Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Dneska bude úvaha krátká - téměř jako slohové cvičení na střední škole. Zjara obcházelo republiku strašidlo "Nového tarifního systému" - což byla snaha našeho laskavého státu a jeho "nezávislých orgánů" nechat přestavbu elektrického rozdvodného systému, na kterýžto se od bolševika nesáhlo, zaplatit těm, kteří berou proudu nejméně - důchodcům, kteří na zahradní chatě občas řežou dřevo cirkulárkou s třífázovým motorem. Kouzlo bylo takové, že poplatky za "silovou elektřinu" se kosmeticky sníží. Zato se nastaví drtivý poplatek "za instalovaný jistič" asi ve stylu 11 korun měsíčně za Ampér.

Tedy matematika byla jednoduchá - na sklonku podzimu řežete na zahrádce dřevo a větve. Aby se motor cirkulárky rozběhl potřebuje asi na 5 vteřin - třífázový jistič 3 x 25A. ERGO budete platit 3 x 25 x 11 x 12 = 9900 kč. ročně za výkon, který je pro vaši cirkulárku "vyhrazen" v kapacitě elektrorozvodné sítě. Hezké ne - určitě věříte že těch 75 A je pro vás "vyhrazeno" když za to platíte - tak jsem známým navrhoval udělat "test" a to v době špičky hromadně zapnout spotřebiče, které by se těm 75 A přiblížily na více než 5 vteřin - jistě by se nic zlého nestalo, když bychom "si platili" za "vyhrazený příkon". Přece by nás "laskavý stát" jen tak bezdůvodně "nekasíroval" a přitom by nás drze neobelhával žejo ?

Sám jsem dokonce na toto téma 2x psal na Energetický "regulační úřad" a dvakrát jsem dostal odpověď, že svojí námitkou, že se jedná o zlodějinu, za kterou nedostane koncový spotřebitel žádnou protihodnotu - se naprosto mýlím v celku i v detailech. Jenomže pak náš statečný premiér Sobotka "twítnul" něco ve stylu - "je to zlodějina, voliči nám to dají sežrat v krajských volbách" a bylo po "Nové tarifní strukuře". Ba dokonce příslušný "orgán" tedy Energetický úřad - prohlásil, že "on nic, on není ten zloděj", že celou "strukturu" vypracovávala 40 členná komise "lobistů expertů z oboru elektroenergetiky", kterou současně se zrušením zlodějiny - zrušil taky.

Potud tedy technické detaily na úvod, ale při čtení čláků o zrušení zlodějiny znění : "my nic my muzikanti" a po přečtění článků novinářů - komentátorů : "jinak to přece ani nešlo, je přece před volbami", jsem si uvědomil pozoruhodnou věc, kterou jsem slyšel tolikrát, až jsem ji přestal vnímat. Tedy si tu větu zopakujeme : politik říká : "toto nemůžeme udělat, protože je před volbami". Co tedy vlastně politik říká ? "Před volbami" znamemá, že je to kratičké období, kdy existuje zpětná vazba mezi jeho činy a jeho osudem ? Tedy to kratičké období kdy pro politiky platí totéž, co pro zbytek populace platí pořád : Mé sviňárny činy ovlivňují můj další život ?

Myslíte si, že jsem zabedněnec který vůbec nepochopil politiku, ale vzpomeňte sami kolikrát jste slyšeli něco podobného jako : "Obama má druhé volební období, tak může být odvážnější". Patrně celé hnutí za zavedení referend a za "odvolatelnost politiků" směřuje tímto směrem. Nemám nic proti referendu, ale oproti volbám je to opatření bezzubé - aktivisti musí udělat podpisovou akci, pak politici vymyslí otázku, která může být pěkně "podšitá" a pak - se stejně většinou nesejde potřebný počet voličů aby referendum bylo platné. Typický "vlk co se nažral a koza zůstala celá"

Nebylo by lepší udělat to tak, že v česku by prostě byly volby neustále - parlament by byl rozdělený na čtvrtiny a každý rok by se volila čtvrtina, každý rok by se ve čtvrtině obcí volilo městské zastupitelstvo atd.... Prostě jako žáčci vědí, že škola začíná 1.9. a Ježšek chodí 24.12., stejně by se vědělo, že první březnový a první říjnový víkend se jde k volbám a hotovo. Nemuseli byste si lámat hlavu nad "podšitými" otázkami v referendu - protě byste své neoblíbence příště nezvolili a hotovo. Pokud byste to nebyli vy - byli by to ostatní voliči v ostatních obvodech, kde by se momentálně volilo.

Tím by odpadla většina fenomenů "volebního cirkusu" - stamilionové reklamní kampaně za nakradené prachy - asi ani pan Oulický by neměl tolik peněz. Pastelkovné ? Plané sliby ? Dokonce i populismus, což mimochodem NENÍ, jak se snaží tvrdit média - ta situace když politik řekne : "respektuji názor voličů", by prostě neustálým "volebním cvičením" vyšuměl. Dokonce ani podvržené předvolební průzkumy na objednávku hrdinného premiéra by neměly takovou váhu.

A peníze ? Volby prý stojí miliardy - pokud by se konaly neustále určitě vznikly nějaké stálé úřední struktury, které by organizaci zvládaly lépe a lacineji než dnes, když se volby organizují stále znovu a znovu od nuly. A navíc - ušetřené peníze za rychle potrestané excesy politiků by určitě zvýšené náklady více než vynahradily.

Pokud se jedná o účinky na společnost - ty by asi byly hlubší než si dovedeme představit. Poměry stran v parlamentu by jedním pohledem byly stabilnější neb by se každoročně měnila jen 1/4 poslanců. Na druhé straně by "většina jednoho hlasu" nutila politiky chovat se k opozici s daleko větším respektem, protože každý rok by většina mohla přejít v menšinu. Čistky na státních úřadech by asi byly daleko menší. V každém případě by ( doufám ) ubylo sociálního inženýrství a přibylo zdravého rozumu.

Tolik tedy prchavý nápad jak nastolit zápornou zpětnou vazbu, v politice, častěji než jednou za 4 roky. Možná je to nápad blbý, ale rozhodě mi připadá účinnější než systém referend a hon některých stran za ním.

Dnešní článek se původně měl jmenovat "Společenské důsledky Moravcova paradoxu", ale pak jsem se zlekl, že stálí čtenářové by už z nadpisu poznali, co mám na mysli a blog by si ani nerozklikli. Tedy jednak - když toto čtete - už jste se nechali nachytat, a potom "všechno se vším tak nějak souvisí" a Moravcův praradox je, že "jednoduché je složité a složité je jednoduché" a tím bylo řečeno vše podstatné ! Jasné ?

Nepředpokládám, že jasné, tak píšu dále. Už dávno si z jedné kolegyně dělám napůl srandu a napůl obdivuju jejího manžela, který v mém názvosloví je "topenář - milionář" - jakože je profesi opravdu instalatér, přitom je tak šikovný, že vydělal nemalé peníze tím, že montuje ( bez problémů typických pro ostatní české řemeslníky ) ostravské smetánce tepelná čerpadla do jejich vil.

Pak jsem jel se známým a ptal jsem se na lumpačící dceru a odpověď byla : "Netroufali jsme si ji dát na gympl, co kdyby neodmaturovala. " - "A co tedy studuje ?" - "Kuchařku s maturitou !" - "A co když ani tam neodmaturuje ?" - "To ani nemusí, už teď má pracovních nabídek plnou schránku !"

OK takže topenář-milionář a kuchařka s maturitou - prosperují a budou prosperovat. Takže když mi naši hrozili : "jestli se nebudeš učit, bude z tebe popelář" - tak vlastně dneska je to nesmysl. Popelář - to je dneska vážený a žádaný odborník, kterých je neustálý nedostatek a bude jich neustálý nedostatek. Proto by bylo lepší strašit děti : "když se nebudeš učit - bude z tebe teatrolog ( politolog, religionista, nebo jiný "specialista" na humanity )", kteří se dneska tlačí do státní správy, neziskovek a "alternativního centra klinika", aby nemuseli skládat bedny v Kauflandu.

Je tedy jasné, že "něco je jinak". Přitom jsem si hned vzpoměl na Moravcův paradox, který jako všechno ostatní, na co jsem kdy narazil v přírodních vědách, patrně bude mít i svoji "společenskou větev". Pokusím se tedy objasnit celou věc tak, aby to pochopil i žáček se špatným prospěchem, za trest studující teatrologii :

Tedy jsou počítače - jejichž silou je neuvěřitelně rychlé provádění matematických operací a pak jsou živé organismy jejichž silou je houževnaté přežívání ve ( složitém ) reálném světě. Obojí tato technologie musí být velice vyspělá a pružná. Díky této pružnosti umí částečně napodobit technologii druhou. To jest počítače lze ( do jisté míry ) naučit a donutit pohybovat se v reálném světě - ve formě robotů. Biologické organismy ( lidé ) vlastně taky umí matematické operace ( vlaštovka za letu vidí a chytne letící mouchu - což je sakra výpočetně náročné ), ale na vědomé úrovni - "3 x 3 je 9" nikdo neumí počítat tak dobře jako počítače.

Díky tomu vzniká ten paradox, že věci, které jsou pro lidi složíté - řešit soustavu rovnic Gaussovou eliminační metodou, nebo porovnávat rozsáhlé texty - jsou pro počítač snadné. Naopak hrát ping-pong nebo utírat zadek pacientům - což je pro lidi jednoduché - je pro počítače ( roboty ) nepřekonatelný problém.

Výsledek je jasný a už jsem to opakovaně psal. Žijeme v době automatizace a computerizace, která díky Moravcovu paradoxu je daleko snazší v oblastech, kde se zpracovávají data, než v oblastech kde se zpracovávájí reálné, hmotné věci. Proto tzv. "duševní pracující" - lidi kteří se zabývají administrativou, humanitami, managementem, právem atd., což de facto není nic více, než kompilování textů a tabulek, jsou extrémně snadno nahraditelní počítači. Jenom historická setrvačnost, že tito lidé sedí blízko zdroje moci a peněz způsobuje, že třeba státní správa se ( zatím ) neskládá jenom z parlamentu ( Babiš by zrušil i ten ), a pak už jen počítačový "centrální mozek".

Příklad : Potřebujete rozbor her Henrika Ibsena ? Myslíte, že jako "mladý teatrolog" sepíšete lepší práci na toto téma, než jakou umí najít Google ? Naopak - potřebujete aby vám tepelné čerpadlo topilo avšak neteklo. Pozvete raději "řemeslníky - teoretiky" kteří "celé odpoledne googlovali" jak se to dělá, nebo spíše "topenáře-milionáře", který má montáž nacvičenou z praxe ?

A vo tom to je. Pro moderní techniku jsou jednoduché činnosti ( popelaření ) vlastně složité a složité ( teatrologie ) jsou jednoduché. Ve společnosti kupodivu platí pro lidi to samé jako pro roboty a umělou inteligenci.

Jenom, když jsme si uvědomili "A" je třeba k tomu dodat ještě zbytek abecedy. Tedy zejména to, že Moravcův paradox je mezi lidmi prakticky neznámý. Jediný kdo o něm v česku píše jsem já. Tím, že Moravcův paradox není v obecném povědomí jsou jeho důsledky ( třeba topenář-milionář nebo kuchařka s maturitou ) považovány za šťastné náhody a výjimky - nikoliv za zákonitý trend. Tudíž rodiče a prarodiče "neo-vysokoškoláků" stále doufají, "že se to zlomí" a že spousta nezaměstnaných dětiček a vnoučat s "diplomem z fildy" bude moci opustit číšnický frak nebo fritézu u McDonalda.

Marně - fritéza ve fastfoodu je přesně to místo, které je obtížně robotizovatelné a tedy potvrzuje společenské důsledky Moravcova paradoxu. Problém je, že fritující teatrolog by si mohl vybrat něco mnohem zajímavějšího ( a taky ne-robotizovatelného ), kdyby nebyl zaslepen "prestižním oborem vystudovaným bez práce", který mu měl přinést společenskou úctu, ale místo toho mu přinesl firemní kšiltovku a školení v teplotě oleje.

Pokud vám v kavárně servírka přinese kafe, nedovedu posoudit, jestli větší "ostuda" je když ta servírka je opravdová vyučená servírka, nebo když je to nezaměstnaná "divadelní vědkyně", ale je jasné ve kterém z těchto případů došlo k vyplýtvání sil, času a peněz, které by bylo možno použít lépe z hlediska těch lidí i celé společnosti.

A na závěr to úplně poslední a úplně nejdůležitější : Nechcete-li, ani vy, ani vaše děti, být "prekariát" - koukněte na svět očima Moravcova paradoxu. Kde se roboti a počítače tlačí už dnes a kam "se jim nechce". Podle toho si vybírejte své budoucí povolání. Přitom je nutno být upřímný a připusit, že celá obrovská oblast lidské činnosti, která se objede bez fyzické manipulace s hmotnými věcmi už je de facto mrtvá. Zabitá Wikipedií, Googlem, dalšími internetovými aplikacemi a bude doražená algoritmy umělé inteligence, které teprve přijdou.

Metamfetamin známý u nás pod jménem pervitin - volně prochází placentou z matky do plodu, takže čtenářové patrně nebudou udiveni, když vzpomenu jak jsem loni na podzim pomáhal našim pediatrům s "komplexní metabolickou poruchou" u miminka, které hned po porodu mělo tak vysokou hladinu amfetaminů ve stolici, že jeho první smolka by se klidně mohla prodávat jako surovina na černém trhu.

Bohužel jsem měl mnoho práce a miminiko se mi ztratilo z dohledu, ale osud takových dětí je poměrně sterotypní. Mamina cítí nadcházející absťák - tak zdrhně z porodnice, a sociálka dítě zabaví a "umístí" do kojeneckého ústavu. Pozoruhodný je další vývoj takových dětí, který taky bývá typický - mnohočetné "vývojové poruchy", "poruchy chování", "poruchy učení" a nakonec mohočetné pobyty v kriminále. Prostě nikdo není Baron Prášil, aby se vytáhl z močálu vlastní rukou za vlastní vlasy.

Tak a teď si představte že v rámci "integrační politiky" tohoto státu vám takto "hendikepované děťátko" posadí do třídy s vaší ratolestí. Výuka se okamžitě mění v krocení divé zvěře, pozornost třídy upadá, jedničky však zůstávají "aby byl pokoj" od nespokojených rodičů - vy netušíte nic, jenom naděje vašich dětí na vzdělání a tím na lístek v loterii života mizí v nenávratnu. Bohužel, když se jeden nevytáhne za vlasy z močálu tak ani nikdo další - to je zásada "Sociální spravedlivosti" našeho "laskavého státu" žejo ?

Teď si myslíte, že jsem si nahrál na kritiku rušení "zvláštních škol", které stát loni zrušil, protože když není schopem najít účinná opatření jak naložit s Cigány a jejich pozoruhodným systém péče o děti - stále je ještě možno najít opatření neúčinná, která průser rozprostřou mezi všechny ostatní - to je zásada "Sociální spravedlivosti" našeho "laskavého státu" žejo ?

Ale ne - tímto směrem uvažovat nechci - chci uvažovat jinak. Představte si, že zprávy o řádění pervitinem poškozeného děťátka přece jenom proniknou k uším rodičů a ti začnou hromadně protestovat proti umístění takového žáčka se svými dětmi v jedné třídě. Pak nastane trapná situace, kdy učitélé méně ( protože ví, o co jde ), ale hlavně různí lidskoprávní neziskovkáři začnou hlasitě křičet že se jedná o diskriminaci, protože i amfetaminové děťátko má plíce, játra, ledviny, mozek, lidská práva a mezi nimi - "právo na vzdělání", že ano ?

Pak samozřejmě jsou dvě možnosti - buď se začnou vymýšlet nějaké zastírací a de-facto lžívé historky, proč to děcko musí pryč, nebo proč se rodiče chovají tak "maloměšťácky" že chtějí aby jejich děti měly možnost dostat kvalitní vzdělání, protože to je jediné, co vám ani "trpící Syřani" neukradnou. Nebo je tu druhá možnost, abychom nemuseli lhát, chovejme se důstojně a prohlašme "prostě NE" - bez zjevného důvodu. Konec konců - každý má právo na svůj názor, dokonce i právo na chybný názor a nikdo mená povinnost důvodnost svého názoru před ostatními obhajovat že ?

Dokonce i "příručky asertivity" pro rychlokvašené manažery konstatují, že "NE" je stejně hodnotná odpověď jako "ANO". a že nikomu nemusíte odpověď "NE" zdůvodňovat ani se za ni omlouvat. Dokonce i filosofové nakonec došli k závěru, že otázky, na které nelze rozumně odpovědět oběma možnostmi , ani nemají smysl.

Důstojné NE však dnes není příliš populární - svět ovládají manipulátoři davů a těm jasné "NE" jakožto uplatnění práva jednotlivce nesouhlasit s tlakem propagandy - nahání husí kůži. Proto se, zejména v "humanitní sféře" dočítáme ty neustálé bludy že "NE" není odpověď, že "NE" je projevem zaostalosti, malosti, rasismu, xenofobie, fašismu a kdoví čeho ještě. V takovém případě nelze než použít jinou asertivní techniku "zaseknuté gramodesky" a do nekonečna opakovat "říkám NE, protože mám právo s vámi nesouhlasit, a nemám povinnost vám svůj nesouhlas jakkoli vysvětlovat !". Navíc odpověď NE má stejnou hodnotu jako odpověď ANO. Dokonce možná ještě vyšší, protože jasné a pevné NE brání sociálním inženýrům pokazit ty elementy společnosti, které se jim zatím pokazit nepodařilo.

Neboli pro vidláky zjednodšeně a jako v nadpisu : "Prostě NE a basta !!!"

Mám neblahý pocit, že přírodovědci - ti skuteční, nikoliv "sociologové" - si těžko hledají cestu k současné vládnoucí elitě. Maximálně tak ještě nějaká "komise" si najme nějakého "ekonomického poradce", aby spočítal jak finacovat zadlužený stát. Pokud jeho ( matematicky správný ) závěr zní : "bez práce nejsou koláče", všichni si jenom odfrknou : "vidíte, že nám neporadil". Výsledkem je, že čtete noviny a nestačíte se divit, že "význačné osobnosti", které vedou tento stát nemají o fungování společnosti ani takové tuchy jako Pepa Nos jehož verš jsem použil do nadpisu.

Co mám konkrétně na mysli ? Prakticky nelze vymyslet pravidlo ( zákon, vyhlášku, směrnici ), ktere by bylo vnitřně nerozporné, a jehož zcela důsledná aplikace by nevedla k nestabilitě společnosti. To zní jako mluva nějakého matematika, ale než budeme pokračovat je třeba pár příkladů pro vysvětlení :

Právníci a "humanisti", kteří dočetli až sem se patrně otřásají nesouhlasem a považují mnou zmíněné fenomeny jenom za "technické detaily", které se odstraní dalším vylepšováním systému pravidel. Abychom si ušetřili neplodnou diskusi dovolil bych si upozornit na Gődelovy věty v matematice, které i v tak exaktním oboru definují, že vytvořit bezrozporné systémy pravidel je až na elementárně jednoduché případy - nemožné.

Teď bych mohl položit obvyklou ironickou otázku : Vědí tohle "sociální inženýři", kteří se dnes a denně ohánějí "právy" nebo "pravidly" ? A pak skončit, ale proberme ještě důsledky. Především je zajímavé, jestli tato vnitřní rozpornost společenských pravidel dělá nějaké problémy. Předesílám, že jsem zastáncem názoru, že dnes dělají vnitřní rozpory ve společenských pravidlech daleko větší paseku než v minulosti a to ze dvou důvodů - jeden z nich je "náboženství" a druhý je "zdravý rozum".

Opět příklad : křesťani tvrdí : "nepokradeš" - znamená to však : "neprodáš zmatenému důchodci předražené hrnce za 60 000" ? A pokud budeme právně-pozitivističní extrémisti, můžeme namítat : Kde v zákoně je napsáno, "že je to zakázáno" ?

Ergo je to jako v Matrixu - i při dodržování všech pravidel zbyde "malý nedořešený zbytek". Jsou v principu tři možnosti jak s takovým zbytkem zacházet :

Teď zbývá prostor na ironické otázky : Jistě jste svědky snahy pravidly a ( ISO ) směrnicemi regulovat vše. To samozřejmě dle Gődelových vět nelze. Pokud se v tom pokračuje za určitý limit, vede to k přeregulovanosti, zkostnatělosti, nevýkonnost, neschopnosti improvizovat, přizůsobit se, atd..... Moje zkušenost je, že pokud rigidním osobám milujícím "jasná pravidla" toto pracně vysvětlíte - dostanete odpověď : "neschopnost improvizace vyřešíme vypracováním směrnice o improvizaci". Ale zásadní otázka je jednodušší a hlubší : "jsou si lídři společnosti těchto věcí vědomi" ?

Jsem přesvědčen, že ne. Dneční politici zapoměli přísloví našich babiček : "výjimka potvrzuje pravidlo" a mají fobii ze, zdravého rozumu a spontánního průběhu věcí. Proto můžeme očekávat, že za pár ( desítek ? ) let budou evropské státy nehybně zkostnatělé, ale jejich parlamenty budou "problém řešit" chrlením desítek tisíc stran předpisů, které kvůli neřešitelným vnitřním rozporům ani nepůjde uvést v život.

Moji čtenářové mě inspirují - když ve tři v noci dokončíte článek, udělá vám ohromnou radost, když vám k němu ve tři odpoledne někdo napíše : "máte tam 37 chyb v čárce mezi souvětími, 14 velkých písmen tam být nemá a 12 tam být má" - skvělá známka toho, jak čtenáři jdou po obsahu, nikoliv po formě, která je nepodstatná. Nicméně ta inspirace spočívá v tom, že je třeba probrat otázku jazyka.

My na prochlastaném východě žijeme v oblasti "jazykového kontinua" - někde severně od Olomouce se mluví 100% česky a někde jižně od Katowic se mluvi 100% Polsky. Mezi tím je to "kontinuum" různých slezských a "po našimu" nářečí - viz populární "Ostravak ostravski" nebo Ladislav Větvička.

To máme směr sever / jih. Pak tu máme směr západ / východ. V prostoru mezi Opavou a Ostravou je bývalé německé východní Prusko, kde babiny mluví výlučně Německy. V Čadci zase mluví babiny výlučně Slovensky a mezi tím je druhé "jazykové kontinuum". ERGO pro rozumné domluvení na prochlastaném východě je doporučeno ovládat češtinu, Polštinu, Slovenštinu, Ukrajinštinu / ruštinu, Němčinu a "po našimu". Mimimálně je vhodné ovládat pasivně - to jest perfektně rozumět, aby oba mohli mluvit vlastní jazykem, ale přesto rozuměli řeči toho druhého.

Myslíte si, že to není normální - Pchá - nenormální jsou "velké jazyky", ohraničené hranicemi moderních států. Představte si třeba Vulgar Latin ve starověkém Římě, nebo třeba jazykovou situaci středověké Evropy. Kolika jazyky se mluvilo ve Francii za stoleté války ? Normansky, Francouzsky, Occitáštinou, Provensálsky, Baskicky, Aragonsky, Kastilsky. Nebo v Anglii ? Normansky, Velšsky, skotové z údolí mluvili Scotts z hor Gaelic. Němci měli v každém knížectví jinou Němčinu a Švýraři měli své "po našimu" dokonce v každém alpském údoli. Bylo to špatně ? Kolik řečí uměl negramotný středověký Evropan ? Více než naši dnešní "mladí dynamičtí a flexibilní Angličtináři", kterým chyby v Curriculum Vitae opravuje "kontrola pravopisu" ve WORDU ?

OK takže máme na prochlastaném východě mnoho jazyků, což je, ve zbytku republiky, nevídané - taky proto tu sem tam máme přebytek "panských slouhů", kteří považují některou z jazykových forem za chybnou, nespisovnou a vůbec méněcennou. Ono taky, když slyšíte od "omy", jak mluví stylem "Torbe mom v Třyncu na banhofě." ( za úkol přeložit !! ) Tak vás to prostě nemůže nezarazit. Nicméně v čem jsou "strážci jazyka" nesmírně škodliví a měli by se na potkání střílet, je že, kvůli neustálému upozorňování a popichování stran formální správnosti jazyka, nakonec méně oprsklí jedinci prostě umlknou a přenechají ''umění řeči i písma" knížepánovi a jeho slouhům, ať už to je kdokoliv.

Pak tady máme české neštěstí a to je výuka cizích jazyků - sám jsem zářný příklad - rusky jsem nebyl schopný ani pípnout, dokud jsem nebyl za trest poslán do Sovětského svazu, kde mě Larisa Jurievna Belenikina naučila mluvit ( a líbat ) během 3 týdnů, a pokud bych nebyl pohlavně stydlivý, mohl jsem se v ruštině naučit mnohem více.

Druhý příklad - Anglicky jsem nebyl schopen promluvit ani pochopit jedinou větu až do "operace pouštní bouře", kdy neustálým posloucháním CNN se to prolomilo. Při té příležitosti mám legrační historku, asi tak v roce 1993 si bratr přivedl "spolužáka z USA" což byl 2,2 metrů vysoký a 160 kilo těžký černoch - student práv s ambicí soudce.

Vykládali jsme ( anglicky ) právě o Sovětském svazu a bratr - produkt našeho školního systému, mě pořád opravoval "much / many" nepravidelná slovesa "předpřítomný čas" a další, až se černoch naštval a prohlásil, ať mě bratr neopravuje, že on tomu rozumí, protože "můj jazyk" připomíná "ebonics" neboli "black english" neboli "AAVE African American Vermacular English". Ano takže pokud posloucháte rappery ( a rozumíte tomu ), jistě víte, že existuje druhá angličntina, kterou mluví černoši, která je daleko podobnější slovanským jazykům než ta první - méně časů, dvojitý zápor : "nemám nic", a další věci. Taky Amerika má své "panské slouhy", kteří se tomuto jazyku posmívají a považují jej za primitivní a gramaticky nesprávný, přestože jeho historie je složitější a krvavější, než si myslíme.

Teď jenom to vysvětlení - v česku na vás soudružka učitelka tak dlouho řve - "zápor s druhým pádem" !!!! Což je v ruštině, až se začnete stydět a přestanete ( se pokoušet ) cizím jazykem mluvit. Takže máme v česku milióny a milióny lidí, kteří se vysilujícím studiem cizího jazyka dopracovali do stadia "gramaticky zcela bezchybného mlčení"....

Přitom z hlediska funkcí mozku není větší nesmysl, než se učit nějakou gramatiku. Kdo vysvětluje černouškovi z ghetta stáří 15 měsíců anglickou "souslednost časovou" ? Jazyk se přece učí tak, že začnete tichem, pak jsou hrubé chyby, pak jsou komické chyby "kravičátko" a pak mluvíte plynně. Nikdo by v žádném jazyce neměl během věty, v duchu, skloňovat a časovat. Stejně jako máme v mozku desítky tisíc předem nacvičených pohybových automatismů, tolik až vzniká iluze svobodného pohybu. Stejně tak i s jazykem - vybírám z desítek tisíc frází ( politici z méně ) až vzniká iluze svobodného vyjadřování. Ne že taháte holku Anglicky do postele a druhou polovinou mozku si v duchu opakujete "If I had a hammer, I would hammer in the morning", abyste, proboha, ten podmiňovací způsob "neřekli špatně" !! Přesně takto jsme dospěli do stavu, že jsme národ, který se i vlastním jazykem stydí mluvit - "jak komu zobák narost".

Ještě jedna drobná paralela - když v roce 1433 císař Sejong Veliký zavedl v Koreji nové ( dnešní ) písmo, které bylo tak jednoduché a účelně spjaté s jazykem, že negramotný dospělý rolník se naučil psát za týden - taky se na něj sesypali "panští slouhové", že tím "jemné umění vědění" může spolu s gramotností proniknout do nesprávných ( vidláckých ) rukou.

Ergo - zapomeňte na gramatiku, naučte se spoustu slovíček a frází a až budeje jezdit "cugem do roboty", čtěte si v cizím jazyce, nebo poslouchejte cizojazyčné filmy a muziku. Pokud vás někdo bude opravovat - v jakémkoliv jazyce - rovnou mu dejte přes hubu. Je to škodič, kterých kdybychom my, na prochlastaném východě měli více - nedomluvil by se nikdo s nikým. A to si představte třeba, zmiňovaný, starý Řím, nebo středověkou Evropu.

Poznámka při druhém čtení - musím dodat obvyklý disclaimer. Rozhoně nejsem odpůrce "učebnicových jazyků" - pokud to považujete za nutné - zokonalujte svoji vlastní (!!) gramatiku, až na molekulární úroveň. Rozhodně však nelze akceptovat současný stav, kdy menšina pronážející jazykově vycizelované nesmysly, uřve zbytek populace. Nebo ještě z jiné strany - až bude drtivá většina lidí v česku plynule a bez ostychu přecházet v diskusi mezi 3-5 cizími jazyky, jak jsem zažil u Holanďanů, kde to bylo včetně lámané ruštiny - pak budu s kýmkoliv diskutovat o nutnosti buzerovat obyvatelstvo, kvůli dodržování gramatiky kteréhokoliv jazyka.

Né že bych si chtěl přihřívat vlastní polívčičku, ale od dob starého C. a K. Rakouska-Uherska až do konce II. světové války to bylo tak, že každé město i městečko mělo svoji honoraci. "Knížepán", "pan továrník", "pan doktor", "pan farář", páni "gymnasiální profesoři", páni konšelé, dokonce i další profese byli "honorace" - jako třeba "správní rada pivovaru" v Postřižinách.

Byli-li jste "honorace" tohoto typu - bylo běžné, že jste měli něco jako "vilu" a doma jste měli "děvečku". "hospodyni" nebo "paní na domácnost" - nikdo se nad tím nepohoršnoval a všichni to považovali za normální.

Čas oponou trhnul a máme "novou dobu". Začínající učitel - místo "děvečky" - chodí přes prázdniny pro podporu na pracák a během školního roku chodí pro doplatek do "životního minima", aby uživil rodinu. Nejbohatší oligarchové ještě tak přiznají, že si platí ochranku, ale že by měli "komorníka" nebo "služku" - nepřizná nikdo, a vůbec bych se nedivil, tomu, že "služku nepříznají" neb "služku nemají". Případně jen na "zlomek úvazku", běžného ještě před 100 lety.

Je to výraz "demokratizace" společnosti ? Je to pozůstatek "komunistické minulosti" ? Pokusím se matematicky odvodit, že důvodem je chudoba a to i mezi miliardáři.

Představte si že máme následující řetězec : Tomáš Baťa měl ředitele fabriky Hugo Vavrečku, ten měl šoféra, a ještě jeho šofér vydělal dosti na to, aby si mohl dovolit "posluhovačku". Tok pěz byl tedy následující - Baťa platil Vavrečku, ten platil šoféra, ten platil posluhovačku. Na každém stupni si stát vzal nějaké ty "daně a odvody". Tedy náklady na šoférovu posluhovačku z hlediska Bati byly :

Pokud úplně úplně zjednodušeně budeme považovat všechny daňové sazby za ( řádově ) srovnatelné, pak z hlediska Baťových závodů kde "peníze vznikaly" byly náklady na posluhovačku

Pak se stala ta nehoda, že jsme se vydali na cestu socialismu, komunismu a později "sociálního státu", ale ani pokud by se to nestalo - je vám jasné, že pokud by "Daň" rostla lineárně - náklady na posluhovačku by rosty hyperbolicky se čtvrtou mocninou této daně, až by "nejslabši dostal padáka". Patrně jako první by šofér propustil posluhovačku. Pak by Vavrečka propustil šoféra, a dohnáno do extrému, by Baťa nakonec propustil Vavrečku jako ředitele, což by se v realitě nejspíš projevilo tím, že by firma prchla do "daňového ráje".

Jestli jste jako moderní politici, a milujete křivky strmě jdoucí vzhůru, zde vám mohu jednou posloužit. POZOR - křívka nezačíná z nuly ale ze 100%, které nejsou mezi těmi tisící procenty ani vidět. To znamená, že při nulových daních a odvodech ze mzdy - na korunu pro služebnou musí Baťovy fabriky vydělat právě jednu korunu. Celkové odvody ze "superhrubé mzdy" se nyní v česku odhadují asi na 60% - takže, jak vidíte, při této zátěži daněmi a odvody by Baťa dnes musel, svým podřízeným, vyplatit 40 korun, na každou korunu, kterou by dostala šoférova služebná - děsivé ne ?

Navíc toto je modelový příklad. Ve skutečnosti nemusíte být ředitelem u Bati, abyste spotřebovávali "něčí práci" a dávali mu tím obživu - ve skutečnosti jsou takové "řetězce" ještě delší a vliv vysokých daní je patrně ještě ničivější.

Myslíte, že to je kravina na čtvrtou ? Není - zkuste donést jednoduchý "domácí spotřebič" někam do správky - nelze ? Nevyplatí se spravovat ? Zkuste si "najmout služebnou" - a to i se všemi odvody ze mzdy ? Tudíž jsme svědkem několika-stupňového "katování kostů". Výroba se přesunula do Číny. Už i v Číně pracují roboti, kteří vyrábějí laciný šmejd, jehož opravy se "nevyplatí", protože by "se musel živit opravář". Experty z vedení firem vytlačují počítače a "umělá inteligence" nakonec vytlačí všechny.

Vysoké náklady na mzdy, nejenom že rozbily řetězec vzájemného si poskytování služeb, dříve běžný v každém maloměstě, ale navíc způsobily, že kromě šmejdu vyráběného roboty v Číně, jsou ostatní věci, na které se musí "rukou sáhnout" neúměrně drahé. To je ten důvod proč dneska gymnaziální profesor, nejenomže nemá služku, ale ani nikdy nevydělá na tu vilu.

Ergo minulí i současní bolševici si to představovali tak, že budou danit, až se budou hory zelenat, a z daní budou platit "peníze za práci, po práci legraci". Díky "multiplikačnímu efektu danění" se však stala ta nehoda, že místo "ten dělá to a ten zas toto a všichi dohromady uděláme moc" - jsme v situaci "ten, ani ten, nemá na nic peníze". Takže Babiš nemá četu služebnictva, ne protože se stydí, ale protože je příliš chudý, aby si je mohl dovolit !!!!! Ještě tak má, na ty svalovce z ochranky. To je "věc života a smrti", ale jinak na nikoho dalšího.

Nakonec bude ráj "moderní levice" vypadat tak, že megakorporace budou sídlit na Kajmanských ostrovech a my ostatní - postižení chronickou nezaměstaností, při chronické stagnaci, neb kvůli daním "se nic nevyplatí dělat" - budeme sídlit pod mostem.

Ergo nevěřte bolševikům politikům že "jedno procento daní navíc společnost nezhroutí" - Procento k procentu a výsledkem jsou rozsáhlé regiony, které místo aby byly plné unavených, ale spokojených "poctivých pracujících", jsou plné frustrovaných "pobíračů dávek dělajících bordel".

Od prázdnin 1993 do února 1994 jsem drahé máti dělal zadarmo a beze slova "děkuji" sestru v nově zakládané ordinaci, a když jsem večer před zkouškou z Patologie ( 1800 stran ) prohlásil, že rozhodně nepůjdu uklízet ani ordinaci ani byt - byl jsem drahou mamá - toho času na odchodu za amantem - prostě vyhozen na ulici. Za pár dní tj. 14.2.1994 jsem se ubytoval na poloprázdných kolejích VUT "na Palačáku" , odkud VUT vyhodila po prvním semestru přes 1000 neúspěšných prváků.

Musím říci, že tím začalo nejlepší období v mém životě - bydlel jsem se strojaři, četl jsem jejich - směšně jednoduchá - skripta a frajersky z nich deklamoval dlouhé pasáže ( jojo to byla ta paměť medika ), každý den jsem od oběda do 21,30 kdy jela poslední "rozumná" tramvaj seděl ve studovně Univerzitní knihovny a chvílemi studoval a chvílemi koukal na ženské. Dokonce i "první paní Kubáčovou" jsem tam poznal. Ve studovně nás sedělo více a jeden z nich byl tmavovlasý tichý borec, který daleko méně než my koukal na ženské a daleko více do knihy - mluvil tichým hlasem a v posledních letech mě zcela šokoval tím, že se dal na kariéru chirurga ověnčeného mnohými zahraničními atestacemi a že skončil jako děkan nové Lékařské fakutly Ostravské Univerzity.

Teď samozřejmě nastane otázka - proč já nejsem akademický funkcionář - ale to bychom se dostali k ožehavým otázkám smysluplnosti biochemie - poctivosti biochemiků a vůbec zdali se člověku chce makat, aby jej zato lumpi škrabkali za ouškem. Takže jsem skončil jako rozčilený vidlák z prochlastaného východu. Nicméně - tichý kolega, který je dnes děkanem má můj nesmírný respekt.

Bohužel ne už takový respekt mají jiní funkcionáři, kteří spadají pod heslo mého bývalého šéfa, že "jedno zaměstnání dá člověku zabrat, ale sedm zaměstnání jde úplně samo". Opravdu nechci nikoho urazit ale dovolil bych si - jako příklad - citovat 1ejí vlastní rukou psany životopis jisté "bezejmenné vědkyně" :

Skutečně lze zasedat ve všech těch radách a komisích, zakládat a vést ty "ústavy a instituce", sedět v senátu, sedět v mezinárodních institucích, sbírat ocenění a ještě vybádat a napsat 345 smysluplných a vysoce citovaných článků ? Otázka samozřejmě zní jestli toto lze dělat opravdu poctivě a sám, nebo jestli jsme vlastně svědky těžko představitelné kariérní "jízdy" jediné osoby po ohnutých hřbetech desítek podřízených, eufemisticky nazývaných "kolegové". A pak je otázka zdali bychom si, za takovu jízdu po zádech podřízených - měli takových šéfů vážit, navíc když zhusta trpí syndromem "kde je funkce, tam jsem já" ?

Jisté zkušenosti a jistý pesimismus mně osobně velí - lidí, jejichž kariéra je "větší než sám život" - si příliš nevážit a o to více si vážit opravdových "selfmademanů" - lidí, kteří pracují vlastníma rukama, v jediném oboru, v jediné instituci a v ( opravdových ) kolektivech typu "rovný mezi rovnými". Hluboce se omlouvám všem vysokým akademickým i jiným funkcionářům, ale za sezení v senátu a dalších 20 "politicko organizačních" komisích" a za vaše jméno povinně nadepsané nad články, kde drtivou většinu práce vykonali "kolegové" - si mnoho mé úcty nezískáte.... Na druhé straně kdo by stál o "škrabkání za ouškem" od rozčileného nýmanda z vidlákova žejo ?

Poznámka při druhém čtení - asi opravdu vidím do budoucnosti, protože týden po dopsání tohoto příspěvku na "Paní Elitní Vědkyni" něco drobného prasklo - za léčbu "vejvarem z netopejra" - známým též jako "kmenové buňky" vybírala od každého chudáka 150 000 a mysíte, že se jim ulevilo ? Od peněz 100% !

Čím je člověk starší - tím je blbější, tedy alespoň v mém případě, protože chodím po světě a divím se stále více. Příklad - měl jsem nedávno v ordinaci slečnu, která je v dětském domově "na vlastní žádost" ? Dovedete si to představit ? Škoda že to nešlo tak před 30-40 lety - dlení v domácnosti s mojí drahou mamá bych s rád vyměnil za občasný oddech "v klidu děcáku". Tedy děcák dobrovolně - lze ještě pochopit, pokud je rodina příšerná, ale pak jsou tu daší, velice zvláštní věci.

Paní Michaláková - přišla v Norsku o děti - jsem-li dobře informován - měly opruzený zadek, což učitelka ve školce vyhodnotila jako krvavé stopy po análním sexu - a teď jsou v polovině základky a jejich rodiče je patrně už neuvidí. Mimochodem se ani nedivím, protože Michaláková opakovaně prohlásila, že až děti dostane zpět pošle je do Česka k babičce a sama zůstane v Norsku - kvůli prachům. Tedy vzhledem k tomuto "nadšení" pro vlastní děti se Barnevernetu nedivím, že rodičům i Česku ukazuje prostředníček.

Pak tu máme další historku z Norska - jistým Polákum sebral Barnevernet dceru, neboť jí řekli, že za babičkou do Polska se nejede, neb tato umřela - a dítě z toho bylo ve školce posmutnělé. Norské babičky jsou patrně nesmrtelné, nebo je rodiny nechávají vycpat, aby se na nic nepřišlo. Pochopitelně není známo kolik Barnevernet zabaví blonďáčků s modrýma očima a kolik zabaví snědých děcek z rodin "trpících Syřanů", kterých mají na svém území více nez velikou menšinu a v této subkultuře se s děcky příliš nemažou, takže důvod ( dokonce reálný ) by tu jistě byl.

OK pak tu máme pozoruhodný příklad z česka - děťátko mělo logopedce namalovat obrázek - tak namalovalo Medvídka Pú, Oslíka a Prasátko - o Oslíkovi prohlasílo, že to je ona - kamarádka Medvídka a o Prasátku prohlásila že "to je tatínek - kamarád Oslíka" Logopedka to vyhodnotila jako - "otec je prase" - a nechala dítě sebrat Barnevernetem, který se u nás meduje OSPOD - "Orgán" Sociálně Právní Ochany Dítěte. Prosimvás pozor !!! Dítěti radeji prase neukazujte. Medvídka Pú nepředčítejte - nebo bude průser, který v této konkrétní kauze byl - neboť otec děcka v maloměstské ďouře jménem Nýrsko neustál tlak místních drben a zabil se .... Jistě proto, že měl "máslo na hlavě" - Prase !!!

Pak tu máme úžasnou možnost přivýdělku - pokud projdete kursem zvíci 72 výukových hodin - můžete se stát "přechodnými pěstouny dětí", kteří berou 20 000 měsíčně pokud jim dítě přiděleno není a 20 000 měsíčně + rodičovský příspěvek pokud jim dítě přiděleno je. Bacha ovšem abyste ke svěřenému děcku nezahořeli nejakou emocí a nechtěli se stát "dlouhodobým pěstounem" - pak odměna klesá na 8000 měsíčně. Není to divné ? Nějaká flákající se flákota dostává 20 000 měsíčně, a kolik dostávají rodiče, vychovávající vlastní dítě - jasně že nic - měli si koupit prezervativ - žejo !

Tohoto si povšimli naši "etničtí bratři" takže je běžné, že mladá cigoška, ještě než ji hrozící absťák vyžene z porodnice, se vzdává děcka, které do "pěstounské péče" berou příbuzní, kteří s ní žijí na stejné adrese. Náš "moudrý stát" na tuto variantu pamatoval, takže ve vyhlášce je věta, že příbuzným "náleží odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele" - což presně je tato situace, kdy rodiče, tři generace nepracující, porodili budoucího "sběrače kovů".

Vzhledem k cenovému rozdílu mezi "krátkodobými" a "dlouhodobými" pěstouny - je jen otázka času kdy výnosný přivýdělek v norském stylu - to jest zabavování blonďáčků a šoupání jimi od pěstounů k pěstounům - pronikne do Česka. Konec konců Norskými fondy sponzorované neziskovky, ve spolupráci s paní Marxovou-Tomiovou-Leninovou a tou blondýnou z ministerstva školství, už školí učitelky, jak hlásit každou modřinu a dětem poctivě vysvětlují co vlastně je to týrání.

Patrně budu označen za prase-fašistu-rasistu-sexistu, ale nějak si nemohu pomoct, že s rodiči a pěstouny je to jako se sexem : zadarmo je to lepší než za 8000, a to je zase lepší než za 20 000. A to už vůbec nemluvím o děcáku. A potom ta smutnější věc. Nic si nenalhávejme. Když je někdo takový úchyl, že týrá vlastní děcko - má společnost vehementně usilovat o to, aby děcko přeneslo geny - týrajících rodičů, ( drogujících rodičů, chlastajících rodičů, rodičů nemakačenků, atd.... ) - do dalších generací ?

Nakonec nezbývá než vzpomenout Pavlíka Morozova - hrdinu sovětské propagandy, který uvěřil soudruhu Stalinovi a ve 14 letech udal své rodiče, kde schovávají obilí, aby rodina nezemřela hladem. Pak přijelo GPU ( následník ČEKY a předcůdce NKVD ), rodiče byli postříleni a Pavlík byl rozzuřenými vesničany, podle jiné verze vlastním dědou, zabit, aby svojí "aktivitou" neohrožoval životy ještě nezatčených. Prostě hnusná doba dělá hnusné věci žejo ?

Ještě Albert Einstein v obecné teorii relativity operoval s "kosmologickou konstantou" která měla vzorečky změnit tak, aby vycházel stacionární vesmír, konstatní velikosti. Toto bych považoval za naprosto poslední odlesk starověkého a středověkého - původně Aristotelovského - "paradigmatu" o neměnnosti světa. Toto paradigma se začalo hroutit v druhé polovině 18 stoĺetí pod tlakem osvícenců a encyklopedistů.

V oblasti vědy a filosofie vzniklo osvícenství ve Francii, kde tehdejší královská vláda byla nesmírně prohnilá, proto se osvícenství dostalo k moci až v krvavém běsnění Velké Franocuzské Revoluce, čímž zároveň ukázalo limity svých možností. Daleko zajímavější byla situace v německy mluvících zemích, kde dětičky panovnických rodin studovaly francouzské filosofy už na škole a proto přijali osvícenství jako princip své vlády relativně nekrvavě. Příklad : Fridrich II. nebo Josef II.

Polovinou 18. století a osvícenskými vládami představa "neměnného světa" definitivně končí. Nemáme-li neměnný svět, jsou v pricnipu dvě možnosti - "věci se zlepšují", nebo "věci se zhoršují". Jelikož jsme lidi, máme vnitřní potřebu věci zlepšovat, což paradoxně činili i francouzští "revoluční osvícenci" gilotinováním svých odpůrců - jimi označených za "odpůrce pokroku", které je nutno odstranit z cesty k dosažení spravedlivého světového řádu.

Lze tedy odvodit, že od dob osvicenství, nikdo nenahlíží na společnost jako na "statický systém". Každý nahlíží na společnost jako na systém, který se "musí zlepšovat". Vůdci každé společnosti nahlížejí na politický systém, který nastolili jako na "nejlepší možný". Jako na "definitivní řešení" organizace společnosti, kterému jenom "některé detaily", které je nutno zlepšit, překážejí k dosažení dokonalosti.

Takže Josef II. chrlil reformy, pro zlepšení systému, jeho následovníci už tak progresivní nebyli, až celá monarchie prakticky skončila "Starým Procházkou" Františkem Josefem. Naprosto nepochybuju, že i Franz Josef měl ( třeba kolem roku 1860 ) představu, že jen malý krůček chybí k dokonalosti. Pak ale nastala diskontinuita v roce 1918. Na jedné straně Hašek ve Švejkovi se monarchii směje jak jen může - konvertovaný Žid ožrala "feldkurát" alias "polní kněz" Katz ; vojenští soudci, kteří "k smrti odsuzují rychle, ať nevystydnou jelítka k obědu" atd.... Na druhé straně stojí Masaryk se svým nesmiřitelným postojem ke starému Rakousku.

Pro nás důležitý je střet dvou pohledů - zevnitř : "jen pár reforem chybí k dokonalosti říše" a zvenčí ': "zkostnatělá monarchie je vším vinna".

Pak přišla "první republika", "druhá republika", protektorát, "třetí republika" 1945-48, všechny trvaly relativně krátce, a nedosáhly stavu, kdy mohly tvrdit : "jen kousek chybí k dokonalosti". K tomu dospěl, po 40 letech, až komunistický režim. Tu dobu si pamatuju a mohu konstatovat, že opět tu byl ten pozoruhodný rozpor, kdy vůdci společnosti tvrdili "žijeme v nejlepším možném světě, kterému jen několik nepodstatností chybí k dokonalosti". A pak tvrdili : zlepšíme "dodavatelsko-odběratelské vztahy", vyrobíme dostatek zboží, zavedeme "glasnosť" - vše tohle jsou jen "technické detaily". Pak došlo k diskontinuitě revoluce roku 1989 a pohled zvenčí - očima Havla a Klause - tvrdil zcela jasně - tohle nejsou technické detaily - to jsou fundamentální a nepřekonatelné nedostatky komunistického systému.

Ergo nastává otázka - žijeme li ve státě X - jak poznat co jsou "technické detaily" odstranitelné drobnými reformami a co jsou "fundamentální nedostatky" neodstranitelné ničím ? Pak nastává otázka - proč je otázka č. 1. tak důležitá ? Nemá totiž smysl opakovat chyby minulosti. Nemá smysl unisono s vládnoucí třídou tvrdit, že k dokonalosti chybí krůček, a nemá smysl ani dopouštět se chybného předpokladu, že současný režim tu bude navěky. Tedy co jsou na dnešním politickém systému "technické detaily" a co jsou "fundamentální nedostatky" ?

Můžeme předpokládat že současná demokracie má jisté chyby - jak ale poznat, že nejsme v pozici Gustáva Husáka, který totéž tvrdil o pozdním komunistickém režimu ? Jsou mezi námi lidé, kteří tvrdí opak - současná demokracie nemá "jisté chyby" - je dokonalá, a to co nás na ní ( případně ) štve jsou "fundamentální a neodstranitelné konstrukční vady".

Fujtajxl - Kubáč napadá demokratické zřízení - pro lehké zklidnění bych si dovolil citovat sám sebe - jednou z "drobných chyb" současnosti je nedostatek diskuse o jednoduchých, ale závažných otázkách, protože : "Otázka, proč je to, co je, a zda by to nemohlo či nemělo být jinak, je vytlačena do sféry bláznovství a extremismu."

Na stejném místě - ve sféře bláznovství a extremismu - je pak má dnešní hlavní otázka - není-li žádný režim navěky ( ač každý režim tvrdí opak ) co bude potom ?

Tedy pro humanitně "vzdělané" - dilema jsou dva výroky vzájemně se vylučující. Trilema jsou tři výroky vzájemně se vylučující ve smyslu, že alespoň jeden neplatí pokud alespoň jeden jiný platí.

Takže přistupme k výkladu - v Praze jsou zloději uhlazení - za peníze KSČ a STB vybudovali "podnikatelské impérium", jehož majetek nyní rozhojňují šikovnými paragrafy v legislativě a peníze takto získané, investují do zvelebení obce Průhonice u Prahy. To na periferii republiky vypadá typický podnikatel poněkud jinak - pokud nepočítáme pár ubožáků, kteří se snaží přežít tlak zlodějů EU dotací a lobby velkopodnikatelů z Prahy - vypadá typický podnikatel spíše jako borec, který až do našeho vstupu do Shengenského systému pašoval v Českém Těšíně chlast, z výnosů tohoto byznysu si otevřel nějaké ty bordely podél hranic, které s příchodem permanentní ekonomické krize od roku 2007 přestaly prosperovat, proto nyní koupil pár plesnivých barabizen, které předělal na "ubytovny pro sociálně vyloučené spoluobčany".

Sociálně vyloučení spoluobčané naopak - dostávají mnoho tisíc - klidně až 10 000 jako "doplatek na bydlení" - tedy řečeno jinak - dva lidi "sociálně začlenění" ( tj. pracující ) s průmerným platem - se celým objemem svých daní skládají jednomu "sociálně vyloučenému" na "doplatek na bydlení" který končí v kapse místního "neuhlazeného podnikatele", aby rozmnožil kaptilál vzniklý kdoví jak.

Bere tohle vaše hlava ?

Pak si vezměmě druhou stranu stejné situace - náš stát má definované - existenční minimum, životní minimum, minimální mzdu, a přesto dá "sociálně vyloučenemu spoluobčanovi" ještě 10 000 navíc, nad tyto limity - tedy oficiálně jemu, ale ve skutečnosti rovnou na konto gaunerovi s plesnivými barabiznami, aby mohl koupit další barabizny a svůj byznys exponenciálně rozmnožovat.

Bere tohle vaše hlava ?

Za minimální mzdu + 10 000 už by přece šlo zřídit nějaké veřejně prospěšné místo. Celá řada "neziskovkářů" dělá za podobné platy, aby nemuseli pracovat doopravdy !? Nebylo by tedy lépe, všechny sociálně vyloučené raději zaměstnat byť v profesích stejně zbytečných jako ta "neziskovka" ?

Rád bych odpověděl ano, ale obávám se, že tak snadné to není . Nedávno jsem se o tom přesvědčil v "Shervoodském lese" alias "Vrchlického sadech" před pražským Hlavním nádražím. Čekaje na odjezd vlaku, pozoroval jsem množství "veřejně prospěšných" zaměstanců "Pražského podniku služeb" jak ve slušivých reflexních oblečcích a s pěknými plechovými dvoukoláčky - dokonce s nápisem : "tento zaměstnanec má nárok na přestávku 10.00-10.30 a 18.00-18.30" se pohybovali parkem a ( teoreticky ) měli uklízet. Jenže to nečinili - pouze náměsíčně chodili sem a tam a tvářili se smrtelně vyčerpaně, jakoby Sherwoodský les měl vzduch stejně řídký, jako vrchol Mt. Everestu. Tak jsem jako "profesionální drzá huba" jednoho z "náměsíčných" oslovil slovy : "Pane - pane - tady je nebezpečně rozbitá flaška ( od chlastu - jak jinak v Sherwoodském lese ) můžete ji, prosím, zamést, než se někdo pořeže ?"

Fujtajxl - jenom moje rozložitá postava a výška o dvě hlavy vyšší než zmíněný "sociálně vyloučený Pražan" - mě zachránila, že jsem nedostal přes hubu, za takovou drzost - možná tam řve sprosté nadávky dodnes a kyslík mu už nechybí....

Tedy podtrženo sečteno

Takhle to ještě není to správné trilema, ale matematické trilema si pro zamyšlení četnářům z předchozích úvah formulujme nyní. Tedy trilema jak z učebnice zní :

Osobně mám trochu obavu, aby platil alespoň jeden výrok - protože bez toho, už by to nebylo správné trilema.

Jasné ?

Poznámka při druhém čtení - zatímco u nás Ústavní soud prohlásil, že žádat práci za podporu nezaměstnanosti je porušování "lidských práv" v Německu Sociální demokracie ( !!! ) transformovala úřady práce na "pracovní agentury" a nezaměstané na "státní zaměstnance" těchto agentur, které pak "půjčuje" podnikům, dokud je někdo nezaměstná. Přesto mají Němci poloviční nezaměstanost a dvojnásobné platy .... nebo že by to bylo "proto" ?