ). Jakmile se začnou objevovat malinká rajčátka snižte hnojení na dávku doporučenou výrobcem a jakmile zelená rajčátka dosáhnou 3-4 cm přestaňte hnojit úplně abyste se neotrávili dusičnany ( dospělým stejně neškodí, jenom dětem, protože ty mají nízkou aktivitu methemoglobin-reduktázy )
- Zalévejte především ráno, před nástupem horka - vhlké rostliny přes den oschnou, což silně omezí problémy s mšicemi a plísní bramborovou.
- ukazatelem nedostatečného zalití je když rajče "klopí hlavu" - horní listy svěšuje dolů. V případě obrovských veder je někdy nutná zálivka i večer
- Vzhledem ke vsakování je lepší zalévat květináče "po troškách" a několikrát dokola se znovu vracet k prvnímu květináči než mohutná zálivka najednou. Rajčata se pochopitelně zalévají ke kořenům - ne na list a nedej Bože - ne kropítkem
Umístění květináčů - obecně platí čím více světla a tepla tím lépe - dostatečně zalévané rajče "snese jakoukoliv výheň".
"Zaštipování a vyvazování rostlin" - v paždí listů rajčete rostou lístečky, ze kterých se pozdějí stanou vedlejší stonky přetěžujcí hlavní stonek - tyto je třeba odlamovat = "rajče zaštipovat". Navíc takto intenzivně pěstovaná rajčata jsou obsypaná plody a mají tendenci se lámat - vymyslete tedy sytém tyčí, ke kterým budete rajčata přivazovat. Nezapomeňte na dostatečnou výšku ( až 2 metry ) a dostatečnou nostnost ( přes 10 kg) každé tyčky.
Nedávno jsem zjistil, že pálení větví uřezaných ze stromů je prý zakázáno, takže nevím jak v současné eko-úchylárně "správně" likvidovat zahradní substrát, ale nešetřete. Nechte jej po sezóně vyschnout, tím se změní v kompaktní nerozpadavou kostku, která se snadno odtrhne od stěn květináče a vyklopí ven a někde se ho eko - zbavte. Stejně je vyčerpaný beze stopy stopových prvků, kterých bylo v hnojivu málo, takže v příští sezóně by vám v něm stejně nic nevyrostlo. [ Naopak Keramzit při čisté hydroponii je dobré vyvařit kvůli chorobám, ( nebo alespoň vykoupat v Savu ), ( nebo alespoň vymrznout na mraze), ( nebo alespoň nechat pořádně vyschnout na sluníčku ) a používat dále do alelujá ]. Stejně tak je dobré po sezóně umýt / vydesinfikovat i samotné květináče, abyste si případné choroby nepěstovali sezónu po sezóně - místo rajčat.

Úrodnost rajčat takto pěstovaných je přibližně 2x vyšší než při běžném pěstování v hlíně a ve skleníku. Zaveďte si malý sešitek a tam si pište, který zahradní substrát a které hnojivo se vám osvědčilo, což je největší bolest "vidlácké metody". Výrobci hnojiv typ "sleva v Kauflandu" se s dodržováním standardního a reprodukovatelného složení moc netrápí, takže pokud vaše úroda letos neprosperuje zdaleka jako loni ( můj letošní případ ) jděte do Kauflandu znovu a kupte jiné hnojivo, na jehož nálepce se vyjmenovává jiné hafo stopovových prvků.

Nakonec zbývá už jenom užívat si úrody. "Hytlermarkety" to totiž dělají tak, že trhají rajčata nezralá a pak je dají do "ethylénové komory". Ethylén je dvojmocný plynný uhlovodík a zároveň rostlinný hormon spouštějící syntézu červených barviv. "Jejich" rajčata tedy jsou sice červená ( někdy jen na povrchu ) ale přesto nezralá a pěkně hnusná. "Vaše" rajčata však budou výborná, k čemuž předem přeju dobrou chuť.

Rostliny nás jednou zabijí.

19. března 2019 v 5:32 | Petr

Původně jsem chtěl psát o tom nejzajímavějším okamžiku v historii ZeměKoule, který je poučný i pro dnešní ( oteplovací ) dobu a to je velké vymírání na přelomu prvohor a druhohor, ale když jsem přemýšlel o vhodném úvodu, došlo mi, že problém je daleko obecnější, než drobný incident vedoucí jen k vyhynutí 96% veškerého života.

Tedy - na ZeměKouli se kdysi dávno ( neznámo přesně jak ) nastartoval život a s ním se nastartovala i evoluce. Zvířátka a rostlinky se náhodně mění a 99.99999% těchto změn je k horšímu a mutované zvířátko jen tak chřadne až se stane obětí krutých podmínek ( které jsou kruté vždy ). Přesto v 0,000001% případů je změna k lepšímu a i když to "zlepšení" je někdy více než malé i 1% zvýšení přežívání vašeho potomstva znamená, že během doby, která je z geologického hlediska okamžikem ovládne váš živočišný druh celý prostor, o který se pere s ostatními živočišnými druhy ( Třeba mohamedáni v Evropě ;-) ).

Jenom nepatrná poznámka - kytičky sice neběhají po louce a nervou jiné kytičky na cucky ( jako zvířátka ), ale to neznamená, že rostliny nejsou stejně agresivní jako živočichové. Proč Kávovník produkuje kofein ? Protože v koncentraci, ve které jej produkuje je pro ostatní rostliny toxický. Proč borovice produkují opojně vonící smůlu - protože ta je taky vysoce toxická pro ostatní rostliny, takže v borových lesích pod stromy roste leda mech . A tak dále a tak podobně. Ba dokonce prales si můžeme představit jako bojiště - velký strom uhnije a vyvrátí se a tím tisíce a tisíce rostlinek, které chřadly pod ním, dostanou příležitost "poprat se o místo na slunci".

Pak je tady taková situace : Změn o 1% a méně se nahromadí tolik, že do sebe "zapadnou" a vznikne zvířátko ( rostlinka ) která je oproti okolí zvýhodněna výrazně. Co si myslíte, že nastane po takové změně. Pesimisti jistě tuší, že ekologická katastrofa. Je to tak - po každém velkém evolučním "vynálezu" nastala dříve, nebo později ekologická katastrofa tímto vynálezem způsobená. Jak způsobená ? Tak, že organismus s "vynálezem" měl oproti ostatním takovou výhodu, že se prudce rozmnožil, až zhroutil ekosystém. Čím převratnější vynález, tím větší destabilizace a průser, až třeba k 96% vymření všeho živého.

OK tedy začneme něco jako seznam. Co odstavec to průser :

Původní ZěmeKoule byla smradlavá planeta s atmosférou z CO₂, čpavku, methanu, vodních par a "chuťovek" jako je sirovodík zvaný : "H₂S smrdí jako pes". Pak vznikly patrně sopečnou činností a taky katalýzou UV světlem ( žádný kylík = žádný ochranný ozón ) nebo údery blesku organické molekuly. Pak vznikly ( neznámo jak ) první baktérie, kterým "zárodečná polévka" ze smradlavých molekul rozpuštěných v moři stačila celé 2 miliardy let. Pak začala být zárodečná polévka až příliš chudá až nakonec došlo k tomu, že jistá část pra-baktérií začala "požírat světlo" tedy využívat světelnou energii k produkci energie chemické ( místo potravy z moře ). Tento proces je notoricky známý jako "fotosyntéza", jenomže jeho produktem je, pro tehdejší život vysoce toxický kyslík. Kyslík se nejprve vázal na horniny které mají schopnost nechat se zoxidovat. Například železné rudy. Celá planteta tedy několik stovek miliónů let "rezavěla". Až se celá zemská kůra skládala ze samých oxidů. Pak se začal kyslík uvolňovat do atmosféry a když ho bylo kolem 3,5% způsobila jeho toxicicita obrovské vymírání, které je poeticky označováno jako "velká oxidační událost" a méně pojeticky jako "kyslíková katastrofa". Aby toho nebylo málo kyslík vytlačoval z atmosféry CO₂ a Methan, které jsou daleko účinnější skleníkové plyny, takže bezprostředně po "oxidační události" následovala "Huronská doba ledová" - ukrutné ochlazení, kdy světový oceán promrzl od hladiny ke dnu, od pólu k rovníku a jelikož sníh a led odráží tepelné paprsky, zdálo se, že matička ZeměKoule už to nerozchodí a zůstane zmrzlá navěky - jako Mars. První a největší doba ledová podle některých zdrojů trvala až 300 miliónů let. Legrace co dovedou sinice ne ?

Jenože matička příroda to i tak nějak rozchodila, "ledová koule" roztála a jelo se dále. Dále jela i evoluce, která pracovala vstkutku podivnými metodami. Objevily se výrazně dokonalejší jednobuněčné organismy tzv. Eukaryonti - což jsou buňky prakticky shodné konstrukce, ze kterých jsme tvořeni dodnes. Tyto buňky byly dravé a živily se bakteriemi a sinicemi, až došlo k podivné věci tzv. "endosymbióze" to jest budoucí rostlinné ( eukaryontntí ) buňky navázaly spolupráci se sinicemi, které požíraly a tyto sinice unitř buněk se dnes nazývají "chloroplasty" podle chloros = zelený. U živočišných buněk se zase požrané leč neusmrcené spolupracující prabaktérie nazývaji "mitochondrie" a vskutku se ( uvnitř buněk ) jako baktérie chovají - to jest mají svou vlastní DNA a množí se ( téměř ) nezávisle na mateřské buňce. Ba dokonce mitochondriální DNA se dědí jenom po matce, tak ji milují různí paleo-genetici, kteří zkoumají kde má které zvíře ( nebo člověk ) maminu.

Jistě tušíte, že spolupráce "baktérií" s eukaryontními buňkami způsobila další průser - ano a né jeden. Fotosyntéza eukaryontních rostlin byla tak účinná, že výsledkem byla Sturtovská doba ledová, kdy Zeměkoule opět promrzla až na dno oceánu a zase až k rovníku - tentokrát jen na 60 miliónů let ! Nuda ne !! Poté co rozmrzla došlo ke "kambrijské explozi" - prudkému rozvoji živočišného života. Jenomže eukaryontní rostliny způsobily ještě jeden průser úplně stejného typu o 200 miliónů let později a to "Ordovické vymírání", kdy nejprve zkonzumovaly veškéré CO_2, pak začaly vymírat "hladem", až jejich hnijící zbytky způsobily uvolnění metanu do atmosféry a toto zhoupnutí skleníkového efektu a tím teplot typu horko - mráz - horko nepřežilo kolem 50% veškerého života na ZeměKouli.

Pak začalo být v oceánu opravdu těsno a rostliny vystartovaly na souš. Přírodopis ve 4. třídě mluví o "mechu a lišejníku" - ano to jsou rostliny, které jako první kolonizovaly do té doby nehostinnou suchou pláň, ale průser jako obvykle vznikl až s evolučním "vynálezem" a to byly rostlinné cévy. Tedy strom má v dřevě v kmeni cévy vedoucí vodu a živiny z kořenů do listů a v lýku pod kůrou má cévy, které vedou fotosyntézou vyrobené cukry zase do kořenů. To umožňuje růst rostlin do výšky a to umožňuje rostlinám nabývat stromových forem, což umožňovalo v prvohorách růst "přesliček a plavuní" obrovských mega-stromových rozměrů. Tyto rostliny během prvohor jednak ( zase ) spotřebovaly prakticky veškerý C0₂ z atmosféry ( koncentrace CO₂ "před katastrofou" byla stejně nízká jako dnes ) a navíc zemská atmosféra v té době obsahovala až 40% kyslíku. Už ke konci prvohor se kvůli toho značně ochladilo a obrovské pralesy, které byly celo-planetární, začaly chřadnout. Pak pravděpodobně někde na Sibiři vybuchla sopka, která způsobila celo-planetární lesní požár ( ve 40% kyslíku to hořelo! ) Tím došlo k tomu, že během 60 000 let klesl obsah kyslíku v atmosféře ze 40% na 10 % a navíc celou planetu na tisíce let zahalil kouř a prach což vedlo k prudkým výkyvům - pár tisíc let chladno a led, pár tisíc let horko a pouště, ale nedostatek vody byl tak i tak. To je to "permské vymírání", kdy ukrutná nestabilita klimatu zabila 96% veškerého života. Na konci vymírání byl obsah kyslíku v atmosféře tak nízký, že nad vyspělým ( a na kyslík hladovým ) metabolismem budoucích savců převládl úsporný metabolismus budoucích dinosaurů, kteří pak na 150 miliónů let ovládli celé druhohory.

OK takže to jsou planetární katastrofy, které mají na svědomí rostliny. Pak tady jsou ještě tři katastrofy, které mají na svědomí sopky a dopady meteoritů.

Devonské vymírání - ještě před permským vymíráním zasáhl zemi meteorit, nebo spíše více velkých meteoritů z nějaké rozpadlé planetky a vyhubil zase téměř polovinu všeho živého.
Triasové vymírání - bylo pomalé vymírání patrně z nestability klimatu způsobené sopkami.
Jurské vymírání - ano to je poslední velké vymírání. Notoricky omílaný meteorit, který před 65 milióny let spadl do Mexika a vyhubil dinosaury, jinak bychom my savci zůstali nočními všežravci max. velikosti kuny.

Ptáte se, kterou celo-planetární katastrofu způsobili živočichové ? Žádnou !! A potom že rostlinky si jen tak klidně a mírumilovně rostou "v souladu s prostředím"! Žejo ?

Nicméně, asi se k něčemu schyluje, protože my jsme nositeli velkého evolučního "vynálezu" a to je mozek. Mozek přinesl civilizaci, civilizace přinesla přelidnění, přelidnění přinese války, války přinesou vymírání.

Jenom prosím ne GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ !! To nás rozhodně nezabije. Dovedete si představit v jakém poměru je zákaz aut v Evropské unii, kvůli CO₂, oproti celoplanetárnímu lesnímu požáru trvajícímu desítky tisíc let, při kterém klesne hladina kyslíku o 3/4 ?! Když už máme způsobit ekologickou katastrofu - bude to tak, že nevědomky vyhubíme nějaký důležitý organismus ( třeba nějaký hmyz, nebo nějakou důležitou baktérii o které to zatím nevíme ). Celo-planetární metabolismu se bez tohoto ogranismu neobejde a zhroutí se a my budeme vyhubený organismus ( s odstupem stovek let ) následovat.

Poznámka při druhém čtení : povšimněte si, že před permským vymíráním bylo CO₂ stejně málo jako dnes, avšak kyslíku v atmosféře bylo 40% zatímco dnes je kyslíku jen 20%. To znamená, že nějaký uhlík ze kterého by rostliny vyrobily "biomasu" a tím uvolníly kyslík za tu dobu z oběhu vypadl. Kde vypadl ? Po prvohorách zbylo uhlí, ropa a celou dobu od permu rostou masivy hornin z vápence ( uhličitanu vápenatého ) - tak tam.

A ještě jedna poznámka : ekologisti mají hysterák z toho, že ve vzduchu je "už" 0.04% CO₂, avšak dnešní rostliny nejlépe rostou při 0.12% a při dnešních hladinách spíše hladoví.

Nad dopisy čtenářů : V 5.30 vyjde článek a v 8.00 přijde maíl "Je vidět, že jste úplný vůl : jak se mohl lesní požár rožšířit z Ruska až do Ameriky ?!?" - takže důvod je ten, že všechny kontinenty byly spojené a jmenovaly se Pangea.

Přísně tajný výrobce kyslíku

8. ledna 2019 v 5:47 | Petr

Když si pustíte televizi slyšíte tam mnoho náznaků, ze kterých si běžný člověk vytvoří asi tento obraz : Člověk je největším producentem CO₂ na ZeměKouli a CO₂ nás nakonec všechny zabije, kvůli globálnímu oteplování, roztávání ledovců a růstu hladin moří, proto musíme vysazovat stromky, aby tyto náš CO₂ vestavěly do dřeva a tím apokalypsu odvrátily. Taky si to tak nějak představujete ?

Přestože každá část předchozího tvrzení je "téměř" pravda dohromady je to omyl ( nebo lež ) jako věž. Proberme tedy nejprve otázku produkce kyslíku :

95% veškeré živé hmoty jsou vodní organismy, 2/3 hmoty vodních organismů jsou baktérie, z baktérií je převážná většina ne-fotosyntetizujících, ale pokud se jedná o živé tvory, kteří provozují fotosyntézu ( a tudíž vyrábějí její odpad = kyslík ) největší objem rostlinné hmoty jsou vodní fotosyntetizující baktérie alias sinice. ERGO - největším producentem kyslíku na ZeměKouli jsou mořské sinice, jejichž sladkovodní sestry v letních rybnících dvakrát nemilujeme. Tudíž největším skladem vzdušného CO₂ ( přesněji uhlíku z něho ) nejsou lesy, ale megatuny zdechlých ( i živých ) mikro ( i makro ) organismů v bahně na oceánském dně.

Tím jsme se poněkud přiblížili pravdě, ale stále né zcela. Sinice totiž trpí virovými chorobami a jeden kmen virů - cyanofágy - se rozmnožuje tak, že napadne milou sinici a několik hodin ji nutí zvednout intenzitu fotoystnézy na mnohnásobek klidové produkce, než ji zabije. Sinice během té doby vyprodukuje více kyslíku než za celou svou existenci předtím a takto získanou energii použije virus k výrobě masivního množství potomstva, které se pak uvoní z vyčerpané - zdechlé sinice.

Konečný závěr tedy je - největší producent kyslíku na ZeměKouli jsou cyanofágy, které napadly sinice, odhaduje se že až 60% produkce kyslíku ( a tím i spotřeby CO₂ ) padá na jejich účet - a pak choďte sázet stromky ?!

Produkci CO₂ nemám úplně detailně nastudovanou, proto nevím jestli největším producentem CO₂ jsou sopky ( zejména ve formě horkých minerálních pramenů na mořském dně ), nebo jestli hlavním producentem CO₂ nejsou také ( mořské ) bakterie v bahně mořského dna - jako zrcadlový obraz sinic. Nejvýše na třetím místě ( ale spíše ještě níže ) je s proukcí CO₂ člověk.

Tím se nám ta informace z televize trochu rozpadla ne ? Znamená to že nemáme sázet stromky ? Rozhodně jsem proto, abychom sázeli stromy, a aby krajina byla maximálně zalesněná, jak jen civilizace dovolí . A aby to byly hospodářsky řádně řízené, zdravé lesy ne lýkožroutem sežraný národní park. Smyslem dnešní pohádky je něco jiného : Můžeme vykládat hrubě zjednodušený obraz světa - pro motivaci dětí na prvním stupni základní školy. Problém je, když tento zjednodušený obraz světa pronikne až do "nejvyšších kruhů". Pak se třeba může stát, že státy mylně financují výsadbu stromů pod dojmem, že to sníží hladinu CO₂, ačkoliv dokonalé poznání životních pochodů mořských sinic a jejich virů ( na které zas tolik peněz nejde ) by možná přineslo daleko účinnější opatření, nebo by nás vedlo k větší ochraně oceánů, která je daleko důležitější než eko-kraviny provozované na souši.

Když už jsme u těch šokujících fakt - nejčastější životní forma na ZeměKouli jsou právě viry odhadovaný počet je 10³¹ jedinců náležejících asi do 100 000 000 druhů z nichž jen kolem 2 000 000 je prozkoumáno. A když už jsme u toho, že lidi jsou zanedbatelná menšina - i v lidském organismu je více střevních baktérií nežli našich vlastních buněk a DNA našich bakterií je asi 150x větší než naše vlastní. Poněkud drsně lze říci, že každý z nás je vlastně "hovno obalené člověkem" - zajímavé ne ?

Kubáčova zlá otázka je jako vždy stejná : Proč o takových věcech musí psát vidlák na obskurním blogu ? Třeba kdyby to bylo v hlavních zprávách ČT 24 důkladně vysvětlené, třeba by lidi začali přemýšlet a pochybovat i o ostatních "nevyvratitelných pravdách" z úst našich politruků.

Chlastání v čase klimatických extrémů.

4. prosince 2018 v 5:06 | Petr

Na úvod několik pranostik :

Březen za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Studený máj v stodole ráj. Medardova kápě - 40 dnů kape. Svatá Anna, chladna z rána. Svatý Vavřinec - první podzimec. Svatý František - v poledne košile, ráno kožíšek. Svatý Martin příjíždí na bílém koni. Svatá Barbora táhne sáně ze dvora, atd.

Z pranostik je jasné, že počasí v minulosti bylo až do přelomu květen / červen relativně chladné, a od září již zase chladné. Tedy nic co by táhlo lidi příliš ven, a zejména né nic, co by táhlo opilce do hospod. Pak se začalo ozývat globální oteplování ( nebo ne ? ) Sám si pamatuji že někdy v roce 2000 nebo 2001 bylo první týden v lednu tak teplo, že jsem s bývalou manželkou vyběhl na jogging ( ach kde jsou mé bývalé sportovní výkony ). Běžel jsem v kraťasech a tričku a proti mně korzovaly babiny s vnoučaty v kožichu a s šálami. Důchodci se totiž oblíkají podle kalendáře ne podle aktuálního stavu a na změny počasí reagují se zpožděním, takže netypicky teplý březnový týden vám do špitálu přinese tolik kolapsů z horka, že by se ani vlna letních veder nemusela stydět.

Krátce a zjednodušeně : byly doby kdy se v hospodských zahrádkách sedělo a chlastalo v období od 15. května do 15. září, tedy hrubě zaokrouhleno 4 měsíce. Letos bylo počasí tak mimořádně teplé že jsem první hosty v hospodských zahrádkách viděl už kolem 1. dubna a poslední kolem 15. listopadu - to jest 6 a půl měsíce. A nejedná se jenom o "spořádané" občany chlastající na zahrádkách - jedná se o bezdomovce s krabicovým vínem, mládež fetující na lavičce v parku, a další lepší společnost.

Výsledek se dostavil - organismus většiny alkoholiků / narkomanů je nastaven a přizpůsoben na určitou intenzitu příjmu chlastu / drogy. Díky dobrému počasí však letos pozřeli až o 60% větší dávku než jiné roky. Myslíte si že je to jedno jestli někdo vypije 1000, nebo 1600 piv za sezónu ? Vůbed ne! Organismus alkoholiků je tak zatížen, že rezervní kapacita pro alkohol navíc tam není. Takže letos na podzim ve špitále i v laboratoři pozoruju výrazné zvýšení počtu pacientů s komplikacemi z chlastu. Oba špitály kde pracuju byly v říjnu a listopadu k prasknutí z "přechlastaných" pacientů. V laboratoři nám neočekávaně došly reagencie na amoniak ( vyšetřuje se u cirhotiků se selháváním jater ) Naměřili jsme rekordní aktivity GMT ( enzym rostoucí u alkoholiků ). Ba dokonce jsem viděl neskutečné množství krevních obrazů se změnami typickými pro chlast ( nadměrná spotřeba vitaminu B12 při metabolismu alkoholu vede k nedostatku vitaminu na krvetvorbu ).

Možná namítnete, že kdo pije v teplíčku - pije i za plískanic, ale není tomu tak. Statisticky / stochasticky vzato - značná část pijanů se na podzim vrací ke ( zlé ) manželce, do ubytoven, k Armádě spásy, do Katolické charity a do jiných zařízení, kde musí alespoň přes noc vydržet bez flašky, navíc pokud je venku hnusně, opilci nemají tendenci flákat se po městě a shromaždovat se kolem krabice s "čůčem". Výsledkem je, že většina alkoholiků sice chlastá i v zimě, ale výrazně sníženou intenzitou, takže jejich metabolismus si odpočine a organismus se pokusí napravit ty nejhorší škody.

Pro mně osobně byl tedy letošní teplý rok velice poučný. Limity výdrže alkoholiků skutečně existují a letos jsme na ně narazili. Je ještě jiné poučení z této pohádky ? Třeba začínám rozumět tomu proč Francie je světový lídr v transplantacích jater = středomořské počasí + víno. Pokud by se horká sezóna měla ještě pár let opakovat - můžeme čekat zvýšenou úmrtnost alkoholiků, což vzhledem k jejich počtu v naší populaci není jen tak zanedbatelná věc.

Civilizace typu 0.72

20. listopadu 2018 v 5:21 | Petr

Měl jsem chuť napsat článek o globálním oteplování a tak jsem si napsal osnovu :

Nevíme zdali se vůbec otepluje, na jižní polokouli spíše ne, na severní o to více, pokud to není falešný posun způsobený stavbou meteorologických stanic na letištích a v betonových oblastech měst.
Nevíme na jaké časové škále jsou současné změny - výkyv na 5 sezón alá 1945-9, nebo středověké teplotní optimum trvající několik století, nebo doba mezi-ledová trvající tisícíletí ? Víme však, že současné teploty jsou z hlediska statisíců až miliónů let do minulosti spíše nízké.
Nevíme jak velký je "podíl naší viny" za klimatické změny.
Nevíme zdali CO₂ z fosilních paliv je hlavní skleníkový plyn, nebo je to CO₂ ze sopečné činosti, nebo methan ze zemědělství, nebo vodní páry. Víme však, že koncentrace CO₂ před průmyslovou revolucí byly ty nejnižší za 4.5 miliardy let historie ZeměKoule, jinými slovy 4,49999999 miliard let bylo v atmosféře více CO₂ než je dnes.
Klimatické modely jsou spíše nepřesné a po nakrmení historickými údaji nepředpoví současnou situaci, jak bychom od nich očekávali, což svědčí o tom, že fyzikálně-chemickým mechanismům klimatu příliš nerozumíme.
"Věda o klimatu" není podrobena diskusi a kritice jako ostatní přírodovědné disciplíny. Naopak je zaplevelena propagandou, lhaním a nesmysly typu 97% vědců se shodlo, že se otepluje
Nevíme jaká je "ideální teplota" ZeměKoule a jestli taková vůbec existuje. Je to ta dnešní ? Nebo středověké teplotní optimum a po něm "malá doba ledová" - nejchladnějších 500 let za posledních 2000 let, které skončily až v 19. století.
Nevíme jaké pozitivní / negativní následky bude mít vzrůst / pokles teploty na procesy jako je růst rostlin, nebo množství srážek. Máme jen dva krajní aktivistické názory : RÁJ NA ZEMI / KATASTROFA, které svědčí o tom, že pravdu "někde uprostřed" musíme nadále hledat.

A pak jsem si jako správný pesimista sepsal seznam "opatření proti klimatu" :

Navrhujeme bezzubá, buzerační proti-opatření,
Která omezují civilizované státy, zatímco rozvojový svět si klidně čmudí dál,
Která uvrhnou běžnou populaci do bídy a zaostalosti,
Která financují neproduktivní úřednictvo, diktátory a mafie,
Která se ani neblíží 1% velikosti změn, které už od začátku průmyslové revoluce proběhly.
Je tedy otázka zdali globální teplota je opravdu ta veličina, která má být regulována, nebo zdali je "ovlivnění" klimatu jen záminka k něčemu jinému ? ( např. bod 2. - 4. )

Jenomže pak mi předposlední bod tedy : "Navrhujeme protiopatření, která nejsou ani 1% změn, které již proběhly" začal nějak vrtat v hlavě. Silně ironicky řečeno : "Zakážeme milióny kilometrů plastových brček na pití, abychom tím odvrátili klimatické důsledky miliónů kilometrů již postavených asfaltových silnic a železničních tratí!" Takto si to ekologisti představují ? Že zákazy žárovek, vysavačů a picích brček bojujeme, proti následkům 200 leté industrializace celé planety ( snad s výjimkou Afriky, která ale za čínské prachy svět intenzivně dohání ) ?

Pokud tedy předpokládáme, že klimatické změny jsou člověkem způsobené a chceme je zmírnit - musí nápravná opatření být řádově stejné "mohutnosti" jako procesy, které ke klimatickým změnám vedly. Při boji o zachování ozonové vrstvy jsme taky museli zakázat VŠECHNY freony a ne jenom 10% sprejů užívaných lidmi, kteří svěsí hlavu a poslechnou. Pokud tedy vezmeme veškerou průmyslovou výrobu planety jako 100% - musíme navrhnout proti-opatření, která budou řádově taky 100%. V tomto směru jsou dvě možnosti : Buď -100%, tedy návrat do středověku s volským potahem, hladem a nemocemi, nebo +100% - tedy někam, kam směřovaly techno-optimistické Sci-Fi 50. let. Pokud nemáme znalosti, sílu a vůli k řešením tohoto kalibru - "drobná buzerace", jako zakazovat brčka a vatičky do ucha nepomůže. Naopak je daleko efektivnější vzít klimatické změny za neodvratný fakt a investovat do zvládání přicházejících důsledků.

Jinými slovy (termo)jadernou elektrárnou hnané hutě a cementárny nebo (termo)jadernou elektrárnou hnaná chemická výroba ( třeba kapalných paliv ze vzdušného CO₂ ) - to by byla rána do globálního oteplování ( pokud v něj věříte ). Zejména podtrhuji PŘÍMÉ VYUŽITÍ JADERNÉHO TEPLA, které obchází 60% ztráty při výrobě elektřiny v parním soustrojí elektráren, které pořád vychází z parní technologie 19. století. Elektřina by pak byla až z odpadního tepla těchto procesů. Zákazy automobilů v Evropě, které nesníží světovou produkci CO₂ ani o 1%, nebo záměna náročné výroby klasického auta za stejně náročnou výrobu - státem dotovaného - elektromobilu rozhodně nejsou opatřeními, která mají schopnost pozitivně ovlivnit globální klima.

Čímž se dostáváme ke Kardašovově šlále. Naše současná civilizace prý ovládá 72 procent energetických zdrojů ZeměKoule. Tato informace se mi zdá nedůvěryhodná, protože pro postup naší civilizace ze stadia 0.72 do stadia 1 - tedy vláda nad 100% energetických zdrojů planety by prý znamenala spalování 280 kg vodíku za sekudu v termojaderných elektrárnách, což je velice málo ve srovnání s celosvětovou spotřebou uhlí v objemu 230 000 kg za sekundu, nebo se spotřebou ropy v objemu 140 000 kg. za sekundu. Tyto objemy zároven dávají představu o průmyslové produkci CO₂, která vzhledem k chemickému složení uhlí a ropy činí 1 280 000 kg = 1280 tun za sekundu! Pokud bychom chěli účinně zasáhnout, musíme toto množství redukovat o desítky procent ( 70-90% ?? ), nikoliv o nula-nula-nic za cenu obřích ( a zbytečných ) státních výdajů a uvrhnutí "poslušného" ( a blblého ) Západu do hospodářské krize. Jen pro zajímavost : celosvětová spotřeba Uranu je 2,7 kg za sekundu.

Ergo globální oteplování je neporazitelné bez globální změny technologií, která je nemyslitelná bez globálních otřesů zavedených pořádků a společenských žebříčků. Proto místo účinných opatření dostaneme zákaz "uchošťour" a picích brček, aby nám politické elity naznačily, kde je místo vidláků v civilizaci, kterou jsme ( pro ně '? ) prací svých rukou vyrobili.

Čístě formálně pokračujeme v Kardašovově škále : Civilizace typu 2 ovládá energetické zdroje své centrální hvězdy - a tady i ekologisti musí uznat, že s takovým množstvím energie hladiny CO₂ na jedné z planet patrně nebudou neřešitelný problém že ? Civilizace typu 3 ovládá energii všech hvězd své galaxie, takže Galaktické Impérium senátora Palpatina bylo tak 2,8 ? A to je pravé Sci-Fi, u kterého civilizace už nějaké oteplování vůbec nemusí řešit, protože řeší jak nastavit klimatizaci na kosmické lodi velikosti planety a podobně ;-)

Dovolím si rekapitulovat

Globální oteplování provázejí nejasnosti.
Dnešní způsob boje proti globálnímu oteplování je neúčinný. Patrně sleduje jiné cíle, o kterých se veřejně nemluví.
Účinný boj znamená MASIVNÍ nasazení ( nových ) technologií zejména v oblasti energetiky, zemědělství, chemie, stavebnictví ( ne cloudová taxislužba, ne sdílené bicykly, ne lajkovací eko-skupina na facebooku ). Bavíme se o věcech kalibru jaderných hutí, jaderných cementáren, odsolování mořské vody pro zavlažování na milionech hektarů, zalesnění Sahary a Austrálie, termojaderné energetiky, robotické těžby plastů v Pacifiku, robotické těžby Helia³ a Titanu na Měsíci . Využití tepelné energie (termo)jaderných elektráren v chemické velkovýrobě atd.

Výrazně zjednodušeno - jestli Euro-cenzura jednou pustí do Česka informaci o spuštění první čínské jaderné cementárny - víte, že už se nemusíte starat, jestli globální oteplování je, nebo není, protože jeho hlavní kořen bude právě odříznut. Nikoliv proto, že by jaderná cementárna neprodukovala CO₂ - toho bude i tak produkovat spoustu z CO₂ ve vápenci, ale protože jsme konečně našli odvahu ustoupit od drobné buzerace vedoucí do zaostalosti a přejít k technologiím, které mají alespoň teoretický potenciál něco změnit.

Second system effect

2. října 2018 v 5:18 | Petr

Asi vypadám jako Brouk Pytlík, který věděl všechno, neb se vylíhnul v zábradlí kina "Osvěta", ale je na důvěře čtenáře aby nějak přijal, že v jisté době jsem měl ambici radikálně zlepšit způsob jak jsou v Česku vyšetřovány moče. Od té doby jsem považován za "experta" na tyto věci. Dnes žijeme v době automatizace, proto převážnou většinu močí nevyšetřují laborantky mikroskopem, ale "analyzátor" nafotí vzorky digitálním mikroskopem a pak v nich umělá inteligence počítá buňky. Nezanedbatelnou částí mé práce jsou občasná testování takových analyzátorů, abych mohl veřejnosti i výrobcům poskytnout nějakou zpětnou vazbu.

Takže jsem testoval vskutku výborný stroj "Firmy X". Opravdu výborný, bez jakékoliv ironie. Proto, když u jednoho z mých zaměstnavatelů nastala nutnost takový stroj koupit doproučil jsem "stroj X". Problém byl v tom, že "Stroj X verze 1" měl zásobník na 100 močových papírků a tudíž byl schopen vyšetřit jen 100 močí najednou, což při jeho rychlosti 60 močí za hodinu znamenalo jen 100 minut samostatné práce. Nevím jak v zahraničí, ale v česku jsem za 20 let praxe NIKDY neviděl, že by jakýkoliv automat pracoval 100 minut bez dozoru obsluhy, nicméně management "firmy X" si vymyslel "Stroj X verze 2" který měl mít zásobu 200 indikačních papírků. Aby se do bedny přístroje vešel druhý podavač na papírky, musela se kovová dráha po které se papírky posouvaly rozdělit na 2 kusy, což mělo 2 důsledky:

"Druhý" podavač byl natolik nespolehlivý, že servisní technici od "firmy X" zapřísahali uživatele, aby jej nepoužívali.
Dělená dráha pro papírky byla zdrojem poruch i pro papírky z původního podavače č. 1

Jasné ? Budiž tedy dnešní článek varováním pro všechny bastlíře, elektro-vidláky, inženýry a "vývojáře" ( pokud mě takoví ještě čtou ), aby si dali pozor a zlepšovali věci ze 70 na 90%, ale nikoliv už z 90 na 110%. Jistě jste pochopili, že představa, že vše vylepšíme o 100%, výsledkem čehož je paskvil se jmenuje : "fenomén druhého systému" neboli "second system effect".

Myslím, že softwarové firmy by mohly vyprávět. Třeba všechny "sudé verze" Microsoft Windows, po kterých následovaly opravené a ořezané "liché verze", které většinou byly úspěšné. Ale když už probíráme tu legraci s "močovými analyzátory" klidně můžu pokračovat. Nedávno jsem s kolegyněmi testoval asi 6 močových analyzátorů, který z nich je nejlepší, aby si jej v mnoha kusech koupil jeden z mých zaměstnavatelů.

Existuje v oblasti močové analytiky globální megakorporace, která až příliš uvěřila vlastnímu marketingu a předpisům. Tedy digitální mikroskop nafotí moč, spočte buňky a protože zatím nevládne důvěra v umělou inteligenci - musí každý stroj obrázky se spočtenými buňkami ukázat lidské obsluze. Ta se podívá a případné chyby opraví stylem, že "vezme lasem" špatně určené buňky a označí je jako správný typ, čímž se výsledek přepočte.

Zmíněná korporace Y, ale "v rámci bezpečnosti" zvolila jiný postup : Když stroj nějakou buňku nepoznal bylo třeba kliknout na buňku otevřelo se okno "Změnit buňku" pak se kliklo na "Nový typ buňky" a pak ještě na potvrzovací "Opravdu chcete změnit typ Buňky ? Yes - No - Cancel". Tím se oprava desítek chybně spočtených buněk ( běžné množství v některých vzorcích ) z jednoho "táhnutí lasem" stala hororem na stovky kliknutí.

Takže jsem dealrům od firmy řekl : "Hardware je krásný, ale kvůli softwaru tento stroj pronikne do holdingu - jen přes mojí mrtvolu!" A dealeři firmy jakože to vědí, ale nejsou schopni přesvědčit zahraniční centrálu firmy, že tuto funkci je třeba přepracovat. Takže přivezli ze zahraničí mladého, avšak vysoce postaveného manažera - ne nepodobného našemu dnešnímu ministru zdravotnictví, v proužkovaném obleku a drahých botách. Ten mluvil 10 jazyky, ve kterých jsme diskutovali o "Změnit buňku - Yes - No - Cancel". Kteroužto funkci urputně hájil, neb ji "odsouhlasilo představenstvo".

Takže jsem mu poněkud rozčileně řekl : "Jestli i nadále budete vlastnímu marketingu věřit více než reálným zákazníkům - tento stroj bude neúspěšný!!" Po této větě čeští podřízení tohoto muže úplně mřeli a snažili se zmizet pod židlí. Radu o "second system effectu" dostal mladý muž ještě s sebou na cestu. Zapsal si ji drahým perem do krokodýlího diáře. A výsledek ?

Nejbližším uprgradem softwaru "přístroj Y" dostal schopnost "vzít buňky lasem" a hromadně změnit jejich typ.
"Výběrové řízení" přesto vyhrála sprostá a otrocká čínská kopie úplně první verze "přístroje X" - toho co měl prostor jen na 100 proužků.

Hezké ne ?

Rasistické úvahy nad polygenní dědičností

14. srpna 2018 v 5:49 | Petr

Před 3.5 miliardami let, když se na ZeměKouli poprvé objevil život - rozmnožování bylo probém. Praorganismy neměly spolehlivé mechanismy jak celý svůj "metabolický stroj" vyrobit v kopii pro potomstvo a tak rozmnožování znamenalo, že převážná většina potomstva "pra-prabaktérie" byly její nefungující - mrtvně narozené děti - zmetky. Pak se rozmnožování bakterií nějak ustálilo a nastal opačný problém - fungovalo až příliš dobře, takže generace a generace potomstva "prabaktérie" byly jejími identickými kopiemi a drobné změny vznikaly horko těžko - náhodnými mutacemi, které ve většině případů byly smrtící a jen ojediněle ku prospěchu.

Nevíme jak, ale už v jednobuněčném bakteriálním životě se objevila kopulace s výměnou genů - plazmidů a odtud už není daleko k sexuálnímu rozmnožování, které má jediný účel - dramaticky zvýšit variabilitu ŽIVOTASCHOPNÉHO potomstva a tím urychlit přizpůsobování se tohoto potomstva měnícímu se okolí. I nezadaní geekové obrysově tuší jak sexuální rozmnožování funguje. Žijící matka ( tedy s fungující kombinací genů ) "obcuje" s žijícím ( tedy s fungující kombinací genů ) otcem a potomstvo má náhodnou kombinaci genů od obou rodičů. Jelikož obě sady genů pocházely z živého organismu lze očekávat že i jejich kombinace povede ke konstrukci fungujícího organismu, který však bude ODLIŠNÝ OD OBOU RODIČŮ. Tedy ne čekání na to až jedna ze 100 000 nepodařených kopií pra-prabaktérie náhodou nezdechne, ale cílená produkce živého a variabilního potomstva.

Jednoduché vlastnosti organismu jsou kódovány jediným genem, tudíž se dědí tzv. "monogení dědičností". Obvykle se jako příklad uvádí Mendelovy pokusy s barvou květů hrachu, ale já mám hezčí ( a složitější ) příklad pro matematiky mezi vámi a to je dědičnost krevních skupin. Tedy ( hrubě zjednodušeně ) Existují 3 geny A který vede k produkci receptorů typu A na červených krvinkách, pak Gen B, který vede k produkci receptoru typu B a třetí gen 0 který nevede k produkci žádného typu receptoru. Ergo 3 kombinace od 2 rodičů existuje celkem 9 variant genetické informace, která vede k celkem 4 variantám výsledné krevní skupiny.

Gen Otce	Gen Matky	Genotyp potomka	Výsledná krevní skupina ( Fenotyp )
0	0	00	0
A	0	A0	A
B	0	B0	B
0	A	0A	A
A	A	AA	A
B	A	BA	AB
0	B	0B	B
A	B	AB	AB
B	B	BB	B

Jasné ? Přidal bych komickou historku. V jednom z prvních laboratorních cvičení na medicíně medici pomocí protilátek proti receptorům A a B určují vlastní krevní skupinu a v každém takovém cvičení se stane, že někdo zjistí, že není potomkem svého otce. Celá kombinatorika kolem krevních skupin je krásné cvičení pro středoškoláky, protože jedné krevní skupině může odpovídat více genových kombinací a tudíž více genotypů potomků. Tudíž někdy lze zjistit jestli jste synem svého otce a něky ne. Třeba pokud jste AB a otec je 0 ( nebo naopak ) je to průser. Nebo příklad, kdy to zjistit nejde : Otec je A matka B, protože nevíme jestli A znamená A0 nebo AA a taktéž nevíme jestli B je B0 nebo BB je nejpravděpodobnější krevní skupina dětí AB, ale není vyloučena ani A ( genotyp A0 ) nebo B ( genotyp B0) ba dokonce ani 0 ( v tom případě jsou rodiče A0+B0 ). Za domácí úkol poptat se příbuzenstva na krevní skupiny, rozkreslit na papíře kdo je jaký genotyp a ( třeba ) zjistit, jestli nejste levobočci a jestli to vůbec lze z vaší kombinace prokázat.

Pro matematiky jenom shrnuji - ultra jednoduché vlastnosti ogranismu jako krevní skupiny se dědí jediným genem, který může mít více variant a má-li N variant existuje N² kombinací, které se navenek projeví méně než N² vlastnostmi organismu. My máme 3 varianty genu ergo 9 kombinací a 4 výsledné krevní skupiny.

Pak tady máme složité vlastnosti organismu jako je třeba tělesná výška, kterou v nepatrné míře obvlivňují stovky a stovky genů od citlivosti receptorů na růstový hormon, po rychlost produkce růstového hormonu, po vlastnosti metabolismu ( jestli tělo vůbec uživí hormony nastavený nastavený růst ) až po nastavení příchodu puberty, kdy se uzavřou růstové štěrbiny v kostech a je s růstem konec. Představme si že tuhle vlastnost ovliňuje třeba 100 genů, které mají minimálně 2 ale ve skutečnosti ještě více variant. Vzhledem k množství genů a jejich variant se tomuto říká "Polygenní dědičnosti" a je to takové to co známe z praxe - otec je vysoký, matka je malá, děti budou "někde uprostřed".

Když mechanismus "děti jsou někde uprostřed" modelujeme matematicky je třeba si představit jako že každý z ( hypotetických ) 100 genů ovlivňujících výšku může na výšku mít 2 účinky výšku nepatrně zvyšuje, jako +1mm výšky nebo npatrně snižuje, jako -1mm výšky. Pak nastane sex a 10 000 kombinací genů od otce a matky, které budou mít "binomické" neboli "Gaussovské" rozdělení a vrchol gaussovy křivky pravděpodobnosti výšky dítěte leží v místě průměru výšky otce a matky, protože nejpravděpodobnější varianta je, že dítě dostane od každého rodiče polovinu genů "do plusu" a polovinu "do mínusu". Jinými slovy můžeme celou složitou polygenní dědičnost shrnout do jednouchého praktického ( a desítky let známeho ) vzorečku

Pravděpodobná výška dítětě = ( výška otce + výška matky ) / 2 + 6 cm u chlapců a - 6 cm u dívek

Korekční koeficient 6 cm je "korekce na mužské pohlaví" - tedy de-facto na vliv mužských pohlavních hormonů a mužského typu metabolismu na růst. Čím více se dítě liší od této spočtené výšky tím extrémněji nepravděpodobnou kombinaci genů zdědilo, ale pokud mají rodiče více dětí, nebo pokud takto počítáme průměrné vlastnosti celých populací je tento vzoreček prakticky 100% spolehlivý. Obecně lze říci, že pro polygenní dědičnost platí

Vlasnost dítěte = průměr vlastnosti rodičů +- pohlavní rozdíly

Takto se dětí prakticky všechny polygenní vlastnosti, třeba váha, svalová hmota, nebo INTELIGENCE, protože ta vychází z konstrukce našeho možku, na které se jistou částí podílí všechny naše geny. Polygenní dědičností inteligence se však dostáváme na tenký led.

Představte si že do státu plného lidí vysokých průměrně 170 cm se začnou hromadně stěnovat lidi průměrně vysocí 190 cm. Co se stane s průměrnou výškou v dané oblasti. Nebo jiný příklad - můj rodný Frýdek Místek měl v roce 1945 - 15 000 obyvatel, pak se v okolí otevřely uhelné doly a v roce 1985 měl 65 000 obyvatel. Kdo bylo těch 50 000 lidí navíc ? A jaké měli IQ ? Myslíte si, že to není na populaci poznat. Naopak díky "dědičnoti průměrem" bude "migrace za hornictvím" na obyvatelstvu našeho kraje znatelná ještě nekolik staletí.

Co se tedy stane s městem, ( státem, kontinentem ) trpaslíků kam se začnou stěhovat obři :

Varianta A - mezi novou a starou populací vznikne bariéra - jazyková, etnická, náboženská atd. a udrží se dvojí populace, což povede automaticky ke vzniku "kastovního systému" ve kterém vysocí i malí zaujmou takové postavení ve společnosti jak to vyhovuje jejich zděděným vlastnostem.

Varianta B - nakonec vznikne populace s "průměrnými vlastnostmi". Pak je otázka jestli "průměrná vlastnost" například "průměrné IQ" ( v Evropě po Africké migraci ) bude dostatečné k udržení dosavadních funkcí společnosti.

Tedy shrnutí:

Když se nad tím zamyslíte - sexuální chování má zajistit variabilitu genů zatímco polygenní dědičnost vede ke vzniku "průměrné populace" - je to pozoruhodný případ kdy dva biologické mechanismy na sobě závisí ač každý vede jiným směrem.
Politici i neziskovky řeší otázku "integrace" cizinců do naší společnosti - Pchá - holá nemožnost, když vliv polygenní dědičnosti po migračních přesunech je viditelný a nezničitelný desítky až stovky let. Jak se můžeme bavit o rychlých změnách vlastností migranů ze kterých vyplývají změny věcí tak efemérních jako je "kultůůra".
Migrace do "chytré" Evropy z "hloupé" ( viz obrázek ) subsaharské Afriky je tragédie.
Vzájemné křížení a "zprůměrování inteligence" povede k zániku "specializace podle IQ" neboli "kastovní společnosti", což povede ke společenské katastrofě, zejména v budoucím ( doufám jen obchodním ) souboji s Asiaty, kteří už dnes jsou o 5-10 bodů inteligentnější než Evropani.

Mapa též naznačuje časový obrys polygenní dědičnosti - povšimněte si IQ v rovníkové Africe = 70. IQ černošské populace v USA = 86. Od konce dovozu černých otroků do USA v roce 1865 uplynulo 153 let za tu dobu vzrostlo IQ populace vystavené tlaku na vyšší mentální výkon o 16 bodů to je 0,1 bodu za rok ERGO předpokládané dosažení amerického průměru lze ( když dobře ) očekávat za 120 let v roce 2140.

Obvyklé vysvětlení těchto rozdílů zaznívající z tábora "pravdy a lásky" jsou "špatné životní podmínky", nebo něco jako "nedostatek bílkovin v potravě". U polygenně děděných vlastností to může být pravda, avšak pokud je to pravda - Bůh s námi ! V takovém případě totiž první generace kompletně vyrostlá - od početí po dospělost - ve zlepšených životních podmínkách dosáhne maxima IQ ( tělesné výšky, atd. ) kterou toto zlepšení umožňuje a pak se zarazí na dalších, limitujících - neznámých, nebo těžko ovlivnitelných - faktorech. Pokud tedy za nízké IQ v Africe může "nedostatek bílkovin" ( a spol. ) je vyrovnání se inteligence amerických černochů s průměrem v USA v nedohlednu. Tím opatrněji je třeba postupovat v otázce koho si v Evropě ubytujeme a koho ne.

Možná ze špatné historické zkušenosti společností kde došlo k migraci a masivnímu "křížení etnik" a ze snahy aby zůstal alespoň někdo s původními "nezprůměrovanými" vlastnostmi jsou skutečným podkladem rasismu. Pokud je tomu tak, pak je rasismus biologicky účelné chování jak zajistit, aby ve společnosti byli i vysocí, i malí i chytří i hloupí ( a mnozí další ) a bylo z koho vybírat pro všechny různé společenské role. Pozoruhodné je, že "druhá strana" - tedy všichni krom Evropanů to podvědomě cítí a rasismus striktně dodržují - vytvářením kmenů, uzavřených komunit a paralelních společností, zákazem sňatků mimo své etnikum atd., přestože třeba v případě "Afrického IQ" to pro migranty v Evropě ani není výhodné, ale je to asi výhodné pro méně viditelné vlastnosti děděné stejným mechanismem.

Poslední okamžik smysluplné práce.

7. listopadu 2017 v 5:38 | Petr

Zde na prochlastaném východě je běžná následující situace : policajti najdou ( příbuzní přivezou ) do špitálu pacienta, který pravděpodobně pil, pravděpodobně drogoval, má povrchová zranění na těle i na hlavě, je v bezvědomí, spavý, má ukrutné bolesti hlavy, nebo se chová divně. Takového pacienta dostanou do ruky neurologové a jasná úvaha je tato - je nutno vyloučit podezření na mrtvici, krvácení do mozku z prasklé cévy, nebo z úrazu, hnisavé záněty mozku a mozkových blan, nádory atd. Ergo vyšetřovaný jde na CT, připadně na magnetickou rezonanci, kde je až 95% všech krvácení do mozku vidět. Problém je ve zbývajících 5% - nejčastěji když krev netvoří jasné ohraničené ložisko, ale "zateče mezi závity". Pak většinou tak jako tak následuje "lumbální punkce" alias odběr mozkomíšního moku - tekutiny ve které uvnitř lebky plave mozek. My biochemici "natočíme spektrum" tedy absorbční křivku mozkomíšního moku, která je typického tvaru a tento tvar dá informaci jestli pacient krvácí, nebo ne.

Kouzlo "spektrofotometrické metody" je v tom, že samotný výskyt hemoglobinu - krevního barviva není důkazem krvácení, protože odběr likvoru, "lumbální punkce", kdy se štěrbinou mezi obratli píchá do míšního kanálu je samo o sobě dosti "krvavé dobrodružství" a vzorek je často kontaminován krví z žilek prasklých při odběru. Tedy důkazem krvácení je až rozpadový produkt hemoglobinu - bilirubin, protože na jeho vznik z krve přimíchané do vzorku nejsou při lumbální punkci vhodné podmínky - tudíž jeho přítomnost znamená, že hemoglobin "tam byl" ještě předtím než jsme do páteřního kanálu začali píchat jehlou....

Takže jako laboratorní elév jsem byl pověřen "točit spektra" - což je ne-příliš oblíbená činnost, protože osoba hodnotící spektrofotometrické křivky se stále pohybuje na hraně rizika špatné diagnózy a tím poškození pacienta. Takže jsem při kadění ráno na míse přemýšlel "co s likvorovými bilirubiny" a samozřejmě mě napadlo bilirubin by se dal měřit chemickou cestou. Kouzlo je totiž v tom, že bilirubin se měří v každé laboratoři jako součást jaterních testů tudíž metodika i chemikálie všude jsou. Jediný drobný prolémeček je, že "normální" hladina bilirubinu v krvi je kolem 17 umol/l ( mikromolů na litr ) zatímco normální hladina bilirubinu v mozkomíšním moku je pod 0,2 umol/l. Úkolem tedy nebylo nic většího ani menšího než učinit komerčně dostupné reagencie na stanovení bilirubinu 100x citlivějšími.

Pokud máte v medicíně nějaký nápad, který slouží ku prospěchu pacienta, nikoliv k získání Euro-grantu, je prakticky jisté, že stejný nápad měl už někdo jiný a vskutku - průzkumem literatury jsem zjistil, že první na světě byl o rok dřívě nějaký kolega na novozélandkém Jižním ostrově. A kupodivu i jeho motivace byla stejná - usnadnit práci neurologům a biochemikům v malých špitálech, v noci, daleko od civilizace. Problémeček byl v tom, že novozélandská metoda byla pro naše analyzátory nepoužitelná - tudíž bylo nutno vyvinout metodu vlastní.

Takže jsem začal experimentovat a brzy jsem zjistil, že použití upravené standardní metody na stanovení bilirubinu - reakcí s kyselinou sulfanilovou a dusitanem sodným nepovede k ničemu. Pak ale došlo ke zvláštnímu zvratu událostí - do laboratoře se nám přihlásila slečna, že by chtěla u nás dělat bakalářskou práci z chemie. Začichal jsem "lacinou pracovní sílu" a zadal jsem jí jako téma "Měření blilirubinu v mozkomíšním moku". Kupodivu ani nevadilo, že bude druhá na světě ( a první v česku ), kdo takovou metodu vyvine, protože o rok dříve Farmaceutické fakultě z Hradce Králové ukrutně vadilo, že téma jiné bakalářky pro jejich studentku "neposune vývoj světové biochemie radikálně vpřed".

Takže slečna začala experimentovat a za nějakou dobu se ukázalo, že do té doby nedoporučovaná metoda stanovení bilirubinu reakcí s 2,4-dichlor-anilinem a dusitanem sodným je nadějná a povede k úspěchu. Takže za nepříliš dlouho jsme měli v ruce skutečně fungující 100x citlivější metodu na bilirubin, kterou bylo třeba ještě řádně otestovat. Stala se však další věc nevídaná - slečna najednou zmizela. Přestala docházet do laboratroře nereagovala na maily, jen jednou zavolala, že je nemocná. Takže místo testování v rámci získávaní dat "do bakalářky" jsem novou metodu urychleně otestoval sám a taky jsem ji sám spustil. Za necelý rok se slečna ozvala s následující historkou:

Při studiu teorie, co je to krvácení do mozku a jak je to s bilirubinem ji začala bolet hlava, která ji bolela ukrutněji a ukrutněji, až došla k přesvědčení, že to není sugesce běžná při studiu lékařských témat. ( Taky jsem prožíval třeba mimoděložní těhotenství ). Proto šla na neurologii, odkud byla poslána na magnetickou rezonanci, která odhalila v jejím mozku nezhoubný nádor - hemangiom. Kouzlo je v tom, že uvnitř lebky - mozek nemá kam uhnout, proto vás časem zabije i pomalu rostoucí nezhoubný nádor, čehož byly bolesti hlavy předzvěstí. Takže šup na operaci, hemangiom vyříznout, pak počkat až se mozek zahojí a oholená lebka zase obroste vlasy a pak - šup - rychle dostudovat ....

Po vyslechnutí této neuvěřitelné historky jsem se slečny ptal : "máte ještě odvahu pokračovat v práci na téma krvácení do mozku". A odvědí mi bylo "už ne, ale bakalářka je rozepsaná a nějak dostudovat musím" - tak dívčina statečně bádala a sepisovala práci o věcech, které ji samotnou málem poslaly do hrobu.

Konec dnešní pohádky by byl relativně optimistický. Máme na našem pracovišti metodu, kterou jsme vyvinuli s dobrými úmysly, pro naše pacienty, za naše peníze, bez ( Euro ) dotací a grantů "na vědu" a jiných hogo-fogo fenoménů, která za 2,40 Kč ( slovy dvě koruny čtyřicet ) zkontroluje zdali pacient jehož mozkomíšní mok vyšetřujeme by eventuelně mohl krvácet do mozku, nebo ne. Vzhledem ke směšné ceně tohoto vyšetření ( CT mozku je za 4 tisíce ) takto vyšetřujeme všechny mozkomíšní moky bez ohledu na to jestli lékař neurolog na krvácení pomýšlí, nebo ne a to byste se divili, že občas skutečně přijdeme s překvapivým výsledkem.

Aby konec pohádky nebyl tak optimistický - když jsem o nové metodě přednášel na biochemické konferenci, zvedl se kolega - šťoural - a ptal se : "máte na to CE značku ?! ". CE značka v biochemii je buzerační opatření, které zamezuje vyrábět si vlastní reagencie za halíře, abyste nesnižovali zisk firmám, které vám totéž prodávají za stovky. Tato věta byla předělem mezi minulou smysluplnou dobou a smysluplnou prací a současným generováním nesmyslů a snahou tyto nesmysly "nějak přežít".

Ano je to smutné, ale ale v roce 2009 byl poslední okamžik, kdy mi nad "hladinu buzerace" vyčnívaly alespoň nosní dírky. Nyní jsme v buzeraci zcela utopeni a pacient by raději neměl přemýšlet nad otázkami zda ( bolestivé ) vyšetření, které absolvuje slouží ke skutečnému získání informací pro diagnózu, k uspokojení "akreditačního standardu", k "výdělku bodů" nebo k něčemu úplně jinému - nepochopitelnému. Nicméně opět musím, po dlouhé době zopakovat starou větu "co společnost žádá, to společnost dostane" - myslete na to, až nějaká můra ( nebo netopýr ) v televizi povede odbornické řeči o "neustálém zkvalitňování procesů"....

Poznámka při druhém čtení : buzerace s "CE značkami" je opravdu legračně-mrazivá. Přestavte si třeba pacieny s močovými kameny. Kdysi se jim měřila hladina kyseliny citronové v moči, protože citronan hořečnatý rozpouští kameny ze šťavelanu vápenatého. Problémeček je že soupravy reagencií na vyšetření kyseliny citrónové mají "CE značku" pro použití v potravinářství - nikoliv ve zdravotnictví - proto "laskavá Evropská unie" měření citrátu těmito soupravami zakázala aby nikdo nepoškodil pacienta - protože žádná informace je lepší než informace - správná, ale "bez náležité bumážky".

Civilizace přečtených ( a přepsaných )

22. srpna 2017 v 5:31 | Petr

V dobách mého assemblerového programování na PC pod MS-DOSem jsem napsal malý prográmek, který udělal "Snímek" 640 kB "konvenční" paměti RAM a uložil jej na disk. Neuvěřitelné čtení - bloky funkčních dat se střídaly s chaosem po nesmazaných avšak zrušených blocích již ne-validních dat, rozsáhlé úseky vyplněné opakujícími se nesmysly typu "DEAD BEEF". Jenom Slovo "Microsoft" se v paměti PC vyskytovalo alespoň 100x čímž zabíralo téměř 1 kilobyte ( tehdy ) nesmírně drahocenné "konvenční" paměti. Úplně podobně je to s lidským genetickým kódem. Lidská DNA je 7 miliard písmen - "párů bází" z nichž každý kóduje 2 bity, tedy genetický kód gaždého jedince se vejde asi tak do 1,7 Gigabyte. Analogie s počítačovou pamětí je dokonalá. Část informace jsou aktivní geny, které kódují strukturální bílkoviny, enzymy ( bílkovinné katalyzátory reakcí ), bílkovinné hormony atd. Část jsou "pseudogeny" - zmatené sekvence původně funkční, dnes však zmutované DNA kterou jsme kdovíjak zdědili po kdovíjakých živočišných předcích, část jsou "repetitivní sekvence" alias lidský ekvivalent "DEAD BEEF", Introny, Exony, regulační sekvence, prostě chaos, který nyní pomalu rozplétáme.

Samozřejmě, že lidský genom dráždí fantazii, takže je to již drahně let, co se rozběhl projekt "HUGO" alias Human Genome, který byl oficiálně zakončen v roce 2008 sekvenováním DNA Jamese Watsona, objevitele struktury DNA. Původně miliardový projekt vedl k rozvoji techniky, kdy dnes kompletní sekvence DNA kohokoliv se dá získat asi za 10 000 dolarů a ceny jdou exponenciálně "Mooreovsky" dolů. Tudíž není daleko doba, kdy mamina bude zaškrtávat v porodnici : Otec u porodu ANO / NE .... skvence DNA novorozence s sebou ANO / NE .... a za malý příplatek dostane spolu s robátkem USB Flashku s kompletním genomem děťátka.

To se zdá jako naprosto šílená idea, zejména, když dnes zabrousíte do legislativy kolem "genetického testování", kde každý prd je tajný, ale věřte, že pod vedením "rychlo-intelektuálů" z genderové fakulty společnost hloupne, a jednoho dne nepochybně vyvstane otázka co je závažnější informace - moje sekvence DNA, nebo moje ( sexistické ? ) nahaté fotky na Facebooku. A až bude odpovězeno, že obojí je "asi tak stejně důležité" pak teprve nastane fičák. Už dnes si můžete objednat genetické testování, které vám dá vágní výsledky typu "20,5% vašich genů pochází z Afriky a z 30,5% ze Skandinávie". Práce s kompletními genomy bude úplně jiná - na Internetu odkliknete "porovnat moji DNA s databází" a vyskočí - Matka : Jolana Vopičková, Otec : Franta Vobšourník, ( na sex s ním "za hospodou na zábavě" si vaše máti sotva pamatuje ), který dle databáze má dalších 17 nelegitmních potomků. PáPá drahý "oficiální" tatínku Eberharde Vopičko, který jsi mě živil, utíral hubu a prdel a skvíš se v mém rodném listu....

Poblijete se cestou z hospody v parku - rovnou přijde účtenka za úklid od městské policie. DNA vyblitých buněk sliznice totiž mluví jasnou řečí..... Máte koníček se sestavováním rodokmenů ? Proč ? Rovnou vám přijde z Národního výboru lejstro : "dostavte se k dědickému řízení" - po neznámém strýčkovi který je dle DNA váš nepochybný příbuzný totiž zbyly dluhy a exekuce....

Připadá vám to šílené ? Jak technicky složité by bylo vyrobit databázi 7 milard genomů všech žijících lidí ? Jelikož 99% lidského genomu je stejné u všech lidí - stačí ukládat 1% diferenci, takže to vychází na 1,7Giga * 7Giga * 1% = 119 terrabajtů, mínus nějaké to místo ušetřené datovou kompresí - je to mnoho nebo málo ? Když už se pohybujeme v oblasti lehkého sarkasmu - jak se bude taková databáze sestavovat ? Samozřejmě, že ne tak jak by člověk čekal - to jest začne se lumpy, kterým se spolu s otisky prstů a policejním fotem vezme i pár buněk ze slin a z nich se nasekvenuje genom. To by se mohlo dělat už dnes a určitě by se to vyplatilo při pátrání po zločinech recidivistů, jenomže to by hrubě urazilo lidská práva příslušného lumpa. Takže naopak počítejte s nějakým Orwelovským "hromadným sekvenováním" na základě směrnice EU. Váš genom v databázi bude, ale až vám znásilní dceru - genom odpovídající spermatu násilníka ne a ne se najít - asi si nepřevzal s pozvánku na středisko k odběru krve - jistě si to dovedete názorně představit.....

To jsme v oblasti "dědičné informace" od příbuzných i ne-příbuzných. Dostáváme se do oblasti zdravotnické. Už dnes lze za 5-10 tisíc za kus detekovat jednotlivé varianty jednotlivých genů způsobujících určité choroby. Sám jsem ošetřoval stovky lidí s "trombofilií" geneticky zvýšenou krevní srážlivostí, která kdysi pracovala v náš prospěch, protože způsobila že pra-pradědeček přežil "bauchschuss" za třicetileté ( první světové ) války i bez doktora a tím předal geny pro vysokou krevní srážlivost, které v dnešní době vysokého tlaku a přežírání způsobily sérii infarktů a mozkových mrtvic u širokého příbuzenstva. Podmínky života se totiž změnily a stejný gen, který dříve prospíval najednou začal škodit. Pokud sekvenování jednoho genu stojí 10 000 korun a sekvenování celého genomu ( zatím ) 10 000 dolarů je jasné, že od 20 genových variant nahoru se více vyplatí mít vlastní genom na USB flashce.

Zatím je situace taková - u pár ( stovek ) genů známe pár ( tisíců ) "chorobných variant" a ostatní je zatím záhadou, ale cena sekvenování klesá, databáze genomů se plní, agoritmy "data miningu" si brousí zuby. Není nerealistické očekávat, že odkliknete někde na Internetu "diagnostikovat dědičné choroby" a za hodinu dostanete mailem desítky stran dlouhé PDF kde se bude podrobně rozebírat, že máte 90% šanci dostat v 57 Alzheimera ( kvůli variantě XXXXXX genu YYYYYY ) a v 64 že budete dezorientovaný agresivní rapl ( kvůli variantě genu ZZZZZZ, která s tím předchozím souvisí a vede k horším následkům choroby ).

Ba naopak, za mých časů ženské na seznamkách psaly : "odpověď jen proti zaslání fotky". V roce 2040 to bude "odpověď jen proti zaslání genomu". Ale proč se omezovat seznamkami - budete žádat o místo a zaměstnavatel bude chtít

Životopis
Motivační dopis
Foto
Heslo do cloudu, kde je uložen váš sekvenovaný genom + písemný "souhlas se zpracováním osobních dat".

To bude legrace ne ? Pokud budete mít nějakou problematickou genovou variantu - neštěkne po vás ani pes - snad aby vás zastřelili ještě rodiče.

Pokud vám to připadá jako zlý sen roku 2200 - jen malé info : Na rozdíl od "umělé inteligence" a jiných technologií, které stejně nikdy nebudou pořádně fungovat, tohle už je, jen zatím příliš drahé než aby sekvenování vlastního genomu bylo tak automatické jako fotka do řidičáku. A ještě druhý aspekt - je snadné v rámci Kubáčovského pesimismu prohlásít "čert vem molekulární genetiku", ale v tomto případě i Kubáč upozorňuje - je nesmysl vylít s vaničkou i dítě. Představte si třeba pacienty, kteří s ( opravdu existujícími ) avšak nikam nezapadajícími problémy bloumají zdravotnictvím, přitom v jejich genomu se pravděpodobně skrývají významné indicie, co jim vlastně doopravdy je. Nebo na "léky na míru" - zjistí se že na variantu HCHKRDTN některého genu skvěle funguje molekula BFLMPSVZ, který umí vadný enzym honit k téměr normálnímu výkonu a přitom pacienta neotráví, zatímco běžná necílená léčba by byla toxická.

Tohle je "celo-technologie", která změní svět způsobem, který i mně mírně děsí. Právě proto, že optimum využití molekulární genetiky je "někde uprostřed" zjištěné po dlouhém bádání, rozvažování a omylech. Právě proto hrozí "bruselské řešení" kdy "knihovník bez maturity" vydá pod vlivem lobbistů vyhlášku : "vše je povoleno", nebo naopak ( z důvodu preventivní připosranosti ) "vše je zakázáno". A bude po nebezpečí i po přínosech molekulární genetiky, které se rýsují jako obrovské, společností otřásající daleko více, než dnešní otřesy z krátce se objevivší, ale už zase mizící svobody slova na Internetu.

Poznámka při druhém čtení : Zatím jsme se bavili jenom o "čtení" DNA - zcela samostatnou kapitolou je "psaní" do DNA. Jestli se zjistí že určitá kombinace genetických variant vede k "dlohověkosti, spokojenosti a chronickému miliardářství" - bude to opravdu zajímavé. Představte si jak kolem roku 2035 na Babiše praskne, že jeho oplodňovací kliniky pracují ( pro smetánku ) s embryi s "editovanou DNA". Babiš se bude hájit, že vše je vlastně OK, pototože jeho kliniky jsou lepší než asiijské zdravotnictví, které nekazí byznys morálkou ( už dnes ). Za situace kdy v bohatých čtvrtích bude žít geneticky vylepšená minorita si opravdu rád poslechnu přednášku Marksové-Leninové o "rovných sociálních příležitostech", nebo si rovnou pustím film Gattaca.

Poznámka při třetím čtení - všeho s mírou : konzervativní frakci republiky vzrušil výrok Ústavního soudu, který v rozporu s českým právním řádem přikázal zapsat do rodného listu dítěte dva otce. Je hezké rozčilovat se nad "úpadkem práva", ale věc má jiný aspekt. Představte si, že po duhovém dětství bude to děťátko mít v dospělosti nějakou krizi, řekněme pověstnou "krizi středního věku". Od čeho odvodí v takové krizi svoji identitu ? Od kopupeného vajíčka anonymní dárkyně ? Od majitelky pronajaté dělohy ? Konec konců děcka z děcáku jejich ne-původ taky "žere" až do smrti a to přitom určitě nebyli vyrobeni na zakázku pro zábavu homosexuálního páru, který tím nechtěně demonstruje že pokora a zodpovědnost nejsou vlastnostmi sexuálních menšin.

Co dělat s lidmi, kterým hrabe ?

8. srpna 2017 v 5:24 | Petr

Moje máti měla pár známých, kteří během 70. let postupně emigrovali z komunistického Československa na západ a po jedněch z nich zbyly kompletní sebrané spisy Sigmunda Freuda, včetně vzácností, jako bylo první české vydání "Výkladu snů" z roku 1912. Kouzlo spisů Sigmunda Freuda je, že ačkoliv dnes víme, že o funkci mozku nevěděl vůbec nic, psal tak autoritativně ze jeho spisy prostě musíte dočíst do konce a na konci nemáte ani stín pochybností, že "tak to prostě je".

Mimochodem Sigmund Freud kolem sebe ve Vídni shromáždil skupinu žáků a spolupracovníků, kteří se pod jeho vlivem začali hrabat ve vlastní psychice a většina z nich nakonec objevila věci, dnes považované za normální, avšak tehdy v tak příkrém rozporu s představou "slušného člověka", že řada z nich spáchala sebevraždu, někteří bohužel taky jako poslední spásu před Hitlerem.

Tahle četba Freuda ve 13 na mně zanechala stopy dodnes. Za studií jsem váhal, jestli nebýt psychiatrem a bráno pohledem dnešní doby by to byla skvělá profese, jenomže za praxí na psychiatrických klinikách jsem zjistil, že psychotici úmorně opakující různé variety svého bludu mě spíš trochu štvou. Ale zájem o psychiatrickou stránku medicíny jsem později využil jako sloužící na "noční ambulanci" Tam se totiž setkáte s různými lidmi : narkomany, kteří přebrali, narkomany, kterým došly prachy a teď se třepou v absťáku, schizofreniky, kteří přestali brát léky, nebo u nich vypukla nová ataka a záchranka je nechce vést až do Opavy do léčebny atd. Tito pacienti sice mohou být až nebezpeční, ale diagnosa je většinou jasná ode dveří, prvotní léčba též, takže nezpomalují "průtok marodů" příjmovým traktem špitálu.

Naopak nepopulární jsou jsou lidi s "obsednatně kompulzivní" poruchou alias "neurotici". To jsou lidi, kterí ze širšího pohledu jsou vlastně zdraví, ale mají nějaký problém typu - "buší srdce a ještě vynechává", křeče nohou, knedlík v krku, chorobné obavy, že omdlí, chorobné obavy že se ztratí, že někoho zabijou atd. Jejich nepopularita spočívá v tom, že zdržují s problémy z objektivního pohledu málo závažnými. Právě když máte na vedlejším lůžku kardiaka s infarktem a babinu s mrtvicí na chodbě - vám movitě vypadající slečna podrobně líčí : "právě mi začala mrtvět vnitřní strana třetího prstu na levé noze".... Vlastností neuróz je, že pacienti se svých příznaků bojí, a proto nikoho nezabijou. Naopak "špatné myšlenky" jsou zdrojem jejich úzkostí, na rozíl od schizofreniků, kteří případné násilné pohnutky popisují klidně a odtažitě, čím klidněji, tím větší riziko, že mohou něco provést.

Takže jsem znal už dávno a mezi Internisty zaváděl "Systém dle Praška" - což je systém cvičení, který nutkavé neurotické příznaky potlačuje. Princip je v tom, že "stejné se léčí stejným". Má slečna fobii, že se udusí ? Pak se s ní domluví experiment : "vyzkoušíme jak dlouho vydržíte nedýchat". Ona s obavami svolí, nejprve vydrží sotva pár vteřin, ale cvik se zadržováním dechu se 5-10 minut stále dokola opakuje až nakonec patologická hyperregulace a úzkost povolí. Má někdo pocit knedlíku v krku - tak se nechá 10 minut stále dokola polykat ( zkuste si to ). Hltanové svalstvo se unaví a "knedlík" zmizí. Ba dokonce lidem, kteří mají obavy z prostorové dezorientace se nařizuje zírat na sebe upřeně do zrcadla atd. Ačkoliv to ryzí Internisti moc neberou - fungují tahle cvičení báječně, i jako samo-pomoc. Často se takovému neurotikovi ulevilo rychleji, než kdybych mu dával nějaké oblbováky ( nejdoucí po podstatě problému ) a čekal jestli zaberou. Velice často rychlost úlevy a možnost pomoci si sám je zásadní - život zlepšující faktor, účinnější než nejsofistikovanější léky.

Na systém dle Prof. Praška jsem si vzpomněl minulý čtvrtek, kdy jsem omylem nezablokoval diskusi pod článkem o neblahých poměrech u nás ve Frýdku. A když jsem se konečně dostal domů zjistil jsem že v diskusi je 5 příspěvků slušných a 18 příspěvků ve stylu : "Muhehe - Kubáč hledá vlastního ptáka mikroskopem" nebo "emír Mohamed zabije všechny bílé sračky v Česku"..... Protože původní článek byl napsaný tak, aby magistrátním úředníkům vyskočil v "denní svodce" musel jsem ty pomatené komentáře smazat, aby na základě nich nebyl celý článek ignorován jako výplod nějakéhho chorého mozku. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že člověk, který tyto věci píše je hlavním důvodem, proč z nedostatku času JEJ hlídat jsem diskuse zablokoval. Na jedné straně bych klidně napsal pojednání o hlednání vlastního penisu mikroskopem - jsem totiž slušný mikroskopista, ale na druhé straně tento blog už mi vysloužil "trestné" snížení platu a pravidelně se opakující vyhrůžky vyhazovem, proto považuju za zbytečné nejprve osobně riskovat a pak dávat komukoliv záminku k nějakým "opatřením" proti blogu, kvůli jedinci, který ani nepíše k věci.

Otázka je, kdo je autor těchto příspěvků ? Podle typického používání zahraničních proxy serverů a typického způsobu vyjadřování mám důvod si myslet, že to je pan Václav Šedý z Prahy - Autor knihy "Rozeberte si PC" a majitel jednomužné firmy "Laboratoř přístojových aplikací", prodejce pájecích vodiček a smyček pro trafopájky. Paradoxní je, že jsme se nikdy nesetkali a nevím o něm více, než o sobě prozradil do diskusních příspěvků. Teoreticky jsme se mohli potkat na burze v Holicích, ale tam je důchodců, co jsou trochu divní spousta.

Má manželku, která jej hlídá ? Bere nějaké prášky ? Měl někdy kontakt s psychiatrií ? Podle opakovaných zmínek o Dr. Strunzové a Dr. Čírtkové - ( skutečné pražské psychiatryně ) hádám, že ano, ale více opravdu nevím. Nicméně jsem se rozhodl k experimentu. Zkusíme "Výcvikový systém dle Praška" na panu Šedém, třeba se z krize vypíše. Čtenářové, kteří dočetli až sem jistě tuší co se bude dít. Tentokrát nikoliv omylem, ale ÚMYSLNĚ nechávám diskusi odblokovanou a necenzurovanou. Případným "bojovníkům za čistotu Internetu" z české státní správy uvedu jen malý Disclaimer : pan Václav Šedý je nepochybně svéprávný a tudíž zodpovědný za své písemné projevy, za které naopak nejsem zodpovědný já, přesto je nechvávám v této diskusi i s vědomím jejich možné závadnosti, jako studijní materiál pro veřejnost.

Pak je tady ještě poznámka pro ostatní mé čtenáře : Znáte toho člověka ? Je to takový ten drobný "elektro-autista", co si doma kutí, ale do očí se vám nepodívá ? Pokud budete mít odvahu vmezeřit své příspěvky mezi ty jeho, zkuste o tom napsat - velice by mě to zajímalo. Rozhodně však vyzývám k maximální zdvořilosti a doufám, že BLOG.CZ vydrží nápor nastávající diskuse.

Vše řečeno, je čas začít :

PANE ŠEDÝ HRR DO DISKUSE !

A nepřestávejte psát.... Až do únavy.... Protože jedině pak je úleva z výcviku dle MUDr. Praška maximální.

Počet komentářů: 276

Reklama

<< První < Předchozí 12 3 4 5 6 7 Další > Poslední >>

Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz