Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Můj zemřelý šéf a učitel zásadně odmítal konsensuální teorii pravdy. Jeho výrok : Celý svět může odhlasovat, že Auta jezdí na vodu, ale pak je nutné nalít ji do nádrže a zkusit nastartovat. Tato forma pravdy je blízká živočišné říši, kde filosofický pojem pravdy vůbec neexistuje, protože otázka vytváření modelu okolního světa a jeho shody s realitou tam nemá žádný význam. Neseženeš potravu - zdechneš. O to racionálněji, z našeho pohledu až krutě se zvířata chovají.

Pak existuje pravda - přesněji polo-pravda dle Richarda Feynmanna. Firma tvrdí: "náš smažící olej nevsakuje do jídla". Je to lež ? Není ! Je to pravda ? Kouzlo je v tom, že za určité teploty žádný smažící olej nevsakuje do jídla a za jiné teploty všechny. Výrok tedy není lež, ale prakticky použitelná pravda dle definice mého šéfa také ne. Tedy ne-lež.

Kouzlo je v tom, že žijeme v období obrovské inflace ne-lži. Všude - důležité obory nevyjímaje : Lék naší firmy snižuje cholesterol o 30%. Ba dokonce lze tvrdit, že převážná většina informací nejsou pravda, ale pouze ne-lži. To samo o sobě je problém, protože pokrok západní civilizace je založen na rychlém nalezení ( téměř ) optimálního způsobu jak dělat věci. S rychlým nalezením optima není kompatiblilní nutnost brodit se po krk informacemi, které sice nejsou vyložené lži, ale.....

Tedy někdy od vynálezu knihtisku, vzniku novin, vzniku reklamy - někdy v období kdy šíření informací je stále jednodušší a jednodušší, začalo množství krystalicky čisté a prakticky využitelné pravdy klesat až na dnešní téměř nulovou úroveň. Ba dokonce dnes existuje ještě vyšší stupeň ne-lži.

Politici , aktivisti, sociální inženýři a další "aranžéři davů" už desítky let neříkají : "naše politická strana / neziskovka / nátlakové sdružení - usiluje o toto...." Na takové tvrzení se totiž dá snadno reagovat způsobem "ale my to nechceme". Proto se ve veřejné sféře nidky neříká "chceme toto", místo toho se říká : "Katedra sociológie ve výzkumu podpořeném grantem EU č. 10-5-0 objevila, že.... a proto stát musí nařídit lidem toto....."

Lze proti "vědecké studii" uplatnit argument "my to nechceme" ? Není to totéž jako hlasování o lití vody do nádrže auta ? Takhle vzniká současná realita "neonormalizace" hezky popsaná ZDE : "Relevantní zprávou o světě je pouze překlad do jazyka expertní objektivity, do údajně nestranné řeči 'tvrdých faktů'. (...) Jazyk 'nestranné expertizy' je přitom jazykem politického statu quo, který definuje normalitu, vůči níž se jiná, kritická stanoviska jeví jako nekompetentní, irelevantní či extremistická."

Pokud tedy "vědecké studie" neustále potvrzují to, že zjevné blbosti vycházející z útrob dnešní doby jsou ta jediná čistočistá a nejrozumnější věc, kterou můžeme dělat - je třeba se zamyslet : Jsou tato "tvrdá fakta" pravda, nebo ne-lež ? V záplavě informací je totiž těžké rozlišit, která fakta vznikla nezaujatým pozorováním reality, a která byla vyrobena "na objednávku", aby někdo nemusel řící "toto chci".

Pozoruhodným fenoménem dnešní doby, je, že manipulátoři veřejností dokonale podlehli vlastní manipulaci. Zaplavili veřejnost "objektivními poznatky", které vedou k "jednoznačným závěrům", ale lidi si pořád vedou své.... Veřejnost to možná nedovede formulovat slovy, ale je jasné, že lidi se naučili rozlišovat mezi realitou, ne-lží, manipulací a dalšími formami polopravd. Není divu, že zmanipulovaní manipulátoři jsou zmatení a myslí si, že "poskytli veřejnosti pravdu a oni přesto ....." ( nechtějí migranty, volí Trumpa, straní se černých, chtějí dítě s manželem-chlapákem navzdory feminismu a LGBT atd.... )

Pokud zjistíte, že veřejnost tvrdošíjně odmítá fakta, která považujete za pravdivá - logický závěr z vašeho hlediska je : "veřejnosti na pravdě nezáleží". Pak už je jenom kousek k teoretizování o "době post-pravdivé". Pravděpodobnější vysvětlení je, že lidé přestali ztrácet čas bádáním co jim bylo zamlčeno a proč a odvrhli oficiální informace jako celek.

Osobně se nebojím "zániku pravdy". Spíše se bojím, že ne-lži nás dovedly do situace, kdy ve všech nádržích všech aut je už dávno nalitá voda a svět se třese strachy co se stane až bude potřeba nastartovat.

Jak měla probíhat současná "aféra" kolem dalajlámy a kolem vyznamenání strejdy ministra Hermana ?

Má li Daniel Herman nezvladatelné nutkání s dalajlámou mluvit - budiž.

Pak ovšem přišel bývalý kmotr ČSSD Tvrdík na hrad a tam kříčel, že jeho páníčci z Čínské státní firmy, která jej momentálně živí jsou nespokojení - Zeman i Herman měli s tváří hráče pokeru prohlásit "to nás velice mrzí" a dále nedělat nic. Pokud si Čína zavolala CZ velvyslance v Pekingu a myla mu hlavu - měl říct to samé a třeba ještě dodat "Mnistr kultury má právo mluvít s vysokými funkcionáři náboženských společností". Pak formálně poslat report domů a dále taky nic. Pak měl Hermanův strejda Brady dostat metál spolu s Danielem Hůlkou a se zbytkem Zemanova panoptika. Potichu, důstojně - a vyřízená věc.

Jenomže to tak neproběhlo. Sobotka - zbabělec - nechal sepsat vlezdoprdelistický dopis Číně ve stylu omluvy za vraždu Heydricha, a alkoholický Zeman jej s gustem podepsal a dokonce nechal zveřejnit. A to vůbec nemluvíme o tom, že Zemanův prochlastaný mozek měl zkrat a nahrál pomatenému sluníčkáří Hermanovi tím, že PŘEDEM vyhrožoval že Hermanova strejdu ( o což Herman velmi škemral ) nevyznamená.

A máme tady zase další "pseudo-revoluci" - třeba ve stylu okupační stávky v České televizi na jaře 2001. Herman dostal nahrávku na smeč a rozjel aféru. Místo japonské diplomatické fráze: "sakury kvetou a odkvétají" se celá politická sféra vyjadřuje o "slušnosti", ačkoliv nic jako slušnost není ani na jedné straně sporu. Profesionální vyjadřovači názorů se vyjadřují, podepisovači petic už tisknou archy, aktivisti mají "hluboké obavy" a dokonce prý snad cenzurovali pořad, ve kterém Jan Kraus předvádí své ego.

To všechno protože nikdo z naší politické reprezentace neumí překročit omezení vlastní povahy a neumí týden mlčet ve jménu důstojnosti České republiky. Naopak máme období všeobecné nervozity a nikdo neví nic. Stará pravidla rozkrádání státu už přestávají platit. Améba Sobotka prohrála krajské volby. Vysoce postavení sociální demokraté půjdou ze senátu zpátky k elektrikářské brašně. Ani průzkumy veřejného mínění nedávají jasné vodítko ( když si je sami podplatili ). Co teď dělat ?

Sobotka kalkuluje : vynese mi více dát se na stranu Hermana - se "sluníčkáři" nebo na stranu Zemana a nechat sepsat devótní prohlášení ? Co když Čína nepošle virtuální miliardy ( které by stejně přinesly jen bídu ) ? Co nám voliči spočtou více ? Přitom jej vůbec nenapadne, že by třeba některý volič mohl patolízalský dopis považovat za ukázku budoucího chování, až na česko někdo udělá bububu ? Že by třeba prochlastaný Zeman mohl umět ustoupit pěšcem ve jménu budoucí poziční výhody ?

S tím souvisí celková situace - ministerští úředníci jedou na desetinu plynu - čekají jestli padne EU. Do Evropy se hrnou milióny nefachčenků tím se velice přibližuje doba o které jsem kdysi spekuloval. Státy nebudou schopny zdaněním vydělávajících uživit lemply. Už dávno jsem předpokládal, že až se ten bod přiblíží - nastane nestabilita projevující se pogromy na "pracující menšinu" jak ze strany státu ( "refomy" Babiše / Merkelové / Hollanda ) tak ze strany konzumujících nefachčenků ( musilmští pyrotechnici / gynekologové amatéři )

Prostě teď není doba na statečnost a důstojné mlčení. Mlčenlivá statečnost vede ( v myslích politiků ) k tomu, že by za několik voleb museli pracovat vlastníma rukama. Proto je doba křiku nad každým bezvýznamným bebíčkem a zbabělého lavírování - odkud kápne více ! Přestože u "hloupé veřejnosti" poptávka po rovných a statečných politicích dosahuje takové intenzity, že i STBák - privatizátor je považován za jednoho z takových.

Představte si, že jste žáček základní školy, nebo možná gymplu a přemýšlíte - jak je možné že období renesance, o kterém vás učili, že to bylo období rozvoje věd umění a kultury přešlo do období baroka, o kterém vás učili, že to bylo období tuhého katolicismu, náboženského, jazykového a národnostního útlaku. Přesně takto jsem přemýšlel i já a kupodivu jsem nebyl ( a nejsem ) sám, protože stejnou otázku si nedávno položil i Ondřej Neff.

Na našem území ještě můžeme spekulovat o vlivu sporů českého a rakouského živlu. Můžeme uvážit, že přechod od Renesance k Baroku definitivně potvrdila prohra na Bílé Hoře s popravou "27 českých pánů" na Staroměstském náměstí a že baroko, protireformaci, rekatolizaci utvrdil Vestfálský mír. Problém je však v tom, že "rekatolizace" proběhla i v místech, kde 30. letá válka nezanechala takové stopy. Můžeme s jistou dávkou absurdity tvrdit, že "rekatolizace" proběhla i v renesanční Itálii, která nikdy nepřestala být katolická.

Podle mého názoru nejblíže vysvětlení paradoxu, že "svoboda nevydrží" byl Jan Werich a to né v některé hlubokomyslné divadelní hře ale v zábavném cestopisu Italské prázdniny. Tam totiž napsal zásadní věc, že totiž se v historii lidstva střídají jenom dvě "historické epochy". Renesance a Baroko - stále dokola. Ba dokonce vysvětlil ( neúplně ) i ten mechanismus. Renesance přinese společenskou svobodu, rozkvět věd umění, literatury, obchodu technologie a vůbec čehokoliv si dovedete představit. Jenomže kromě toho přivede i "společnost bez pravidel" - pitky, souboje, sex každého s každým napříč pohlavími a věkovmi skupinami, lapky v lesích a plenění statků rozjívenou šlechtickou omladinou. Tak přijde "kontrarevoluce" - "protireformace" - tuhý režim Baroka, který jasně stanoví - zde je král, zde je farář, zde jsi ty, odtud potud se pohybuješ : "ora et labora" ( modli se a pracuj ) a chtělo by se dodat "et tace" ( a mlč ).

Kromě této možnosti je tu i "externí vliv" a skutečně tako skončila renesance u nás - společnost zaměřená na "svobodu jednotlivce" je rozvolněním pravidel, které vede k narušení spolupráce lidí, natolik oslabena, že ji rozvrátí nějaký více ukázněný a "tvrdší" režim, většinou ve formě dobyvačného vojska.

Po pár ( desítkách ) let začne být společnost tuhým režimem unavena a začne hledat cestičky "jak ke svobodě". Tato cesta ke svobodě může mít dvě varianty - "dobrovolnou" alá renesanční Itálie. V takovém případě je nejhodnotnějších těch pár let, kdy lidský duch už má tu "renesanční" svobodu ale "tělo" ještě stále dodržuje "barokní" ( gotickou ) kázeň bez bitek, pitek a sexuálních orgií. Druhá možnost jak "tuhý režim" skončí je "vyhnití" - nedobrovolný rozpad a následná anarchie alá "poslední dnové Říše Římské / Sovětského svazu / Evropské unie".

Jakým mechanismem se periody střídají ? Je ( byla ) to vůle lidu ve volbách ? Patrně ne - patrně jak "zkaženost renesance" tak "útlak baroka" začnou v určité chvíli být zcela zřejmé a viditelné každému od sedláka po krále - takže nakonec je změna nezbytná hlavně, protože pokračování v dosavadním směru už je nemožné. Druhá možnost pak je zmíněný tlak zvenčí - ukončení středoevropské renesance švédskými vojsky budiž nám příkladem.

Poslední otázka - kde jsme my dnes ? Úchylné můry zabavují rodinám děti. Státy chrání nemakačenky, zloděje a násilníky. "Feministické teoložky" píší vědecké práce o "Polyamorii" což je "odborný" termín pro "šukáme všichni se všemi bez výčitek svědomí". Lidi deklarují nároky na tolik práv až zcela zmizela myšlenka "povinnosti", která tyto nároky opravňuje. Analogicky k historii už tu máme rostoucí vnitřní konzervativní frakci lidí, kterým je jasné, že "takhle to dále nepůjde" a aby byly historické paralely dokonalé tak tu máme i ultra-konzervativní středověkým striktním právem opatřenou frakci lidí, kteří na naší "svobodnou - pokrokovou - polyamorickou" společnost tlačí z venčí.

Nás tedy čeká naopak ta nejhorší doba - přechod Renesance - Baroko, kdy "duch" je napůl nedobrovolně více a více svazován pravidly, ale "tělo" se ještě dožaduje konzumu a volného sexu. Nicméně je nutné touto periodou projít a pro Evropu je to kriticky důležité. Před Evropany jsou totiž dvě možnosti : První - že příští rozmach "renesance" může být ve znamení legalizace dalších minoritních sexuálních praktik, nebo : Druhá - může být ve znamení diskuse, zda se smí poodhrnout burka, nebo ne.

Krajské zřízení na Slovensku nedává žádný smysl, ale pokud se podíváme na mapu okresů hned je jasněji. Okresy se dělí na dva druhy - obrovské : Dunajská Streda, Komárno, Nové Zámky, Levice - s převahou Maďarského obyvatelstva, a malinkaté : Partiznánske, Myjava, Půchov nebo Kysucké Nové Mesto - s převahou Slovenského obyvatelstva. O příčinách bychom se mohli bavit z matematického hlediska, ale jádro tohoto fenomenu se táhne hluboko do minulosti, kdy se původní uherské "župy" po roce 1918 v několika vlnách zmateně rozdělovaly a zase spojovaly, až v roce 1960 bolševik vše direktivně stanovil a teprve touto "úpravou velikosti" okresů, které jsou zároveň volebními okrsky na dlouhou dobu vyřešil palčivý problém zavření huby Maďarské národnostní menšině.

OK jelikož geografie slovenských okresů za bolševika beztak vznikala v Praze podle know-how z reforem německých okresů v Sudetech za První republiky, je zjevné, že zárodky účelové manipulace se správním uspořádáním státu jsou u nás historicky tradiční a dlouhodobě zavedené. Pokud navíc vezmeme v úvahu "sametovou" kontinuitu dnešních politických lídrů s normalizačními komunisty - je vše zcela jasné.

Komunistická Československá Socialistická Republika měla 10 krajů. Čechy 5 krajů, Morava 2 kraje, Slovensko 3 kraje - i zde vidíme neviditelnou ruku, která volbou velikosti správních a volebních jednotek vykonává politiku, aniž by dráždila veřejnost nespravedlností tohoto uspořádání. Pak přišla revoluce, komunistické kraje byly zrušeny a po odtržení Slovenska existovalo Česko nějakou dobu jako sát založený pouze na okresním uspořádání....

Koncem 90. let minulého století se nám přemnožili politici, státní úředníci, lobisti, privatizátoři, zloději, všiváci, kteří mají doma aktovku s kompromitujícími materiály, zájemci o snadný život za Evropské prachy atd.... Praha už byla těmito existencemi přeplněná, proto bylo třeba těmto individujím zajistit nový životní prostor. A hle - nové krajské zřízení nabídlo rozsálé možnosti.

Patrně se původně vycházelo ze staršího komunistického krajského uspořádání z let 1949 - 1960, ale pak dostal "rozhodovací proces" jinou dynamiku. Sledujte mapu : Patrně došlo ke sporu Hradec-Králové x Pardubice, která z nafintěných vesnic bude spravovat větší část původního "Východočeského kraje" Takže se oba "Východočeské kraje" tahaly o okresy až "Východočeský kraj Pardubického vyznání" přesáhl okresem Svitavy historickou zemskou hranici Markrabství Moravského. Okres Svitavy totiž před rokem 1960 neexistoval - právě proto, že tuto hranici respektovali všichni od Přemysla Oráče po Antonína Zápotockého. Nerespektovali ji jedině : Adolf Hitler, komunisti po roce 1960 - a současný režim.....

Pak tu byl další problém - Olomouc. Tedy i Olomouc dostal(a) "svůj kraj" - povšimněte si jeho pozoruhodného tvaru. "Okres na severu" - Jeseník je s "mateřským krajem" spojen jen křivolakou silnicí přes Červenohorské sedlo. "Normální silnicí" je napojen do Polska nebo směrem na Bruntál, a Krnov - obce v "Moravskoslezském kraji", ale nebuďme detailisti. Důležité přece nejsou silnice, ale "přirozená spádovost" ( Euro-dotací ) ne ?

Pak tu máme kraj-vtip: "Karlovarský kraj" zvíci tří okresů postrádající jakékoliv atributy kraje. Nedovedu si představit příčetného státního úředníka navrhujícího tento kraj, zejména když smysl jeho existence v létech 1949-60 - podpořit kolonizaci vystěhovaných Sudet - dávno pominul. Snad leda s "pistoletem Makarova 9x18 mm" u hlavy. A možná odtud vítr vane. Ruskojazyční mafiáni se báli, že zůstanou "bez své samo-správné jednotky" a také bez svého "Regionálního operačního programu" rozdávajícího Euro-prachy....

Totéž Liberecký kraj - určitě byl tlak na "samosprávu kradení" - což soudruzi z Liberce prokázali měrou vrchovatou.

Chudou oblast na Česko-Moravském pomezí - nakonec nikdo nechtěl - tak zbyla jako "Kraj vysočina", kterému prochází historická Moravská hranice středem břicha.

K čemu je toto krajské uspořádání ? Názor veřejnosti od samého počátku je jasný : K ničemu. Nicméně existuje a díky "optimální velikosti" kdy z Prahy je to daleko a nad občany vysoko - je to ideální "správní jednotka" k organizování korupce. Ba dokonce bych Masarykovské "státy se udržují idejemi, kterými vznikly" mohl rozšířit i na kraje. Vznikly z potřeby prostoru pro všiváky a tuto funkci dodnes bezchybně vykonávají.

Z tohoto hlediska jsou nadcházející krajské volby těžkým oříškem. Koho zvolit do "zastupitelstva k ničemu" ? Ať volíte kohokoliv - větší účinek než zamíchání v kotli zlodějů to mít nebude. Škoda. Možná by demokracii prospělo, kdyby ze zákona vždy a povinně na každé zastupitelské místo kandidovala i "prázná židle", aby veřejnost měla možnost ocenit celkovou kvalitu navrhovaných kandidátů. Některé "orgány" jako Kraje, Senát, nebo dokonce EU by takto šly zcela přirozeně a nenásilně reformovat / zrušit. Jsem si zcela jist, že většině zastupitelstev i státních úřadů by "prázdné židle" pracovaly lépe než současní úředníci. Právě proto však úředníků přibývá a "prázdné židle" nikde k nalezení....

Postřehne váš rodinný rozpočet změnu ceny brambor o 1% ? Změnu kursu koruny o 1% ? Proč tedy změna, která de facto ještě není - jako třeba Brexit - jejíž důsledky jsou ( zatím ) hluboko pod 1% změny jakéhokoliv reálného parametru vyvolala tak prudké otřesy na "finančních trzích" ? Proč městská zastupitelstva zakazují Uber a v poslední době dokonce AirBNB ? Proč vlády a na ně napojené "inteletuální elity" proti vůli voličstva blokují pořádání referend, které naopak "populističtí fašisti" tak vehementně požadují ?

Obávám se, že vstupujeme do obodbí neklidu které doprovází každou změnu základů civilizace - vzdálenou historickou paralelu můžeme spatřovat v otřesech feudálního systému, když chudí italští rolníci zvedali kotvy aby se v městských státech typu Benátek stali řemeslníky, nebo když o 300 let později chudí Angličani opouštěli venkov, aby pracovali v průmyslu. Pokusme se tedy probrat podrobněji co se děje pod slupkou každodnení mediální propagandy, islámské zaostalosti, neschopného euro-úřednictva a dalších projevů toho, že struktura civilizace je napjatá a začátek změn je už na obzoru.

Proberme tedy nejprve otázku "podnikání s pákou" - z ní vyplyne proč se struktura společnosti otřásá až do nejvyšších pater megakorporací a "finanční trhy" vyšilují i v době, kdy se neděje nic zásadně závažného. Není těžké si představít, že obchod probíhá na principu - koupím laciněji a prodám dráže. Co se však děje s cenovými rozdíly ve světě prošpikovaném konkurencí, spojeném rychlou kontejnerovou dopravou a dokonale informovaném díky Internetu. Cenové rozdíly, na kterých lze zbohatnout jsou minimální. Můžete koupit třeba milión EUR za 27,001 a prodat za 27.002 - tím však vašich 27 miliónů korun kapitálu přinese jen 1000 korun výnosu, což je zoufale málo ( v představách šéfů megakoporací ). Proto se dnes "obchoduje s pákou". vezmete vlastních 10 000, které mají pokrýt případnou ztrátu a zbytek do 27 000 000 vám půjčí banka - koupíte Eura za 27.001, prodáte za 27.002. Půjčenou částku vrátíte bance - i s nepatrným úrokem a zbytek je váš zisk. Přitom vám místo 27 miliónů stačilo jen 10 000 z vlastních peněz, které vám přinesly 10% výnos ( mínus úrok ). Každá páka má ovšem dva konce - pokud je situace stabilní - páka násobí vaše zisky, ale představte si že uprostřed tohoto obchodu se kurs zhoupne opačným směrem třeba na 26,999, nebo dokonce na 26,800 - v to je pro obchodníka obrovský průser, protože nepatrné změny kursu způsobí obrovské změny jeho zisku / ztráty, nemluvě o riziku, že přijdete i o část peněz, které máte půjčené.

Tedy shrňme - obchodování dneska není o velbloudech, kteří 2 roky z Bagdádu vezou perly a koření, které obchodník prodá za 50 násobek kupní ceny. Obchodování dneska je milisekundové využívání nepatrných "kvantových flutkuací" cen čehokoliv. Pod pojmem "čehokoliv" myslím opravdu "čehokoliv" - "sekuritizované sub-prime hypotéky" které zahájily krizi v roce 2007 budíž toho příkladem. Bezcenné nesplácené hypotéky se vloží do "investičních fondů" jejichž podílové listy mají stejný "brownův pohyb" cen jako jakékoliv jiné cenné papíry a tudíž jsou stejným zdrojem zisku "tří cifry za desetinnou tečkou". Jsou zdrojem zisku, dokud někdo nezjistí, že "král je nahý - akcie jsou bezcenné". Pak zafungují "finanční páky" a malé avšak trvalé zisky se promění v jednorázovou drtivou ztrátu.

Obchodní neúspěch v době výroby a obchodování s reálnými komoditami měl podobu skladu neprodaného zboží - jehož hodnota při postupném rozprodávání pod cenou částečně umořila dluh. Takový způsob podnikání je pro megakorporace málo efektivní, proto se výroba a obchod s reálnými věcmi přesunul do ( zatím ) chudé Asie. Ti jsou "za vodou" - v případě zakolísání civilizace jim zůstanou oděvy, boty, elektronika, rýže, brambory i technologie jak tyto věci vyrábět. My ve státech kde sídlí "vedení" megakorporací jsme v průseru - v případě zakolísání civilizace - s vakuem obchoduješ - vakuum ti zbyde + obrovské dluhy z "pákování", které si megakorporace zvykly "socializovat" - tedy přes zkorumpované vlády jimi zatížit daňového poplatníka, kterému před tím přesunem výroby do Asie vzaly slušnou obživu.

Jak je s tímto způsobem podnikání kompatibilní společnost, kde daňový poplatník, kterému zaměstnání uteklo do Pákistánu - hlasuje v referendu ? Divite se, že jej vůbec nezajímá z čeho platí frikulín z Londýnské City splátky na vilu ? Ba dokonce si myslím, že spousta lidí hlasovala pro Brexit jenom proto, aby svou sociální nejistotu dala pocítit i bohatým špičkám společnosti. Lze tedy říci, že pokud jste finančně závislý na "obchodováním s ničím" - je vaše nervozita ze "změn ničeho" - oprávněná. Máme tedy cyklus pozitivní zpětné vazby zvaný též "bludný kruh" : společenská nejistota znemožňuje megakorporacím dosahovat zisků na které si před krizí v roce 2007 zvykly, to brzdí jejich podnikání a vede k ( relativní ) hopodářské stagnaci ( neboli snížení růstu růstu ), což má vliv na platy a nezaměstnanost široké veřejnosti, což prohlubuje společenskou nejistotu, což činí ponikání megakorporací ještě rizikovějším atd. - pes jitrničku sežral.....

Přesto je třeba si uvědomit, že do nedávna byla společnost stabilní a zavedená. Parlamentní zastupitelská demokracie držela lidi daleko od rozhodovacích procesů, média držela lidi daleko od informací, myšlení a též od mluvení. "Veřená diskuse" byli intelektuálové ze slonovinové věže, kteří si vzájemně notovali : "tohle jsme už před válkou probírali s naším panem okresním hejtmanem"..... Najednou jakoby se svět změnil - máme tu populisty, neklid, "xenofóbní fašisty", migraci, atentáty, referenda, podvržené volby, free hate, zakázaný Uber a AirBNB !!

Nejprve tedy proberme to jednodušší - a to jsou ty Ubery a AirBNB. Ne že by na těchto firmách / internetových projektech stál svět, ale jejich růst ( a možný pád ) naznačuje mechanismy současného společenského neklidu. Od středověku totiž vznikala nájemná veřejná doprava a pohostinství, které jsou tradiční součástí společnosti včetně všech daní a státních regulací. Přitom je nutno upozornit, že tradiční služby jsou plně kompatibiilní s tradiční před-internetovou společností a s její "informační asymetrií" kdy zákazníci mají daleko méně informací než taxikáří / hoteliéři - nemají jak zjistit kdo v místě by je odvezl / ubytoval, proto jsou nuceni vyhledat služby oficiální ( státem regulované a zdaněné ) taxislužby / hotelu. To se okamžikem rozšíření internetu a okamžikem zrušení informační asymetrie radikálně změnilo a najednou vás mohou uspokojit amatéři, kteří se registrovali na Internetu "paralelně" k dosavadním zavedeným a státem regulovaným službám. Není divu, že provozovatelé tradičních služeb se snaží ještě nějakou dobu udržet současný status quo tím, že hledají proti této ( z jejich pohledu nekalé ) konkurenci ochranu u "státního regulátora".

Samotný Uber, když se nad ním zamyslíte klade daleko více otázek : Jaké jsou vlastně požadavky veřejnosti na dopravu ? Nestala by se důsledná "Uberizace" společnosti třeba konkurentem nejen pro taxi, ale i pro veřejnou hromadnou dopravu nebo soukromá vozidla ? Tyto příklady ukazují, že Internet, mobily, počítače, GPS a další gadgety mění společnost až do bodu, kdy nechtěně a bez zlého úmyslu destabilizují její staletími vzniklou strukturu tak mocně, až se otřásají i nejvyšší patra megakorporací.

Nevím jestli chudáci, co v Kauflandu kupují zlevněný euro-blivajs neznámého původu si uvědomují, a dovedou formulovat princip "informační asymetrie". Pravděpodobně ne. Nicméně její postupný zánik - je s námi ať o tom umíme diskutovat nebo ne. Noviny - se prakticky neprodávají - a tudíž šéfredaktoři s "číslem na premiéra" v mobilu si ještě mohou připadat jako "opinion makeři" ale fakticky už nejsou. Televize - totéž. Lidi už považují za naprosto přirozené, že za článkem na internetu je diskuse, kde to autorům "nandají". Naopak - kde se diskutuje "za Otázkami Václava Moravce" ? ( Ani uvnitř tomto pořadu není svobodná diskuse !!) Odtud - ze zániku "informační asymetrie" pramení i tlak na referenda. Proč volit poslance, který má v mobilu "číslo na krajského mafiána", když se mohu, chci a umím vyjádřit k problému rovnou ?? Navíc dostupnost informací na internetu odhalila, že poslanci nejsou "hlavy pomazané", ale jsou ve většině témat z reálného světa stejní amatéři jako jejich voliči !

Co nás tedy čeká - Bludný kruh se zisky megakorporací může vést k dlouhodobé hopodářské krizi a společenské nestabilitě. Ještě před pár lety by vlády propagandou zavřely veřejnosti hubu jakože "tohle je vedlejší účinek globalizace, která je nutná, prospěšná a nic s ní nejde dělat". Vzhledem k obrovským přesunům peněz ze státních bank do finančního sektoru po roce 2007 má o "nic se nedá dělat" pochybnosti i bába z venkova. Proto lidi navzdory propagandě volají po "nějaké akci" ze strany vlád. Přitom síla jejich volání s odumíráním zastupitelské a nástupem přímé demokracie roste. To může vést až k ochranářským opatřením a omezení globálního obchodu tak jak jej známe dnes. Což konec konců není tak špatné, protože situaci kdy klíčové komponenty pro chod civilizace - ať už se jedná o bavlněné ponožky nebo mikropocesory vyrábí jen pět fabrik na světě - rukama novodobých otroků - zatímco vyspělý svět se fláká na vypůjčených a nesplatitelných sociálních dávkách - si stejně nemůžeme dlouhodobě dovolit. Ochranářská opatření a snížení globálního obchodu mohou zasadit další ránu megakoporacím, které mohou vyprovokovat opravdu hlubokou krizi - až na hranici rozpadu současného globalizovaného světa se všemi důsledky, které takový rozpad provázejí - záník Západořímské říše v roce 476 budiž příkladem.

Součástí společenské nestability budou i změny postavení celých skupin lidí. Už dnes vidíme, že muslimský svět neumí nabídnout evropskou životní úroveň za arabskou produktivitu práce. Proto tamější lídři odvádějí pozornost veřejnosti k náboženské bigotnosti a terorismu. Ani Západ nedovede sladit ideologii svých vůdců s realitou a s požadavky veřejnosti. Výsledkem jsou nesmysly, které denně zažíváme. Lze očekávat agresivní reakce dosavadních držitelů moci a agresivní reakce dosavadních "držitelů pravdy". Vzhledem k citlivosti globalizovaného světa i na malinkaté otřesy budeme asi muset projít obdobím jistého primitivismu ve stylu "obligace jsou obligace, ale brambory jsou brambory". Nakonec - koncem 21. století - se začne rýsovat jiná společnost, jejíž fungování si dnes nedovedeme tak úplně představit.

Už dnes se rozhoduje o budoucnosti. Válka s islámským světem - mezistátní nebo občanská - bude - to je 100% jisté, ale jak bude budoucnost vypadat a kdy se společnost zase ustálí mohou naši lídři ovlivnit už dnes. Pokud si uvědomí co se děje - půjde vše rychleji, snáze a ( možná ) nekrvavě, pokud k tomu budou přistupovat dnes oblíbenou metodou "cementového mozku" - pak je vývoj smete a při jejich pádu se může stát cokoliv. V každém případě si ale nepředstavujte, že v roce 2100 budou vaše pra-vnoučata nepracující miliardáři rozhodující klikáním na Internetu "přímou demokracií" o osudu galaxie. Takhle to rozhodně vypadat nebude....

Protože "o Brexitu" dneska píše každý, kdo má do zadku díru, chtěl jsem se tomuto tématu vyhnout, proto jsem v úterý psal o první pomoci. Týž den jsem však dostal vynadáno, že "Evropa se hroutí a Kubáč si píše o chroptících babinách" - proto respektuju "hlas lidu - hlas boží" a přidávám se urychleně k nekonečnému proudu článků reflektujících šok z odhalení zjevného faktu, že " císař Claude Juncker je nahý"....

Víte jak zaženete slepice do ohrady ? Můžete je honit po dvoře, chytat a házet přes plot, nebo můžete přes celý dvorek udělat "lajnu" ze zrní, která končí menší hromádkou uvnitř ohrady. Slepice ve vztahu k zrní je dokonale racionální tvor - jde ve směru "koncentračního gradientu", zobe od zrníčka k zrníčku, až se s ostatními slepicemi octne v ohradě.

Jak se jmenuje lidský ekvivalent dokonale racionální slepice ? Homo economicus - což je matematický model člověka, který jedná dokonale a 100% racionálně tak aby maximalizoval svůj prospěch. Od ekonomické krize v roce 2007 je koncept "homo economicus" zpochybňován - jakože lidi často jednají "iracionálně" nebo "v rozporu se svými zájmy". Problém však možná nebude v samotném (i)racionálním chování, ale v tom co to znamená "jednat ve svůj prospěch". Zásadní otázka totiž zní - pokud drůběž ve snaze maximalizovat okamžitý zisk skončí zavřená v ohradě - je to pro ni stejně výhodné i z dlouhodobého hlediska ?

Přesně stejně nejasná situace jako se slepicemi je i s lidmi ? Co přesně je "maximalizace vlastního prospěchu". Je to okamžitá výhoda, nebo dlouhodobá stabilita, něco mezi tím ? A pak je dokonce i otázka "co je to prospěch" ? Jsou to ( jen ) peníze, které nikdy nesmrdí ? Kvalita rodiny a společnosti ? Smysluplnost vlastní existence ? Tedy slepice jdoucí po zrnu jsou dokonale racionální ve smyslu ekonomických teorií. Už pes ( zejména ten náš ) je inteligentnější a u nás doma se často vyskytuje situace : "nepřijmu od tebe dobrůtku, protože nemám v úmyslu tě poslechnout". Pes v daném okamžiku sleduje nějaký vlastní dlouhodobější zájem, který někdy je, ale někdy není pánečkovi zřejmý.

Možná už tušíte kam směřuje dnešní článek - opravdu nechci sáhodlouze rozebírat, proč dali Angličani hlasitě najevo, že se jim nelíbí jak se na trůn patřící Alžbětě II. dere Angela Merkelová a spol. Co je z mého pohledu ( bývalého ) robotika zajímavé - jsou všechny ty reakce potom. Tedy zejména ten názor, který v česku unisono zní jakože "staří nevzdělaní angličtí venkovani" zkazili život "mladým vzdělaným městským kariéristům".

Co když je to jinak ? Co když je Evropská unie křížem krážem nalajnovaná "lajnami zrní", které mají každého v poklidu dovést do jeho ohrady. Co když "staří nevzdělaní venkovani" jsou naopak zkušenější - toto "nalajnování" vidí a byli v úloze psa, který odmitá lákání na granuli, aby si mohl běhat volně dle své vůle ?

Ano je to jasné - bude ekonomická krize. Evropská unie je totiž obrovský "Anti-Jánošík" který Slovenským důchodcům bere, aby splatil dluhy Řecké vlády u Německých bank. Tudíž oligarchové v pozadí bank a korporací mají strach o své zisky - dvě cifry za desetinnou tečkou. Proto nyní třesou finančními trhy, aby dali důrazně najevo že i promile z miliard jsou milióny. Z tohoto hediska mají političtí komentátoři pravdu - bylo racionálnější neodmítat psí granuli a jít po zrnu. Bylo by to však stejně racionální i z pohledu hypotetického dlouhodobého "nerušeného vývoje" EU v dosavadním směru, pokud by tento probíhal třeba až do roku 2050 ?

OK myslím, že je to jasné - teorie robotické umělé inteligence zápasí s problémem překonání "lokálního maxima" - tak dlouho jdete od malé hromádky zrna k větší, až se ocitnete v ohradě, ve které krom poslední hromádky už není nic. Přitom kolem ohrady je stále plno žrádla. "Anglická situace" má ještě jiný pozoruhodný aspekt, který bych uvedl citátem z Járy Cimrmana : "mladý Jára usoudil, že pokud s tím, co má pod sukní je žena - musí paní učitelka logicky být muž". Tedy - celá Evropa je plná mladých a vzdělaných lidí, kteří míří od zrnka k zrnku do lokálního maxima své kariéry. Najednou se ukáže že existuje obrovská skupina lidí, kteří mají jiné cíle. V tom případě je úvaha jednoduchá : pokud já - vzdělanec a chytrák z korporace - jdu po "snadných prachách" - pak lidi, kteří po nich nejdou - logicky - musí být nevzdělaní hlupáci....

Tolik tedy pochybnosti o dlouhodobé výhodnosti "slepičí" / robotické racionality - a to jsme ani nestihli probrat otázku, jestli se vyplatí vyměnit finančně zcela neuchopitelné fenomény jako svoboda, spravedlnost, rozum nebo svědomí - za Euro-prachy - a jak vysoké Euro-vzdělání je nutné abyste tak učinili snadno a s lehkým srdcem, ale nesmutněte. Vývoj v EU nám dá ještě mnoho příležitostí tyto detaily probrat.

Nadpis jistě zní velice hrdě až nacionalisticky, ale máte smůlu - dneska nebudeme dmout hruď bojem za "pravé hodnoty". Naopak dnešní článek je už X-té pokračování nekonečného seriálu na téma "logické chyby zneužité v politice" - neboli další variace, že z výroku "když prší - je mokrý chodník" automaticky nevyplývá že "když neprší - je chodník suchý".

Příklad : Řecklo si loni v referendu odhlasovalo, že nebude platit své dluhy. Premiér Tsipras hrdě prezentoval tento výsledek na zasedání funkcionářů EU a myslel si , že tím jsou Řecké dluhy smeteny. Politici a bankéři místo toho krčili rameny ve stylu "a co my s tím ?". Co tedy bylo pramenem nedorozumění ?

Je zcela nepochybné, že výsledek referenda byl demokratický a vůle většiny byla jasná. Problém je v tom, že moderní doba používá chybnou logickou zkratku - demokratický = správný. To by nebyla ještě taková katastrofa pokud by moderní "manipulátoři davů" nepoužívali opačnou - daleko horší zkratku : "správný = demokratický". Je tedy čas na plnou hubu zmínit, že DEMOKRATIČNOST a SPRÁVNOST každého společenského rozhodnutí jsou dvě různé věci. Samozřejmě nám tím vznikají celkem 4 kombinace.

Demokratické Správné rozhodnutí

Demokratické Nesprávné roznodnutí

Nedemokratické Správné rozhodnutí

Nedemokratické Nesprávné rozhodnutí

Rád bych napsal ke každé variantě nějaký příklad, ale tím by nepochybně došlo k tomu, že obsedantní inženýři v diskusi by se zaměřili na kritiku příkladů ne na podstatu věci - takže si příklady domyslete sami. Kouzlo je v tom, že díky kolektivní inteligenci lidské společnosti jsou varianty Demokratická - správná a nedemokratická - nesprávná rozhodnutí daleko nejčastější. Ba dokonce tak časté, až se při rozhodování ve společnosti omylem položilo rovnítko mezi demokratický a správný (a naopak ).

Odtud je pak jenom kousek k logické chybě typu "když neprší je suchý chodník" a ta logická chyba má v našem případě formu představy "správný = demokratický". Pokud bychom žili ve skutečně svobodné společností - ani jedna z těchto logických chyb by neměla příliš škodlivé důsledky, protože ať by si kdokoliv blábolil cokoliv - život by šel svou cestou. My ovšem žijeme v neo-socialismu, kde brzy bude přísně regulovaný každý prd, takže každá obecně zažitá chyba logického myšlení je establishmentem okamžitě využita proti chybujícím.

Pokud tedy společnost akceptuje chybu demokratický = správný - předestřeme společnosti pěkně po fabiánsku - salámovou metodou - vyšší stupeň chyby : správný = demokratický. Pokud i tuto logickou chybu společnost zkousne jdeme dále a předestřeme další chybu : "správný = názor odborníků" a pokud i tuto chybu lidi zkousnou podsuneme jim další "odborníci = vzdělanci" a ještě vyšší level "vzdělanci = elita národa" . Tímto řetěžcem "drobných nepřesností a manipulací" nakonec vznikne globální - závěr "elity národa jednají - z definice - VŽDY demokraticky ( správně, nezjištně, ušlechtile - atd. - doplň další omyly dle svého výběru..... ) ". Na tuto základní chybnou konstrukci se pak nabalí spousta dalších chyb a manipulací. Dokoce i moji oblíbení "xenofobové, rasisti a fašisti" nejspíše vznikli tam někde - na nebezpečném pomezí iluze, omylu a lži.

Musím upozornit, že nyní žijeme v jedinečné době, kdy se pracně budovaná konstrukce chybných výroků a souvislostí pomalu hroutí k zemi. Na jedné straně můžeme a musíme připustit, že diktátoři mohou ojediněle mít pravdu. Stejně tak musíme připustit, že demokratickým hlasováním může ojediněle vzniknout i pěkná blbost, ale hlavně můžeme sledovat jak dosavadní "majitelé pravdy", kteří jsou často ( nevědomými '? ) oběťmi vlastní manipulace, jsou nervózní z toho, když jim realita dává najevo, jak se věci skutečně mají.

Zbývá poslední otázka - pokud názor většiny, názor menšiny, názory elit a expertů - všechno je ve vzájemném rozporu - jak rozhodnout kam se nakonec vydat ? V takovém případě platí věta, kterou jsem kdysi četl : "Není snadné zjistit, kdo má pravdu, ale je snadné zjistit, kdo má zodpovědnost". Tedy názor toho, kdo nese zodpovědnost je pro ostatní rozkazem. Smutné je že i pojem "zodpovědnost" je moderním newspeakem rozmytá - dnes často funguje na principu "rozprostření" výsledku špatného rozhodnutí jednotlivce na bedra kolektivu. Proto nechť platí, že "rozhodují ti, kteří nakonec ponesou důsledky případného průseru".

Pokud bereme minulé ( vlastně první ) prezidentské volby - měl jsem jedinou strategii - nedělat z Hradu LDN a nevolit geronty. Tudíž jsem v prvním kole volil Dienstbiera mladšího - což byl můj hluboký omyl, protože v té době jsem nedostatečně tušil jaká osoba to je. V druhém kole byla volba jasná - Zeman je sice pomstychtivný hrubián a alkoholik, ale "kníže" Karel Schwarzenberg je dement - a to ne ve smyslu nadávky neoblíbenému politikovi ale ve smyslu "dementia senilis" neboli stařecká demece - která při vystupování v televizi byla pro zdravotnické oko nepřehlédnutelná.

Jinými slovy - předsevzal jem si volit nejmladšího kandidáta a tento můj požadavek byl de-facto ve druhém kole voleb splněn. Ba dokonce se ukázalo že Miloš Zeman ačkoliv 100% naplnil má negativní očekávání - překvapivě naplnil i spoustu pozitivních. Zejména tedy to, že mnohokrát prohlásil "císař je nahý" ačkoliv celý summit Evropské unie tvrdil opak.

Ironická poznámka na adresu Klause - už v době kdy byl premiér a tím více v době kdy byl prezident byla jeho hlavní "volební devizou", že mu sluší kravata. V polovině 90. let dokonce celá ODS s Klausem v čele byla "stranou žen" - tedy strana volená ženami ve větším poměru než by odpovídalo 50% obou pohlaví v populaci. Tímto prizmatem vzato je Miloš Zeman - výrazný ne-prezident. Kravata mu nesluší - to už by mu lépe slušely gumáky a vidle. Navíc - dráždí "pražskou kavárnu" - tedy osoby, které "nemluví nýbrž hovoří", kudy chodí tudy za nimi zůstává dobro a za "správné názory" dostávají prachy z "norských fondů".

Ergo se nám rozvinulo - už teď - 2 roky před prezidentskými volbami - hnutí, které bych popisně nazval "hledáme anti-Zemana". Smyslem je najít kandidáta tak kvalitního, že pro něj "nepůjde nehlasovat". Nezlobte se prosím, že zde neuvádím žádné odkazy - jistě čtete noviny a tudíž víte, že v česku je dokonce několik skupin i jednotlivců, kteří hledají takového kandidáta. Například je zde nezanedbatelná skupina za Tomášem Halíkem - farářem s temnou minulostí, který vlastní diplom z VUMLU, nikoliv však řádný doklad o kněžském svěcení. Potom tu máme plejádu dalších potenciálních kandidátů. Například Michal Horáček - miliardář, který je výjimka z Blazacovského pravidla "za každým velkým majetkem se skrývá zločin" atd....

Kouzlo je však v tom, že takto karty rozdány nejsou. Dokonce bych si dovolil už teď udělat alibi ve stylu "já jsem to říkal" a prohlásit, že "Zeman vyhraje v roce 2018 už v prvním kole, a pokud nevyhraje, bude to obrovská chyba z hlediska dlouhodobější budoucnosti Česka !" Kouzlo je totiž v tom, že jednou už musí v tomto státě jasně zaznít, že voliči jsou hlavní rozhodovací silou - nikoliv reklama a public relations agentury oligarchů využívajcích ( koupená / podplacená ) média a ( koupené / podplacené ) politické strany. Tudíž karty jsou rozdané takto - čím geniálnějšího zemanovského proti-kandidáta se podaží najít a čím masivnější reklamu se mu podaří vyrobit - tím by měla jeho prohra proti Zemanovi být drtivější.

Je to paradox, protože Zeman sám má podivné spolupracovníky a temné pozadí směřující do putinovského Ruska, ale jednou je prostě třeba jasně říci, že pokud se lidi rozhodnou - ani najatá reklamní agentura z Ameriky s tím nic neudělá. Proč je tento přístup z dlouhodobého hlediska užitečný ? Zeman sám bude pokračovat v zavedeném stylu - intelekt zastřený alkoholem a v zahraničí spíše ostuda. Tudíž Zeman jako budoucí prezident z rovnice úplně vypadá. Co v rovnici zůstává bude ( doufám ) šok jeho odpůrců a slzy nad prostředky vyplýtvanými za reklamu a ( doufám ) že i poučení, že diskuse s voliči na téma "volte našeho kandidáta" je více, než jen reklamí kampaň "přiohnutá" podle konceptu, kterým se prodávají vložky s křidélky.

Tedy ještě jednou - asi těžko byste hledali osobu, která má z Miloše Zemana více smíšené pocity, než jsem já, přesto jsem pevně odhodlán jej volit prezidentem a skutečně doufám, že vyhraje už v prvním kole - propagandě navzdory.

Samozřejmě jsou dvě další možnosti, když Zeman nevyraje :

Richard Feynman byl americký fyzik, spolutvůrce atomové bomby, a nositel Nobelovy ceny, který napsal jedinečné - "Fenymanovy přednášky z fyziky" což je jedna z mála literatur, která netrpí fenomén "Kubáčovy chybějící věty". Po přečtení všech 6 dílů ( místy za hranicí mého chápání ) jsem se dostal ke knize "To snad nemyslíte vážně", která pojednává o jeho životě. Tuto knihu jsem přečetl za jednu noc - přesně řečeno za noc před maturitou a dodnes toho nelituju. Laskavému čtenáři NAŘIZUJI si ji přečíst také - zejména kapitolu o vysokých školách v Brazílii 60. let, které jakoby vypadly z oka našim dnešním vysokým školám a pak kapitolu "kargokultistické vědy" - ze které nebudou nadšení různí ekonomové, sociologové a další "vědci v oboru humanitních blábolů".

Proč jsem si nedávno vzpoměl na Feynmana navíc v souvislosti s termitištěm je jeho věta : "Nejsem chytřejší než 100 chlapů, ale jsem si jist, že jsem chytřejší než průměr ze 100 chlapů". Dnešní pohádka je totiž o tom, co to jsou "distribuované systémy" a co to skutečně znamená, že celek je více než souhrn částí.

Tedy představte si následující situací - hraji hru na počítači a kladu si otázku - který tranzistor je zodpovědný za ty rozkošné "řvoucí nestvůry" ? Žádný ? Všechny ? Každý trošku ? Pak si představte neurony v mozku - který je zodpovědný za vědomí a inteligenci - taky žádný. Není těžké si představit, že pokud bychom měli "robotické neurony" mohli bychom ty přirozené lidské v mozku nahrazovat jeden po druhém až by z člověka zbyl robot, který by si tuto změnu ani neuvědomil. Matematici nejsou z této představy tak nadšení - třeba Roger Penrose napsal knihu "Císařova nová mysl" ( taky povinně přečíst !!! ) kde tuto představu kritizuje, protože tvrdí, že mozek má "kvantové komponenty" které naše počítače ( zatím ? ) nemají. Jako nadšenec pro neurovědy s ním v principu souhlasím, ale z hlediska otázky "který neuron je ten inteligentní" je to tak jako tak jedno.

Pak tady máme ty termity - nikdo v termitišti nemá mozek běžného typu - jenom reflexně jednající nervovou zauzlinu, přesto jsou termiti schopni stavět složitá hnízda vysoce odolná a s dokonalým systémem klimatizace - kde tedy je "kolektivní inteligence" termitiště ? Těžko je se smířit s představou že "není" - tedy hemá hmotnou povahu a je to jenom stav signalizace chemickými a hmatovými signály mezi termity. Asi stejně jako "vědomí a inteligence" je stav sigalizace mezi neurony v mozku.

Od této představy není daleko k, poněkud kontroverzní, představě "kolektivní inteligence" lidské společnosti, která je vyšší než individuální inteligence kteréhokoliv jedince. Existuje něco takového vůbec ? Patrně ano - jinak by bylo těžké vysvětlit vznik složitě organizovaných lidských společenství schopných přežít ve velice nepříznivých přírodních podmínkách zdánlivě složených ze samých "vidláků", kteří v naší živočišné minulosti sotva vyráběli kamenné nástroje.

Problém "společenské inteligence" lidské společnosti je v tom, že ani ona nemá hmotnou povahu a je lidskému pochopení do značné míry nepřístupná. Stejně jako žádný termit nechápe strukturu termitiště. Problém je však v tom, že lidé si příliš neuvědomují tento fakt. Dnes a denně jsme svědky toho jak "komise" jedinců, kteří se považují za "chytřejší než nevzdělaná většina" zasedne a snaží se nastolit pravidla omezující volnost konání této většiny. To je absurdní ekvivalent "komise termitů", kteří svými miniaturními "bezmozky" úkolují ostatní termity. Pokud by k něčemu takovému došlo patrně by to byl tak hrubý zásah do fungování společenství, že by žádné termitiště nikdy nebylo postaveno.

Něco takového bylo patrně v hloubce krachu komunismu. Všichni se snažili jak jen mohli, ale přesto nebyl ani hajzlpapír, ani rakety. Je pozoruhodné, že "společenskou inteligenci" nevnímají ani současní lídři společnosti a místo tiché úcty k jejím schopnostem tu máme stále těsnější regulace které nám přináší šéfové komise termitů, ať už se jmenují Obama, Merkelová, Sobotka nebo Babiš.

Tím se dostáváme k další části problému a to je "prostor řešení" - tedy "společenská inteligence" funguje tím lépe, čím více kombinací různých možností "jak věci dělat" má k dispozici. Něco podobného je známo z počítačových programů hrajících šachy. Pokud zrovna nepoužívají - unfér finty - jako je hledání v databázích již odehraných partií - je nejlepší taktikou k vítězství dělat takové tahy, které vedou ke zvětšení - nikoliv k poklesu - počtu možných tahů v budoucnosti.

Jinými slovy představte si "civilizační střet" dvou společností - jako šachovou partii, kde jedna strana táhne jakkoliv to pravidla umožňuj, zatímco druhá strana hrdě vykládá, jak dodržuje vlastní omezující pravidla, že všechny figurky táhnou max o 1 políčko, protože "komise v Bruselu se usnesla, že to tak bude lepší". Není těžké domyslet, která strana bude převážně vítězit a proč.

Tím se dostáváme k poslední ožehavé otázce - jestli "šachy zcela bez pravidel" by nebyly lepší než "šachy s pravidly". Patrně nebyly, protože má-li společnost prosperovat, je třeba aby společenské vztazy byly typu "WIN-WIN" tedy oboustranně prospěšné níkoliv WIN-LOSE tedy "okrádací" - jako zde na východě. Snaha dosáhnout oboustranně výhodné spolupráce mezi lidmi vede ke vzniku "nepsaných pravidel", která však jsou "rozvíjející" a nikoliv "buzerující", a ve svém důsledku "ožebračující", což je vlastnost všech pravidel vzniklých "usnesením komise".

Čímž se dostáváme na úplný konec - jsou společnosti ve kterých "nikdo nic zlého nedělá", a přesto se jim nedaří - viz třeba Rusko, nebo muslimský svět. A pak jsou společnosti, kde rovněž "nikdo nic zlého nedělá" a přesto se jim daří - příklad: Izrael, Švýcarsko, renesanční Itálie. Třeba je to tím, že neprosperující společnosti mají "Putina", nebo "Babiše" - nejchytřejšího ze všech, protože nakradl více, než stovky tisíc "prostých občanů". Oproti tomu prosperující společnosti mají lídry, kteří tuší, že "nikdo není chytřejší než 100 chlapů", a tak s pokorným mlčením se snaží omezovat "prostor možných řešení" co nejméně.

V roce 1978 došlo k té události, že Vietnamská Socialistická republika vstoupila do RVHP. Jenom pro mladší čtenáře RVHP byla Rada vzájemné hospodářské pomoci - to byla taková méně otravná a méně nebezpečná komunistická verze dnešní Evropské unie. Vstup Vietnamu do RVHP byl politický krok, který měl nasrat čínské komunisty. To opět žádá větu vysvětlení - šílený bollševický vrah Mao Ce Tung , který měl na svědomí stovky milionů životů se nesnášel s šíleným bolševickým vrahem J.V.Stalinem, který měl na svědomí jen desítky milionů životů. Takže my, v područí Stalinových pohrobků, jsme předstírali, že čínští bolševici nejsou ti "praví komunisti". ( Jako by na tom záleželo ?? )

Tudíž, když Vietnam udělal něco Číňanům navzdory ( vstoupil do RVHP ) bylo potřeba do čínských ran nasypat nějakou tu sůl, aby čínští bolševici byli ještě nasranější. Proto celý komunistický svět vymýšlel "rozvojovou pomoc" a česko vymyslelo "školení vietnamských odborníků" - což z dnešní perspektivy byl vskutku geniální tah. Od roku 1978 k nám totiž začali proudit vietnamští "studenti" - což někdy byli mladí lidi, ale někdy to byli až starci, předstírající, že jsou mnohem mladší. Kouzlo výskytu Vietnamců na našem území je v tom, že tohle byla ( a je ) opravdu "nová krev" pro českou společnost, něco, o co patrně usilovala Angela Merkelová, když do Německa pozvala arabským písmem píšící loosery a nefachčenky z celé Asie.

Abychom pochopili, že Vietnamci jsou opravdu nevšední lidi je třeba věnovat kousek textu historii Vietnamu. Vietnamské císařství se datuje někdy od roku 260 před naším letopočtem. Kde v té době jsme byli my Slovaní ? Vietnam jako každá věkovitá orientální monarchie sám sebe považoval za střed světa a vedl občasné války s okolními věkovitými monarchiemi, kterýmí opovrhoval, neb se považovaly též za střed světa. Pozoruhodné období Vietnamu však začíná v roce 1854, kdy Francie začala dobývat celý poloostrov Zadní indie a činila z něj svou kolonii. v létech 1884 - 1940 byl Vietnam až na pár ( surově potlačených ) povstání poklidnou zámořskou provincií sladké Francie.

Problém nastal za II. světové války Japonci svrhli francouzskou koloniální správu, a v roce 1945, když byli sami poraženi měla Francie takovou ideu, že se vrátí do Vietnamu jako ta "vítězná mocnost", ale to se osvobozeným Vietnamcům příliš nelíbilo, proto v roce 1945 vypukla osvobozenecká válka proti Francii, která trvala až do roku 1954. Z dnešního hlediska je pozoruhodné jak byli Francouzi definitivně poraženi v bitvě u Dien Bien Phu - Francouzská generalita dlouhodobě plánovala "konečné vítězství". Mezitím Vietnamci noc, co noc obsazovali další a další křoviska a skaliska, kolem zcela obklíčených jednotek cizinecké legie, které nakonec rozdrtili a 8000 Francouzů zajali. Optikou dnešní "války proti terorismu" a též s přihlédnutím k dění v EU se zdá, že tahle pozoruhodná taktika "my kecáme, zatímco protivník koná" vydržela ve vyspělé části Evropy dodnes.

Tím byla francouzská koloniální nadvláda definitivně ukončena, a rozhodovalo se co s Vietnamem. Tří opravdové mocnosti - tj. USA, Čína a Sovětský svaz rozděllili Vietnam podle korejského vzoru 17. rovnoběžkou na severní - komunistickou a jižní "demokratickou" část. Opět taková malá aktualita k dnešku - zatímco severní Vietnam se věnoval vojenskému výcviku a formování partyzánských oddílů na území svého jižního souseda - a to okamžitě už od roku 1955, vláda jižního Vietnamu se věnovala korupci a rozkrádání americké "rozvojové pomoci". Partyzánská guerrilová a "teroristická" válka severního vietnamu proti jižnímu nebyla v jižním vietnamu příliš populární. Takže jihovietnamská generalita měla pocit "že se nečiní dosti" a proto koncem roku 1963 svrhla tehdejšího premiéra a požádala o Americkou "internacionální pomoc", čímž se rozhořelo to, co vidláci a facebookoví středoškoláci označují zá "válku ve Vietnamu" ( která ale ve skutečnosi hořela už od roku 1940).

Válka ve Vietnamu je díky propagaci ze strany Američanů považovaná za hrůzostrašný konflikt - podíváme-li se na zráty na životech je optika poněkud jiná - zemřelo totiž 50 000 Američanů zatímco na stranách obou Vietnamů bylo přes 2 milióny obětí. Tedy konflikt hrůzostrašny, ale jak pro koho. Po protestech americké veřejnosti, které trvaly prakticky od začátku války byla americká účast ve válce ukončena v roce 1974 a o rok později byl jižní Vietnam definitivně poražen. Po válce zbyla Vietnamu "Ho-či Minova stezka" - systém silníc v džungli na / za západní hranicí Vietnamu, pomocí těchto silnic Vietnam fakticky ovlivňoval dění v sousedních státech po válce. To se nelíbilo Číně, která se od Vietnamu postupně odkláněla a tím méně se Číně líbilo, když Vietnam na podzim 1978 ukončil - Číňany podporovanou - psychopaticko-komunistickou hrůzovládu Rudých khmérů v Kambodži ( vyhubili třetinu vlastního národa za 4 roky ).

Tím se dostáváme téměř ke konci - Vietnam se přiklonil k Sovětskému svazu, byl přijat do RVHP, posílal k nám své studenty / válečné veterány. To všechno se hrubě nelíbilo Číně, která na jaře 1979 učinila pokus Vietnam okupovat. Problém byl ve výcviku - čínská armáda v té době byla poněkud "operetní" - založená spíše na úmorné propagandě než na úmorném drilu. Naopak Vietnamci měli za léta 1940 -1979 válčení v krvi, takže Číňaní 2 měsíce "vítězně postupovali". Postoupili až 30 km na Vietnamské území za strašlivých ztrát a pak náhle oznámili "konečné vítězství" a utekli zpátky do Číny.

A poučení z dnešní pohádky. Vietnamci měli svůj stát v době, kdy my slovani jsme jako negramotné kmeny pásli na jižním Uralu kozy. V letech 1940 - 1980 porazili postupně Japonce, Francouze, Američany a Číňany. Přesně v té době, kdy my jsme sami sobě nalhávali proč nemá smysl bránit vlastní stát - po Mnichovu - po okupaci II. republiky Němci - po okupaci / osvobození Rusáky - po komunistickém převratu a po druhé okupaci Rusáky....

Zbývá poslední otázka : v čem je rozdíl mezi Vietnamci a "trpícími Syřany" ? Povšimněte si, že Vietnamci vedli vždy válku proti vnějšímu nepříteli, kterou i přes využítí partyzánů vždy vedla organizovaná armáda pod vedením klasické generality a vojácí po ukončení bojů vrátili kalašnikovy a šli zase pracovat ( studovat / emigrovat do česka ). To je něco úplně jiného než nekonečné a neukončitelné kmenové konflikty, vedené zásadou "lepší pět let bojovat, nežli měsíc pracovat", které známe od mohamedánů.

Takže až budete příště chtít vyslovít slovo "Rákosník", nebo jínou pohrdavou nadávku - popřemýšlejte, kteří jsou vlastně ti rákosnici. Jestli to třeba nejsou zbabělci vedení premiérem, který si musí měnit plínu, kdykoliv mu Merkelová nezvedne telefon.