Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Letos na svatební cestě jsem navštívil papežský palác v Avignonu - až monstrozní gotická pevnost, kde tři největší místnosti jsou - jídelna, účtárna a pokladna. To vypovídá o katolické církvi mnoho - a vzhledem k jejímu konzervativismu platí dodnes, že mají lepší vztah k prachům než k Bohu a věřícím. Proto dávat za příklad katolíky - zejnéna v našem ateisticko / katolickém státě je velmi ošemetné. Nicméně ateisti v převážné většině nejsou srovnaní s vlastní smrtelností a legrace je, že si to často ani neuvědomují. My se pak ve zdravotnictví nestačíme divit když příbutní dovezou do špitálu, zatím ještě dýchající, "tělesné ostatky" 99 leté babičky a křičí "dělejte něco, vždyť ona umře".

Tato nesrovnanost se smrtí nahrává součastné technokraticko - cynické medicíně, která většinou "bojuje o život do poslední kapky (pacientovy) krve" = do poslední koruny jeho zdravotního pojištění, ať to má z lidského hlediska smysl, nebo ne. Pod vlivem tohoto fenoménu napsal jsem loni článeček - Léčba horší než smrt. Velice doporučuju článeček přečíst včetně komentáře, který mi otevřel oči a vyrazil dech zároveň.

Čtenářka jenom naznačuje - zemřela jí pubertální dcera na chemorezistentní kostní nádor. Nicméně z jejího naznačování jsem usoudil - jak to chodí v Motole. Totiž patrně zcela stejně tak jak to chodí u nás - v oblasti mohutně zamořené jehovisty, kteří odmítají krevní transfuze a to i pro své děti.

Naše legislativa totiž upředňostňuje "zájem dítěte". Což v soukolí zdravotnického absurdistánu znamená, že pokud rodiče odmítnou nějaký zdravotnický zákrok (u jehovistů transfuzi), který lékař považuje za "život zachraňující" - doktoři se v takovém případě rodičů na nic neptají, zahájí léčbu a spolu s tím informují soud a "orgány sociálné právní ochrany dítěte", které rovnou "zahájí kroky k odejmutí" dítěte nespolupracujícím rodičům.

Divíte se ? Přece tady byly připady odejmutí dětí pro mnohem méně závažné "prohřešky". Náboženští pomatenci nechtěli děti pouštět do školy, nebo matka seřezala dítě na holou. Tak proč ne "v případě života a smrti" ? Nikdo nezkoumá motivaci rodičů ani dětí. Je důvodem odmítnutí péče pomatený výklad jehovistické bible ? Nebo je to něco závažnějšího - kdy rodiče, kteří dítě znají od narození lépe než "pan docent" cítí, že konec je už blízko ?

Takže na základě zkušeností jak to funguje v 90% procentech zdravotnictví dovolím si zafantazírovat jak to funguje v onkologických "továrnách na smrt". Takže velko-špitál má několk sekretářek, které mají na nástěnce všecha telefonní čísla - na soud, na sociálku, do "dětského centa Klokánek" - všechny formuláře ve Wordu mají už předem nachystané.

"Pan docent", když narazí na odpor rodičů vůči léčbě - nejprve vysvětluje, pak vyhrožuje, a pak prostě "zvedne telefon a nahlásí úřednici rodné číslo". Tím se celá mašinerie rozjede a dítě skončí "ve vlastním zájmu" bez rodičů a naopak. Reálně však stačí stresovaným rodčům jen pohrozit a ti jsou pak svolní s čímkoliv.

A motivace "pana docenta" ? I jako ateista se modlím, aby to byl čistě jenom zaslepený zájem "léčit až do smrti smrťoucí". Realita mě ovšem naučila, že ve velkém kolektivu nemocnice je minimálně pár osob, které si mnou ruce nad "případem do publikace", nebo "vylepšením statistiky", nebo (nedej Bože) nad enormními "odběry" drahých medikamentů a prebendami od farmaceutických firem z toho vyplývajícími.

Podtrženo sečtěno - přece jste si nemysleli, že v moderní společnosti, kde nikdo nikdy nikde nezodpovídá za nic a to na jakékoliv úrovni - bude rodičům dána do rukou (reálná) zodpovědnost za vlastní děti.

A jestli máte dětátko prolezlé nevyléčitelnou chorobou - připravte se na názornou ukázku, co bylo myšleno citátem "tělo má jit do hrobu zhuntované"...

Poznámka při druhém čtení - že lámu hůl nad odcizeností "akademické medicíny" neznamená že jakkoliv podporuju léčítele, biotroniky, psychotroniky, alchymisty, astrology a všechny ostatní podvodníky. Lékař onkolog alespoň tuší před jakým protivníkem stojí - tihleti "alternativní gauneři" - jsou příliš blbí a příliš chamtiví na to, aby se neštítili slibovat nešťastné rodině cokoliv, hlavně když jsou prachy nablízku ....

Představte si, že by náš milovaný stát, který se o nás tolik stará, vyhlásil, "chleba je strategické zboží, proto budeme jeho cenu regulovat - maximální cena chleba nesmí, pod obrovskou pokutou, přesáhnout 50 korun !!!".

Co by se stalo v dalších dnech ? Média by se zaplnila články, ve kterých by různí "analytici" a "komentátoři" diskutovali jaký to má společenský, finanční, ekologický, náboženský a kdovíjaký jiný dopad. Mezitím by se objevovaly nenápadné článečky typu - velkostatek XY potřebuje nový kombajn... pekárna AB potřebuje novou pec.... Cena chleba by v té vřavě začala nenápadně stoupat, až by se všude, bez výjimky, ustálila přesně na na hodnotě 50,00 korun. Pochybujete o tom ?

Protože léky jsou ještě strategičtější než chleba - a na rozdíl od chleba - se musí užívat každý den ;-)) - náš laskavý stát cenu léků reguluje a to pozoruhodným způsobem, kdy díky regulaci, mají všichni, krom nemocných vysoké zisky. Marodi nějakou "nevyvážeností systému" však mají jenom vysoké náklady. Divné že ?

Příklad - do roku 2006 měly lékárny stanovenu "maximální marži" na 29% to znamená, že celý řetězec - velkodistributor - lékárna - si mohl přirazit k ceně maximálně tento obnos. Ministerstvo se zapřísahalo, že to je MAXIMÁLNÍ marže - a že je na vůli lékáren aby si marži "dobrovolně" snížily.

Nyní nastává kontrolní otázka soudruzi : Kdo myslíte že tak učinil ?

Můj otec - obchodník s nerezovou ocelí - prohlásil, že v jejich branži - jak je marže nějakého obchodu nad 5% tak se o nej zajímá ruská mafie, a proto by 29% ani nechtěl, protože by byl určitě zastřelen. Stejně to viděl i nynější prominentní vězeň a dřívější ministr zdravotnicví David Rath a proto chtěl marži snížit z 29 na 24%.

Strhl se křik obrovský a výsledkem je následující kompromis :

Nedává vám to smysl ? - místo jedné sazby, která byla jasná a průhledná se zavelo 8 pásem obchodních přirážek. Optimista by řekl marže klesla (pro léky nad 300 korun za balení). Pesimista by řekl marže stoupla (u nejlevnějších léků, kterých je největší spotřeba). A my realisti - víme že by nám náš stát neublížil. Jenom nám vrtá hlavou jestli tento systém pomocí různých manipulací typu: velké balení na 3 měsíce zaměníme za 3x balení na 1 měsíc neumožňuje s maržemi pěkně a nekontrolovatelně podvádět.

Opět kontrolní otázka soudruzi: Která lékárna si tyto maximální marže dobrovolně snížila ?

Když už jsme u těch lékáren - o tom, že v tomto podnikání "něco smrdí" svědčí to, že v menších městech, kde za bolševika byly 3 trafiky a 1 lékárna (otevřená do 18,00) je dnes 1 trafika a 5 lékáren (otevřených do 11,30). Takže pokud vám večer na pohotovosti napíšou recept - jedete si pro léky třeba z Bílovce do Ostravy, o víkendu ani nemluvím. Proč by taky "paní magistra" v některé z těch 5 lékáren pracovala po večerech a o víkendech, když - díky státem regulované marži - "na vilu a bavoráka" stačí mít otevřeno ve všední dny dopoledne ?

Druhý podezřelý příznak - "investiční skupiny" typu PPF, AGEL, PENTA vytvářejí řetězce lékáren a mydlí se "konkurenčně" hlava nehlava. Jenom si nejsem jist, jestli bojují taky ve snižování "dobrovolné maximální" marže.

Příklad 2 - lékárny si strhávají svoji marži, ale co farmaceutičtí výrobci ? Ti tvoří tzv. "Základní cenu" kterou pro všechny léky krom volně prodejných reguluje Komise pro cenu léků Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Tato komise je velice tajemná organizace. V minulosti o ní prosáklo, že se dopustila drobných chybek - jakože opomněla do ceny léků promítnout změny kursu světových měn atd ... Shodou okolností byly všechny tyto chybky v neprospěch marodů - zvláštní ne ?

Abych nešířil spiklenecké teorie - uzavřel bych pojednání o cenové komisi svou spekulací : "nevím kdo jsou její členové, ale vím jistě, že jsou to samí milionáři" Tušíte proč '?

Samozřejmě i základní ceny jsou MAXIMÁLNÍ a výrobce si může cenu DOBROVOLNĚ snížit. A do třetice kontrolní otázka soudruzi : Kdo si myslíte že tak činí ?

No z historického hlediska - již za starého Říma císař Tiberius stanovoval maximální ceny pšenice z Egypta - až vypukl hlad. Nebo Američani bojují proti drogám tak, že kdysi byla průměrná policií zadržená dávka drog v gramech od dealera a dnes je v tunách, v kontejnerovém přístavu....

Poslední odstavec před koncem - jistě jste pochopili, že daný systém poškozuje nejenom marody, kteří platí neúměrné doplatky za léky, ale i jejich zdravotní pojišťovny, které platí ten zbytek. Proč ty nevystoupí a silou svých miliard neprosadí pořádek ?

Představenstvo (pojišťovny) vyjednává s představenstvem (farmaceutické firmy) nebo s ministerskými úředníky nebo s poslanci ? "Kluci z Prahy", kteří o sobě "vědí všechno" by se měli rozkmotřit ? Kvůli takové banality, jako jsou peníze veřejnosti - za zdravotní pojistné - které lidi stejně MUSÍ platit ze zákona ? A stát, který platí za "státní pojištěnce" = děti, socky a důchodce ? Státní úředníci mají bořit (pro sebe) výnosný systém , který - sami vytvořili a udržují ?

V každém případě pojišťovny bezpečně vědí, že pokud nechtějí "regulovat" systém tam kde by to rychle přineslo razantní výsledky, stále ještě je mozno odlákat pozornost veřejnosti "proaktivně" prováděnou neškodnou onanií v oblasti, kde to nepoškodí "zavedené finanční toky".

Vzhledem k celkové situaci - musím prohlásit o lécích totéž co o sportu - každá tabletka - včetně lidí kolem výroby distribuce a "regulace" - nesmírně nesmírně nesmírně smrdí.....

Měl jsem jednou na oddělení babinu, která měla tak těžkou mrtvici, že podle CT mozku ji odumřela prakticky celá levá mozková polokoule. Jestli si pamatujete z "Neurověd" tam někde nad levým okem sídlí naše vědomí a osobnost takže pro mně byla babina prakticky už mrtvá - byla ve stavu zvaném "apalický syndrom" kdy mozková kůra je už mrtvá ale všechna nižší nervová centra udržující "základní tělesný hardware" ještě dokonale fungují.

Příbuzenstvo kolem mně kroužilo, jako vosy a kladlo milion dotazů typu "proč babička tak hluboce spí", "kdy se babička vzbudí". Tak jsem začal pomalu a opatrně vysvětlovat, že babička už se nevzbudí, protože "vzbudit se" znamená aktivovat tu část mozku, která se u ní už změnila v odumřelou masu postupně odklízenou bílými krvinkami.

Výsledek se samožrejmě dostavil "Vy nám lžete !" "My přece jasně vidíme, že babička jenom spí." "Vy ji nechcete léčit a chcete ji nechat umřít ! ". A sepsali stížnost, že pes kost by ode mně nevzal.

Na druhé straně když moje mamá odešla s mým druhým (třetím ??) nevlastním tatínkem do USA - protože neměla místní licenci pro lékařskou praxi - dělala chvíli ošetřovatelku na velmi zvláštní klinice - plné bohatých mrtvol na dýchacích přístrojích. V Texasu, kde to bylo, totiž platí klasické "kovboj je živ, dokud srdce bije". Tedy ta zvláštní klinika byla plná lidí z hlediska evropské legislativy dávno mrtvých, ovšem udržovaných ve stavu "smrti mozku" protože dokud dýchají a srdce bije alespoň na přístrojích - jsou stále dle zákona živí a špitál dostává prachy ze zdravotní pojistky, manželka / vdova dostává výnosy z akcií, nemusí se vypořádávat dědictví k ropné firmě ani k ranči SouthFork - Sue Ellen, Bobby i JR jsou dokonale spokojení....

Tím se dostáváme k zajímavé otázce definice smrti, která je velmi mnohovrstevnatá od hnijící mrtvoly v lesíku po "babičku, co jenom spí". Problém s definicemi smrti je, že ať si pobožní myslí co chtějí, v případě smrti se nejjasněji projeví že člověk = mozková kůra. Můžeme si o tom myslet cokoliv, můžeme spekulovat, jestli mozková kůra je "všechno co máme" nebo je to jenom "komunikační interface" s duší, duchem, pánembohem, vyšším jsoucnem - atd... Prostě jak odumře kůra - už si s chlapy v hospodě nepokecáte a basta....

Z tohoto hlediska je zajímavá otázka smrti mozku a nabídky orgánů pro transplantace. Když vám mozek vyteče hledím motocyklistické přilby - ledviny, játra, srdce, plíce a kdoví co ještě stále fungují.

Z tohoto hlediska je ještě zajímavější, že eticky a psychologicky složitou transplantaci srdce provedl jako první Christian Barnard, který, ač se o tom moc nemluví, byl občan Jihoafrické republiky. První transplantace proběhla právě tam v Kapském městě. Důvod nebyl v tom, že JAR byla nějaká medicínská špička, ale spíše v tom, že jedimě v jížní Africe byly v té době dosti "volné mravy" a dohled všemožných církví dosti slabý, na to, aby místní kardiochirurg (Barnard) přišel ke kolegům na sousední oddělení a prohlásil (o "dárci") - tenhle chlap je už stějně mrvej - vyřízneme mu srdce a našijeme je támhle tomu chlápkovi ....

Abyste nežili v hrůže, že půjdete na "slepák" a skončíte jako vykuchaná mrtvola, protože u nás jsou v poslední době "ještě volnější mravy" než v JAR v roce 1967 - Christian Barnard byl velmi eticky na výši, a zavedl pravidla platná dodnes - o smrti a darování orgánů rozhoduje nezávislá komise - jiných doktorů než ti kteří budou provádět odběr i transplantaci orgánu. Známky smrti mozku musí být nevývratné atd. Nicméně i tak - v Polsku by Barnarda farář pokáral v neděli v kostele - a bylo by po transplantacích.

A když už jsme u těch motorkářů - právní systémy států se dělí na dvě odlišné skupiny - státy s "předpokládaným nesouhlasem" kde se předpokládá, že byste za živa nesouhlasili s darováním svých orgánů. A pak samozřemě státy s "předpokládaným souhlasem" - kam patří i Česká republika, kde se předpokládá, že každý za živa souhlasí s darováním svých orgánů, pokud mu, po smrti mozku, jsou už k ničemu.

Zdánlivě se zá, že ve státech s předpokládaným nesouhlasem se vůbec netransplantuje - nikoliv - je to sice strašně složité ale za svého života můžete sepsat prohlášení, že po smrti darujete své orgány. Stejně tak u nás můžete sepsat prohlášení, že si darování nepřejete.

Mimochodem jsem docela rád, že u nás se předpokládá souhlas, protože si nedovedu představit jak "zamlžený mozek" s Kawasaki - sepisuje u notáře prohlášení -"až se při předjíždění ve 200 na hrbolaté okresce zabiju - dejte mé ledviny potřebným"

Na závěr dva sugestivní dotazy:

1. Přemýšleli jste někdy nad tím, že díky předpokládanému souhlasu vás zdravotnictví může "rozebrat na orgány" ?

2. Dovedete si představit jak jsou na tom čekatelé na transplantaci v již zmiňovaném Texasu ?

Představte si, že byste dostali práci v zemi jménem Zlodějovo a první den by vám řekli, že budete dostávat 10 000 jednotek místní měny. Chtěli byste vědět, jestli je to hodně, nebo málo, ale nenašli byste jedinou banku, nebo směnárnu, která by měla směnný kurs, a dokonce žádné zboží v obchodech by nemělo cenovky. Druhý den by vám šéf řekl, že to je schválně, aby nikdo nic nevěděl a peníze nekazily lidem charakter.

Že je tato příhoda absurdní - přesně takto fungují v Česku zdravotnické rozpočty. Suma, která se vybere je přibližně jasná. Suma, která se vydá je taky přibližně jasná - to je to, co se vybralo + každoroční deficit. Kolik se udělá zdravotnických výkonů je taky jasné protože každé zdravotnické zařízení předává vopruz-úřadu jménem UZIS detailní statistiky. Ceny zdravotnických výkonů jsou taky jasné na to máme "Sazebník zdravotních výkonů". Co je a co není hrazeno z pojištění je taky rámcově jasné - na to máme zákon 48/1997. Takže všechno je popsané jak z učebnice pro prvňáčky - tak kde je problém ?

Drobný problém je, že když vynásobíte zákonem hrazené zdravotní výkony jejich počtem a cenou - dostanete mnohem větší sumu, než se každý rok vybere. Z takové nerovnováhy jsou v principu čtyři cesty.

Kontrolní otázečka soudruzi - která varianta platí v Česku ?

Sviňárna zdravotnicví ve Zlodějovu je v tom, že stát, místo aby tento fakt lidem na plnou hubu řekl, lže, mlží, předstírá, že problémy nejsou, nebo jsou jinde atd. Východiskem z tohoto problému je jediná věc - je třeba aby někdo řekl - nemůžeme za České peníze - po odečtení korupce - za Rumunské peníze mít Německé zdravotnictví - tak se pojdme dohodnout - kde ubereme - co se léčit bude a proč a jak a co se léčit nebude - proč a jak .....

Příklad: (hrubě zjednodušený) - Lymfomy (což jsou nádory z bílých krvinek) budeme léčit prednizonem a cyklosfamidem - jako všude ve světe - což je léčba za 5 000 týdně, nikoliv speciálními protilátkami jako v USA a Německu, protože to je bratru za 500 000 týdně a rozdíl v délce přežití jsou (jen) 4 měsíce. Co s ušetřenými prachy ? Koupit panu primáři nového Jaguára ? Nebo je investovat do léčení chorob, kde se dá za mnoho miliónů získat více, než pár měsíců života vyčerpaného chudáka ? Je to férové nebo není ?

Jistě pochopíte proč profesoři z Prahy přiživující se z peněz farmaceutických firem vidí tento problém zcela jinak. Také není těžké pochopit, že budou argumentovat že, ve studiích z Ameriky není rozdíl 100 násobný, ale jenom 2 násobný. Neřeknou, že je to proto, že tam tvoří náklady nemocnice a plat personálu 95% ceny každé léčby - ať jsou léky drahé nebo laciné....

Pepa Dymák z Horní Dolní by řekl - o tomhle mají přece rozhodovat doktoři - chyba - stát určuje jak vysoké je zdravotní pojištění / daň. Takže když je stát v pozici Joudy, co místo Mercedesu koupil Trabanta a libuje si jak ušetřil. Doktoři jsou v pozici automechaniků na které stát kříčí, že ta plečka nejde 200/hod. jak si původně myslel.

Nevěříte ? V době kdy jsem ještě dělal Internistu VZP příbuzným pacientů rozesílala dopisy ať nepodlehnou "žebrání" a nenosí do špitálu plenkové kalhoty pro stařečky co neudrží stolici a moč, protože to "je plně hrazeno z pojištění" - neřekli však, je že jejich definice - "plně hrazeno" znamená "jedna plena na celý den" - takže dědula leží většinu dne ve vlastní moči a hovnech. Chybka v "komunikaci" nebo cynická lež ?

Druhý příklad - v laboratoři vyšetřujeme spoustu parametrů které se při těžkých chorobách mění prakticky okamžitě a varují doktora, že se pacient zhoršuje. Všechny tyto parametry mají "ve vyhlášce" napsáno, že je lze vyšetřovat "bez omezení" - což VZP chápe jako "jednou denně". Takže pokud jste mamina předčasně rodící, nebo její nedonošené mimino, nebo kardiak s čerstvým infarktem, nebo rozmlácený šofér po havárce, nebo máte prudkou infekci a potřebujete vyšetřit častěji než "bez omezení" - máte smolíka - doktor dostane výsledky jednou denně a zbytek dne věští z koule....

Takových příkladů můžu uvést stovky - všechny lze shrnout výrokem, který řekl revizní lékař VZP osobně - "udělat to musíte, ale účtovat to nesmíte"- což je přístup, který pojišťovny milují úplně nejvíce.

Takže, co by se mi tak líbilo - aby ministr zdravotnictví (i ostatní politici) konečně přestal být jenom loutkami v rukou mafiánů a jasně řekl - pojďme debatovat, na jaké zdravotnictví vlastně máme peníze. Že by to znamenalo nejprve zavést pořádek a to by byla komplikace kradení ? Myslíte, si, že ve Zlodějovu to nikdy nebude ? Budete se divit, ale pro humanitární pomoc rozvojovému světu to funguje. Humanitární organizace, aby přesvědčily šetrné Američany, aby pustili cent - musely důkladně vyčíslit náklady na každého vyléčeného. Tím se přišlo na šokující čísla :

Příklad : Choroba jejíž léčení je absolutě nejlevnější na celém světě - je prevence malárie pomocí sítí proti komárům. Dokonce je spočteno, že za prachy které stojí prodloužení života pacienta s AIDS o 1 rok se dá pořídit tolik sítí, že to jiným lidem ušetří 60 000 let marodění na malárii a dalších komplikací z toho vyplývajících.

Co kdyby se během dělání pořádku v naší zdravotnické ekonomice objevil taky nějaký takový šokující nepoměr ? Nebo naopak - je vůbec morální léčit toho člověka s AIDS - když to znamená 60 000x více komplikací s malárií ? Nebo z našich poměrů - je vůbec přípustné operovat břišní operace chirurgickým robotem za 100 mega, když to znamená, že náklady na každou operaci jsou 5x vyšší za cenu sotva prokazatelného snížení komplikací ?

Podstatným vedlejším problémem č. 1. jsou doktoři v sytému. Abych předešel neplodné diskusi - vím, že někteří doktoři kradou a to nemálo, berou úplatky a to nemálo. Viděl jsem vozový park ve špitále. Vím, že některým kolegům píše sestřička křížek do rohu chorobopisu - což znamená "pacient už zaplatil". V opakovaně se hádám s babičkami, které už "jsou naučené" a když odmítnu prachy, tak mi plačtivě oznamují "jestli si tu pětistovku nevezmete, tak se mi uřčitě přihorší".

Nicméně, to, že by se zdravotnictví a prachy v něm stalo předmětem veřejné diskuse - to by manévrovací prostor pro nekalé praktiky výrazně zúžilo.

Na druhé straně pokud by politici (nebo veřejnost) řekli - nejprve ať doktoři nekradou - a pak budeme řešit ostatní věci - to je klasická "logika zpráv TV Nova" typu - trezor zavřeme - teprve až všechny, kdo z něho brali, podaří zavřít taky ....

Podstatným vedlejším problémem č. 2 je, že současní pacienti jsou důchodci pracující za bolševika, kteří stále mají v hlavě "nárokovou mentalitu". Sice platili zdravotní daň z pouhých 2000,- měsíčně, protože vyráběli "na sklad" v komunistické zastaralé, neefektivní, dotované fabrice. Za 500 měsíčně nakradli, protože "kdo nekrade okrádá rodinu". za utržené prachy si dali - bůček, cigaretky a chlast. Nicméně dnes mají pocit, že byli "motory ekonomiky" a nyní na "na zaslouženém odpočinku" mají dostat, na co jen pomyslí - nesmrtelnost v to počítaje.

Takže zdá se, že vystoupit s upřímným - nemáme na Dr. House pro každého - je politická sebevražda. Proto se politici snaží pravdu ulhat a ukřičet, ale já jenom roky sleduju jak se naplňuje heslo bývalého ministra zdravotnictví Dr. Miroslava Macka - neuděláme-li reformu my, udělají ji peníze za nás - jenom dodávám - že výsledek se nebude líbit nikomu, snad krom kulichů z Prahy - Motola.

Vůbec mě nebaví surfovat po trapných stránkách ministerstva zdravotnictví. Douvám, že ván nebude činit problém uvěřit, že existují vyhlášky nařizující minimální množství personálu na zdravotnických pracovištích.

Jako vždy v Česku a jako vždy v EU - není vůbec podstatné kolik má být kde personálu. Problém této vyhlášky je v tom, že to co je vyhláškou považováno za minimální obsazení bylo managementy špitálu od začátku považováno za optimální a v poslední době dokonce je to považováno za maximální možné personální obsazení.

Příklad : když je ve vyhlášce psáno, že v případě naprosté personální krize stačí jedna sestra a jedna ošetřovatelka na noční směnu pro 35 pacientů - je to pochopeno tak , že pokud by na některou směnu připadlo více personálu - je to důvod k propouštění.

Manažéři zdravotnických zařízení se na takovou pekelnou noční směnu na které minimum = maximum stejně nikdy nepříjdou, ne tak aby se dokonce pokoušeli pracovat, takže "racionalizují" "optimalizují" a "katují kosty" s velkou lehkomyslností.

Tím ve zdravotnictví vznikají "pekelné" specializace, nemocnice, oddělení, ambulance. Jejich pekelnost počívá v tom, že nelidská intenzita práce způsobí dvě věci - jednak se jejich pověst "šíří až ke hvězdám", takže nikdo není blázen, nebo masochista, aby tam šel pracovat. A navíc ti kteří tam již pracují se časem unaví, zlomí a začnou si hledat cestu pryč.

Manažér pak sedí v teplé kanceláři s poloprázdným špitálem za zády a krčí rameny - vidíte - my jsme nechtěli vyhodit polovinu sester - my jsme vyhodili jenom 20 a ostatní "pochopily" a odešly samy. Díky nerovnoměrné pracovní intenzitě na "pekelných" pracovištích - často nelze dodřžet ani úchylonou interpretaci vyhlášek typu minimum = maximum a o počtu personálu rozhoduje prostá nedělitelnost personálu na menší části než 1 osoba.

Nechápete? představte si oddělení a manažéra, který přemýšlí kolik zaměstná pesonálu. Jeho myšlenky jdou nejčastěji tímto směrem: Může být oddělení bez sestry ? To by nám asi neprošlo ! Tak kolik minimálně lidí musí být na oddělení ? Jedna sestra ! Mení to moc - nestačílo by půl sestry ? Určitě stačílo ale ti zatracení lidi nejdou půlit nekrvavým způsobem ! Výsledek 1 sestra. Kolik musí být ve špitále doktorů ? Nula ? Jeden ? Co když bude třeba operovat - sláva - tak jeden chirurg. Někdo mu musí pacienta uspat - tak ješět 1 anesteziolog. A co když se vyskytně nějaká choroba jako infarkt, nebo porod - tak ještě internista a gynekolog - a nešlo by jenom půl gynekologa ?

Matematici jistě pochopili - pokud zaměstnáme jenom levou polovinu sestry - kdo jí bude držet pravý SHIFT až bude sepisovat do PC vymyšlené dřistoprdy o stavu pacientů ? A reálná péče o lidi ? V jedné osobě ošetřovat 35 zmatených ležáků ? Padli jste na hlavu - nebo co ? To přece nemá smysl ani zkoušet ! Naštěstí kombinace neprůstřelné dokumentace a neprůstřelného cynismu vyřeší všechno a pokud to neumíte jděte od toho !!!

Jaký mají tyto patologické mechanismy hlubší smysl ?

Jako vojáci jsme armádní režim hodnotili rčením - "nejprve se musí hodně spěchat, aby se pak mohlo hodně čekat" - já jsem to jenom nepatrně aktualizoval na - "nejprve se musí hodně šetřit, aby se pak mohlo hodně krást".

Tak proto !

Pokud osamělému seniorovi ve věku nad 80 zdechne pes většinou rodina může rovnou chystat pohřeb příslušnému seniorovi, protože stres z úmrtí "nejbližšího tvora" většinou nelze v tomto věku přežít. Pokud dítěti zdechne jakékoliv domácí zvířátko je to tragédie, a veliký smutek. Pokud chlapovi střednino věku zdechne akvarijní rybička - je to důvod psát nekrolog, nebo ten nekrolog je projevem začátku stařecké demence ??

Kdysi jsme byli tak chudí, že na ježíška roku 1998 jsem od exmanželky dostal akvaristický motorek, protože věděla, že jsem už mnoho měsíců básníl o akváriu. Jak slezl sníh v březnu 1999 jsem se domluvil s otcem, který mi dovezl domů objednané akvárium, a protože už jsem téměř rok ležel v akvaristických knihách - měl jsem dokonale vymyšlené jak bude akvárium vypadat a co bude obsahovat.

Mělo to být akvárium - které mělo být jednodruhové - nápodoba "černých vod" Amazonky. A aby to akvárium bylo co nejvíce bezúdržbové první ryby, které jsem koupil bylo 5 kusů ancistrusů - přesně druh Ancistrus dolichopterus - alias "ta hnusná ryba čistič". Pak jsem koupil neonky, a daší tetry a se střídavými úspěchy jsem toto akvárium udržel v provozu dodnes tj. 14 let a 5 měsíců.

Udržet v chodu akvárium 14 let - není žádý div, i když v dnešní době "kruvítek" je šokující, že mi vydržel i ten původní akvaristický motorek. Co je opravdu šokující, je že z 5 prvních ancistrusů jsem do minulého týdne měl ještě 2 a teď po smrti většího z nich mám stále ještě 1 ancistrusa který je starý 14 let a 5 měsíců.

Na obrázku vidíte toho ancistrusa, který zdechl před pár dny - na první digitální fotce z roku 2001. Otázkou samozřejmě je proč je důvod přerušit obvyklý proud elektronických blogů zprávou o tom, že jeden 14 letý ancistrus zdechl a druhý stále žije.

Lidi mají naprogramovanou smrt přibližně ve 120 letech, na konci každého chromosomu jsou úseky, tzv. telomery, které se každým dělením buňky zkracují - když jsou telomery příliš krátké - buňky se nemohou dělit - regenerace organismu se zastaví a člověk čeká na smrt. Jestli jste viděli opravdu starou babku - víte jak to vypadá. Pouze pohlavní a nádorové buňky mají enzym - telomerázu, která telomery prodlužuje na původní délku. Takže ve 120 telomery dojdou a finito... Zprávy o sovětských, čínských, severokorejských a jiných soudruzích, kterým "je 140 a těší se dobrému zdraví" jsou směs propagandy, lži a bordelu v tamnějších matrikách.....

Ryby na druhé straně jsou daleko primitivnější - a jako primitivnější tvorové jednak mají lepší schopnost regenerace (utržené ploutvičky dorostou jako ocas ještěrky) a na druhou stranu nemají věkový limit - to znamená, že u ryb neexistuje nic jako "přirozená smrt stářím" jenom nemoci, smrtící úrazy a sežrání predátorem. Nejenom to, ale ryby po celou dobu svého života rostou - tudíž i jejich velikost v podstatě určuje jen to, že v určitém okamžiku, už není dost potravy (nebo v akváriu prostoru) pro zvětšující se tělo.

Z tohoto hlediska je známo, že Ancistrus v přírodě žije 3-4 roky. V zajetí pak průměrně 7 let. Tedy pokud dotáhnete některého ancistrusa na více než dvojnásobný věk - už to stojí za lehkou zmínku. V lidském světě by TV nova taky šílela z člověka, kterému je 200 let ne ?

Jenom abych doplnil - jsem si 100% jist, že ancistrus, co zdechl, byla samice - jednak neměl typické fousy - a potom v době, kdy jsem se učil na II. atestaci z biochemie tj. v květnu 2005, měl tento ancistrus moře mladých, a každé ráno jsem sledoval jak největší tetra jednoho miniancistrusa chytila a s ocáskem čouhajícím z tlamy rejdila po akváriu desítky minut, abych se stihl nesmírně nasrat a raději se vrhout do studia tlustých amerických bichlí.....

Takže největší a nejstarší ancistrusačka je mrtvá, nicméně mi zbývá ještě jeden ancistrus - stejně starý. Navíc jsem rybičkám udělal nové osvětlení - takže jsem zvědav, jestli dotáhnu tohoto ancistrusa na 15 nebo dokonce 16 let. Vtip je v tom, že mezitím mé akvaristické nadšení vyprchalo, takže tato ryba a moje "vědecká zvědavost", kolik se vlastně může dožít je jediné, co ještě drží akvárium u mně doma v chodu.

Nebojte se. Když už jsem se ztrapnil informací o tom, že mi zdechla tato ryba - budu i o druhém ancistrusovi (a jeho smrti) informovat.

Financování zdravotnictví je jedna z nejsložitějších a nejméně průhledných věcí v Česku. Ptáte - li se proč - odpovídám proto - protože v kalných vodách se mohou volně pohybovat i divné ryby, ale pro neinformované probereme časový vývoj financování zdravotnictví:

Mimochodem pokud si myslíte, že nástupem nového sytému se starý zrušil - tak nikoliv - doktoři dodnes vykazují body jako v roce 1993 jako mourovatí - a jaký to má význam - vědí snad jenom kmotří ODS ve vedení zdravotních pojišťoven ....

Takže DRG se oficiálně zavedlo kolem roku 2008, kdy se pomocí něho začalo špitálům platit okolo 5% plateb a tento podíl se postupně zvyšoval, aby přechod nebyl příliš šokující.

To bychom ale nebyli v Česku, aby se systém DRG nějak podivně nezvrhl. Při přípravě na jeho zavedení, které trvalo asi tak od roku 2000 se totiž zjistila zajímavá věc - rutinní a běžné připady nejlaciněji zvládají spíše menší okresní špitály.

V době kdy jsem to ještě sledoval byly průměrné náklady na operaci slepého střeva kolem 14 000 kč. To se týkalo špitálů jako je Jihlava, Třebíč, Rýmařov, Frýdek atd, kde jeden chirurg bez atestace za 15 000 hrubého má na starosti oddělení se 45 marody a lítá jak vymiškovaný.

Ne tak ovšem v Praze, kde "Pan Docent" za 100 tisíc hrubého má své dva pokoje se 4 pacienty, protože více nestíhá, jelikož učí, bádá, "publikuje" a ještě jezdí ( za prachy farmafirem ) na kongresy.

Takže prvotní výpočty vedly k tomu, že zavedemím DRG nastane v malých špitálech finanční ráj a v Praze finanční peklo. Takže se zvedl obrovský křik - "přece nemůžete srovnávat kvalitu uříznutého slepáku provedenou pologramotným ubožákem v Rýmařově s kvalitou Slovutného Chirurgického Zákroku provedeného Slovutným Panem Profesorem ve Slovutné Fakultní Nemocnici"

Takže systém DRG byl dlouhá léta zablokován až se vymyslela typicky česká finta.

DRG za slepák - není cena kterou špitál dostane ale je to tzv. "relativní váha" kterou se násobí "základní sazba". No a matematici už tuší - základní sazba určuje "kvalitu zdravotnického zařízení" - přesně podle oblíbeného hesla, že všichni jsou si rovni, jenom někteří jsou si rovnější ....

Kdybyste se zajímali o hodnotu základní sazby tak ta je mimo Prahu kolem 17 000 kč. V Praze průměrně 39 000, taky tolik v Liberci a nemocnice Třinec Podlesí - nejdražší špitál v česku - má nějakou úplně jinou, kterou jsem ani nezjistil.

Ergo pokud kdysi stál slepák 14 000 ve špitále se základní sazbou 17 000 jenoduchou trojčlenkou se dopočteme, že slepák v Praze je bratru za 32 000.

Už v začátku systému, když zástupci fakultních nemocnic řvali jako diví - ekonomové Klausovského krčili rameny - vždyť na tom není nic divného - malé špitály dělají finančně efektivně jednoduchou medicínu a velké zase dělají efektivně tu složítou - na kterou se mají specializovat - přesně tak je to i v průmyslu !?

V čem je tedy problém ? V tom, že kdyby "Slovutné Fakultní Nemocnice" dělaly jenom to co dělat mají - a to vysoce specializovanou medicínu - nebylo by jich v česku 7, ale třeba jenom 3 jako v sousedním - skoro stejně velkém - Rakousku.

Jak jste jistě pochopili DRG by vedlo k zavedení jisté spravedlnosti do systému, a to prostě nelze připustit, proto máme "základní sazby" po Česku v poměru 2,5 : 1 a už léta se jedná o jejich "sblížení " a důvodech "proč to není možné"......

Takže pokud marně čekáte na neakutní operaci - kyčel, žlučník, šedý zákal - nezlobte se prosím na spoluobčany z Prahy, že tolerují nesmírné kradení zdravotnických peněz - a rozhazování plnými hrstmi. Oni jenom si jenom potrpí na "vyšší kvalitu" - než má ubohý špitál na okrese - který bude operovat Vás ....

Olašský král - pan Stojka je u nás ve špitále stálým hostem a jeho příbuzní mě kdysi označili za "doktora přes chcanky a hovna" - což je pravda - bývaly doby, kdy jsem se opravdu vyznal v metabolismu a chorobách ledvin a jejich diagnostice.

Když se vyšetřují ledviny, je běžné, že se zkoumá jejich produkt - moč. a protože nás zajímá odpad látek do moči potřebujeme vždy sbírat moč jistou dobu - standardně 24 hodin. Aby lidi nemuseli tahat do špitálu vědra - dostane se jim poučení ať doma močí do kýble, po ukončení 24 hodinového sběru kýbl promíchají odeberou z něj zkumavku a změří si kolik vymočili.

V tom měření objemu je problém - převážná většina údajů které dostáváme jsou nesmysly, a někdy i úmyslné lži. Cituji doslova - "tady vám nesu dva litry, zbytek jsem nachcal do postele, ale měl jsem večer 8 piv - tak si to spočtěte".

Jenom sem tam se najde nejčastějí nějaký "inženýr puntičkář", který dodá přesné číslo. Za vyšetřováním ledvin je skryto trošku matematiky, a ta se řídí tím, že pokud uděláte 90% "chybu" při měření vymočeného objemu - budou výsledky o 90% "ujeté".

Takže jsem jednou stál v Lískovci na nádraží a přemýšlel - o tom, že jsou výsledky ujeté kvůli nespolupracujícím pacientům se všude traduje, ale hmatatelný důkaz v české (ani světové) literatuře není. Tak jsem vymyslel způsob jak hmatatelný důkaz opatřit

Vytáhl jsem z databáze všechna vyšetření ledvin, u kterých se sbírala moč a z toho co pacienti "naměřili" jako vymočený objem jsem sestavil Gaussovu - nebo jak jsem byl poučen - "distribuční" křivku. Všimněte si že vůbec nepřipomíná Gaussovu křivku - nebo jen v náznaku, ale spíše připomíná hřeben - ti největší cynici řeknou že namočili 1500, 2000, 2500, 3000, 3500, 4000 mililitrů - a pak teprve je "les" těch, kteří se více nebo méně nepřesně snaží odhadnout kolik vymočili - a ti jsou v menšině. Takže máte důkaz, že "lidi lžou, nebo se mýlí" a nemusíte se s Joudou, co se v opilosti "vychcal do postele" zbytečně hádat.

Takže jaké je poučení z této pohádky - je snadné podvádět, a falšovat čísla, ale je těžké falšovat je tak, aby nebylo nic poznat. V poslední době zdá se, že i Geekové (snad v čele s Karlem Janečkem ) se naštvali a matematicky propočítávájí kde co. Příkladem budiž TENTO článek, ze kterého jsou obrázky

Do roku 2006 nebyl jasný limit pro vypsání jistého typu "velkého" vyýběrového řízení. Od roku 2007 se však musel tento typ výběrového řízení vypisovat na stavby nad 20 miliónů kč. Takže do roku 2006 měly veřejné zakázky klasické Poissenovské rozdělení - tedy čím jsou zakázky dražší, tím je jich méně. V roce 2007 se změnila legislativa a s ním i zdadávání stavebních prací.

Takže vídíte ten rozdíl ? - Vůbec bych se nedivil kdyby 90 - 100% zakázek které tvoří ten "hrot" těsně pod 20 milióny nějak smrdělo a nakonec se postavilo za mnohem více peněz.

Takže pokud jste Geek, nebo alespoň blondýna, která umí v Excelu kliknout na tlačítko "Vytvořit graf - sloupcový" Zkuste si někdy z dat v práci vytvořit distribuční křivku - možná se budete ( přestanete ) divit a začnete věci více chápat.

Jako klinický biochemik musím s nelibostí připustit, že poslední předseda Společnosti Klinické biochemie, kterého bylo možno považovat za slušného člověka, byl primář Kalla. Všichni ostatní, kteří nastoupili po něm, se budou smažit v pekle i s kolektivy svých spolupracovníků, protože ve jménu chamtivosti a kariérismu, nastartovali v laboratořích našich nemocnic procesy, které klasicky dle Orwella byly nazvány "zkvalitňování".

Zanedlouho to budou 2 roky od doby, kdy jsem napsal článek o ISO normě 15189 a jejím působení v našich laboratořích, tento článek je dodnes z nejčtenějších na mém blogu, proto považuju za svoji povinnost o dva roky zkušenější pokračovat v popisu toho, co autority našeho oboru považují za "zkvalitňování".

Principem normy ISO je "vyloučení nahodilostí" tedy procesy ve zdravotnictví mají se stát řízenými, čímž se vyloučí chyby, které v systému vznikají. Před nástupem ISO bylo univerzální paradigma, že chyby vznikají z nevědomosti, nesvědomitosti a nepracovitosti personálu. Proto staří šéfové tlačíli na vzdělání a likvidovali lenochy. Dnešní paradigma je poněkud jiné - "systém má být nastaven", tak, aby vznik chyb byl vyloučen s personálem jakýchkoliv kvalit.

A v tom je právě ten problém. Boj proti nahodilostem se zvrhl v boj proti změnám všeobecně. Kolega - dealer firmy s laboratorními přístroji to popsal takto : " V laboratořích, které jsou akreditované dle ISO na mně už u dveří křičí - nic nám neříkejte !! Nic nám nenabízejte !! Nic nechceme !! Nic nebudeme měnit !! Právě jsme dopsali 2000 stran směrnic pro imbecily - ty bychom museli všechny přepsat !!"

Máte - li na pracovišti chytrou laborantku - ve starém paradigmatu byste byli nadšení - dnes je to katastrofa, protože i změna k lepšímu je odchylka od zavedeného postupu a jako s takovou se s ní musí zacházet. Proto kdo byl dříve vítán jako chytrý a samostatný je dneska "šťoura" a kdyby si to šéfové laboratoří nebáli přiznat - radší by takového vyhodili.

A když už jsme u té samostatnosti ISO má pro všechny postupy poskytnout "vyčerpávající" návody a tím vyloučit jakýkoliv "zdroj nejistoty". Problém je, že "nejistota" dle ISO je pojem z oblasti měření - nikoliv z oblasti psychologie. Pokud je v prvním patře v mísnoti č. 215 přístroj - musí návod na jeho používání začínat větou "vyjdeme po schodech, vstoupíme do místnosti 215 a rozsvítíme světlo vypínačem vpravo od dvěří". Pokud návod takto nezačíná - vznikne nejístota - v návodu není popsáno, že se má rozsvítit. Laborantky se rozdělí na tři skupiny - staré, které si rozsvítí, protože "to dá rozum" pak o něco mladší, které si rozsvítí, ale bojí se, protože v návodu to přece nebylo. A pak mladé, které "nedělají nic, protože v místnosti je tma a v návodu není nic o tom jestli máme rozsvítit nebo ne".

Takže když kdysi laborantka něco neudělala - ptali jsme se "proč jste to neudělala" a dnes se ptáme stejně, ale dostáváme univerzální odpověď "protože to nebylo ve směrnici" a ve směrnici není spousta věcí - je psáno "doplníme destilovanou vodou do 100 ml" - což ti, kteří jsou "motivováni opačně" pojmou jako "sedíme na stole, komíháme nohama a neděláme nic", protože tam není napsáno, jakou destilovanou vodou, z které nádoby, zda ji mám držet v pravé, nebo levé ruce, zda mám lít přímo, nebo nálevkou, zda mám jít s kádinkou do patra, nebo si zásobník snést do přízemí atd. Pokud opáčíte - "to dá rozum" - dostanete odpověď "ale v návodu to není"....

Takže místo výběru lidí chytrých a pilných - tlačíme na výběr mechanicky konajících robotů a pak se divíme, když v elementárních situacích, které umí vyřešit 2 leté děcko - selhávají (nebo selhávají schválně kvůli opačné motivaci ??)

A co je nejhorší a nejbolestívější - byl jsem svědkem hádky ve stylu - "proč nejdete kolegyni pomoct, když nemáte co na práci" ? A odpověď - "ukažte mi, kde je ve směrnici, že jí mám pomáhat !"

Ukažte mi kde je v ISO 15189 napsáno, že lidi nemají být svině ? Není ? Nevypovídá to o autorech více než si sami myslí ?

Stejně jako před 2 lety - přeju všem bojovníkům za ISO ve zdravotnictví - klidné spaní, na hromadách peněz, které za tu dobu stihli "odklonit" - z pojistek nemocných seniorů - do vlastních kapes.

Asi tak před 4 lety - uprostřed víkendové noci přišel na příjmovou ambulanci mladý pacient, že ho bolí břicho takovým způsobem, že už neví kudy kam. Vyšetřil jsem jej zběžně a nic patologického - nebo dokonce nebezpečného - jsem na něm neshledal. Tak jsem si říkal - "je to neurotik s dráždivým střevem" - což se nakonec ukázalo jako zcela přesná diagnóza, ale jeho případ je jistým způsobem zajímavý.

Přinesl totiž s sebou chorobopis z minulé hospitalisace na "slovutné soukromé klinice". Ten chorobopis byl šokující tím, že měl 240 stran a samotná propouštěcí zpráva měla asi 15 stran.

Začetl jsem se do chorobopisu, který se četl jako krvák od Tarantina - občas mu bývá špatně. Takže prodělal gastroskopii (hadice krkem do žaludku) kde mu odebrali vzorek sliznice, podrobili ji vyšetření na Helicobacter pylori, včetně molekulární genetiky tohoto bacila, pak histologii, cytologii, imunohistochemii, a molekulárně genetický rozbor sliznice - nic se nenašlo.

Pak stejný postup kolonoskopicky - druhou stranou - řitním otvorem- s odběry vzorků střevní stěny a jejich detailním "mikro-imuno-histo-cyto-genetickým rozborem" - rovněž nic.

Pak prodělal CT vyšetření - prakticky celého organismu od hlavy po kolena s náplní střeva dvojím kontrastem a 3D rekonstrukcí - zase nic....

Drobné nepodstatnosti jako laboratorní vyšetření, nebo ultrazvuk břicha ani nepopisuju....

To už jsem se při čtení i jeho vykládání královsky bavil a tak jsem se chudáka zeptal - "A pomohlo vám to ?" - a on se držel za břicho řka: "Víte že ani ne !!". Tak jsme probrali otázku "sociálního střeva" a jestli by to nemohl být jeho problém, jemu se výrazně ulevilo, že nic smrtelného nemá , hlasitě odříhnul, hlasitě prdnul a telefonoval přitelkyni, ať si jej odveze domů....

Princip problému je ale v něčem jíném - každé jedno vyšetření CT je za 3-5 tisíc, histologie je za tisícovky, molekulárně genetické metody jsou za desítky tisíc - takže byl "vyšetřovací program", kterým chudáka prohnali věcí neschopnosti, poznat stresový podíl na potížích, nebo se jenalo o cynické "vytěžení hejla" a jeho zdravotní pojistky ? Těžko o tom rozhodnout, protože současná medicína poněkud spěchá, takže je možné, že provedli všechna ta "advanced" vyšetření aniž by čekali na výsledky přechozích "low tech" vyšetření - jako je třeba prostý rozhovor s pacientem.

Vy si v každém případě pamatujte - vyšetření chorobu stanoví, ale chorobu nevyléčí. Systém zdravotního pojištění je totiž postaven natolik úchylně, že vyšetřování generuje zisk, protože se k němu používají ty "drahé přístroje made in U. S. of A.", jejichž koupě se musí z pojištění zaplatit, zatímco léčba je většinou spojena s předpisem léků a dalších zdravotnických prostředků a za to je doktor finančně trestán. Navíc vyšetřovat se dá až do smrti, zatímco léčit jen do vyléčení. Takže jako ve všem - ve zdravotnictví - společnosti i v Evropské unii - vše je zcela opačně než velí "zdravý selský rozum".

Proto až si budete u doktora stěžovat že "bolesti nepřestaly" a on vás "pošle na rentgen" nebo jakékoliv jiné vyšetření - ve vlastním zájmu ze sebe udělejte blbce a ptejte se "a po tom rentgenu se mi uleví" ? Taková otázka sice vypadá jako z otřepané doktorské historky typu "kdyby do dědy nepouštěli to EKG, tak ten infarkt nedostal..."

Vy ale snesete vypadat 10 minut jako blbci - a během těch 10 minut pozorně poslouchejte reakci doktora - vysvětlí vám k čemu nové informace z nového vyšetření potřebuje, nebo bude blábolit a mluvit z cesty ?

V každém případě je nepochopitelné proč pojišťovny drakonicky pokutují každý předepsaný acylpyrin, a nad (zbytečnými) vyšetřeními za desítky tisíc krčí rameny. Jako vidlák z venkova to připisuju tomu, že Ministerstvo zdravotnictví, centrály pojišťoven, velké fakultní nemocnice, dodavatelské firmy i letiště, odkud se lítá do "U. S. of A. "na kongresy, jsou všechny v Praze velmi blízko jedno od druhého....